Průvodce Zkouškou

Malý teoretický úvod

Zkouška zpředmětu „Neodkladné stavy vresuscitační péči“ probíhá na čtyřech stanovištích ve formátu modifikovaných OSCEs (Objective Structured Clinical Examination). Přestože tento formát je již několik let až desetiletí běžný pro testování klinických schopností na západě od nás, většina našich studentů se s tímto formátem setkává poprvé. Aby byl pro Vás průběh zkoušky co nejhladší, vytvořili jsme tento průvodce, aby Vám bylo co nejjasnější, jak zkouška bude probíhat a co se od Vás v den zkoušky čeká.

Koncepci zkoušky jsme založili na současně akceptovaných výukových teoriích tak, aby byla zachovaná maximální validita (zkouška zkouší to, co by zkoušet měla) i reliabilita (výsledek zkoušky by byl vždy identický při jakékoli variantě zadání a zkoušejícím). Každá stanice testuje různé úrovně učení podle Millerovy pyramidy klinických kompetencí (obr č. 1). Písemné části zkouší zejména znalost („knows“) jako nejnižší, ale základní úroveň učení; částečně je také zkoušeno porozumění („knows how“) u některých kontextuálně založených otázek. Ústně zkoušená kazuistika zkouší již převážně porozumění dané látky a simulace zkouší, jak jste schopni tyto znalosti a porozumění proměnit v praktickou dovednost („shows how“).

Všechny otázky jsou předdefinované a stejně tak i správné odpovědi na ně. Ke splnění zkoušky není nutné splnit všechny stanice, počítá se průměr výsledků v procentech z každé stanice. Stačí, aby průměr ze všech stanic byl vyšší než předem daná mez úspěšnosti (tzv. pass mark). Neexistují „vyhazovací“ otázky (killer questions) ani stanice. Protože nelze sestavit všechny varianty zkoušky s úplně stejnou obtížností, aby byla zkouška co nejférovější, je třeba přizpůsobit hranici úspěšnost (pass mark) obtížnosti obsahu konkrétní varianty zkoušky. Používá se k tomu modifikovaná Angoffova metoda, což je nejpoužívanější a v literatuře nejuznávanější metoda standardizace zkoušky. Její podstatou je, že všichni zkoušející v prvním kole nezávisle na sobě se dopředu pro každou jednotlivou odpověď snaží odhadnout, kolik % z tzv. hraničních kandidátů správnou odpověď uvede (hraniční kandidát je definován jako kandidát, který by v očích examinátora právě tak zkouškou prošel, ale není již ani o fous lepší) - toto % je nazýváno facility index. Ve druhém kole jsou odhaleny odhady všech ostatních a případné diskrepance diskutovány. Nakonec se pro celý obsah zkoušky spočítá průměr odhadovaných obtížností, který definuje pass mark. Všichni studenti s vyšším počtem bodů než je a priori definovaná mez úspěšnosti (pass mark) zkoušku udělají.

Poté, co každou variantu zkoušky absolvuje dostatečný počet studentů, lze tzv. post hoc stanovit řadu parametrů, podle kterých lze kontrolovat do jaké míry byla snaha o objektivní a reproducibilí zkoušku úspěšná. Patří mezi ně:

• Srovnání Angoffovou metodou odhadované a skutečné obtížnosti otázek

• Posouzení schopnosti jednotlivých otázek odlišit kompetentní kandidáty od nekompetentních (tzv.
  „item discrimination power“). Číselně je tento parametr vyjádřet pro každou odpověď jako korelace mezi úspěšností odpovědí na tuto konkrétní otázku a zisku bodů z celé zkoušky. Otázky se špatnou diskriminační schopností jsou eliminovány.

• Hodnocení vnitřní konzistence každé varianty zkoušky pomocí výpočtu tzv. Cronbachova alfa.

• Protože část obsahu zkoušky je zachována mezi různými termíny (tzv. anchoring content), je možné porovnávat kvalitu různých populací kandidátů, což nám umožňuje adjustovat procentuální úspěšnost zbylého obsahu zkoušky a tím odlišit vliv kvality kandidátů a obtížnosti obsahu na výsledek zkoušky (pass rate).

Pro potřeby studentů skládající zkoušku není nutné pochopení této metody, nicméně pro zájemce je více informací dostupných např. zde. V každém případě bychom vás chtěli ujistit, že děláme všechno proto, aby výsledek zkoušky závisel co nejvíce na Vašich znalostech a schopnostech a naopak co nejméně na štěstí, variantě zkoušky nebo na osobách examinátorů.

Praktické informace k celkovému průběhu zkoušky

Zkouška probíhá na čtyřech stanovištích, na každé stanoviště je vyhrazeno deset minut: 1) písemný test z teorie relevantní v intenzivní péči (fyziologie a patofyziologie, klinické intervencí v intenzivní péči); 2) kazuistika; 3) simulace 1 4) simulace 2. Všichni kandidáti daného termínu mají identické zadání.

Protože organizace zkoušky je organizačně náročná, vypisujeme jen několik termínů skapacitou 30-75 studentů, další termíny standardně nepřidáváme. Prosíme všechny kandidáty, aby se ke zkoušce dostavili 10 minut před uvedeným časem zkoušky, abychom Vás stihli zaregistrovat. Dostanete číslo kandidáta, pod kterým budete vedeni, a které poslouží také jako pořadové číslo. Současně všichni kandidáti na dobu zkoušky odevzdají své mobilní telefony. Během čekání kandidáti mají volno, mohou si číst a diskutovat , ale bohužel nemohou opouštět prostor čekací místnosti, aby nedocházelo k únikům informací.

V časech daných organizátorem zkoušky opouští studenti po skupinách čekací místnost a rozmístí se na stanoviště dle rozpisu (viz příkladový rozpis). Po uplynutí 10 minut se vystřídají. Po splnění všech stanovišť zkouška končí, kandidáti odevzdají papíry se zadáním kazuistiky, vyzvednou mobilní telefony a odchází.

Výsledky zkoušky zapisujeme do SISu obvykle do jednoho týdne, někdy dříve. Emailem dostanete zpětnou vazbu ve formě výsledků z každé stanice. V tuto chvíli již standardně nebudeme poskytovat individuální zpětnou vazbu (nahlížení do výsledků). Věříme však, že i zkouška může být příležitost k tomu se něco naučit, proto zájemcům nabízíme zpětnou vazbu na konci zkušebního bloku, když jsou vyzkoušeni všichni studenti.

Stanoviště číslo 1 – Test z teorie fyziologie a patofyziologie

Test trvá šest minut, zaměřuje se na klinické intervence, farmakologii a diferenciální diagnostiku v urgentní a intenzivní medicíně a důležité fyziologické principy a patofyziologii nejčastějších klinických jednotek v urgentní a intenzivní péči v rozsahu otázek uvedených v SIS. Existuje několik málo léků, které mohou v akutních stavech zachraňovat život, přitom není čas na googlení správné dávky a způsobu podání. U nich a jen u nich chceme, abyste si indikaci, způsob podání a dávku zapamatovali – jejich seznam je zde.

Forma otázek je buďto jednoduchá otázka na přímou odpověď, MCQ (Multiple Choice Question), Matching Items nebo Extended Matching Items Scenario. V každém případě jsou odpovědi předem definovány a kandidáti dostávají body na základě toho, zda odpovědi korelují s dopředu zadanou šablonou, což zvyšuje reliabilitu zkoušky oproti volnějším způsobům opravování. Nemá proto cenu se příliš rozepisovat – za prvé je čas poměrně limitován, za druhé Vám nadbytečné informace nepřidají žádné body.

Stanoviště číslo 2 – Kazuistika

Všichni kandidáti mají deset minut na přípravu kazuistiky. Pozorně si kazuistiku přečtěte, udělejte si poznámky a vytvořte si klinický scénář. Zamyslete se nad následujícími otázkami: Jaký je pacientův hlavní problém? Jaká je diferenciálně diagnostická rozvaha? Jaký bude úvodní management? Jaké jsou možné komplikace, které mohou nastat?

Následuje desetiminutový rozhovor se zkoušejícím, který se ptá všech kandidátů na stejné předem stanovené otázky s předem stanovanými správnými odpověďmi. Zkoušející vyplňuje checklist, za každou správnou odpověď dostáváte bod. Odpovídejte přímo na otázku bez zbytečných okolků, nemá cenu nic vysvětlovat, není to ani smysl tohoto stanoviště. Zde je cílem hodnotit, jak aplikujete základní znalosti v „praxi“ a zda víte, jak rychle řešit akutní situace.

Stanoviště číslo 3 a 4 – simulace

Simulace probíhá na stejném simulátoru, se kterým jste se seznámili během výuky. Na začátku budete v jedné větě uvedeni do situace (kde jste, jaká byla výzva) a můžete začít. Situace bývají přímočaré, s běžně se vyskytujícími diagnózami. Pomáhá Vám sestra, která Vám sice nebude radit, ale splní cokoliv budete chtít v rámci možností běžně vybavené nemocnice. Vyšetřete pacienta podle algoritmu ABCDE, řešte akutní problémy a nezapomeňte si zavolat o pomoc. V běžné praxi může život pacienta záviset na tom, jestli první přivolaný lékař neintenzivista udělá několik jednoduchých věcí správně – u zkoušky testujeme, jestli jste se to naučili. Keep it simple and make it quick.

Reference:

1. MILLER, G. E. 1990. The assessment of clinicalskills/competence/performance. Academic medicine, 65, S63-7.

2. HARDEN, R. M., STEVENSON, M., DOWNIE, W. W. & WILSON, G. 1975. Assessment of clinical competence using objective structured examination. Br Med J, 1, 447-451.