kolem Dillí 2008
Embedded Files
Dillí -> Váránasí + Sárnáth -> Mahoba + Khadžuráho -> Džhansi + Órčha -> Agra + Fatehpur Sikrí -> Džajpur
Váránasí (dříve také Banáras) je na řece Ganga. Jedno z nejstarších trvale obydlených měst na světě. Není divu, když ho založil Šiva. Byl tady taky i např. spisovatel Mark Twain z USA, který v roce 1897 napsal "Banáras je starší než historie, starší než tradice, starší dokonce než legenda a vypadá dvakrát tak starý než všechny dohromady."
Přijíždíme z Dillí na hlavní vlakové nádraží Varanasi Junction. Vlak měl jet pouze 16 hodin, ale měl 9 hodin zpoždění.
V roce 2008 byla situace s krávami jiná než např. o deset let později. V roce 2008 byly krávy i v hlavní hale hlavního vlakového nádraží ve Váránasí. Stály u pokladních okének, nikdo se je nedovolil odehnat a měly pod sebou hromady čerstvého trusu. A krávy, co netrusnily uvnitř, tak ležely venku.
Pro dopravu možno použít kromě tuktuku i toto:
Čaj vám nalijí do hliněné misky, kterou po vypití čaje hodíte na zem.
Místní hašišák
Bylo po vydatném dešti, řeka Ganga byla pořádně rozvodněná, takže i v ulicích bylo mokro. To ale domorodcům nebránilo v normálním životě.
Hinduisté věří, že smrt zde a zpopelnění na břehu Gangy přeruší cyklus znovuzrození.
Během naší návštěvy byla velká povodeň, takže jsme zásadní turistickou atrakci (spalování mrtvých na ghátech) neviděli.
Sarnáth je kousek na sever z centra Váránasí. Taky se toto místo nazývá Gazelí háj.
V roce 528 př. n. l. tady měl Buddha první kázání (sedm týdnů poté co dosáhl osvícení) k pěti asketům, kteří byli jeho společníky. Tím se uvedlo kolo Dharmy do pohybu.
Z Váránasí do Mahoby jedeme vlakem. Je to tady hustě obydlená oblast, takže z vlaku je stále co pozorovat.
Mahoba je v roce 2008 jen vlakovou zastávkou. Později byla odtud vybudována železniční odbočka až do Khadžuráha. Z vlaku jsme vystoupili v 4 hodiny ráno, přejeli tuktukem do centra a počkali si na první autobus do Khadžuráha. Odjezd byl v 8 hod.
Po místní silnici je to přímou trasou 60 km. Ale autobus, kterým jsme jeli, kličkoval přes vesnice, takže cesta trvala 3,5 hodiny.
Khadžuráho je od roku 1986 v UNESCO, protože tu jsou hinduistické a džinistické chrámy s množstvím soch v erotických pozicích.
Vstupné pouze 250 INR (pro zahraniční turisty)
A zaplatili jsme si na celý den tuk-tuk, řídil Darbari.
Je to tady na celý den a ubytování je jednoduché sehnat v centru města (které má kolem 20 tisíc obyvatel.
Škola je nedaleko erotických motivů. Ale to domorodcům nevadí, hlavně že jezdí turisti.
Khadžuráho je jeden ze sedmi divů Indie
Z Khadžuráha jedeme autobusem do Džhánsí / Jhansi (scan lístků přiložen). Džhánsí je sice větší město, ale pro turisty tady nic moc není. Je to jen základna pro výlet do Órčhy.
Órčha / Orchha je od Džhánsí 15 km, takže tuktuk s čekáním na zpáteční cestu je dobré řešení.
Pevnost je z několika propojených budov. Byla jako celek postavena v 16. století n. l. Něco je tady samozřejmě starší, jsme v Indii.
Kdysi Órčha byla hlavním městem místního království, teď má sotva 10 tisíc obyvatel a turisté se hodí.
Je uváděno jako typické spojení indické a mughalské architektury.
Když spadnete z hradeb tak sup už čeká.
tady je ten Tádž Mahal / Taj Mahal / ताज महल
Dost velké město, takže to stojí za několikahodinovou procházku.
Pušky policistů pamatují lov na indické nosorožce v 19. století
Tohle by messenger v Praze nezvládl
Do Tádž Mahalu je samozřejmě to nejvyšší vstupné na jaké můžete jako zahraniční turista v Indii narazit.
Pohled z Rudé pevnosti.
Pevnost Ágra / Rudá pevnost. Taky na seznamu UNESCO.
Fatehpur Sikrí je 35 km západně od Ágry, takže ideální pro jednodenní výlet z Ágry. Jedeme z autobusového nádraží.
Trochu byl problém najít správný autobus, protože když jsme řekli Fatehpur Sikrí tak vůbec nevěděli na co se ptáme. A na autobusech (protože byly jen lokální) byly jen nápisy v dévanágarí. Takže pokud neumíte přečíst फ़तेहपुर सीकरी tak nevíte jestli je to ten správný autobus. Ale nakonec to samozřejmě dopadlo dobře.
Pracovní místo řidiče autobusu a po dojetí na místo a vstupenka pro zahraniční turisty = standardní cena 250 INR = 100 CZK
Město nechal postavit mughalský panovník Akbar Veliký koncem 16. století a chtěl z něj udělat nové hlavní město místo Agry. Ale už asi za deset let to zrušil a vrátil se do Agry. Ale je toho tady dost, takže je to taky zapsané v UNESCO.
Hrobka Salima Chishtiho, který byl súfijský světec.
Jama Masjid
Červený pískovec byl použitý i na mnoha dalších místech Indie
Džajpur / Jaipur / जयपुर je hlavní město indického státu Rádžasthán. Jenom 3 miliony obyvatel. V 2019 zapsáno v UNESCO.
Město je součástí "zlatého turistického trojúhelníku": Dillí - Agra - Džajpur = nejkratší cesta po Indii nabízená cestovními kancelářemi.
V roce 1853 navštívil město princ z Walesu Eduard VII. = nejstarší syn královny Viktorie. Aby to vypadalo pěkně tak před jeho příjezdem budovy natřeli na růžovo (ale je to oranžové, tohle růžová není).
Standardní indická lékárna - prodej přímo z ulice.
Čaj se indicky řekne चाय = čáj (ta čárka uprostřed je á). Dáváme čáj.
Za 21 CZK jsem si koupil u Bati boty do koupelny a na wc (byly dost potřeba)
Za 3 roky v 2011 jsem v Dárdžilingu koupil stejné (červené) za 4x víc = 200 INR.
Ještě jsme koukli na opraváře kol a jeli na pevnost pár kilometrů od centra města
Pevnost Amber - zapsáno v UNESCO v roce 2013. Pevnost je 11 km od centra Džajpuru a hlavní turistickou atrakcí.
Pro turisty klasická pevnost, která je dost velká. Takže to je výlet na pár hodin.
Jednou za čas je potřeba se vyfotit, že jsme tu byli
Kobry nebyly nebezpečné, dle sdělení majitelů měly vylámané zuby
V nádrži pod pevností koupali slony 🐘 Bylo dost horko, takže sloni turisty nahoru do pevnosti nevozili, ale měli pouze koupání 👍
Jal Mahal je na cestě z Džajpuru do pevnosti Amber.
Z Džajpuru jsme odjeli v 10 hodin večer nočním autobusem do Dillí. Tam jsme byli v 5 hodin ráno. A v 10 dopoledne nám jel vlak směr Kalka, kde byl přestup do Šimly.
Džajpur je od Šimly vzdálený 620 km.
Google Sites
Report abuse