Embedded Files
Srpen 2023
Dar es Salaam přílet
Morogoro
národní park Mikumi
Iringa + národní park Ruaha
Matema (sever jezera Malawi)
Tukuyu
Mbeya / Songwe letiště
let do Dar es Salaam a na Zanzibar
Zanzibar odlet
Do Tanzanie se nás vydalo 12 + průvodce Tomáš.
Vízum bylo 50 USD on arrival. Z letiště jsme odjeli když se začalo stmívat. Po ubytování jsme se vydali už za tmy k nedalekému autobusovému nádraží, kde je taky velká tržnice včetně solidního jídla. Samozřejmě jsme museli dát chobotnice a kalamáry.
koblížek nahoře vpravo za 500 TZS, ale paní nás natáhla, správně měl být za 400 TZS
velký kus melounu za 500 TZS = 4,50 CZK
luxusní Hanizz Hotel, kam skoro nešlo dojet taxíkem
pokoj za 35.000 TZS = 315 CZK
Magufuli Bus Terminal (Kituo Kikuu cha Mabasi cha Magufuli)
Odjezd byl červeným autobusem vzadu, ale nejdřív jsme museli zaplatit vstupné na bus terminal 300 TZS = 2,70 CZK
Lístek do Morogoro byl za 10.000 TZS = 90 CZK, je to 200 km
domorodci z okna autobusu
uprostřed cesty se samozřejmě zastavilo na svačinu v Travelers meal stop
první miškaki
Většina domorodců po celou dobu našeho pobytu byla takhle usměvavá
Po příjezdu na autobusové nádraží v Morogoro jsme nejeli na hotel tuk-tukem, ale dali jsme 3x taxi.
Morogoro je jedno z velkých měst v Tanzanii, bydlí tu 500 tisíc lidí
náš GM Hotel na Uhuru Street
za pokoj jsem dal 40.000 TZS = 360 CZK / noc
Jako první akce byl pozdní oběd v super místní jídelně
Paní kuchařky nás nechaly ochotně kouknout pod pokličky, takže jsme si pěkně vybrali. Vpravo je balená voda k prodeji.
Moc dobré to bylo 👍
Hned vedle je hlavní městská tržnice
Všude po Tanzanii se prodávají sušené ryby různých velikostí. Několikrát jsem si koupil 100 - 200 gramů. Samozřejmě že to hodně smrdí rybinou, ale stojí to za to. Ani jednou se nedostavily žaludeční problémy.
Zrovna měly ženy trénink na víkendový kostelní zpěv. Nejdřív nás vyhnali, když viděli, že je fotíme. Potom za námi jedna zašla a když zjistila odkud jsme a že nejsme novináři tak nás pustila zpět a mohli jsme fotit i natočit video se zpěvem.
Večer byla samozřejmě večeře na ulici u stánku
Byl grilovaný banán a miškaki = maso na drátu nebo špejli.
8x maso na drátu + grilovaný banán bylo za 5.000 TZS, chobotnice v misce 4.000 TZS
Ráno odjezd na motorkách do kopců nad městem...
... na začátek treku k Morningsite
Morningsite má dle sdělení domorodce německý původ. Na motorkách od hotelu to je 8 km. Jede se hodně do kopce a ke konci je pouze úzká stezka. Jízda byla za 10.000 TZS. Vyjeli jsme z nadmořské výšky 500 m na 1.270 m.
Políčka jsou i všude tam, kde jsou prudké svahy. Eroze z důvodu dešťů tady nemůže být.
Kostelík postavený ještě za dob kolonizace.
Většina cesty vedla takovou krajinou. Došli jsme až na vrchol vlevo na konci.
I v tady mají ulice včetně jejich označení
Podle Wikipedie je průměrný věk v Tanzanii 18 roků a v Česku 42 let. Dětí je tady opravdu hodně a nemají problém s focením. U starších domorodců to už občas problém je.
Ve svazích jsou místa se zničenou vegetací, na kterých budou políčka. Nejdřív je ale potřeba všechno posbírat a zatopit s tím při vaření jídla.
Náš cíl po několika hodinách: vodopád. Bylo to nejslabší místo při našem pobytu v Tanzanii. Nejzajímavější na tom místě je, že tam voda trochu teče po kamenech.
Trasa treku (cíl = kde jsem nasedl na motorka-taxi a nechal se odvézt na hotel, někteří jeli dřív nebo později, někteří došli pěšky až do GM hotelu)
Večeře byla zase pořádně místní. Nejprve jsem dal klasiku: hranolky zalité vejcem a trochu kečupu na to.
Zašel jsem na ně ke kruháči kde končí Korogwe Road a je tam Ahmadiya Mosque.
A jako druhá část večeře byla zase chobotnice. Teď včetně polévky (což je nějaký vývar ve velkém hrnci pod stolem). Super pití je opravdu čistá šťáva z pomerančů. Kelímek na fotce byl za 1.000 TZS.
Z Morogoro jsme pokračovali do Iringa. Náš autobus píchnul a čumilů se jako vždy našlo dost. Zastavení bylo v národním parku Mikumi. Přes park vede hlavní silnice A7 z východu na západ. Při vjezdu do parku jsou cedule, že se nesmí fotit bez zaplacení vstupného do parku a cedule s cenou kolik stojí přejetí nějakého zvířete.
Ceny za přejetí obyvatele národního parku Mikumi:
Na silnici bylo dost zvířat. Takže jsme museli zastavit a tím pádem i fotit. Jenže zrovna jeli místní šerifové a chtěli, abychom zaplatili vstupné do parku, protože jsme vylezli z autobusu (i když jsme pořád stáli na silnici) a fotili.
Dojeli jsme neplánovaně ke vstupu do MIKUMI NATIONAL PARK, zaplatili vstupné a vydali se na projížďku přes park. Což bylo ok, protože lepší zaplatit a projet se parkem než zaplatit a pokračovat v cestě po silnici. Vstupné bylo 35 USD.
Další informace na https://www.mikuminationalpark.net
Baobaby byly po celé naší cestě Tanzanií. Bylo období sucha, takže stromy bez listí.
Baobab s listím (jak si ho představuje umělá inteligence)
A následuje pár fotek zvířat. Na první fotce je prase bradavičnaté. Průvodce nás informoval, že tyhle prasata jsou dost blbá. Když je začne honit lev tak sice začnou utíkat, ale za chvíli zapomenou proč utíkají a tak se zastaví. A to je šance pro lva.
IRINGA je město s 200.000 obyvateli v nadmořské výšce 1.600 m. Do Dar es Salaam to je 500 km. Město je výchozí bod pro návštěvu národního parku Ruaha.
Přijeli jsme za tmy. Hned jsme dali večeři na nejlepším místě ve městě.
Jako vzorek jídelní lístek v místní luxusní restauraci. 1.000 TZS = 9 CZK:
nejtypičtější jídlo
místo rýže si můžete dát ugali, je z mouky manioku nebo kukuřice
další vzorek bydlení M.R. Hotels
platil jsem za pokoj a noc 30.000 TZS
Procházka po Iringa
Ve městě je pěkný kopec, který je 140 výškových metrů nad zbytkem města. Vylezli jsme sem, panoramata byla ok.
Typický vzorek domů ve městě:
Eneo la Kale la Isimila je 20 km jihozápadně od Iringa.
Archeologické naleziště středního pleistocénu. Na Wikipedia dále píšou, že střední pleistocén byl asi před 781.000 - 126.000 lety. Oba domečky mají pod střechou archeologický poklad. V muzeu u parkoviště píšou, že tady jsou nálezy z doby před 270.000 roky.
Mohli jsme koukat jen zvenčí
Tyhle kameny používali lidští předkové🐒
Z Iringa jsme vyjeli ráno v asi 5 hodin. Po samozřejmé poruše a opravě auta jsme u brány parku byli v 8 hodin. Zpětně to vidím jako chybu. Správné mělo být přijet do parku den předem odpoledne, projet park do setmění, přespat v parku (možnosti tu jsou) a ráno vyrazit za zvířaty už při rozednění. Ale i takto se to povedlo.
Karibu = Welcome
13 lidí ve 2 autech
Pár hlavních fotek zvířat:
V srpnu je období sucha. Stromům opadá listí, aby šetřily vodou a sloni musí hrabat díry na vodu.
Objektiv 200 mm se vyplatil. Mobilem takhle leoparda ostatní nevyfotili.
A další zvířátka:
Při odjezdu z parku na nás ještě čekali šakali.
Pan řidič během dne vyměnil kolo. A špatně utáhl šrouby, takže to při návratu do Iringa dopadlo takto:
Z Iringa do malé vesnice na severním konci jezera Malawi to je 450 km.
Jezero Malawi (nebo Nyasa což je svahilsky) je 560 km dlouhé od severu k jihu a v nejširším místě má 75 km. V Africe to je třetí největší jezero, před ním je Viktoriino jezero a Tanganika. O jezero se dělí státy Malawi, Mosambik a Tanzanie. U Tanzanie je zajímavé, že hranice vede po břehu jezera, takže vlastně Tanzanie nemá žádnou plochu jezera, což je vidět na mapě. Ale někde píšou, že Tanzanie a Malawi mají o tomhle spor.
Naše ubytování bylo v Matema Beach Resort (1 km na západ od centra vesnice).
Takové lodě jsou běžně používané pro lovení ryb
Na břehu jezera Malawi je nejen mnoho lodí, ale i spousta dětí
Typická místní škola: budovy do U. Zde mají žáci modrobílé školní oblečení.
Ve druhé škole jsou na tom barevně jinak.
Z centra vesnice (od kruháče) to je k vodopádu 3,2 km. Cesta vede nejdřív přes vesnici a pak už se jde podle řeky, což je 1,5 km. A tahle druhá část je v některých místech dost náročná, pokud si nechcete namočit boty. Ale kdo se rozhodne brodit řekou (maximálně po pás) tak to má docela pohodlné.
Tenhle vodopád je (na rozdíl od toho u Morogoro) opravdu pěkný a pro koupání tady je pěkně velké jezírko.
Po návratu od vodopádu jsme dali v centru výborný oběd. Je tady několik stánků nejen s jídlem. Například dřevěné uhlí se prodává na mnoha místech a domorodci s ním běžně topí pro přípravu jídla.
K obědu jsem si dal ty malé rybky.
Bylo to fish and chips za 3.000 TZS = 27 CZK. Na jídlo se standardně dává špejle pro napichování rybiček i brambor.
Hodně dopravy je na motorkách. Benzín prodávají běžně u cesty z plastových lahví:
Hranice Tanzanie vede po pobřeží. Takže loď už je v Malawi. O hranici je spor, ale není to válečný konflikt, protože místní domorodci v klidu jezero používají.
Najali jsme loď pro šnorchlování a výlet do vesnice Ikombe.
Z jezera stoupají na východním pobřeží prudce kopce. Nadmořská výška jezera je 472 m. Hory stoupají až do výšky 2.300 m. To je ve vzdálenosti 6 km od jezera, na fotce to tak vysoké není.
Tady probíhalo šnorchlování. Hlavním důvodem pro šnorchlování bylo pozorování cichlid. Je jejich hodně druhů, kromě Afriky bydlí ve Střední a Jižní Americe a tady v jihovýchodní Asii je najdete. Lidi je rádi zavírají do akvárií. Píše se o nich: " Patří mezi nejinteligentnější ryby. Mnoho z nich dokonce pozná svého majitele a ví, kdy je čas krmení. Pokud je nenakrmíte, tak Vám to dají najevo. Také u nich probíhají velmi komplikované rozmnožovací rituály."
je vzdušnou čarou 4,7 km od Matema. Sem jsme popojeli po šnorchlování (to bylo u pobřeží asi na půl cesty mezi vesnicemi).
Jak je vidět na fotce tak fotovoltaické panely už mají i tady. Nabíjejí autobaterie a z nich potom dobíjejí mobilní telefony a večer si rozsvítí led žárovky.
I tady na konci světa mají pojmenované ulice !
Děti se rády fotí všude. Dospělým se tady vůbec nechtělo.
Dvůr místní školy byl odpoledne už prázdný, ale u stolu pod stromem seděly dvě paní učitelky a chvíli jsme si povídali.
Typická školní třída. Sklo v oknech není potřeba. Samozřejmě tu není nikdy zima a ani komáři apod. tady moc nejsou.
Večer jsem zašel na rybu
Její syn Geofrey
Průvodce Tomáš zajistil pro většinu přesunů tyhle minibusy.
Z Matema jsme odjeli 85 km do Tukuyu.
Po příjezdu byl akorát čas na oběd. Podle Wikipedia tady žije 22 tisíc lidí. V centru jsme nesehnali nic jiného než tuhle restauraci. Zašli jsme sem několikrát a vždy vařili výborně.
Můj oběd je ten vpravo. 1 miškaki bylo za 500 TZS a banana polévka za 2.000 TZS. I tady měly banány chuť jako vařené brambory (takže použili ty zelené a uvařili je). Oběd byl za 36 CZK. Oběd vlevo = klasika: hranolky zalité vejcem a samozřejmě miškaki.
Ubytování v Landmark Hotel
Cena za pokoj byla podobná jako předcházející ubytování
V centru města jsou uličky s tržnicí
Moc bílých turistů sem nejezdí.
Tady je pěkná fotka těch zelených banánů, které vaří místo brambor.
Typické bydlení na vesnici, kterou jsme procházeli při cestě k dalšímu vodopádu.
Krásný výhled na jihotanzanskou vysočinu. Tady jsme ve výšce 950 m.
Cesta vysočinou na jihu Tanzanie:
Domorodci nám rádi ukázali jak loupou a suší kakaové boby
káva a její zpracování
A po návratu klasika: hranolky zalité vejcem
ryba byla výborná
Zašli jsme na pivo do místního baru. V Tanzanii každý den běží v televizi pořád nějaký fotbal.
Výlet k jezeru v kráteru Ngozi
Z Tukuyu jsme popojeli 55 km na sever do Nsongwe Matanjini. I tady nebyl problém sehnat motorka-taxi.
Některá místa cesty byla složitější, muselo se čekat ne méně zkušené řidiče motorek.
Ke vstupu do Mount Rungwe Nature Forest Reserve jsme dojeli všichni živí a zdraví.
Některá místa vypadají jako na jihu Evropy.
Je tady úžasný prales, kde žije chameleon třírohý. Lesem jsme šli dost dlouho tam a zpět, ale neviděli jsme samozřejmě ani jednoho.
Ve svazích jsou běžně políčka, která by u nás nepřežila pár dešťů, protože by voda hlínu spláchla. Tady to z nějakých důvodů drží. Asi prší jinak než v Česku.
Na zpáteční cestě autobusem do Tukuyu dostala holčička pohled Prahy. Pohledem neurazíš, beru si jich pár na cestu.
Cesta na Zanzibar
byly dva vnitrostátní lety. V plánu bylo ráno v neděli dojet z Tukuyu na letiště v Songwe, což je nové letiště pár kilometrů na západ od Mbeya (největší město v oblasti s více než milionem obyvatel).
Letenky jsme měli dost dopředu koupené na neděli 20.8., ale den před odletem nám přišlo info, že let je zrušený a máme to přebookované na následující den. Nedělní program nebyl nic moc. Nejprve jsme nedojeli k místním gejzírům nedaleko letiště v Songwe, protože cesta byla ke konci tak hrozná, že se tam nedalo dojet (možná jsme měli dojít pěšky, ale někteří členové výpravy už měli nervy v dolní části těla). A potom byl výlet do luxusního rezortu, kde jsme koukali na západ slunce nad tenisovým kurtem a pili drahé kafe. Přespali jsme v hotelu asi 3 kilometry od letiště a ráno se nechali odvést na letiště.
Na letišti v Songwe mívají 3 lety denně. K letadlu se jde pěšky.
Po silnici autobusy by to bylo 18 hodin.
Do Dar es Salaam jsme letěli pěkným Airbusem ✈️
Po 7 hodinách čekání v Dar es Salaam jsme vlezli do ATR
Do Zanzibar City to byl kousek
"Karibu" znamená "Welcome"
ZANZIBAR
Hlavní město Zanzibaru je Zanzibar City. Nejdůležitější část je na západě města u moře STONE TOWN, což je historická část zapsaná v UNESCO.
Mezi Dar es Salaam a Stone Town jezdí několik trajektů denně.
Architektura ve starém městě Stone Townu.
Na nábřeží mi to připomínalo Saint-Tropez ve Francii.
A obyvatelé tu jsou stejní jako dnes ve Francii.
Po západu slunce se na nábřeží a všude po Stone Town objeví desítky stánků s exotickým jídlem.
No comment 🐟🦐🦞🦑🐙🪼🐠
Jeden kousek manga, melounu atd. je za 500 TZS, tj. 4,50 CZK. Sníte kolik chcete a pak zaplatíte.
V uličkách Stone Town:
Na mnoha místech si můžete dát třtinový džus. Když lisují klacek třtiny tak k tomu dají vylisovat zázvor a citron.
malé hlavní náměstíčko uprostřed Stone Town, o kterém se píše ve všech průvodcích
Pevnost tady taky mají
Ale hlavně tady bydlel za mlada FREDDIE MERCURY. Až tady budete tak jeho muzeum je na Kenyatta Road.
Jestli to ještě nevíte, tak Freddie (Farrokh Bulsara) byl po obou rodičích Ind. Narodil se na Zanzibaru v roce 1946. A protože se narodil v době, kdy byl Zanzibar britským protektorátem, tak se narodil jako britský občan. Dětství strávil v Indii, kde v internátní škole dostal britskou výchovu. V roce 1963 se vrátil k rodičům na Zanzibar a v roce 1964 utekli do Británie, protože na Zanzibaru byla revoluce proti muslimům a taky Indům (a mrtvých bylo hodně). V roce 1969 byl registrován jako "a citizen of the United Kingdom and Colonies".
Bohužel na Zanzibaru bylo centrum obchodu s otroky. Old Slave Market je hned vedle Christ Church.
Sem je nacpali, než je prodali.
Výlet na ostrov Murogo, který je vzdušnou čarou vzdálený 7 km od nábřeží Stone Town.
Na rozdíl od okolních ostrovů tady nebyla skoro ani noha. Ti dva si to asi tady bez ostatních návštěvníků užívali, ale my se tam taky vešli.
Ostrov je ostrov jen při odlivu, při přílivu je pod vodou.
Totální nádhera na pár hodin, než nás příliv vyhnal.
Oběd po návratu z koupání jsme dali samozřejmě v místním bufáči. Byla to úžasná polévka, česká vietnamská pho k tomu má hodně daleko.
Druhý den ráno ještě za tmy jsme vyjeli na pozorování delfínů na severovýchod ostrova.
Tady jsme v 6 hodin ráno a hledáme ty dvě správné lodě.
Rybáři kolem Zanzibaru běžně rybaří.
Takové dvě lodě jsme najali a jeli mezi delfíny. Měli jsme štěstí, delfíni se objevili a nějakou dobu kolem nás plavali.
A potom byla návštěva velké pěkné jeskyně nedaleko Kiwengwa.
Oběd jsme dali na východním pobřeží v Kiwengwa, kde byl pořádně bílý písek a správně modré moře
K obědu jsem vybral rybu s banány. Ty jsou tady běžně místo brambor. Berou na vaření ty úplně zelené, mají po uvaření podobnou chuť jako brambory a jsou i tak tvrdé.
Na Zanzibaru stojí za to taky projít nějakou vesnici. Všude suší rybičky.
Zásobování vodou probíhá v kanystrech
Na konci naší pěší cesty bylo Slave chamber, další místo, kde drželi otroky, než je prodali. Zrovna to tady opravovali.
Přes Bububu jsme dojeli do Spice farm
Návštěva farmy na koření je na Zanzibaru povinnost. Pan průvodce se nám věnoval a všechno pořádně vysvětlil.
🐬 Tanzanie stojí za návštěvu 🐘
Google Sites
Report abuse