Kazachstán - Kyrgyzstán 2018
Začátek října 2018:
přílet do Kazachstánu: Almaty - na východ do kaňonu Šaryn (někdy Čaryn) - po silnici A-362 do Kyrgyzstnánu přes přechod Karkyra / Каркыра do Karakolu
z Karakolu výlet do lázní Žety-Oguz / Жеты-Огуз a odtud proti proudu stejnomenné řeky k vodopádu
zpět do Karakolu a po severním pobřeží jezera Issyk Kul do Čolpon-Ata a dál do Biškeku
z Biškeku přes přechod Ak-Žol / Ак-Жол (silnice A2) zpět do Almaty
Na letišti v Almaty v 5:30 ráno začínáme pořádnou snídaní
Těsně před rozedněním jsme se zastavili v jednom z menších supermarketů pro pár drobností na cestu a jedeme na východ
Po cestě dáváme první lokální šašlik, pěkně u cesty na lokálním grilu.
Kaňon Šaryn (kazašsky) / Čaryn (rusky) je jedno z hlavních turistických míst na jihovýchodě Kazachstánu. Dnes sem pohodlně dojedete po kvalitní silnici, ale ještě nedávno se muselo po odbočení z A-351 jet několik kilometrů po kamenité cestě. Platí se vstupné, ale není vysoké.
Kaňon vyhloubila řeka Šaryn/Čaryn v rovinaté stepi a je hluboký 150-300 metrů. Nejlepší je oblast Údolí hradů:
Na konci kaňonu dojdete k řece Čaryn, kde je možnost ubytování. Byli jsme tady mimo sezónu, takže nikde nikdo, ale v hlavní turistické sezóně tu je pěkně plno.
A pokračujeme ohromně rozlehlou kazašskou stepí na jih
Jedeme do průsmyku, kde je hraniční přechod do Kyrgyzstánu (hory úplně vlevo, kde jsou nejnižší). Podle silnice se pasou obrovská stáda (i když už je říjen).
V poslední vesnici před přechodem dáváme pozdní oběd = kus ovce v polévce.
Hraniční přechod Karkyra /Каркыра je pozoruhodné místo. Všude pustina, jenom kazašská a kyrgyzská budova celnice. Kolem dokola kilometry ničeho. Nebylo moc vhodné fotit, tak jsme raději hraniční závoru nevyfotili a přesedli na taxi (bylo tam jen jediné) a vyrazili do Karakolu.
KARAKOL je centrální město (4. největší město, do roku 1991 Prževalsk, do hlavního města Biškek to je 380 km) na východě Kyrgyzstánu. Je téměř na stejném poledníku jako hlavní město Indie Dillí.
Město bylo založeno 1869 jako vojenská základna. Za dob Sovětského svazu se v nedalekém jezeru Issyk Kul testovaly námořní torpéda a tady ve městě bydleli armádní velitelé.
Procházíme městem a hledáme bydlení.
Tady je místní škola.
Na centrálním tržišti jsme si koupili pirožky.
V parku jsme koukli na jednu z mnoha soch - místní historický hrdina.
Pobavili jsme se s místními mladými domorodci.
Prohlédli jsme několik možných bydlení - tady to zrovna OK nebylo, jdeme dál.
Tady to bylo super. Dobrá cena a rusky jsme se domluvili taky dobře. Hotel NEOFIT.
Pan domácí tady ubytovává lidi z Česka, kteří v létě chodí po horách. Ty jsou na obrázku vzadu a když se kouknete do mapy tak vidíte, že na trojmezí Kyrgyzstán-Kazachstán-Čína to je na východ vzdušnou čarou 150 km, na jih na hranici s Čínou 110 km a na západ máte celý Kyrgyzstán. A v zimě sem jezdí turisté lyžovat.
Každou neděli ráno je v Karakolu trh se zvířaty. Pán byl překvapený, že se přišli podívat i cizinci z EU.
Ovce stojí asi polovinu co u nás.
Nakoupená zvířata se běžně rovnou nakládají na auta.
Nebo je můžete u auta uvázat než je do auta naložíte.
Takhle se správně nosí kyrgyzský klobouk:
A jedeme do lázní. Pan taxikář měl velkou radost, že má tak velký kšeft.
Klasický výhled. Jedenáct taxíků z deseti má rozbité přední sklo.
Do lázní Žeti-Oguz / Жети-Огуз to je z centra Karakolu 30 km. Pár kilometrů před lázněmi začnou fotogenické skály.
Nejslavnější je tu Broken heart / Puklé srdce . Za ním jsou už lázně a tahle samá skála je z druhé strany součástí Sedmi býků.
Sedm býků / Seven bulls / Jeti Öghüz : podle průvodce "jedno z nejvíce fotografovaných míst v Kyrgyzstánu". Broken heart je úplně vpravo.
Lázně v dobách Sovětského svazu byly místem pro pobyt vrcholových budovatelů socialismu a nedostal se sem jen tak někdo.
Tohle jsou nové lázně postavené za dob Sovětského svazu. Jak zvenku tak uvnitř nejsou úplně v nejdokonalejším stavu (vzadu Sedm býků).
Budovy starých lázní systematicky chátrají o dvě stě metrů vedle. Uvnitř už nic není a stropy se začínají propadat.
Zde se rekreovali i sovětští kosmonauti včetně Gagarina. Po něm je pojmenována jedna budova kde bydlel. Tady to bylo:
Zrovna se konala svatba. V areálu lázní měli pronajatý jeden menší pavilon a bylo slyšet, že je tam hodně veselo.
Odpoledne jsme se prošli po okolních kopcích. I když byl říjen tak panoramata byla úžasná. Lázně jsou v nadmořské výšce 2050 m.
Hora Джемы-Огуз je vysoká 3632 m. Ale jsou tam samozřejmě i vyšší.
V říjnu už není turistická sezona. Byli jsme tam jediní, takže na nás kdekdo koukal.
U místního majitele obchodu jsme získali ubytování v bytě s výhledem na Sedm býků:
komfortní pokoj
večeře
trochu méně komfortnější koupelna
snídaně
V jediné otevřené restauraci + obchodu (říjen už není sezona) jsme dostali od pana domácího super jídlo a ...
... radu na cestu jak k vodopádu
Takhle nám to nakreslil:
Jdeme proti proudu řeky Джемы-Огуз (někdo sem jezdí i autem, ale chce to off-road)
Vzadu hory nad 4000 m
Za posledním mostem je stanice s nápisem Милиция. Ale v říjnu tam už nikdo nebyl.
Pyramidová hora - lákadlo na prosté turisty. Vedle restaurace v lázních je kiosek, kde dělají pro turisty fotky a před touhle pyramidou se všichni domorodci fotí.
U vodopádu to bylo OK, vody teklo dost, takže to v hluboké soutěsce bylo hodně pěkné (necháváme si pro sebe, nemusí to vidět každý).
Ale nejlepší byla panoramata na půl cesty mezi stanicí milice (u řeky) a vodopádem. tady to je na mapě
Po návratu do lázní sedáme do sdíleného taxi a vracíme se do Karakolu. Po cestě nelze přehlédnout další pomníky:
Kostel Svaté trojice kousek od centra Karakolu.
V roce 1872 byl kostel postavený z kamene, ale zemětřesení v 1890 ho zničilo, takže postavili v současné podobě ze dřeva. Po roce 1917 z kostela komunisti udělali školu, tělocvičnu, vysokou školu, divadlo, sportovní halu, taneční sál, obchod s uhlím. Po roce 1991 získal kostel původní funkci.
Návštěva ZOO: pozorování chudáků místních vlků
a chudáka místního medvěda
K večeři jsme v nejlepší restauraci každý dali dva meče šašliku. Byla to pořádná nálož a mnohem lacinější než u nás.
spíme zase v hotelu NEOFIT: takhle byla snídaně
Ráno jedeme první maršrutkou do Čolpon Aty. Na avtovakzalu mají wi-fi !
Mercedesy jsou všude.
Centrum v Čolpon Atě je typicky vyzdobeno.
Nejprve jedeme nad město na místo s petroglyfy. Vyryté do kamenů tady byly od 1500 př.n.l. do 10. století n.l.
Obrovské pole s rytinami hlavně zvířat, kde se můžete procházet klidně dvě hodiny.
Nejvýznamnější rytiny jsou postupně očíslované.
Čolpon Ata je pro domorodce velmi významné rekreační místo u obrovského jezera Issyk Kul. V létě tu je pořádně husto a prý nejde někdy ani sehnat ubytování.
My tu byli v říjnu a jenom jsme projížděli. Ale po pobřeží skoro moře jsme se projít samozřejmě šli.
Z Čolpon Ata jsme jeli dál směr Biškek až do města Tokmok. Zde je potřeba vzít taxi na asi 10 km k věži Burana.
Башня Бурана / Burana Tower : věž vysoká 24 m (můžete nahoru) je minaretem z 11. století. Taky tady je menší muzeum.
A vedle tohle:
V maršrutce z Tokmoku do Biškeku jsme potkali japonce Šikomuku.
Zavedl nás na bydlení tam kde bydlel i on. Bylo to trochu bokem, ale jinak OK.
Hlavní město Kyrgyzstánu Biškek (1926-1991 Frunze - pojmenované po Michailovi Frunze = velitel Rudé armády a místní rodák)
Založeno 1878 jako ruská pevnost. Dnes asi 1 milion obyvatel.
Ráno dáváme snídani na ulici.
Obyčejný chleba, ale právě vytažený je dokonalý.
Hlavní mešita v hlavním městě Biškek. Na mapě tady.
Nedaleko hlavní mešity je centrum s příslušnými monumentálními stavbami a sochami. Tady je Palác pionýrů.
Vítězné náměstí s Monumentem 2. světové války a věčným ohněm
pan domorodec si přišel popovídat a vyžádal si vyfocení
a o kousek vedle další monument
jedeme městskou dopravou na hlavní tržnici Oš bazar
Tržnice Oš je opravdu veliká. Procházet se můžete hodiny.
Za 1 Kč byly 3 somy, takže jejich placatý chleba byl za 5 až 7 Kč.
Na turisty tu jsou zvyklí, hlavně v létě jich tu je plno a pořád fotí.
Povolání: prodavač melounů.
Nutno umět rusky.
V sektoru prodeje zeleniny a ovoce to barvami pořádně září.
Maršrutkou jedeme z Bišketu zpět do Almaty v Kazachstánu.
Cesta trvá 4 hodiny včetně asi 30 minut pro průchod hranicí.
Na lístku je vytištěn také Номер авто, protože před přechodem si vezmete svoje věci z auta ven, projdete celnicemi a na druhé straně musíte to správné auto zase najít.
Systém odbavení na hranici je hodně podobný přechodu mezi Gruzií a Arménií.
ALMATY (dříve Alma-Ata) do 1997 hlavní město Kazachstánu. Novodobě založeno 1854. Dnes stále největší město s asi 2 mil. obyvateli. Info na Wikipedia.
Výstavba je skoro jako Ostravě - Porubě.
Takhle jsme jezdili městskou dopravou, vzadu běžné bydlení mimo hlavní centrum.
Stejně jako v Kyrgyzstánu i v Kazachstánu si na pomníky hodně potrpí.
Abaj Kunanbajuly (1845-1904) básník, filozof, hudební skladatel, myslitel atd. Je po něm pojmenovaná jedna z hlavních ulic проспект Абая a stanice metra.
Asi 10 minut chůze od Abaje jsme našli ve vedlejší ulici super hotel :
Ve vedlejším hostelu chtěli za pokoj bez příslušenství 450 Kč
My tohle apartmá měli za 600 Kč (večeře ale v ceně nebyla)
Мальчики, это путь в мечеть
A opravdu, policista nám ukázal správnou cestu k Hlavní mešitě
A trochu dál na jih je Panfilov park se Zenkov katedrálou (čtvrtá největší dřevěná katedrála na světě). Je zajímavé si na Wikipedia přečíst kdo byl Panfilov.
Na ploše před katedrálou probíhá krmení holubů. Krmení tu je přímo k prodeji, zrovna krmí turisté z Indie.
Dost domorodců není kazašského původu...
... v dobách Sovětského svazu sem přišlo hodně Rusů a je to vidět. Lidé se hodně baví rusky a ne kazašsky (aktuálně statistika uvádí 1/3 Rusů).
Hned vedle je památník Druhé světové války
v klasickém sovětském stylu
Jedna linka metra má 9 stanic, otevřeno 2011 (po 23 letech výstavby)
Jízda je za 80 KZT / 5 Kč (2018)
luxusní snídaně
na oběd do běžné táckárny v centru
autor: Eduard Kazaryan nedaleko horní stanice lanovky
U stanice metra Bajkonur má stadion FC KAIRAT
Asi hodinu cesty autem z Almaty je na jih v horách (8 km vzdušnou čarou na hranici s Kyrgyzstánem) Velké almatské jezero (2511 m nad mořem). Panoramata tady jsou úžasná. Ale kolem jezera se nedá projít, protože tam už je hraniční zóna a zásah pohraniční policie by byl jistý.
Sotva jsme ušli pár metrů za ceduli "Hraniční pásmo" už tam byli a museli jsme se legitimovat. Naštěstí jsme Češi co umějí rusky, takže jsme si popovídali a šli zpět.
Pro každého turistu je nezbytné navštívit Zelený bazar
Hlavní hala je na maso - sekce prasečí, hovězí, koňská, ovčí+kozí, ptačí
Povolání: prodavač zvířecích noh
Pečená i vařená ovčí hlava je výborná, ale u nás se těžko běžně koupí
Další velkou část trhu zabírá prodej oříšků a sušeného ovoce
Další typické místo pro turisty a jejich focení
