Embedded Files
Hlavním cílem je gruzínský Kavkaz na konci srpna a začátku září. Po příletu do Kutaisi kupujeme na letišti gruzínskou kartu do telefonu včetně dat pro připojení na internet hned jedeme do Tbilisi (4 hodiny autobusem) a pokračujeme do Stepancminda = Kazbegi. Protože jedeme sdíleným taxíkem tak se po cestě pro turisty zastavuje u dvou nejdůležitějších míst (3 hodiny včetně zastávek). Nejdřív zastavujeme u hradu Ananuri, který leží na břehu Žinvalské přehrady.
Druhé místo pro zastavení je horské sedlo nad Gudauri (které je významné lyžařské středisko). Z nadmořské výšky 2.250 m je nádherný výhled na sever.
Jako hlavní stavba tu je památník Gruzínsko - Ruského přátelství. Vypadá pěkně, akorát tohle přátelství trochu kazí, že pouze 2 km na západ je hranice s Jižní Osetií, kterou Rusko obsadilo v roce 2008. Ale tenhle problém není černobílý - dobře o tom píše Wikipedia.
Kousek za vyhlídkou dosáhne silnice nejvyšší nadmořské výšky 2.400 metrů a začne klesat na druhou stranu k severu. Všechny řeky a potoky končí v řece Těrek, která teče přes Kazbegi dál na sever na hranici a pokračuje do Severní Osetie v Ruské federaci.
Hned po příjezdu do Kazbegi jsme se ubytovali a odjeli taxíkem 8 km dál na sever do vesnice Gveleti. Tady jsou podle mapy 2 vodopády. K nim to je z vesnice 300 výškových metrů = necelé 2 km.
Pěkná cesta soutěskou k malému a velkému vodopádu.
velký vodopád
Z vesnice Gveleti jsme šli zpátky do Kazbegi místy, kde dříve vedle stará silnice na hranice se Severní Osetií. Před touhle cestou nás varoval taxikář - jsou tu vlci, co v zimě přesně na tomhle místě sežrali koně. Je to po pravém břehu řeky, nová silnice vede po levém břehu a je místy vybetonovaná do skály nebo jsou tunely. První fotka je pohled k severu k hranici, druhá fotka zpět na jih ke Kazbegi.
Stepancminda = Svatý Štěpán (1921-2006 Kazbegi = byl to gruzínský spisovatel, jeho socha stojí v centru).
Město je v nadmořské výšce 1750 m.
Údolím řeky Těrek vede Gruzínská vojenská cesta, což je jediná lepší cesta do Ruska (Darialská soutěska), takže tady každou minutu projede kamion (hlavně arménský). V soutěsce měli dokonce v 1. století př.n.l. pevnost Římané.
Kostel Nejsvětější Trojice ze 14. století (gruzínsky Cminda Sameba) je 300 výškových metrů nad městem.
Hora Kazbeg 5.047 m n.m. je vyhaslá sopka a je na ní několik ledovců (k jednomu jsme šli). Jde o 3. nejvyšší horu Gruzie a 7. nejvyšší na Kavkaze. Jeho vrcholem vede hranice s Ruskem. Až sem pojedete tak foťte horu ráno, protože během dne se čím dál tím víc dostává do mraků.
Ubytování jsme měli s úžasným ranním výhledem (obě okna jsou od našeho pokoje)
místní muzeum
restaurací je tu dost, vždy je co vybrat
šašlik
Adžari chačapuri = úžasné (lepší než nejlepší jídlo od Pohlreicha)
šašlik
gruzínský chléb (ten je všude za 1 GEL = 8 CZK)
Specialita: Volha u cesty od kostela v roce 2014 ...
... a takhle tam stála v roce 2019
Ke kostelu a dál k ledovci
Ke kostelu a dál k ledovci
Kazbegi je v nadmořské výšce 1.750 m, náš cíl = začátek ledovce ve výšce 3.250 m. Abychom ušetřili výškové metry tak jsme ráno vyjeli taxíkem ke kostelu a tím jsme ušetřili 300 výškových metrů, takže nás čekalo pouze 1.200 výškových metrů nahoru a 1.500 dolů.
V roce 2019 vede ke kostelu asfaltová silnice.
V roce 2016 sem kvalitní cesta ještě nevedla. Kdo chtěl nahoru autem musel platit off-rouda.
Nejvíc focené místo v Gruzii - Kostel Svatého Štěpána.
Stoupáme a stoupáme ...
Ve výšce 2.950 m - jdeme směr chata vlevo uprostřed
Jsem sem došel v roce 2014 a dál už nepokračoval
Tady jsme už za chatou ve výšce 3.050 m
Nejdeme sami, pár dalších jde dál než na začátek ledovce. Ale to už je na víc než jeden den a chce to aklimatizaci.
Konečně u cíle. Jsme u začátku ledovce ve výšce 3.290 m
Tající ledovec vůbec není bílý. Další lidi jdou dál. Možná jen k chatě ve výšce 3.650 m, možná až na Kazbeg.
Údolí Truso
Údolí Truso
V Kazbegi jsou dost aktivní naši sousedé z Polska. Mají tady dobře fungující cestovní kancelář (http://mountainfreaks.ge) a mimo jiné pořádají jednodenní výlety. Na webové stránce píšou o výletu do údolí Truso:
Jedná se o výlet do nejkrásnějšího údolí v Gruzii. Údolí Truso je kouzelné místo s velkolepými minerálními prameny, rychlou řekou a přírodními „bazény“. V údolí půjdeme po nádherném treku (22 km ploché trasy) přes Kasari Canyon, opuštěnou vesnici Ketrisi, dva kláštery (pro ženy a pro muže) do pevnosti Zakagori na hranici s Osetií, kde se nachází základna gruzínské armády. Pro ty, kteří si přejí je možná koupel v přírodním „bazénu“. V údolí potkáme mnoho pastýřů a jejich stád.
Zaplatili jsme 30 GEL / 240 CZK za osobu a vydali se na cestu. Je to 22 km na místo vyložení a po pár hodinách zase naložení.
Kvemo Okrokana: tady jsme vystoupili a vydali se na 11km tam a stejnou cestou zpět. Jde se proti proudu řeky Těrek na severozápad.
Mají tady i občerstvení, ale funguje jen v hlavní sezóně. My to stihli (byli jsme tu 30. srpna).
Po 4,5 km dojdete ke kempu Cafe Truso. Ze svahu vytékají minerální prameny, které to pěkně barví.
Cesta dál vede k vesnici Ketrisi. Od kempu to jsou 3 km. Píšou, že je opuštěná, ale když jsme procházeli tak u řeky paní prala prádlo. A taky u cesty seděl domorodec a nabízel občerstvení.
Zakagori: tady jsou vojáci a jakmile uvidí turisty tak vyběhnou a informují, že můžete jen nahoru k hradu a dál ne.
Od hradu je vidět dál na západ do údolí. Tam se ale nesmí, někde v dálce jsou Osetinci podporovaní ruskou armádou. Zříceniny vzadu jsou Kvemo Desi.
Tady se musíte obrátit zpět.
Juta
Juta
Jedná se o nejvýše položené městečko v regionu. Z Juty se podniká trek pod masivem Czauchi, kterému se říká gruzínské Dolomity. I tady jsme zaplatili 30 GEL za osobu a jeli. Z Kazbegi to je do Juty 20 km.
Z Juty jsme šli po modré turistické značce Juta-Roshka směr východ. Když z Juty vylezete 200 výškových metrů tak na začátku údolí je Fifth Season v nadmořské výšce 2.350 m. Je tady i ubytování a dalo by se tu 1-2 noci přespat a prochodit okolní kopce.
v chatě mají výbornou čaču
nebo můžete kolem chaty pozorovat typické kavkazské kytky
A pak už kolem koně cesta do údolí směr východ
Cílem bylo jezírko na konci údolí mezi vodopádem a kempem. To je v nadmořské výšce 2.550 m.
Ještě jsme šli dál až na výšku 2.700 m a potom už byl čas se otočit jít zpátky.
Tbilisi
Tbilisi
Ráno jedeme z Kazbegi do Tbilisi. Máme půl dne na procházku městem a večer vlakem do Zugdidi.
Vlevo gruzínský král Vachtang I. Gorgasali, který v 5. století město založil. Vpravo kostel Metechi.
Vepředu sirné lázně ze 17. století (stále funkční, možno vyzkoušet)
Kolem sirných lázní teče potok, takže tu musí být most na věšení zámků. Hned vedle má paní stánek na prodej zámků. Prodává jen ona, má asi jen jednoho dodavatele a to je na zámcích vidět.
Pár fotek z centra města: vedlejších uliček tu je hodně a zatím čekají na větší opravy
V 10 večer jedeme spacím vlakem z Tbilisi do Zugdidi, kde vlak ráno v 6 končí. Za dob Sovětského svazu pokračoval do Abcházie (což byla taky Gruzie, ale teď reálně není) a možná i dál do Soči. Na turisty v Zugdidi čeká u vlaku větší množství maršrutek, takže jen nasedneme a jedeme 2,5 hodiny do Mestia.
Město je turistickým centrem pro cesty kolem. Dřív to prý byla díra na konci světa, ale jak sem začali jezdit turisti tak se to tu zaplnilo ubytováním, restauracemi, taxikáři a ostatním servisem. Uprostřed lesem vedou 2 lanovky až nahoru - jsme v horách, takže se tu v zimě lyžuje.
Uvítání v centru na náměstí
České pivo je v Gruzii všude
Já si dávám v Gruzii ale vždy gruzínské pivo a jako přílohu nejlépe šašlik
vež u restaurace
na věž po 2 pivech v pohodě vylezete
dveře v posledním patře
Ze střechy věže je úžasný rozhled po celém okolí. Vstupné 2 GEL = samoobsluha placení do kasičky dole u vchodu.
Trek Žabeši - Adiši - Iprali
Trek Žabeši - Adiši - Iprali
Trek na 4 dny (3 noci) je po trase Mestia - Žabeši/Zhabeshi - Adiši/Adishi - Iprali - Ušguli/Ushguli. My volíme krátkou variantu s jedním noclehem Žabeši - Adiši - Iprali.
Do Žabeši jsme dojeli taxíkem (pěšky po červené turistické to je podle turistického ukazatele 14 km). Poslední část silnice byla hrozná, takže těch 50 lari (400 Kč) bylo za ničení auta dobrá cena. Podle turistického ukazatele to je ze Žabeši do Adiši 10 km / 6 hodin. Ve vesnici je ukazatel, ale potom už jen sem tam červenobílá barva na kameni. Ovšem v dnešní době má každý v mobilu off-line mapy a se zapnutým GPS se neztratíte.
Je tu značení turistické cesty, ale hlavní je vyšlapaná cesta
Modře to tady kvete moc pěkně
Počasí se po poledni hodně zkazilo, začalo poprchávat a v dálce byly vidět hromady blesků, takže jsme šli hodně rychle.
Když jsme došli pod lyžařský vlek tak to ve vedlejším údolí bylo hodně divoké, hlavně blesky tam lítaly jeden za druhým. Naštěstí to bylo na druhou stranu než jsme šli.
Ze Žabeši jsme vyšli v 11:15 a v Adiši byli v 15:30, tj. 4:15 hod. Hlavní důvod téhle rychlosti bylo, že začalo truchu pršet a podle předpovědi mělo pršet ještě víc. Což se taky stalo, ale až 10 minut potom co jsme zalezli do ubytování. Tudy vedla naše cesta.
Vesnice je mix chátrajících a rozpadajících se domů kombinovaná s ubytováním pro turisty a to i nově stavěné.
Takhle vypadá asi polovina domů ve vesnici.
Na Booking jsme měli zarezervované bydlení tady, když jsme přišli tak byl problém s volným pokojem. Ale paní majitelka operativně zajistila bydlení hned vedle vlevo.
My tu spali z 2. na 3. září. I bez rezervace bychom tady našli spoustu bydlení pro turisty. Ale už bylo po hlavní sezoně. V červenci a srpnu to tady je možná mnohem plnější.
Večeře + nocleh + snídaně bylo pro jednoho za 55 lari = 440 Kč.
Ráno bylo počasí zase ok.
Paní domácí se smála, že ji fotím. Naštěstí uměla rusky, takže jsme si mohli popovídat. K dojení konstatovala: У вас машины у нас нет (mašinou nemyslela auto).
Ráno odcházíme z Adiši
Na cestě se musíte dostat přes řeku, které teče z tohohle ledovce.
Cesta stoupá do nadmořské výšky 2.700 m. Na nejvyšším bodě jsou krásná panoramata. Vzadu v dálce je Adiši.
Kousek za vrcholem procházíme bodem, kde je stejná zeměpisná šírka i délka: 42°58'24"N 42°58'24"E
Posledních 6 km vede cesta podle řeky Chaldesčala, která vytéká z ledovce Zarešo-Chalde.
V Chalde je v době turistické sezony občerstvení a i možnost ubytování. Mimo sezonu tady asi nikdo už nežije. Dali jsme limonádu a pokračovali dál.
Jdeme 3 km do Iprali, kde hned na začátku vesnice narazíme na nabídku taxi pro odvoz do Ušguli. Přesně tak jsme to plánovali, takže hned jedeme. Tudy vedla tenhle den naše cesta.
Ušguli / Ushguli
Ušguli / Ushguli
Ušguli jsou 4 vesnice vedle sebe u řeky Inguri, která jako hlavní řeka z této oblasti teče do Černého moře. Místo je v nadmořské výšce kolem 2.100 m a patří mezi nejvýše položené vesnice v Evropě. Pokud je pěkné počasí tak je vidět nejvyšší hora Gruzie Šchara/Shkhara s výškou 5.193 m, která je na hranici s Ruskou federací.
Některé budovy jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
Procházka uličkami i po okolních kopcích určitě stojí za to. Samozřejmě by tu šlo zůstat několik dní a prochodit to tu.
klasické a opět super chačapuri
teplá polévka byla taky ok
Při sezení u chačapuri jsme si přes Booking objednali v Mestia bydlení a vydali se na cestu. Z Ušguli do Mestia to je 44 km. Ale první část cesty je dost hrozná. Teprve asi v polovině cesty začíná normální betonová silnice a je vidět, že je dost nová. Za jednoho jsme platili 40 lari.
trek k jezerům Koruldi
trek k jezerům Koruldi
Ráno se vydáváme na 7,5 km dlouhou cestu ke Koruldi Lakes. Je to z Mestia na sever a znamená to 1.300 výškových metrů.
Mestia je v nadmořské výšce 1.400 m. Tady jsme v 2.150 m, tj. 750 výškových metrů nad Mestia.
Tuhle cestu podniká asi nejvíc turistů co do Mestia přijedou.
Cesta nahoru nám trvala asi 4 hodiny. Ale můžete se sem nechat zavést autem. Trasa naší cesty.
Na koních k vodopádu
Na koních k vodopádu
Druhý den ráno bereme taxi a jedeme do vesnice Mazeri, kde se dají půjčit koně.
Když řekneme panu taxikáři co chceme tak to v Mazeri zařídí, samozřejmě včetně průvodce.
Z vesnice k vodopádu to je 8 km. Některé úseky na cestě a závěrečný výstup k vodopádu jdeme pěšky, i na koně to je příliš náročné. Zpátky jedeme stejnou cestou.
Poslední pohled na Kavkaz 5.9.2019
Kutaisi a okolí
Kutaisi a okolí
Zbývajícího 1 a půl dne jsme byli v Kutaisi a jeho okolí. To byl už jen odpočinek před návratem domů. Pár fotek:
Hlavní krytá tržnice kousek o hlavního náměstí
takto paní na tržnici prodávala sýry v květnu 2017
českého piva je všude dost
a takhle prodává v září 2019 - stále na stejném místě
snídaně v hotelu byla výborná
Kaňon Okace/Okatse je 50 km severozápadně od Kutaisi. 700 metrů dlouhá kovová lávka vede ve stěně kaňonu (postaveno 2014).
Přírodní park Sataplia: pěkná krasová jeskyně a hlavně zkamenělé dinosauří stopy.
Tenhle se pohybuje a řve
Prometheus: jeskyně jako u nás. Stojí to tam zajít, jenom to už ošidili. V roce 2014 jsem tu byl poprvé a to v různobarevně nasvícené jeskyni pustili pěknou hudbu a nakonec nás svezli na lodičkách, v 2019 už šetřili a hudba ani lodičky nebyly. Takže nejvíc exotický zážitek bylo Adžari chačapuri a houby zabalené v sýru.
A na závěr fotka typických gruzínců:
Odlet do Prahy byl v příjemných 7 odpoledne.
Google Sites
Report abuse