Gruzie jaro 2022

Květen 2022

Původní oblast měla být v horách Racha/Rača = kolem Ambrolauri a Oni nebo Adjara/Adžara = kolem Keda a Khulo. Ale počasí se v obou oblastech značně zkazilo (pár stupňů nad nulou a déšť a to pro chození po horách není), takže jsme dali náhradní plán:

Kutaisi - Gori - Tbilisi - Mccheta - Tbilisi - Chiatura - Kutaisi

GORI

Ve městě žije 45 tis. obyvatel, což je 5. největší město v Gruzii.

Během rusko-gruzínské války v roce 2008 sem rusové naházeli kazetové bomby a zabili 11 civilistů. Pak sem i na pár dní vtrhli (většina obyvatel uprchla) a když si naložili dost ledniček, praček atd. tak zase odjeli. Současná hranice Jižní Osetie (na které jsou ruská vojska) je jen pár kilometrů od Gori.

Taxikář nás vysadil kousek od radnice, kde až do roku 2010 stála socha místního rodáka Stalina. Potom ji konečně odvezli (museli tajně v noci).

Hlavní ulice procházející Gori je Stalinova třída.

Nejpohlednější oblast v Gori je mezi Stalinovým parkem a pevností na kopci. Uličky určitě stojí za to projít.

Kostel Nanebevzetí Matky Boží / Church of the Dormition of the Mother of God

Kostel Svatých Archandělů / St. Archangels Church

ulice Tsereteli

Pod pevností je Památník válečníků / Warrior Memorial. Osm soch bylo vytvořeno v letech 1981-85 a byly umístěny kolem hrobky neznámého vojína v Tbilisi. V roce 2009 byly přemístěny do Gori pod pevnost postavenou v 7. století.

Z pevnosti je samozřejmě nejlepší výhled na město i okolí.

Před návštěvou muzea jsme nejdřív zašli na pozdní oběd.

Chinkali jsou vedle chačapuri základní jídlo, mnoho domorodců je mělo na talíři.

1 kus je za 1,20 GEL

Aktuální ceny v běžné restauraci, 1 lari (GEL) = 8 CZK

V Gori je pro turisty hlavní muzeum té osoby. Před samotným muzeem uschovali na věčné časy jeho rodný dům

Generalissimus Josif Vissarionovič Stalin / Džugašvili má hlavní sochu proti vchodu

Příchod je skoro jako na nějaký filmový festival

Každodenní podepisování toho, co raději nevědět

No comment

Několik sálů v tomto stylu:

Mezi hromadami darů z celého světa jsou i dárky z Československa

Pancéřovaný osobní Stalinův železniční vagon. V rámci vstupenky do muzea je možno projít i vagonem / bez vstupenky nelze.

V rámci procházky po městě uvidíte hodně pekáren podobného stylu.

Dali jsme toto, stálo to 1 GEL a za moc to nestálo, takže to sežral místní pes.

Z mostu Sandugi možno pozorovat řeku Kura, která teče na východ až do Kaspického moře.

A kousek za mostem je místní nádraží. Všude totálně prázdno, ale městská doprava jezdí.

Bylo 18 hodin a vlak do Tbilisi jel až v 21:41. Takže nás pan taxikář zavezl k dálnici na zastávku maršrutky směr Tbilisi.

TBILISI

Jednoznačně největší město v Gruzii s 1,2 mil. obyvateli. Vzniklo asi v 6. století a protože leží v příznivé obchodní poloze tak sem pořád lezli útočníci ze všech stran a několikrát bylo totálně zničeno. Začátkem 19. století oblast Gruzie ovládlo Rusko a carští úředníci to tu začali vést evropským stylem včetně staveb, což je vidět.

Gruzínská pravoslavná církev je samozřejmě ta hlavní. Typických věží od katedrál a kostelů je vidět všude hodně.

Tu zásuvku dole tam dávat nemuseli :(

Tbilisi má rádo sochy

Centrum centra Freedom Square - Liberty Square. Když se v Gruzii demonstruje tak to je tady. Nahoře je socha sv. Jiří. Pomník byl odhalen v 2006 a je věnovaný svobodě a nezávislosti gruzínského národa.

A z Náměstí svobody směrem k řece je Staré město. Chce to projít uličky, můžete tomu dát několik hodin.

Řeka Kura teče do Kaspického moře. Ale tady je důležitější socha zakladatele Tbilisi - král Vachtang Gorgasali v 5. století a kostel Metechi.

V neděli hlavní tržnice u vlakového nádraží otvírá později. Dost lidí teprve někam spěchalo.

I když jsme přišli brzy, tak už uvnitř bylo otevřeno dost obchodů. Koření je pro turisty z Česka vždy zajímavé.

Paní mluvila gruzínsky, zřejmě to bylo "mladý pane, mám nejlepší čurčchely v celé tržnici"

Čurčchela je všude: na provázek se navléknou vlašské, lískové ořechy nebo mandle. A pak to namočí ve vinném moštu zahuštěném moukou.

Koupili jsme čaj a taky kávu

Čaču mají všude, ale nedali jsme, má to moc %.

Na tržnici měli jediné české pivo. Ale obecně je po Gruzii vidět dost českých piv a nepatří mezi ta drahá.

V uličkách starého Tbilisi je mnoho pohledných domů. Ale těch ve špatném stavu tu je taky dost.

Sirné lázně jsou ještě součástí centra. Původní jméno Tbilisi bylo Tiflis, což má mít něco společného s horkými léčivými prameny.

Horká voda pramení v rokli přímo u centra města. A lázně jsou vlevo nad řekou. I mešitu tady mají.

Tramvaje začaly v Tbilisi jezdit už v roce 1883 (elektrické od 1904) a skončily v 2006. Takže klasické následné použití, i když tahle by spíš patřila do muzea.

V centru Tbilisi je spousta míst pro dobré jídlo a pití. Sedli jsme si v hlavní restaurační ulici Erekle II

Základ pro přežití v Gruzii: adžarské chačapuri. Když tu nejste déle jak 14 dní, tak to můžete jíst každý den!

Do Tbilisi to chce jezdit pravidelně. Balón uprostřed u řeky tam v 2019 ještě nebyl. Při každé návštěvě je co objevovat.

Vzadu vpravo je v Tbilisi nejdůležitější Katedrála Nejsvětější Trojice.

2014

Takže se toho tolik na první pohled za 8 let nezměnilo.

srpen 2016

květen 2022 (snad to trochu ostříhají)

Jedeme metrem na stanici Didube. V celém metru (do provozu v roce 1966) to je trochu nepěkně cítit, asi jako kdysi (nebo ještě pořád?) ve stanici Můstek C v Praze.

V metru to je gruzínsky a naštěstí i anglicky včetně hlášení.

U eskalátorů je stále v kukani hlídačka schodů. Ještě že už má mobil a může do něj koukat.

Stanice metra Didube je mimo centrum 10 km na sever, takže ji dali nad zem. Je to tady skoro jako v např. v Berlíně, kde U-Bahn taky mimo centrum vylézá ven.

Didube je asi nejhlavnější místo pro cestování z Tbilisi, hlavně na západ a sever. Maršrutek tu je spousta. A jen některé mají za sklem nápis v latince, třeba do Kutaisi nebo Batumi. Ale lokální ne.

Když se zeptáte tak vám určitě ukážou tu správnou maršrutku. Nebo v dnešní době použijete moderní techniku.

Na některé cesty (asi ty lokální) je nutné koupit lístek u prodavačky jízdenek, na delší trasy (např. Kutaisi) se platí u řidiče. Nejlépe je zeptat se kde se platí.

MCCHETA

Když náhodou zrovna prší je ideální si na chvíli sednout a dát si úžasné gruzínské víno (vlevo v podloubí). Ceny odpovídají centru Prahy. Ale nedivte se, vždyť někde tady přijali Gruzínci v roce 337 křesťanství a Mccheta byla před Tbilisi hlavním městem Gruzie. Gruzínci byli s křesťanstvím druzí, před nimi byli jen Arméni asi v roce 301.

Samozřejmě v UNESCO.

Katedrála Scveti-Cchoveli / Sveticchoveli je nejmladší ze 3 zdejších památek UNESCO - 11. století.

Vzadu na kopci je klášter Džvari.

Pěšky za pár minut dojdete kolem muzea k dalšímu klášteru. Návštěvu muzea doporučujeme, je na co kouknout.

Klášter Samtavro, druhá stavba v UNESCO. Nejstarší část je ze 4. století.

Klášter Džvari ze 6. století je taky v UNESCO. Je nutné si vzít taxi, z Mcchety to je po silnici 13 kilometrů přes řeku nahoru na kopec. Taxi tam a zpět stálo 20 GEL.

Mccheta od kláštera Džvari. Hlavní je řeka Kura (vlevo), která teče od západu (pramení v Turecku v horách za hranicemi) a teče skrz Gori do Tbilisi a pak přes Ázerbájdžán do Kaspického moře. Zprava vtéká Aragvi a podle ní se jede směr Kazbegi / Stepantsminda (taky super místo pro návštěvu).

A druhý den jsme z Tbilisi z Didube vyjeli v 8 a to přímou maršrutkou do Čiatury. Naštěstí je opravená cesta, takže za 2,5 hodiny jsme tam byli.

a už jsme v regionu I M E R E T I

CHIATURA / ČIATURA

Město se nachází v soutěsce řeky Kvirila. A protože kolem řeky nebylo příliš místa tak začali stavět domy i nahoře nad soutěskou a po druhé světové válce spojili dolní část města s okolními vrchy lanovkami. V dobách největší slávy (před koncem Sovětského svazu) tady žilo 30 tisíc lidí, hodně z nich pracovalo ve velmi významných manganových dolech. Ty jsou otevřeny i dnes. Ve městě už žije jen 14 tisíc lidí.

Vpravo je radnice. Vlajka Evropské unie ani tady nesmí chybět.

řeka Kvirila a domy stoupající do okolních vrchů

V centru dáváme v pěkné restauraci samozřejmě chačapuri.

Lanovky

Do Čiatury turisti jezdili na staré lanovky. To byla ta pravá gruzínská exotika. Ale v letech 2019-2021 byla provedena generální oprava osobních lanovek.

Z centrálního místa v ulici Tchelidze odjíždí 4 lanovky. Dnes to vypadá takto:

A dříve na stejném místě:

Museli jsme se samozřejmě projet, i když už bohužel moderně.

Dnes stojí lístek 0,50 GEL, dřív to bylo zadarmo.

Závěr k lanovkám: takhle se už nikdy nesvezete.

Čiatura v soutěsce řeky:

V některých místech lanovky vedou kolem dost vybydlených domů, ale v každém ještě někdo bydlí

U horní stanice lanovky Naguti stojí za návštěvu kostel Chareba

2 km za městem je klášter Mgvimevi.

Klášter byl postavený v 13. století a jeho část je ve skále.

Výhled z kláštera směr Čiatura. I k domům uprostřed nahoře vede lanovka (zrovna v přestavbě).

Při výjezdu z Čiatury klasický památník z dob Sovětského svazu.

KATSKI PILLAR

10 km z Čiatury směr Zestaponi je 40 metrů vysoký přírodní vápencový sloup. Předpokládá se, že byl poprvé vylezen během expedice v roce 1944. Badatelé ke svému překvapení našli ruiny malého středověkého kostelíka (9. - 10. století). Předpokládá se, že ho postavili poustevníci z Blízkého východu. Kostel byl nedávno zrekonstruován a obýván poustevníky (z anglické verze gruzínských informací pro turisty).

Vlevo obchod pro turisty a muzeum, uprostřed opravdu mniši bydlí.

Jedno z nejznámějších turistických míst v Gruzii.

Odtud do Kutaisi přes Zestaponi to je 70 km.

KUTAISI

Druhé nejvýznamnější město v Gruzii. V některých dobách bývalo i hlavním městem tehdejších království.

Je zde mezinárodní letiště (vedle Tbilisi a Batumi) a létá sem hodně Wizzair, což jsme už poněkolikáté využili, proto i Kutaisi máme prochozené.

Vždycky je příjemné zajít na centrální náměstí ke Kolchidské fontáně, na které jsou zvětšené modely starověkých zlatých sošek nalezených kolem Kutaisi.

Vlevo místní hlavní divadlo a to vpravo poznáte bez komentáře.