Přilétáme do Marrakéše s Ryanairem, z okna letadla možno pozorovat hlavní minaret Koutoubia (12. století) - nejdůležitější stavba v centru.

Vznik Marakéše v 11. století. Dnes 2. největší město v Maroku.

Nejdřív do Jardin Majorelle Garden  (www.jardinmajorelle.com). Kdo tady nebyl - nebyl v Marrakéši.

Malá botanická zahrada, vytvářená od dvacátých let 20, století francouzským malířem Jacquesem Majorellem (1886-1962).

A potom už na hlavní náměstí Jemaa el Fna a běhání kolem po soukách (bazarech) a dalších minaretech apod.

Nejlepší jsou ovčí hlavy: sednete si před ně a dáte si to co vám na hlavě nejvíc chutná.

Druhý den odjezd do městečka Imlil, po cestě k obědu první tažín

1. trek: z Imlilu (1 800 m) do sedla Tizi n'Mzik (2 470 m), tam občerstvení u domorodce, sestup na druhou stranu (další občerstvení u domorodce), cesta k vodopádu (občerstvení u domorodce) a zpět. Při návratu začalo pršet a chvíli padal i sníh.

2. trek: odvoz pod sedlo (2 400 m), výstup do sedla Tizi n'Tachedirt (3 200 m), sestup na druhou stranu do berberské vesnice Iabassene (2 250 m) = vesnice na konci světa a po úzké stezce do Timichchi (1950 m), tam nocleh. Ráno pěšky do Sitti Fadma (10 km).

Přes horské sedlo Tizi n'Tichka (2 260 m) jedeme na jihovýchod do teplejšího podnebí. V oblasti Marrakéše a Imlilu bylo na to, že byl duben dost chladno. Před sedlem dáváme oběd = zase tažín.

Sjíždíme ze sedla a jedeme do vesnice Telouet

Podle Rough Guides: Glaouiská kasba v Telouetu je jednou z nejzvláštnějších pamětihodností v Atlasu - rychle se drolící na tmavě červenou hlínu. Kasba je neuvěřitelným labyrintem dveří a spojovacích chodeb. Ale hodně místností se během posledních 40 let změnilo v rozvaliny. Když vylezete na střechu, můžete se dívat dolů na některá nádvoří, komnaty a obrovské otevřené díry ve zdech.

Pro většinu jižního Maroka jsou společné úžasné exteriéry a exotické pozoruhodnosti. Ksar v Äit Benhaddou ale vítězí na celé čáře.

Co se tu např. natáčelo: Lawrence z Arábie, Sodoma s Gomora, Ježíš Nazaretský.

ksar : opevněná kmenová vesnice

kasba : sídlo rodiny a lidí na ní závislých

Stavěno ze štěrkopísku a bláta říčních břehů. Sezónní deště stavby narušují. Pokud se zdi pravidelně neopravují, stačí dvacet let a je z toho ruina.

Asi 25 km od Äit Ben Haddou v městě Ouarzazate jsou filmová studia Atlas Corporation Studios.

Co se tu např. natáčelo: Kundun (1996), Poslední pokušení Krista (1998), Gladiátor (1999), Černý jestřáb sestřelen (2001), Království nebeské (2005), Prometheus (2012)

Agdz: Do údolí Draa vstoupíte u Agdzu 68 km od Ouarzazate. Je to zastávka autobusů a malé správní centrum oblasti. Název Agdz [Agdéz] znamená "Místo odpočinku".

My dáváme oběd a kafe.

Podle Rough Guides: Zagora na první pohled příliš slibně nevypadá: maloměsto s několika hotely a vládními budovami.

Zjistili jsme, že ani na druhý a další pohled se tu nic moc nenajde. Pro nás hlavně přespání v kempu v berberských stanech a výlet k nedalekým dunám Dunes de Tinfou.

Návštěva dun Dunes de Tinfou (asi 25 km od Zagory) u silnice N9

Po výjezdu ze Zagory asi po hodině jízdy odbočujeme do pustiny, kde jen občas je vidět náznak cesty. Na čaj atd. zastavujeme Kasbah Marabout   -->  mapy.cz: Kasbah Marabout. Tam je i možnost přespat v berberských stanech, ale náš cíl je pouštní hotel Camping Oasis El Mharech v oáze Remlia.

Po cestě pár zastávek. Všechny stromy mají na obranu před sežráním pořádné trny. Jen velbloudům nevadí.

Nocleh v pouštním hotelu s bazénem Camping Oasis El Mharech - oáza Remlia   -->  mapy.cz:  Camping Oasis El Mharech

Další den pokračujeme pustinou. Po cestě zatím turisty neobjevené Lost City.     -->  mapy.cz: Lost City

Pokračujeme dál. U domorodců jsme se podívali na studnu v poušti a čerpání vody elektrikou ze solárního panelu.   -->  mapy.cz:  Voda v poušti

Po mnoha hodinách jízdy pouští se dostáváme na normální silnici a přes město Mezouga a Touz Azi el Bide jedme do Etoile des Dunes (restaurace a hotel). Tady začíná naše camel safari a jsou tady nejkrásnější duny Maroka Erg Chebi.

Západ slunce pozorujeme z největší duny. Potom večeře a spaní v berberských stanech. Ráno zpět do Etoile des Dunes na snídani a koupání v bazénu.

V poledne pokračujeme do oázy Tafilalt. Francouzi tady vybudovali správní centrum a ospalé pohraniční město Erfoud.

V centru na náměstí Places des Far jsme dali lisovanou pomerančovou šťávu a nakoukli do souku na prodej datlí.

A pokračujeme do Tinerhir (Tinghir): město pro výlet do kaňonu Todra. Ve městě zajímavý trh a solidní jídlo. Městem teče řeka Todra, kolem řeky jsou palmárie.

A pokračujeme do kaňonu Dades, s vysokými skalními stěnami tvarovanými erozí, začíná téměř hned za Boumalne du Dades. Prvních 15-20 km je údolí Dades široké a dno úrodné.

Z Boumalne na horské sedlo Col du Ouano (2910 m) to je 100 km a jeli jsme s přestávkami 4:30 hod.

Po přejezdu nejvýše položeného sedla zastavujeme v restauraci La Grotte u řeky Assif Melloul (2 450 m). Nikde nic, jen jeden opravený domek s panem hospodským. Elektřinu bere ze solárního panelu a autobaterie a písničky pouští přes zesilovač z mobilu.

Kousek za restaurantem odbočujeme doprava do skal a k jeskyni (na ceduli u cesty směr Grotte akhiam). Je tu místní Pravčická brána + asi 100 metrů do jeskyně (osvětlení chybí, vstupné se nevybírá).

Nocleh v městě Imilchil. Měli jsme spát ve stanech u jezera Tislit (2 200 m), ale bylo po dešti a bylo riziko dalšího intenzivního deště, takže jsme šli do hotelu.

Ráno odjíždíme s cílem Azrou. Nejprve se zastavujeme ve městě Aghbala, kde dáváme čaj/kafe a pozorujeme domorodce.

Následuje město Sidi Yahya Ou Saad: návštěva tržiště, k jídlu pečené ryby

Azrou: jen nocleh a ráno zastávka na kafe

Druhý den ráno návštěva cedrového lesa. Podle Rough Guides: Cedrové lesy, které rostou jižně od Azrou, jsou unikátním marockým ekologickým stanovištěm. Jejich svěží zelené vrcholky výrazně kontrastují s okolní suchou vegetací a neplodnou půdou Středního Atlasu. Poskytují úkryt pro tlupy berberských opic. Patří mezi makaky. Střední Atlas je domovem tří čtvrtin světové populace těchto opic.

Oběd v Bou Fekrane

Rough Guides: Volubilis představoval nejvzdálenější základnu římské říše. Přímá moc Říma tady byla 40 - 285 n.l. Ještě v 7. století zde místní Berberové, Řekové, Syřané a Židé mluvili latinsky a křesťanské kostely přetrvaly až do příchodu islámu. Město fungovalo do 17. století, kdy otroci odtáhli jeho mramor na stavbu Ismailova Meknesu.

Rough Guides: Meknes - megalomanský výtvor Moulaye Ismaila (1672-1727), nejtyranštějšího ze všech marockých sultánů.

Medina byla zapsána na seznam UNESCO. Hradby se táhnou 40 km do délky a protíná je 20 opevněných bran, věží a bašt. 

A na konec Fes. 

Město bylo založeno v 8. století. Zlatou éru zažilo mezi 11. a 14. stoletím. Fes je nejstarobylejší ze čtyř královských měst a nejzachovalejší středověké město arabského světa. Střetává se tu arabská, berberská, sicilská a andaluská civilizace se sephardskými židy. Pro turisty je nejzajímavější nejstarší část Fes el Bali.

Ráno začínáme s průvodcem u královského paláce. Potom koželužny Chouwara (kdo neviděl koželužny nebyl ve Fesu).  A potom několikahodinová procházka po medině. Medina byla roku 1981 zapsána na seznam UNESCO. Je to nejrozsáhlejší medina v arabském světě. Je obklopena 24 km hradeb s více než 9500 domy a 176 mešitami.