CESTA DO ŠKOLY, NEBO HOROR?

Hermína Rýdlová

(nejedná se o studii ani profesionální článek, má pouze upozorňovat a rozšiřovat povědomí o tématu, ale neslouží jako odborná rada)

Cesta do školy, práce, nebo za zábavou je pro nás všechny běžnou součástí života, ale co když se pro nás tramvaj či metro stane hororem?  

Nemluvím teď o bakteriích ani zpožděních vlaků, nýbrž o nebezpečí týkající se nás všech - (sexuální) obtěžování. Ačkoliv je stále častější obtěžování žen, tak je dobré zmínit, že mužů se to týká také. V dnešní době už se nejedná o tabu, ale otázkou zůstává, zda se o porušování osobních hranic mluví dostatečně.  

KOHO SE TO VLASTNĚ TÝKÁ?

Centrum pro oběti sexuálního a domácího násilí roku 2021 ve své výzkumné zprávě uvedlo, že případů stále přibývá - „V roce 2020 tvořila problematika sexuálního násilí/obtěžování 30 % řešených témat v rámci konzultací a jiné přímé podpory v naší organizaci, v roce 2021 jde o poměr 33 % (dle interních statistik k 1.8.2021).” Ačkoliv jde o „pouhá” 3 %, nárůst nelze zapřít. Je dobré zmínit, že tento výzkum zahrnuje pouze osoby, kterým už bylo osmnáct let. Nikdy pravděpodobně nebudeme mít přesný počet případů, protože spousta nejčastěji žen je vystaveno vydírání nebo se obávají důsledků a bagatelizace. S minimálně jednou formou sexuálního násilí nebo sexuálního obtěžování se setkala více než každá druhá žena. Nejčastěji jde o verbální napadání, tedy nevhodné poznámky či slovní nátlak se sexuálním podtextem, zažilo ho asi 33 % žen, které se s některým nevhodným chováním setkali. S nevyžádanými doteky a osaháváním se setkalo zhruba 31 % dotázaných. Dále výzkum udává „16,8 % žen obdrželo alespoň jednou během svého života nevyžádané erotické či intimní fotografie nebo videa, přičemž 4,2 % ženám někdo vyhrožoval zveřejněním jejich intimních fotografií či videí nebo tyto fotografie či videa skutečně uveřejnil. Nevyžádané líbání zažilo 11,5 % žen. 10,2 % žen bylo alespoň jednou svědkyněmi exhibicionismu, sexuálního sebeuspokojování pachatele na veřejnosti nebo zažilo voyeurství. 9,2 % žen bylo během svého života minimálně jednou znásilněno. 6,6 % žen bylo nuceno k nepříjemným sexuálním praktikám a 1,8 % žen bylo nuceno ke sledování pornografie.”

Z dotázaných mužů zažilo nějakou formu nátlaku asi „jen” polovina a to 22 %.  

Tento výzkum se sice zaměřoval na dospělé, ale děti a nás teenagery může nátlak zasáhnout také. Dospívajícím připadají podobná témata často trapná nebo neřešitelná, mimo jiné se jedná o citlivé a jednodušeji zmanipulovatelné jedince. Kde se ale takový mladý člověk může s porušení osobních hranic setkat? Až 30 % žen se setká s nevhodným chováním a nabídkami v práci, no dobře, ale většina z nás zatím nepracuje, takže...?  Tato otázka je rozhodně na místě, riziková jsou veřejná místa jako ulice, parky a velmi často právě ve veřejné dopravě.

Pravdou tedy je, že sexuálně motivované chování se může týkat nás všech, pojďme se podívat na to, jak mu čelit.

CO MŮŽU DĚLAT V PŘÍPADĚ, ŽE JE NA MĚ VYVÍJEN NÁTLAK?

Ø Pokud můžete, odejděte z místa (nejjednodušší řešení, i když někteří říkají, že útěk řešení není, oni nejsou ve vaší situaci a je lehčí soudit, než konat)

Ø Dávejte najevo nesouhlas (řekněte: ne, nesahejte na mě, Vaše chování je nevhodné/nepříjemné, … To však vyžaduje určitou odvahu)

Ø Požádejte o pomoc okolí (oslovte řidiče, policistu, nebo spolucestujícího/kolemjdoucího, hodně se vyplácí oslovit někoho a předstírat, že je to rodič, nebo přítel, většinou pochopí, o co jde a agresor pravděpodobně odejde)

Ø Zaznamenejte situaci (při řešení s policií může pomoct videozáznam nebo fotka, nejde ale o úplné řešení, ačkoliv pokud agresor pochopí, že se ho snažíte vyfotit a jsou přítomni svědci, je šance, že uteče, také by ale mohl být agresivní, je třeba dávat velký pozor, já sama bych se do toho raději nepouštěla)

Jak se zachovat po incidentu?

Ø Pro začátek o tom říct rodičům, kamarádovi, učiteli... (je dobré o tom mluvit, pomůžou vám jak psychicky, možná s hledáním odborné pomoci, tak s případným nahlášením na policii)

Ø Obraťte se na odbornou pomoc (krizová centra, linka důvěry, Bílý kruh bezpečí, Konsent, Persefona, poradí vám, komu se svěřit, co podniknout dál a můžou vám poskytnout psychickou podporu)

Ø Zvažte nahlášení (po domluvě s rodiči můžete kontaktovat policii, pokud se na to cítíte, na jednu stranu to může hodně pomoci dalším lidem, aby nezažili to, co vy – pravděpodobně nejste první ani vy – pokud nechcete, nikdo by na vás neměl tlačit, nebo vás nutit)

JAK POZNAT NEŽÁDOUCÍ KONTAKT A POMOCT?

Obětí sexuálního obtěžování nemusíte být vy sami, ale váš kamarád, přítelkyně, dcera, manželka, ale i náhodný spolucestující/kolemjdoucí. Proto nikdy neváhejte pomoct, ozvat se, naprosto stačí zeptat se „Jste v pořádku?” nebo „Nepotřebujete pomoct?”. Pokud se bojíte promluvit, můžete se postavit do cesty, abyste oddělili agresora od oběti a zabránili otírání, převážně doporučuji tyto fyzická řešení mužům, pokud se mezi ženu a násilníka vloží jiná žena, sama se vystavuje nebezpečí (tím nepopírám fyzické schopnosti žen, pouze poukazuji na větší riziko), které se samozřejmě může týkat i mužů. Pokud nejste dospělí, určitě se do toho nepouštějte. Jako dítě, nebo dospívající můžete oslovit dospělou osobu, aby zasáhla ona, nebo si s dotčenou osobou začít povídat a dostat ji pryč.

Pokud dojde k situaci, kdy nevíte, zda k dotěrnostem dochází, vždy je na místě se zeptat. Nikdy opatrnost nepodceňujte, můžete někomu opravdu pomoci.

Co když se vám někdo svěří?

Snadno se říká, těžko se dělá. Píšu zde určitá doporučení, o kterých je dobré vědět, ale je třeba si uvědomit, že člověk (spíše dospívající) může zpanikařit, ztuhnout a podobně. Není tedy ideální, pokud se vám svěří, ho bezprostředně konfrontovat a poučovat – nezachoval ses správně, proč ses neozval, měl jsi vystoupit… Nikdy také neříkejte obraty typu: to je normální, nemá cenu to řešit, můžeš si za to sám. Ani emoce oběti nebagatelizujte. Pamatujte, že nejste profesionál ani psycholog, ale staňte se podporou a buďte „safe place” daného člověka. V některých případech je vhodné si s psychologem promluvit, ale v první řadě hlavně poslouchejte a buďte oporou.  

(mluvím zde o „obětích” ale je to pouze termín, ačkoliv trochu zavádějící, protože se často jedná i o silné jedince)

MŮŽU NEŽÁDOUCÍMU KONTAKTU ZAMEZIT PŘEDEM?

Samozřejmě se můžeme vyhýbat rizikovým místům, ale s nebezpečím se můžeme setkávat i za světla a mezi lidmi. Pokud si říkáte, že teď budu mluvit o oblečení, máte pravdu, ale pravděpodobně v jiném kontextu, než si myslíte. Žádná studie nikdy nepotvrdila, že více odhalené oblečení zvyšuje riziko. I přes to se ve Velké Británii více než polovina mužů domnívá, že tomu tak je. Podle právníka a učitele sebeobrany, Pavla Houdka, si útočník spíše vybírá na základě neverbální komunikace, méně nápadné ženy, u kterých je větší šance, že se nebudou bránit.

MHD KAMPAŇ PROTI SEXUÁLNÍMU OBTĚŽOVÁNÍ

Jak už jsem zmiňovala, ve veřejné dopravě dochází k obtěžování poměrně často. Zažila ho každá třetí žena a každý desátý muž.  

Je zírání obtěžování? Setkávám se s především muži, kteří mají poznámky typu „To už se na ženu nemůžu ani podívat, abych nebyl obviněn ze sexuálního obtěžování!” Karle, o tom, to přece není! Je rozdíl se na někoho podívat a všímat si svého a mezi nepokrytým pozorováním a nepříjemným prohlížením si někoho, nemluvě o tom, že se často k zírání přidávají gesta jako mnutí rukou nebo kousání/oblizování rtů.

A reaguje na problém veřejná doprava? Ano, kampaň „Obtěžování do MHD nepatří” radí, jak reagovat a zachovat se, pokud jste svědky, či oběťmi obtěžování.

Praha umístila na 150 zastávek plakáty s informacemi, jak se v takových situacích zachovat. Kampaň otevřela nejen diskusi, ale také rozšířila povědomí o situaci a podpoře obětí.  Spousta občanů ji přes její důležitost označuje za přehnanou. Podobné kampaně můžeme vidět všude možně, například ve Francii nebo Británii.

NAŠE PŘÍPADY

Stále nevěříte, že se jedná o obrovský problém? Nebo myslíte, že teenagerů se to vlastně tolik netýká? Tak teď dobře poslouchejte, máme pro vás historky jako z hororu. Všechny jsou ale reálné, vypověděly je anonymně studentky ve věku 10-14 let.  

„Jeli jsme s kamarádkou tramvají, bylo tam plno lidí, ale nikdo si ničeho nevšiml. Byl podzim a přes to, že bylo teprve mezi pátou a šestou, byla venku tma, dost jsme se báli, ale vyhodnotily jsme tramvaj jako bezpečné místo – hodně lidí, světlo. To jsme se ale spletli. O zastávku dál nastoupil mladý muž. Mohlo mu být mezi dvaceti a třiceti lety. Chytil se rukou tyče tak, že jsme nemohli nikam odejít a celou dobu ji měl v úrovni našich hrudníků. Na pozdějších zastávkách byl nucen vystoupit, ale pak k nám zase přišel a začal se na mě tisknout zezadu. Svou rukou se „omylem” dotýkal našich a když jsme se posunuly, on taky. Bylo mi čtrnáct a kamarádce třináct let. Tehdy nás nenapadlo, že se nejednalo o omyl, ani to nebylo kvůli omezenému místu. Dneska bych se asi ozvala.”

„Šla jsem domů ze sportovního kroužku, k batohu jsem měla připevněný míč, procházela jsem okolo dvou mužů, bylo jim asi padesát let a byli hodně opilí, začali na mě mluvit a sahat. Dělali si ze mě srandu a „házeli” si s tím míčem. Měli nevhodné poznámky, zabraňovali mi projít. Na té ulici nikdo nebyl. Měla jsem strach, mobil hluboko v batohu, nakonec se mi podařilo utéct. Tehdy mi bylo asi 10, do teď se bojím sama i za světla.”

„Nějaká forma obtěžování se mi stává poměrně často, pískají a volají na mě hodně dělníci, nebo projíždějící auta. Muži mě někdy i plácají přes zadek. Jednou jsem jela metrem, naproti mně seděl muž asi čtyřicetiletý, hypnotizoval mě pohledem, kousal se do rtů a divně, neklidně seděl, přesedl si vedle mě, začal mi sahat na stehna. Naštěstí přišel jeden mladý kluk, vyhodil toho muže a sám si vedle mě sedl a uklidnil mě, jsem mu vděčná za to, jak se zachoval, málokdo to dokáže. Nemohla jsem spát, teď už se cítím dobře, ale deodorant jako „pepřák” vždy připraven v kabelce. Bylo mi třináct.”

Teď už věříte? Stalo se vám něco podobného také? Doufám, že ne a pokud ano, už víte, že v tom nejste sami. Věřím, že tímto článkem jsem vám trochu pomohla, rozšířila povědomí o problému a možná rozproudila pár debat. Dávejte na sebe pozor a NIKDY nezůstaňte mlčet, třeba někomu zachráníte den, nebo i život?