Embedded Files
Září 2021: příjezd přes Maďarsko kolem Čačaku a domů ze Sarajeva:
Zlatibor je jedno z center horské turistiky v Srbsku. A pořád se staví. Město je centrem pro pohoří Zlatibor (asi 30 x 15 km) a je na silnici mezi Bělehradem a Černou Horou.
Z Česka to pár hodin autem je, takže hned po příjezdu bylo nutné pořádné občerstvení v centru města
Jednou z povinných turistických akcí je projížďka lanovkou na horu Bandera 1 496 m. Lanovka je dlouhá skoro 9 km ! Jeli jsme přes 30 minut.
Zpáteční jízdné 1 000 RSD = 220 Kč
Na vrcholu jsou panoramata asi takto:
Obrovská výstavba po celém Zlatiboru. Rozestavěných je několik desítek budov. Snad to všechno využijí pro turisty.
Taky jde stanovat hned za městem na kopci
Večeře byla proti odpolední svačině na pohled slabší...
... ale 300 g pljeskavica byla taky dost velká nálož.
Desítky obchodů jsou otevřeny dlouho do noci
Noční život je hodně hustý
Jedeme do kaňonu Uvac. Po cestě je spousta klášterů. Tady Црква Hram Rođenja Hristovog
Monastery of St. Cosmas and Damian = Манастир Светог Козме и Дамјана
Po cestě ze Zlatiboru do kaňonu Uvac je taky spousta malebných vesniček, museli jsme samozřejmě několikrát zastavit. Tady do bylo v Aljinovici.
Sjenica je menší město nedaleko nejlepších míst pro návštěvu kaňonu Uvac. Ve městě nepřekvapí klasická balkánská zástavba:
A na druhé straně kruhového objezdu je to nejdůležitější v Sjenici: mešita Султан Валиде Цамија
Město je malé, takže pár kroků od hlavní mešity je Korzo. Každé balkánské město má svoje korzo neboli pěší zónu.
Bylo klidné nedělní dopoledne. Jako všude jinde jsme dali kávu.
Starší mešita je v centru, hned na konci Korza.
Mešit je v této části Srbska spousta. Na konci města je další Džamija Alije Izetbegovića
Jsme na Balkánu. Normální provoz na silnici č. 21.
Vyhlídka Molitva nad kaňonem Uvac. Bydlí tady sup bělohlavý, který je místní raritou a hlavním tématem na prodávaných turistických suvenýrech. Na fotce zrovna jeden letí. Tady je jedno z hlavních turistických míst v Srbsku.
Ledová jeskyně - sem se jezdí na lodi. A nahoře vpravo nad jeskyní zase sup! Kdo tady byl a neviděl supa tak tady vlastně nebyl.
Vyhlídka Molitva:
Byli jsme tady.
Počasí vyšlo OK. Lepší být nemohlo.
Hram Uspeniǰa Presvete Bogorodice / Храм Успенија Пресвете Богородице / Ivanjica - Kusici
Srbsko je jedním z největších producentů malin na světě. Prý každý rok vyváží až 100 000 tun mražených malin (taky do Česka). Při cestě po silnicích v téhle části Srbska jsme viděli desítky ploch s malinovým porostem. V září samozřejmě už bez plodů.
klášter Klisura - další z mnoha při cestě:
a další: Црква Светог Вазнесења Господњег
(Přeloženo Googlem) Skromný, ale velký kostel, dostatečný k udržení populace. Kněz Neša, duchovní s upraveným vztahem k lidem. Miluje děti a povzbuzuje je, aby věřili.
(Původní) Skromna ali velika crkva,dovoljna da održi stanovništvo. Sveštenik Neša, svešteno lice sa prilagođenim odnosom sa narodom. Voli decu i podstiče ih na veru.
Duga Poljana - vesnice po cestě a hlavně kafe !
Sice to je malá vesnice, ale má bufáč.
Pečená ovečka byla dokonalá. Hlavně líčka. Maso z líček je šťavnaté a neobsahuje téměř žádný tuk. Jde o část žvýkacích svalů, která jsou plná zdraví prospěšného kolagenu.
A po výborné svačině jsme zašli na kafe do místní hospody, kde se alkohol nepije, protože tady žijí mohamedáni.
Klášter Sopočani UNESCO: 14 km na západ z centra Nového Pazaru.
Mniši tu mají moc pěkné bydlení.
Když sem přijedete tak tu uvidíte běhat mnichů spoustu.
Klášter Durdevi stupovi UNESCO je na severu Nového Pazaru.
Město založili turečtí okupanti asi v 15. století. Mělo dobrou polohu pro přípravu vpádu tureckých hord dál na sever a západ Balkánu. Za hlavní období islamizace je považován přelom 15. a 16. století, kdy konvertovalo k islámu v některých oblastech až 80% místního obyvatelstva. Srbové to tady průběžně napadali, ale teprve v roce 1913 se stalo součástí Srbska. I v dnešní době se většina obyvatel označuje jako Bosňáci, tj. muslimští obyvatelé, i když nepocházejí z Bosny.
Začínáme na levém břehu řeky Raška v centru.
Na hlavním náměstí Isa-beg Isakoviče je základní orientační bod městská studna / šadrvan (vlevo dřevěný domek s kloboukem). Stejnou jsme viděli v Sjenici a potom i v Sarajevu.
Levý břeh Rašky a nabídka prodávajících:
Moderní srbská architektura
A tady už jsme na pravém břehu Rašky. Uličky jsou pozůstatky čaršije - obchodní části města. Hlavní je ulice 1. maja / Првог маја.
Na ulici Првог маја je několik mešit.
A po procházce v orientální části města (pravý břeh řeky Raška) byl čas na cestu směr Černá Hora.
Černá Hora
Významné historické milníky
6. století př. n. l. Korinťané se usazují v osadách u Jaderského moře
3. století př. n. l. Kmen Ardijů zakládá na Jadranu ilyrskou říši
6. století n. l. příchod Slovanů na Balkán
září 2021 n. l. naše turistická návštěva
Jedeme do národního parku Durmitor. Asi 1/2 parku je zapsáno v UNESCO. Je to nejoblíbenější turistické místo v Černé Hoře (samozřejmě kromě mořského pobřeží). Co tu je zajímavé:
název Durmitor je keltského původu a znamená "hory s vodou"
přes 50 vrcholů je s nadmořskou výškou nad 2 000 m
v severovýchodní části parku je kaňon řeky Tara, který je nejhlubší v Evropě (hloubka až 1 300 m), druhý nejhlubší na světě
žije tady kavče žlutozobé a taky orel skalní
Ubytování dáváme asi 3 km od centra města Žabljak - úžasná krajina ve výšce 1400 m. Původně na téhle rozsáhlé a mírně zvlněné Drobnjacké plošině stály salaše, ale teď tu vládne turistika.
Guest house Тиха НоЋ jsme vybrali na Booking.com a udělali jsme dobře. Velice solidní pokoj i snídaně.
Hned po východu slunce je krajina kolem Motički gaj úžasná.
Základní turistické místo v létě u Žabljaku: Černé jezero
A pokud vám nevadí trochu víc studená voda tak možno plavat. To na Šumavě v Černém jezeře by vás hajný nebo někdo podobný zastřelil.
Restaurace nesmí chybět. I když byla druhá polovina září tak tu turistů bylo dost.
Djurdjevićův most / Đurđevića Tara
Most přes řeku Tara je zmíněný v každém turistickém průvodci. Byl postavený před začátkem druhé světové války a je ve výšce 130 m nad řekou.
Co o tomhle píše Lonely Planet - Tara Canyon Ziplining:
Steel your nerves for a rip-roaring ride on this award-winning zipline that whizzes above Europe's deepest river canyon and parallel to the Tara Bridge = Sežeňte si nervy na drásavou jízdu na této oceňované zipline, která sviští nad nejhlubším evropským říčním kaňonem a rovnoběžně s mostem Tara (samozřejmě přeloženo Googlem).
Výhled z prostředka mostu na řeku Tara. Tady to není hloubka 1 300 m - to je z Čurevacu.
Výšlap na Ćurevac 1 625 m.
Z parkoviště na Ćurevac je to 1 km. Ale terén je dost náročný. Šli jsme to 30 minut.
Dole je silnice a domy
Řeka Tara je v nadmořské výšce 580 m. Ćurevac je 1625 m. Takže na horní fotce jsme koukali 1 km do hloubky. Na dolní fotce to je hloubka až 1300 m.
Na večeři jsme jezdili do super restaurace Etno Selo Šljeme (má i bydlení). Je na samotě, nikde kolem žádné turistické stavby. Jídlo mají dokonalé.
První večeře byla pouze pljeskavica 400 g.
Druhý večer jsme objednali prkno s nákladem 1 kg. Tohle bylo za 26 EUR. Všechno jsme nedali.
Ze Žabljaku jsme dál jeli po silnici R-16 do Plužine, kde jsme najeli na hlavní M-3 do Bosny.
R-16 vede hodně přes národní park Durmitor a samotná jízda stojí za to. Samozřejmě po cestě jsou desítky míst pro zastavení.
Tohle je Durmitor:
I v dnešní době je pasení ovcí výdělečná činnost.
Krmení psa paní bačové / ovčákové:
Byl to třešňový koláč z minulého dne a chutnal.
Pivské jezero: blížíme se k hlavní silnici M-3.
Jezero je největší zásoba vody v Černé Hoře. Je v nadmořské výšce 675 m. Na délku má 45 km a hloubka je až 200 metrů.
Je tady velmi hodně tunelů.
Cesta po silnici M-3 podle řeky Piva na hraniční přechod do Bosny.
Bosna
Z Černé Hory jedeme s několika zastávkami do Umoljani, což je větší vesnice než Lukomir a je tam možnost víc ubytování.
Bosenská káva. Když to vidí někdo z Česka tak řekne "turek". Ale tady to je "bosenská káva" a vždy k ní patří sladký bonbónek.
Tahle vesnice je dost často východiskem turistických výšlapů do sousední vesnice Lukomir.
Umojani je na konci světa, ale ještě odtud vede něco jako cesta do Lukomiru. Z Umoljani vede červená turistická trasa nad kaňonem řeky Rakitnica. Je to 6,5 km.
Je to tu dost turistické, takže prodej ponožek apod. je dost rozšířený. Ponožky (ty velké) byly za 50 BAM, tj. 650 CZK (nekoupili jsme).
V Umoljani je asi nejvýznamnější stavbou mešita s číslem popisným 1 = Džamija Umoljani. Byla postavena v 15. století. Ale současná kamenná stavba je z 19. století. V roce 1993 tahle stavba nebyla válkou poškozena (na rozdíl od mnoha staveb v okolí hory Bjelašnica).
V Umoljani je několik míst, kde se dobře najíte.
My jsme dali výborné Uštipci v Koliba Umojani.
A snídaně v Pansion Umoljani byla taky výborná.
A po snídani jdeme po červené do Lukomiru. Cesta vede docela po vrstevnici s pěkným výhledem na jih na kaňon řeky Rakitnica.
Vlevo je kopec Vijenac 1 496 m. Vpravo už Lukomir.
Lukomir. Sem se s cestovkami dost jezdí (chodí). I bydlení přes Booking.com tady jde objednat.
Zpátky do Umoljani jdeme po silnici.
Dost bylo hor. Jedeme do hlavního města.
Bydlíme v hotelu Holiday. Lepší to být nemohlo. Hotel má 10 pater a 380 pokojů. Byl postavený pro ubytování během Zimních olympijských her 1984 a otevřen v 1983. Hotel se během obléhání Sarajeva nacházel v přímé zóně útoků. V této rekonstruované podobě je od roku 2017.
Tramvaj: podle znalce tramvají (Petr Bezstarosti z Dobrušky) se jedná o model K2YU vyrobený na Smíchově. Modelová řada 1967-1983. Sarajevo mezi roky 1973-1983 odebralo 90 ks těchto tramvají. Standardní tramvaj má na každé nápravě motor 40kW, tady to je tak, že pod kloubem (pod harmonikou) je jen běžný podvozek, tudíž většina ostatních zákazníků preferovala spojit dvě klasické tramvaje.
Na dolní fotce je vidět podvozek pod kloubem. Tramvaj je na zastávce před vlakovým nádražím.
V hotelu Holiday jsme dostali o třídu vyšší pokoj než jsme si objednali = pozornost podniku. 1 noc se snídaní byla za pokoj 105 BAM = 1400 CZK.
Přes Šeher-Ćehajinův most jdeme k dolní stanici lanovky. Most leží v historickém centru města a byl postaven na konci 16. století. Měl ho nechat postavit Hadží Husein Hodžič, který byl místostarosta = šeher-čehaja.
Bývalá Sarajevská radnice (Vijećnica) patří k nejkrásnějším stavbám ve Starém Městě. Do roku 1992 to byla knihovna. V 1992 byla budova ostřelována Srby, začala hořet a oheň zničil 600 000 knih. Budova byla obnovena v 2014.
Jednosměrná cesta kabinkovou lanovkou je za 15 BAM = 200 Kč (zpáteční je za 20 BAM). My jedeme jen nahoru a zpět jdeme do bobové dráze z olympijských her 1984.
Velká část lidí ze Sarajeva jsou Bosňáci = bosenští muslimové (vzadu muslimský hřbitov).
Nad Sarajevem v kopci byly pro Zimní olympijské hry 1984 vybudovány dráhy pro boby a saně.
Tady startovaly saně:
Tady se boby a saně napojily na jednu dráhu a svištěly do cíle.
Olympijský cíl roku 1984:
FK Željezničar Sarajevo - Stadion Grbavica
V den naší návštěvy 17.9.2021 oslavovali 100 let založení klubu ! Kdo přišel dostal kus dortu (my taky). Stadion byl sice v tento den zavřený, ale když slyšeli odkud jsme přijeli tak jsme dostali průvodce a měli jsme možnost si stadion prohlédnout včetně vnitřních prostor !
Stadion byl otevřen v 1953. Během občanské války 1992-1995 byl velmi poničen (ležel na frontové linii) a spáleny byly skoro všechny historické poháry. V roce 2004 byl rekonstruován a jeho kapacita snížena z 20.000 na 12.000 míst.
Na našem videu z návštěvy 17.9.2021 je pohárů spousta:
Srbská Jugoslávská lidová armáda útočila na Sarajevo 3 roky (květen 1992 - prosinec 1995). Agrese si vyžádala asi 12 000 mrtvých a desítky tisíc zraněných. Ještě dnes jsou vidět stopy války:
Sarajevská růže: nenápadné díry vyplněné červenou hmotou připomínají masakry během války 1992-1995. Na tato místa dopadly srbské střely, které zabíjely.
Stopy války jsou někde dost znatelné. Tam kde dopadl výstřel z minometu apod. se musel dům opravit.
Granátová jablka 2021 jsou OK
Sarajevem protéká nic moc řeka Miljacka. V turistických průvodcích se píše "... řeka je velmi mělká a tedy nesplavná...". Při pohledu na kachny, které stojí na dně řeky, se s tím dá souhlasit.
Hned vedle řeky u Latinského mostu je muzeum o atentátu na Františka Ferdinanda d'Este 28.6.1914.
V Sarajevu je většina bosňáků, což jsou pomuslimštění křesťané. Osmanská říše to sem měla blízko.
Centrem města je Baščaršija, což je turecký výraz pro hlavní obchodní část města většinou kolem studny. Podobné studny jsme viděli na několika místech téhle části Balkánu. Na fotce vpravo je Sebilj, hlavní městská fontána.
Baščaršija neboli Stari Grad je určitě centrem Sarajeva s křivolakými uličkami a typickými obchody.
Klasické zboží pro turisty:
Závěr
Z výletu se vozí suvenýry. Zase jsme si pár věcí přivezli.
Balkánská káva není "turek" !
Google Sites
Report abuse