Již léta fotografuji detaily z naší přírody. Nejsem striktně vyhraněn, ale přece jen nejvíce mě zajímá hmyz a z něj pak vážky a motýli. Jsem také rád, že je v České republice věnována velká pozornost ochraně přírody, protože především cílená ochrana přírodních biotopů člověkem může zajistit, že leckteré druhy živočichů i rostlin snad přece jen z naší přírody nevymizí, což by se bez této ochrany zcela jistě stalo. I úplný laik si může všimnout mizení celých skupin živočichů, které byly třeba i v nedávné minulosti zcela běžné. Velmi dobře je to vidět např. na hmyzu a konkrétně na hmyzu velmi dobře pozorovatelném, tedy na motýlech.
Jako i ostatních živočichů je i u motýlů primárním důvodem jejich ústupu nedostatek, resp. stálé mizení přírodních stanovišť, na která je vázán jejich vývoj a život. Na jednodruhových a stále sečených trávnících motýl zázemí pro svůj vývin ani život nenajde a najít druhově pestrou přírodně kvetoucí, případně "rozumně" sečenou louku začíná být úlohou pro detektivy. V České republice máme, naštěstí, velké množství maloplošných i velkoplošných chráněných území, která potřebná přírodní stanoviště účinně chrání. Mezi velkoplošnými chráněnými územími vynikají stupněm ochrany a tedy svým významem národní parky. A mezi našimi národními parky je jeden, který je přímo předurčen k tomu být rájem pro motýly - Národní park Podyjí. Od ostatních národních parků se totiž odlišuje velmi pestrou skladbou různých typů biotopů v kombinaci s nízkou nadmořskou výškou a polohou v nejjižnějších a nejteplejších partiích České republiky. Výsledkem je, že na území Národního parku Podyjí se dá pozorovat prý až polovina druhů tzv. denních motýlů vyskytujících se v České republice. Národní park Podyjí se tedy stal cílem mého a manželčina výletu s úkolem ověřit, co je na tom pravdy.
Pozn.: V České republice se v současné době vyskytuje přibližně 3500 druhů motýlů, z toho asi 140 je tzv. denních motýlů, ostatní jsou řazeni k motýlům nočním a drobným. Toto členění není sice přesné a ve vědeckých kruzích se víceméně nepoužívá, ale pro nás ostatní je celkem praktické, především pak pro výběr vhodného atlasu, chceme-li pozorovaného motýla určit (doporučuji zejména skvělé atlasy denních i nočních motýlů, ale i vážek, rovnokřídlého a blanokřídlého hmyzu, pavouků a dalších živočišných skupin nakladatelství Academia).
Pohled proti proudu Dyje od vinice Šobes
Do Podyjí jsme se vydali 1. července 2018, návrat jsme měli naplánovaný na 5. července, takže na samotný průzkum jsme měli celé tři dny. Tři dny jsou málo na projití celého parku, i když je to náš nejmenší národní park, tak jsme se museli rozhodnout pro některou jeho část. Zvolili jsme jihovýchodní část parku, a to především proto, že v této části se nacházejí dvě motýlářsky vyhlášené lokality - Havranické vřesoviště a bývalá mašovická střelnice. Za svoji základnu jsme zvolili obec Popice. Během tří dnů jsme absolvovali tři základní túry - okruh přes Seasfieldův kámen, okruh přes vinici Šobes a cestu podél Dyje do Znojma (viz mapu) a k tomu doplňkové vycházky, např. okruh přes Havranické vřesoviště. Období přelomu června a července ale není zrovna nejhojnějším obdobím na vřesovištích, takže nakonec jsme mnohem více motýlů potkali na turistických cestách v národním parku, než např. na Havranickém vřesovišti, které v tu dobu nekvetlo a bylo z velké části posečené. Na mašovickou střelnici jsme se ani nedostali, ale lokality podél turistických cest nám to vynahradily:
1. Okruh přes Seasfieldův kámen měřil cca 11 km a motýly jsme potkávali po celou cestu, a to v opravdu hojných počtech. Zdaleka nejhojnější byla v tuto dobu bekyně velkohlavá, které byl doslova plný les, především ve vyšších partiích cesty. Na kmenech stromů posedávaly samičky kladoucí vajíčka, zatímco samečci se třepotali všude kolem. K vidění byly i četné housenky a kukly. Ani ostatní druhy motýlů nezůstávaly příliš pozadu, ať se již jednalo o velice hojného perleťovce stříbropáska či různé druhy okáčů včetně místně specifického okáče medyňkového a další druhy. Takto z pohledu pozorovaných druhů výtěžné zahájení naší anabáze jsme si ani nepředstavovali a množstvím motýlů jsme byli až ohromeni.
2. Okruh přes vinici Šobes byl dlouhý něco přes 10 km, k jeho výchozímu bodu, kterým bylo oficiální parkoviště NP u Hnanic, jsme se přesunuli autem. Motýlářsky nejbohatšími byly louky u Dyje, i na lesních cestách jsme ale motýly potkávali. Nejčetněji zastoupenými byly pak různé druhy okáčů, ohniváčků, bělásků. U řeky byly velmi hojné vážky, konkrétně motýlice obecné a lesklé, jejichž fotografování bylo dalším zpestřením této procházky.
3. Cesta z Popic podél Dyje do Znojma měří něco přes 5 km, je jen místy trochu chodecky náročnější. Nabízí se uzavřít okruh cestou zpět ze Znojma do Popic po zpevněných cestách a silnicích podél hranice národního parku, ale my jsme se rozhodli zajít do města a následně se vrátit do Popic autobusem. Z pohledu pozorovaných druhů byla tato cesta nejchudší, ale i tak jsme naši dosavadní sbírku druhů rozšířili o některé další, jako např. přástevníka kostivalového. Nadto jsme si užili pozorování ještěrek zelených, které jsou sice v parku prakticky všudypřítomné, ale u řeky jsme jich viděli nejvíce. K fotografování se pak nabízela např. vážka černořitná a další druhy hmyzu.
4. Havranické vřesoviště lze projít cestami vedoucími po jeho obvodu i jeho středem. Vřesoviště rozhodně vypadá jako místo, kde by se motýlům mělo líbit, nicméně je třeba navštívit ho ve vhodnější dobu než je začátek července, kdy je poměrně vyprahlé, málo rozkvetlé a z velké části posečené. Nejbohatší nabídka motýlů tedy byla spíše na okrajích vřesoviště, u turistických a cyklosturistických cest. Ke všem těm okáčům, ohniváčkům, perleťovcům a dalším již i jinde pozorovaným druhům zde přibyli oba naši otakárci - fenyklový a ovocný a některé další druhy nočních či drobných motýlů.
Celková bilance našeho výletu byla skvělá: 53 druhů motýlů, 12 druhů brouků, 4 vážky a další hmyz. To vše za tři dny během běžně turisticky pojaté chůze po vyznačených cestách v národním parku.
Milovníkům motýlů i krásné přírody jako takové mohu návštěvu Národního parku Podyjí jedině doporučit.
Ukázky některých fotografovaných druhů motýlů najdete níže, kompletní fotogalerii pak na tomto odkazu.
Užitečné odkazy:
Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody ... informační systém o chráněných územích, ptačích oblastech a památných stromech na území České republiky realizovaný společností T-MAPY spol. s r.o. a provozovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky
BioLog ... webová a mobilní aplikace pro sběr informací o výskytu druhů živočichů, rostlin, hub a dalších organismů v České republice, do které může přispívat každý pozorovatel; data shromažďuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
BioLib ... internetová encyklopedie rostlin, živočichů a hub podporující i mapování výskytu vybraných druhů; obrazovým materiálem i záznamy pozorování může přispět kdokoli
Trhon.cz ... osobní internetové stránky se spoustou užitečných informací z oblasti fotografování, lukostřelby, hudby aj.
Pavel Trhoň, červenec 2018
Následují abecedně seřazené ukázky některých na místě zachycených druhů motýlů (kompletní fotogalerie je ZDE):
Babočka bílé c (Polygonia c-album)
Babočka jilmová (Nymphalis polychloros)
Babočka osiková (Nymphalis antiopa)
Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar)
Bělásek řepkový (Pieris napi)
Bělásek zelný (Pieris brassicae)
Běloskvrnáč lišejníkový (Dysauxes ancilla)
Běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea)
Hnědásek květelový (Melitaea didyma)
Modrásek jehlicový (Polyommatus icarus)
Modrásek krušinový (Celastrina argiolus)
Modrásek tmavohnědý (Aricia agestis)
Modrásek vičencový (Polyommatus thersites )
Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae)
Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas)
Ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus)
Okáč bojínkový (Melanargia galathea)
Okáč luční (Maniola jurtina)
Okáč medyňkový (Hipparchia fagi )
Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus)
Okáč pýrový (Pararge aegeria )
Okáč strdivkový (Coenonympha arcania )
Okáč voňavkový (Brintesia circe )
Okáč zední (Lasiommata megera)
Otakárek fenyklový (Papilio machaon)
Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius)
Perleťovec malý (Issoria lathonia)
Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia)
Přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria)
Rudopásník šťovíkový (Lythria purpuraria)
Šípověnka maďalová (Acronicta aceris), housenka
Soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola)
Soumračník máčkový (Erynnis tages)
Soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus)
Žluťásek čičorečkový (Colias hyale)
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni)
... i jiných živočichů, které jsme "ulovili beze zbraní" během našeho pobytu v Podyjí:
Dlouhososka
Ještěrka zelená (Lacerta viridis)
Kobylka cvrčivá (Tettigonia cantans)
Kobylka zelená (Tettigonia viridissima)
Kopřivka obecná (Anas strepera)
Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus)
Motýlice lesklá (Calopteryx splendens), samička
Motýlice lesklá (Calopteryx splendens), sameček
Motýlice obecná (Calopteryx virgo), samička
Motýlice obecná (Calopteryx virgo), sameček
Šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes)
Stehenáč žlutavý (Oedemera femorata)
Strnad obecný (Emberiza citrinella)
Tesařík (Chlorophorus varius)
Tesařík (Isotomus speciosus)
Tesařík skvrnitý (Rutpela maculata)
Tesaříci a stehenáč
Vážka černořitná (Orthetrum cancellatum)
Žahalka žlutá (Scolia hirta)
Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata)