Fasciolóza hospodářských zvířat
Několik slov o nás
Jsme skupina vědců působící v rámci pracovní skupiny Parazitologie na Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně a máme dlouhodobé zkušenosti s výzkumem medicínsky i veterinárně významných parazitických červů (helmintů).
V současné době se zabýváme celosvětově rozšířenou motolicí jaterní (Fasciola hepatica), která parazituje v játrech a jaterních žlučovodech celé řady savců, u nichž způsobuje onemocnění nazývané fasciolóza (též obecněji motoličnatost). Ekonomicky nejzávažnější je u hospodářských zvířat, a to zejména v chovech ovcí a skotu. Jen v rámci Evropské unie jsou ztráty v živočišné výrobě způsobené fasciolózou odhadovány téměř na 23 miliard Kč ročně.
Současná situace ve sledování výskytu jaterních motolic
Komplexní sledování motolice jaterní v České republice bylo prováděno ve 2. polovině 80. a počátkem 90. let 20. století. Tehdy nízký, zato stálý výskyt byl zaznamenáván v severních a severozápadních Čechách a na severní Moravě. V posledních 20 letech se ovšem objevují informace o vzrůstajícím trendu výskytu fasciolózy na území České republiky.
Avšak o nynějším výskytu motolice jaterní na našem území chybí jakékoliv ucelenější údaje, protože problematice fasciolózy není věnována dostatečná pozornost. Současná situace a s ní spojené riziko nákazy zůstávají značně podhodnoceny.
Podrobnější informace
Motolice jaterní (Fasciola hepatica)
patří mezi významné parazitické červy (helminty) ze skupiny Trematoda (motolice), kteří infikují široké spektrum volně žijících (jelenovití) a především domácích přežvýkavců (ovce, kozy a skot). Původně se jednalo o evropský druh parazita, který je nyní rozšířen po celém světě.
Výskyt a riziko nákazy motolicemi na území ČR
V polovině minulého století byl výskyt motolice jaterní na našem území poměrně vysoký. Infikováno bylo až 80 % zvířat chovaných v horských oblastech, což vedlo ke značným ekonomickým ztrátám. Kvůli tomu bylo od počátku 70. let zahájeno cílené a plošné tlumení tohoto parazita u ovcí a skotu, díky čemu jeho výskyt klesl pod 1 %. Avšak v současné době dochází na některých lokalitách k opětovnému nárůstu výskytu této motolice.
Pravděpodobnou příčinou je zejména změna klimatických podmínek (teplota a srážky), které se stávají vhodnějšími pro vývoj motolice. Důležitá je zároveň také přítomnost mezihostitelského plže (nejčastěji z čeledi plovatkovitých – jako je bahnatka malá). Tito plži se vyskytují v blízkosti vody – v pomalu tekoucích či stojatých vodách, v periodicky zavodňovaných oblastech, v zatopených příkopech kolem cest a podobně.
Rizikem pro dobytek jsou tedy pastviny, na kterých se nacházejí trvalé vodní plochy a takové, na které mají přístup volně žijící přežvýkavci, kteří mohou kontaminovat prostředí svým trusem, pokud jsou sami nakaženi motolicí jaterní.
Vývojový cyklus
Dospělé motolice dosahují velikosti 2 až 3,5 cm, jejich tělo je zploštělé a má tvar kopinatého listu. Vyskytují se ve žlučovodech, kde se živí krví a produkují vajíčka, která se s trusem uvolňují do vnějšího prostředí. Odhaduje se, že středně infikovaná ovce může na pastvu vyloučit kolem 2,5 až 3 milionů vajec za den. Vajíčka jsou velmi odolná a mohou na pastvinách přetrvávat i několik let.
Miracidium je první larvální stádium, které se vyvíjí ve vajíčku za určitých optimálních podmínek - obecně ve vlhku a při teplotě nad 10 °C (ideálně kolem 25 °C). Po vylíhnutí z vajíčka musí miracidium do 12 až 24 hodin najít mezihostitelského plže, jinak hyne.
V těle plže dochází k nepohlavnímu rozmnožování, kdy se z jednoho miracidia může za 2 měsíce vyvinout až tisíc larev cerkárií. Z plže uvolněné cerkárie směřují k vodní hladině, kde vyhledávají vegetaci či jiný tvrdý podklad, ke kterému se přichycují a následně se opouzdřují. Takto opouzdřené larvy – metacerkárie mohou ve vlhkém prostředí přežívat i několik měsíců, v suchém prostředí však do pár týdnů hynou.
Přežvýkavec (ovce, koza, skot apod.) se nejčastěji nakazí pozřením vegetace s metacerkáriemi. V jeho trávicím traktu se uvolní nedospělé motolice, které pronikají přes stěnu tenkého střeva a putují přes břišní dutinu do jater. V játrech přežvýkavce se pohybují i několik týdnů a rostou. Poté se přesouvají do žlučovodů, kde pohlavně dospívají a kladou vajíčka (přibližně do 10 až 12 týdnů po pozření metacerkárie). Dospělé motolice pak mohou ve žlučovodech přežívat a rozmnožovat se po dlouhou dobu - i několik let.
Klinické příznaky fasciolózy
Klinické projevy závisí především na množství pozřených parazitů, na době trvání infekce, na druhu infikovaného zvířete i na jeho celkovém zdravotním stavu a věku. Ve většině případů se na úrovni stáda setkáváme se subklinickými infekcemi – to znamená, že žádné výrazné příznaky nejsou chovatelem pozorovány. Fasciolóza se postupně plíživě šíří a pak náhle propuká ve vhodných klimatických podmínkách.
Akutní (ihned po infekci; období pozdního léta)
V důsledku migrace nedospělých motolic dochází k vnitřnímu krvácení a poškození jater. Masivní infekce se vyznačují nečekanými hromadnými úhyny zvířat (může uhynout až 10 % jedinců v chovu v průběhu několika málo dnů). Přežívající zvířata mohou být letargická a málo se pást. Kvůli bolestem břicha se mohou omezeně pohybovat (příliš neběhají). Krvácení způsobuje chudokrevnost (anémii), která se vyznačuje bledostí dásní a očních víček.
Subakutní (v průběhu několika týdnů po infekci; období podzimu)
Poškození tkáně motolicemi vede k zánětům žlučníku i jater s jejich následnou fibrózou a kalcifikací. Obecně je fibróza jater mnohem závažnější u skotu než u ovcí a koz. Vyznačuje se viditelnými změnami na povrchu jater (přítomnost bílých teček) i rozsáhlými bílými oblastmi, které obklopují ztluštělé jaterní žlučovody. Takovéto poškození jater vede ke zhoršení výživného stavu zvířat – dochází k rychlým úbytkům hmotnosti v důsledku neustálých průjmů. Na některých zvířatech lze pozorovat netečnost, vyčerpání a až neschopnost stát na nohou. U ovcí se nákaza projevuje například i zhoršováním kvality vlny. Po 8 až 10 týdnech může docházet k dalším úhynům v důsledku těžké anémie a selhání jater.
Chronická (asi 3 měsíce po infekci; období zimy)
Chronická fasciolóza je nejčastější formou infekce u ovcí, koz i skotu. Dlouhotrvající nákaza motolicemi se projevuje nadměrnými ztrátami hmotnosti kvůli stále trvajícím průjmům (neustálé dráždění žlučovodů dospělými motolicemi). Dospělé motolice se v žlučovodech živí krví, proto je u zvířat stále zaznamenávána silná anémie. Dochází též k chronickým zánětům žlučovodů a jejich zvětšení. Klinické příznaky chronické fasciolózy se vyvíjejí pomalu. Zvířata se stávají stále více anemickými a snižuje se jejich chuť k jídlu. Infekce má velký vliv také na plodnost. Samice často umírají v pokročilém stádiu březosti kvůli celkovému vyčerpání. Také může docházet k špatnému vývoji plodu a jeho následnému potratu. Pokud k porodu dojde, bývají častou komplikací další přidružené infekce, jimž se nedokáže vyčerpané tělo samice bránit a mláďata se rodí slabá. Samice obecně produkují malé množství mléka. Především pro ovce a kozy jsou charakteristické otoky těla v důsledku dysfunkce jater. Vyznačují se rozšířením břicha a u některých zvířat je viditelný otok v mezisaničí (tzv. Bottle jaw).
Léčba fasciolózy
Běžně využívaným léčivem, které je vysoce účinné proti motolicím obecně, je praziquantel. Nicméně fasciolidní motolice (Fasciola hepatica i Fasciola gigantica) jsou jediné dva druhy z celé skupiny motolic přirozeně odolné proti této látce!
Léčba fasciolózy pak závisí na povaze onemocnění. Některá dostupná léčiva nejsou účinná vůči nedospělým motolicím a nejsou proto vhodná pro léčbu akutní formy infekce. Jako látka s nejlepšími účinky se využívá triklabendazol, který působí nejen proti dospělým motolicím ve žlučovodech, ale právě i proti nedospělým stádiím. V posledních desetiletích byl triklabendazol hojně, a častokrát nevhodně, využíván jako prevence proti fasciolóze, což bohužel vedlo ke vzniku a rozšíření rezistence na tuto látku. Znamená to tedy, že triklabendazol může nyní působit proti těmto parazitům ve velmi omezené míře, anebo také vůbec.
Prvním preventivním krokem v boji proti motolici jaterní je osvěta chovatelů a mapování výskytu tohoto parazita. Znalost geografického rozšíření motolic na našem území je nezbytná pro úspěšný boj s těmito parazity i pro zamezení šíření infekce do nových lokalit. Základem je správná diagnostika, která se provádí při pitvě na základě nálezu patologických změn na játrech a dospělých motolic ve žlučovodech. Důležitá jsou také preventivní vyšetřování zvířat, která jsou založená především na hledání vajíček motolic v trusu.
Kontaktní adresa:
Masarykova univerzita, Ústav botaniky a zoologie, Parazitologie, Kamenice 753/5, 625 00 Brno
Jakékoliv dotazy nebo připomínky směřujte na:
skorpikovalucie@seznam.cz