Norsko 2009

červen 2009

přes Polsko do Tallinnu, ráno příjezd, celý den prohlídka města
večer trajektem do Helsinek a přes noc jízda na sever do Rovaniemi
zastávka v Rovaniemi = polární kruh, i v červnu tady fungují vánoční obchody, můžete se i vyfotit se Santa Clausem (když tu je)
cesta do Karasjok (to už je Norsko) a prohlídka
cesta na Nordkapp a sledování půlnoční slunce
přes Alta do Tromso
zastávka Narvik
prohlídka Harstad
na Lofoty a jejich prohlídka
na sever do Andenes
výlet na pozorování velryb a papuchalků + úžasné půlnoční slunce
přejezd trajektem na ostrov Senja
ve vesnici Medby 7 dní chytání ryb nebo projížďky na kole po okolních fjordech a lezení na kopce mezi fjordy
s plným autem mražených ryb nonstop cesta přes Švédsko, Dánsko a Německo domů

Po noční jízdě přes Polsko, Litvu a Lotyšsko jsme přijeli do Tallinu ráno. Následovala celodenní prohlídka města. Náš odjezd trajektem do Helsinek byl v 22 hodin. Pár fotek bez komentáře:

Jeli jsme tím nejlevnějším trajektem, což trvá trochu déle, ale to nevadí. Během cesty jsme viděli klasiku: opilí finové se vraceli z Tallinu domů. Tašky na kolečkách měli naspané alkoholem a někteří to nebyli schopni táhnout za sebou jak byli napití.

Rovaniemi - na polárním kruhu ve Finsku:

Místo jen pro turisty = vyfocení na polárním kruhu a když je sezóna tak i se Santa Klausem. Ten je tady v období Vánoc, ale i na přelomu června a července. 17.6. ještě ve službě nebyl. na poště tady mají dvě poštovní schránky: pro odeslání hned a pro odeslání před Vánocemi. Takže když tady jste v červnu tak si můžete poslat pohled, který vám dojde před Vánocemi🎄

Z Rovaniemi do Karasjok to je 450 km. Přespali jsme někde po cestě v kempu. V roce 2009 nebylo GPS v mobilu, takže kemp je neznámý.

Druhý den na cestě do Karasjok:

Karasjok

je hlavní město sámské oblasti na hlavní silnici z Finska na Nordkapp.

Mají tady sámský parlament. Byl ustaven v roce 1989 a areál byl uveden do provozu v roce 2000. Zasedací místnost má tvar laponského stanu. Info o Sámech - viz Wikipedia.

Sámské národní muzeum: klasika s domečky a ostatními stavbami a k tomu je vnitřní expozice. Je to kousek od kruháče v centru.

Naše cesta pokračuje stále dál na sever.

Po cestě ubývá vegetace. I břízy, které jsou ty poslední co rostou tady na severu.

Honningsvåg je nejsevernější město Norska s asi 2500 obyvateli. Z Karasjoku jsme ujeli 230 km.

Je tu rybářský a námořní přístav a je to důležitá základna pro turisty směřující na Nordkapp.

Takhle tady bydlí na 71. stupni severní šířky. V lednu a únoru teplota běžně klesá k -10 °C, ale v červenci klidně i 22 °C.

lodě Hurtigruten

Z Honningsvåg na Nordkapp to je už jen 35 km. Krajina je bez stromů (bříz) a i keřů. Ale sobů jsme viděli dost, lišejníky tu mají.

Vstupné se samozřejmě platí.

Nordkapp - Severní mys je na 71°10'21" severní zeměpisné šířky.

Slunce nad mořem kolem půlnoci v červnu, když je nejdelší den. Slunce neklesne za obzor od poloviny května do konce července.

Tady jste 300 metrů nad mořem

Na severní pól je to blíž než do hlavního města Osla.

Zpátky na jih

Tromsø leží 400 km severně od polárního kruhu na 69. stupni severní šířky a má 80 tisíc obyvatel. Většina města je na ostrově. Spojení s východní částí na břehu pevniny je pořádným mostem. Ve východní části je i Arktická katedrála / Tromsdalen kirke. Má svoji webovou stránku.

Je tady nejseverněji položená univerzita. Ve městě jsme taky potkali dost studentů, kteří jednoznačně pocházeli z teplých krajin.

Ubytování jsme měli nedaleko Tromsø. Auto máme zaparkované mezi chatami vpravo.

Cesta z Tromsø do Harstadt = 300 km.

Přes Harstadt (největší město Vesterålských ostrovů) jsme jen projeli na sever na poloostrov Trondenes (5 km z přístavu v Harstadtu).

Adolfkannonen - jedno z největších pobřežních děl z 2. světové války. Je ve vojenském prostoru a prohlédnout lze jen s průvodcem. Zaparkujte u vjezdu do vojenského prostoru, vstup tam je označený.

Výklad byl norsky a anglicky.

Hned vedle je jediná významná historická památka kostel Trondenes kirke ze 14. století.

Henningsvær je považován za jednu z nejmalebnějších osad Lofotských ostrovů.

Ubytování je tady spousta, protože Henningsvær je v každém průvodci jako jedno z hlavních míst na Lofotách.

Je tu jedno z center lovu tresek. Loví je nejčastěji od února do dubna. Shora je sice při jejich sušení síť, ale ne z boků. Žádní ptáci ale tresky neklovou. Hlavy se suší samostatně.

Nusfjord = pohádkově malebná rybářská vesnice

Rybářské chatky rorbuer prý pocházejí z 19. století.

Andenes - nejsevernější místo na Vesterålských ostrovech.

Na pozorování velryb se vyjíždí z Andenes od konce května do poloviny září. Úspěšnost je 95%. A když žádnou velrybu neuvidíte tak vrátí peníze.

Na lodi mají ceduli s jednotlivými druhy velryb. A ukážou tu, která se objeví, což je její hřbet a ploutev, když se potápí.

Vorvaňů jsme viděli několik. Bylo tady pár lodí a samozřejmě se svolávali vysílačkami.

Vorvaň ležel chvíli na hladině a pak se zase na nějakou dobu potopil, aby ulovil někde dole chobotnici nebo něco podobného.

Červený maják Andenes fyr je 40 metrů vysoký a byl postavený v polovině 19. století. Lze tam vylézt po 148 schodech.

Ubytování jsme našli ve vesnici Bleik 10 kilometrů od Andenes na západním pobřeží.

Velmi solidní bydlení v přízemí.

Půlnoční slunce: foceno 22.6. ve 23:59:30, takže v době nejintenzivnějšího půlnočního slunce na severní polokouli.

A ze stejného místa trochu jiným směrem v 00:06

Puffin safari

Na pozorování puffinů se vyjíždí z přístavu v Bleiku.

Česky se puffin jmenuje papuchalk severní.

K ostrovu s papuchalky to je z přístavu 3 km. Jsou jich tam desítky tisíc.

Bleiksøya má rozlohu 15 ha a je to strmý pyramidový ostrov s trávnatými svahy a útesy obklopenými roklemi a balvanovými sutinami.

Papuchalk tráví podzim a zimu v otevřeném oceánu chladných severních moří. Vrací se do pobřežních oblastí na začátku období rozmnožování koncem jara. Hnízdí v koloniích na vrcholcích útesů a vyhrabává si noru, ve které snese jedno vejce. Mláďata jsou po 6 týdnech plně vyrostlá a vydávají se na moře.

Trajekt Andenes ▶ Gryllefjorden (trajekt jezdí jen v létě)

Výhled na Andenes z trajektu

Někde uprostřed cesty trajektem

Senja je druhý největší norský ostrov.

Medby

Z přístavu Gryllefjorden to je autem 66 km i když vzdušnou čarou jen 9 km.

Tady probíhalo 7 dní chytání ryb (ostatní členové výpravy) a moje cestování po ostrově.

Ubytování je připravené pro rybáře. Šest chatek pro šest lidí (asi by se vešlo víc). Je to kousek od kostela a školy.

kostel

škola

Čluny jsou samozřejmě součástí vybavení pro ubytování rybářů

a už jedou ...

Pohled z Medby směrem na východ = příjezd z pevniny. Jedu na kole s cílem Flakstadvag na jih od Medby.

Do Medby vede Sifjord tunel. Paní domácí mi dala ke kolu i reflexní vestu a instrukce, že je nutné si vestu vždy při průjezdu tunelem navléknout.

Vesnice Sifjorden

Sifjorden z jižního břehu fjordu

Je tu dost rozsáhlý chov ryb v klecích nebo jak se tomu říká

Giska

Na informační tabuli píšou: "Jméno Giska by mohlo pocházet ze sámského slova "jieska", což znamená pahorek. Podle vykopávek tady žili v drnových chatrčích, bylo tady samozřejmě přístaviště. Opustili to zde na počátku 18. století.

Pokračuji dál na jih po silnici 7864/Fv243 na kole zapůjčeném od paní domácí.

Jernvinna (není v mapách)

nad vesnicí Flakstadvag objevili archeologové v roce 1998 železnou huť z doby asi 230 - 330 n.l. Takže tady Vikingové tavili železo na meče, aby pak mohli otravovat po Evropě.

Výhled do Flakstadvag:

Flakstadvag je na konci silnice u moře. Tady je konečná. U místní čerpací stanice spojené s obchodem jsem si koupil Snickers a Coca colu za normálně vysoké norské ceny.

Fjord tady nekončí, ještě pokračuje 7 km na východ. Uprostřed je kopec Rundtinden 519 m n.m. Silnice od Medby sem vede vpravo od kopce, je tam i 1 km dlouhý tunel.

z Medby na sever do vedlejšího fjordu

Grunnfarnes je rybářská vesnice 7 km na sever z Medby. Silnice tady končí. Podle norské Wikipedia tady žije 100 lidí. V dřívějších dobách tady samozřejmě aktivně působili Vikingové, což je dobře popsané na informační desce.

Na konci silnice je krásné místo po vyhlídku na moře.

V zimě tu je mínus 5 °C, občas mínus 10 jak mi řekla v Medby paní domácí. Mají tady Golfský proud, takže to v zimě jde. Ale ve vnitrozemí je ve stejnou dobu až mínus 30.

Další den byla cesta na kopec nad Medby = Medbyfjellet. Mají tady pěkný březový les a to je přes 400 km nad polárním kruhem. Dole u moře je stromů mnohem víc.

Z poloviny kopce výhled na Medby. Naše ubytování je vzadu u nasypaného mola.

Medbyfjellet má výšku 551 m.

Fjord s vesnicí Medby je dlouhý jenom 2,5 km.

Do norských fjordů jedině s pivem Primátor.

Výlet na východ nad Kaperskatunnelen a Bumannsvatnet

Cesta stoupá od Sifjorden nahoru k tunelu Kapersparet.

Tady je západní vjezd do tunelu. Skrz jsem neprojel, protože v tomhle tunelu (délka 650 m) nebylo osvětlení (v ostatních co jsem projel tak ano). Kolo jsem nechal u vjezdu do tunelu a vylezl nahoru nad tunel.