Můj pobyt na Rakouském gymnáziu v Praze

Jaký je život ve městě? Hlučný a nebezpečný? To by si mohl myslet ten, kdo to nezažil na vlastní kůži. Je to zábava, lidé jsou velmi přátelští, veselí a ochotní. Tak to alespoň bylo na Rakouském gymnáziu v Praze, kde jsem v září a na začátku října strávil tři týdny. Rád bych se podělil o některé ze svých zážitků.

Jsem z venkova, takže to pro mě byla úplně nová zkušenost. První školní den jsem byl proto trochu nervózní. Ale spolužáci z mé třídy 3A mě hned mezi sebe přijali a ukázali mi všechno ve škole. Bylo to od nich opravdu skvělé a byl jsem jim za to moc vděčný! I ostatní spolužáci ze tříd 3B a 3C byli ke mně velmi milí a přátelští a navíc byli vždycky moc vtipní. Komunikace naštěstí nebyla vůbec žádný problém, protože mluvím česky. Žáci ale mluví také německy, protože je to rakouské gymnázium. Myslím, že mluví německy opravdu velmi dobře a za ty dva roky, co chodí na OEGP, se toho už hodně naučili. 

Výuka je od 3. třídy většinou v němčině. Probíhá velmi podobně jako v Rakousku. To znamená, že se podle ročníku vyučují příslušná témata a většina učebnic je stejná jako v Rakousku. K osvojení nové německé slovní zásoby slouží testy a opakování. Kromě němčiny se jako cizí jazyky vyučují také angličtina, španělština a francouzština. Některé předměty se však vyučují také v češtině. Všechny předměty se mi moc líbily, ale nejvíc jsem se vždycky těšil na tělocvik, hudební výchovu a angličtinu. V hodinách hudební výchovy jsem dokonce při jednom koncertě hrál na housle. Na koncertě účinkovalo také jedno gymnázium z Rakouska.

O přestávkách jsme vždycky chodili na hřiště hrát fotbal. To byla pokaždé velká legrace! Předtím jsme jedli ve školní jídelně. Jídlo bylo opravdu výborné. Také školní budova byla velmi čistá a hezká. Škola je obecně menší než moje škola v Rakousku, na OEGP chodí asi 300 žáků, do mé rakouské školy jich chodí asi 1000. Novinkou v Praze bylo, že na některé věci byl potřeba čip. Například pro vstup do budovy.

Bydlel jsem u přátel na severovýchodě Prahy, škola byla na jihu města. Musel jsem tedy přejet přes celé město metrem a autobusem. Ale to vůbec nevadilo, dokonce mě to bavilo. Hlavně proto, že jsem se přitom sešel se svými spolužáky. Čas po škole jsem trávil převážně ve městě. Bylo to bezvadné, protože vždycky bylo co dělat. Praha má kromě historických památek také mnoho parků a sportovišť, kam se dalo kdykoli zajít. 

Celkově to byl v Praze moc příjemný pobyt a strašně se mi tam líbilo. Moc mi chybí škola, spolužáci, ale i učitelé. Doufám, že se brzy budu moci do Rakouského gymnázia v Praze na nějaký čas vrátit.