Jaké školy jste vystudoval? Byl byste znovu učitel, a kdyby ne, tak co?

Vystudoval jsem – nejdřív jsem chodil na gymnázium, jako vy. České reálné gymnázium v Českých Budějovicích. Potom jsem se dostal na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a tam jsem studoval s přerušením jednoho roku šest let, s tím, že jsem rok strávil v zahraničí na Univerzitě v Greifswaldu v Německu, kde jsem studoval také historii.

Líbilo se vám studovat v zahraničí?

Moc se mi to líbilo, byl to jeden z nejlepších roků mého života, úžasný.

A co vás přivedlo k tomu stát se učitelem?

Patrně učitelské vzory na střední škole. Určitě to byl můj učitel historie pan Schwarz, kterého jsem měl moc rád. Už je teda samozřejmě mrtvý, ale byl to starý pán, který opravdu uměl tu historii vykládat a vlastně mě k tomu přivedl. Dost jsem díky němu dostal chuť pokračovat v tomhle povolání.

Jaká je podle vás největší výzva v učení dnešních teenagerů?

No asi zaujmout, prostě v tom množství informací najít ty správné, dát je do nějakých zajímavých souvislostí, aby to studenty zaujalo. A aby si z toho pak odnesli něco pro ten praktický život, jak volit třeba, nebo jak posuzovat své okolí, které má nějaké názory, a umět to třídit a díky tomu se v té společnosti nějak umět zorientovat.

Když jste byl teenager, zkoušel jste někdy podvádět u testu? Používal jste taháky?

Zkoušel, zkoušel, ale musím se přiznat, že mi to nešlo. Nakonec jsem toho nechal, protože ta práce s přípravou taháků byla vlastně dost těžká a to riziko bylo tak velké, že jsem se na to radši vykašlal.

Co vám ve škole šlo nejhůř a fakt jste to neměl rád?

Jo tak to byla určitě chemie. Dodneška mě to moc nezajímá, abych pravdu řekl. A samozřejmě jsem pak už od určitého věku, třeba od sexty, začal bojovat s matematikou. Už jsem to prostě nebyl schopný moc dávat, takže uhrál jsem to vždycky na nějakou poslední trojku, ale byl to boj.

Jaká je největší hloupost, kterou jste udělal na základce nebo na gymplu a dostal jste poznámku nebo důtku?

To je zajímavá otázka. Vzpomínám si, že na základce jsem se nechal přemluvit dvěma kluky – byli to dvojčata, takoví sígři. Šli jsme na dopravní hřiště a oni házeli sněhové koule autům na střechu. Já jsem je chtěl trumfnout, tak jsem ulomil kus takový kry ledový a hodil ho taky a tomu autu se to rozprsklo přes přední sklo tak, že zastavil, protože z toho auta už nebylo vidět, a to na docela frekventované silnici v Budějovicích.

Takže samozřejmě ten pán vystoupil, šel za učitelem a učitel se začal vyptávat, kdo to udělal. Tipnul si, že to byla ta dvojčata, ale já jsem tehdy vystoupil a řekl, že jsem to byl já. Ten učitel byl tak překvapený, že nevěděl, co na to má říct. Tak se tomu pánovi omluvil a pak jsme to teprve řešili až ve škole.

Je nějaký trend, který studenti dělají, jako například nošení tepláků do školy, který vám vadí?

No kromě těch tepláků asi nic bych řekl. Myslím, že mě v tomhle studenti nějak nestresují nebo nevadí. Možná jsem ještě málo starý, ale je fakt, že ty tepláky a špinavé pantofle mi vadí, to je fakt.

Byl jste spíš typ „nerd“, co má pořád jedničky, nebo ,, přežiji nějak”? Měl jste někdy období, kdy jste třeba úplně kašlal na školu?

Takhle když jsem chodil na základku, tak jsem byl opravdu jako šprt. Pak na gymnáziu jsem chtěl, ale už to nebylo možné, takže jsem pravidelně chytal trojky z matiky, chemie a fyziky. Ale vždycky mi na tom záleželo. Nikdy jsem nebyl v póze, že by mi to bylo úplně fuk.

Dělal jste doma nějaké rebelie i přes zákaz rodičů?

Asi takové ty klasiky – nehlášené návštěvy v nepřítomnosti rodičů, a tak asi. Popíjení alkoholu, to asi jo.

Říkal jste, že jste si i přes zákaz rodičů vodil domů návštěvy. Prozradíte nám, o koho šlo?

Ne, ne, ne, to ne, to ne, všechny prostě, všechny možný. Prostě obecně zůstaňme u termínu cizí lidé.

A paní učitelku Pilsovou jste poznal na škole?

Ano, ještě na gymnáziu, ale když jsme ještě sídlili v Holešovicích. Hned když jsem nastoupil, ona už tam rok pracovala.

Jaké byly vaše první zkušenosti s věcmi, které jsou pro teenagery typicky zakázané, jako například pití nebo kouření?

No veselé no. Samozřejmě to bylo řekněme spojené nejdřív s pocitem vítězství, že jsem si prosadil něco, co nesmím. Pak to samozřejmě mělo i takové „tragické“ následky v tom smyslu, že mi bylo špatně, čemuž jsem se zpětně potom smál a dneska se tomu směji ještě víc, jaký jsme byli ucha.

Kdy vás naposledy studenti naprosto vytočili, nebo naopak rozesmáli a proč?

To je každý den něco. Já bych asi nespecifikoval nějakou konkrétní příhodu, nebo situaci, ale hrozně mě jako pobaví, když se dokážou zasmát sami sobě nebo nějakému vlastnímu přešlapu. To mě asi baví nejvíc, to se pak směji s nimi. Ale jakože bych si teď vybavil nějakou hrozně vtipnou historku, to je, jak říkám, každý den takových tříd a takových situací, že to v tuhle chvíli nedám.

Je nějaká nepravda, kterou o vás studenti říkají?

Jo, myslím si, že jo, že se o mně tvrdí, že jsem hrál v Německu hokej. A to není pravda, to mě teda pobavilo, to je zrovna historka, kterou když jsem poprvé slyšel, tak to mě teda pobavilo.

Kdybyste mohl jeden den být student, co byste udělal jako první?

Co bych udělal jako první...?

Nebo je vám líto, že jste něco v mládí nezažil a teď byste to zkusil jen pro ten zážitek?

Asi bych se ještě víc kamarádil s holkami.

Jaký byl největší fail, který se vám stal jako učitelovi?

Klasicky, že jsem neměl dost písemek. Což je jedna z nejhorších situací, protože tím pádem nastane ta situace, kdy část třídy už test vidí a on se pak stejně nemůže uskutečnit, protože ho nedostanou všichni. To je věc, která asi stresuje každého učitele, aby to měl dobře připravené. Nic jiného mě asi nenapadá, jako vyloženě učitelský přešlap.

No možná, když jsem byl se studenty na lyžařském kurzu v Rakousku, tak jsem omylem nejhorší skupinu, to znamená ti, kteří začínali, naprostý začátečníky, vzal na černou sjezdovku. Ale já jsem to nevěděl, protože ta sjezdovka nebyla celá vidět a my jsme z ní viděli jenom ten závěr a ten byl modrý. Když jsme sedli na tu lanovku a jeli jsme tou lanovkou asi 15 nebo 20 minut, tak nám došlo, že jsme z té sjezdovky viděli opravdu jen konec a když jsme pak vyjeli na úroveň oblak, víceméně, tak potom jako to jsem se teda bál, to jsem si jako říkal – tak a teď půjdu do vězení, protože určitě to všichni nedojedou dolů.

Kdybyste nám měl prozradit nějakou věc ze svého života, kterou bychom do vás neřekli, co by to bylo?

Těžko říct, nevím, co byste do mě neřekli. Já myslím, že mě máte přečteného tím, že se vidíme tak často. Ale třeba rád vařím. Jezdil jsem na motorce, už od patnácti.

Wow, to je dost brzo!

No, tak na venkově se dřív dělalo věcí.

A rád jezdím na kole.

A hokej?

Nee vůbec, vůbec, pasivní divák.

Máte sourozence?

Mám, mám dva sourozence, jeden je voják a druhý je policista.

A vyváděli jste spolu něco?

Tak naposledy jako klucí jsme si hráli na takový ty blbosti na kolech, až jsme se srazili, na policajty a zloděje a většinou to skončilo nějakým zraněním.

Když naši nebyli doma, tak jsme se řezali. Většinou byli bratři, jsou dvojčata, proti mně. Jedna z mála takových akcí byla, že jsem byl já s bráchou, proti tomu druhému, no my jsme ho strašně vytočili, zamkli jsme se v kuchyni a on nevěděli, jak se k nám dostat, tak prokopl ty dveře, vzteky prorazil. Rodiče pak vždycky nejvíc potrestali mě, protože jsem byl nejstarší a měl jsem mít rozum, neměl jsem ho samozřejmě.

Takže vždycky následovaly nějaké tresty a zákazy. To znáte určitě taky. Moji rodiče přesně ví, na co sáhnout, aby to nejvíc bolelo.

Ještě něco byste nám o sobě prozradil?

No nevím, mám spokojený život, mám hezkou rodinu, rád jezdím na chalupu, rád si tam odpočinu od všeho, od všech...

Za celou redakci Courieru moc děkujeme panu učiteli Pilsovi za rozhovor!