Gruzie 2017

Prodloužený víkend květen 2017 v Gruzii

přílet do Kutaisi

z letiště do Zugdidi

po prohlídce města do Mestia

prohlídka města a trek v okolních horách

zpět do Kutaisi

Přistáli jsme v 5 ráno. Bereme taxíka a jedeme do Zugdidi, protože až do Mestia nás nikdo nechce vzít. Hned za letištěm fotíme Kavkaz.

Taxikář je OK, zastavuje kde chceme a nevyhýbá se ani focení.

V Zugdidi zastavujeme u vlakového nádraží. Tady je i autobusové nádraží a centrum taxíků. Dnes bohužel mercedesem do Mestia nepojedeme.

Nebyl problém sehnat taxi na trasu Zugdidi - Mestia. Je to 138 km. Starý i nový taxikáři se s námi rádi vyfotili (starý je vlevo).

Před odjezdem procházíme město. Je teprve 7:10, takže nikde nikdo.

Město Zugdidi má 70.000 obyvatel. Do Kutaisi to je 108 km. Přes tohle město se jede taky do Abcházie. Nejdůležitější je Dadiani muzeum v parku asi 500 metrů od centra.

Hned vedle je kostel Panny Marie. Od domorodce jsme dostali všechny zásadní informace.

Je odtud pěkný výhled na Kavkaz. Už jsme mnohem blíž než jsme byli v Kutaisi.

U města Jvari je obrovská přehrada Enguri. Pan taxikář zastavil sám od sebe. Přehradu začali stavět 1962 a do úplného provozu uvedeno 1987. Přehrada je zapsaná jako kulturní památka Gruzie. Je to 3. nejvyšší betonová přehrada na světě s výškou 271,5 m a je v ní samozřejmě elektrárna.

Cesta do Mestia je většinou dostatečně dobrá asfaltka. Zastavujeme na oběd.

Bylo klasicky chačapuri:

Pár kilometrů po obědě už vjíždíme do oblasti Svaneti.

V průsmyku podle silnice už je jaro, ale na vrcholcích hor je ještě pořádná zima.

A už jsme mezi věžemi - základní turistická atrakce v oblasti Svaneti. Věže začínají již několik vesnic před před Mestia.

Mestia je hlavní místo pro tuhle část Kavkazu. Ovšem provoz krav (tady jen jalovice) je jako v ostatních vesnicích.

V centru na krávu většinou nenarazíte. Zato na domorodce nabízející ubytování hned.

Vybíráme bydlení kousek od centra na levém břehu řeky. Naše jsou dva balkony v prvním patře.

Z oken máme výhled na druhý svah, kde je nejvíc věží:

Celé odpoledne věnujeme Mestii. Začínáme svačinou:

Сколько? Один?

Конечно три, Бабо Яго.

V Mestii můžete hodiny a hodiny procházet uličky a prohlížet nejen věže, ale i domky a ostatní stavby.

Na jednu věž můžete za laciné vstupné vylézt až na střechu a pokud nespadnete (v nás by tohle neprošlo) tak můžete fotit panoramata.

Vlevo uprostřed je letiště. Naše bydlení je u pravého okraje za rozestavěným hotelem.

Do Mestie létají letadla pravidelně z Tbilisi. Zrovna šlo jedno na přistání. Na druhé fotce už stojí zaparkované a čeká na let zpět.

Poslední pohled toho dne na Mestii z našeho balkonu.

Ráno jsme dali snídani a vyrazili směr lanovka.

Z Mestie k dolní stanici lanovky (1870 m) to je 8 km, slabší povahy si můžou vzít taxi. Převýšení Mestia - lanovka je 450 m.

Horní stanice je ve výšce 2340 m:

V restauraci můžete potkat pravého gruzínského kavkazského vlka:

Ještě že jsme byli v restauraci když se přihnal pořádný déšť. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho.

Z vrcholu byly po bouřce nádherné výhledy na vrcholky Kavkazu:

Poslední fotky a jdeme zpátky dolů do údolí kde je jaro.

Trochu jarní terén, ale když vysvitlo slunce tak to šlo.

A po několika stech výškových metrech začalo být opět zeleno jako na jaře.

Podle informačních materiálů jsou prý turistické cesty značené, ale tohle byl asi jediný ukazatel po celé naší cestě od lanovky zpět dolů. My ale měli mapy v mobilu, takže jsme nezabloudili. Rozhodně tady doporučujeme off-line mapy do mobilu!

Dole v údolí bylo jaro v plném květu (vzadu silnice pro návrat do Mestie)

Při přechodu řeky jsme uviděli studnu na břehu řeky. Domorodec nám ukázal jak si nabrat vodu.

Příchod do vesnice Kashveti

Na stezce se musíme zařadit do fronty.

Příchod do vesnice Lashtkhveri

Koně jsou tady běžný dopravní prostředek.

Popovídali jsme s domorodcem. Obecně platí, že když jste z Česka tak jsou všichni přátelští (uprostřed fotky další věž, ale nevešla se střecha).

Večerní pohled na Mestii při našem návratu:

A honem do místní restaurace na večeři.

A opět standardní chačapuri, ale také adžaruli chačapuri (vlevo nahoře) a pečené maso.

Ráno jsme nasedli do maršrutky a jedeme do Kutaisi. Tenhle typ maršrutky je nejběžnější typ dopravy v Gruzii (jak vidíte - je to Mercedes).

Kutaisi - druhé největší město s 200.000 obyvateli. Několikrát v historii bylo hlavním městem Gruzie.

V Kutaisi jsme už po několikáté, ale nikdy nesmí chybět návštěva Bagrati katedrály. Byla postavena v roce 1003, ale turci ji při okupaci v roce 1692 zničili. Pak byla obnovena, ale za dob Sovětského svazu se z ní stala opět ruina. Po roce 1990 byla opravena.

Pro turisty je důležité navštívit místní tržiště. je nedaleko centra a jako orientační bod pro vstup do tržnice je tohle úžasné gruzínské umělecké dílo (vchod je vlevo).

Sýry jsme od paní nahoře taky koupili, ale nejdůležitější byla čurčela (churchkhela): Hlavními složkami jsou hroznový mošt , ořechy a mouka. Mandle, vlašské ořechy, lískové oříšky a čokoláda a někdy rozinkami jsou navlečeny na řetězec, namočené v zahuštěné hroznové šťávě nebo ovocné šťávy a sušeny ve tvaru klobásy.