Divadlo Jen tak

Divadelní soubor Jen tak sestává z amatérských, ale o to nadšenějších herců z řad Čechů žijících v Bruselu a okolí a dalších milovníků češtiny a divadla. Založil jej v roce 2007 Tomáš Lajkep, který byl také řadu let jeho režisérem, hercem a tahounem. Po jeho návratu do České republiky převzala režijní vedení souboru Marie Zajícová, kterou aktuálně vystřídala herečka Jana Michalov Birgusová. Soubor také občasně, ve své komorní podobě, vystupuje pod dohledem režiséra a autora Petra Maluška. Přehled dosud uvedených divadelních her najdete níže na této stránce. Na další divadelní představení se můžete těšit opět na jaře 2020.

Tomáš Lajkep ve hře Ze života hmyzu

Medailonky našich současných i minulých divadelníků

Aktuální představení pro vás připravují

Jana Michalov Birgusová

Jediná opravdová herečka v souboru a hvězda z českých divadel a Ulice přišla do Bruselu v roce 2019 s manželem a synem Maxem. Divadlo jí tu chybí natolik, že se nezastavila ani před ochotníky a po návratu Marie Zajícové do ČR se ujala režijního vedení obou českých bruselských amatérských divadel – dospělého i dětského. Což je od ní velice obětavé a taktní, protože kdyby se rozhodla hrát, mohla by se po více než deseti letech existence souboru Jen tak naplno ukázat pravda o hereckých schopnostech jeho členů.

Antonella Ciriello

Pro soubor Jen tak je velkým štěstím, že ze všech šesti jazyků, jimiž hovoří, se tato italská tlumočnice rozhodla hrát divadlo právě v češtině. Sama češtinu označuje za nejhezčí omyl svého mládí a české divadlo ji zaujalo natolik, že se rozhodla vyzkoušet si ho přímo na jevišti. Přestože její první rolí byla v roce 2010 jepice v Ze života hmyzu, její divadelní život rozhodně nelze označit za jepičí: na jevišti se od té doby objevuje pravidelně, hrála například sirotu Elu Delahayovou v Charleyově tetě, věštkyni Pýthii v Dívčí válce nebo nespokojenou zákaznici Dámského krejčího, která již nebydlí tam, kde bydlela dřív, anžto se přestěhovala o patro výš.

Jan Hanzl

Překladatel se specializací na ekonomické a finanční texty ztvárnil před příchodem do Bruselu na divadle jedinou roli – starého nepřítomného sluhu ve hře svého kamaráda Romeo a Julie – true story. Teprve poté, co dostal v Bruselu nabídku na roli muzikanta Sejtka v Lucerně, zjistil, že ho šaškovat na podiu baví, a tak se začal kolem d/Divadla j/Jen tak ochomýtat systematičtěji. Na podiu se nejlépe cítí v rolích rejpalů, cyniků a ironických glosátorů, které nemusí moc hrát (za všechny lze jmenovat třeba motýla Viktora v Ze života hmyzu nebo židovského šmelináře Jegora Abramoviče Berga v tragikomedii 1936: Vlakem do Leningradu). Je-li soubor Jen tak ve stavu nejvyšší nouze, nechá se přemluvit i k pokusu o režii (Dámský krejčí).

Filip Kubík

Na své klikaté cestě z pražského Žižkova do bruselského Etterbeeku jednoho dne narazil na divadlo. A protože to nebylo Jen tak ledajaké divadlo, vytáhnul z brašny zrcadlovku. Zpočátku se zdržoval v bezpečí zákulisního přítmí, leč jednoho večera byl vytažen na jeviště plné batolců modrolesklých. Začal je tedy chytat, až jich měl, Pedant jeden Ze života hmyzu, slušnou sbírku. Hned další rok se Jen tak vydal i na Cestu do Ameriky a zpět. V evropských lesích loupil, v americké prérii přeběhl k Indiánům. Potom se zase dlouhá léta schovával za fotoaparát. Ale pořád si na něco hraje.

Kristián Lajkep

Už jako student Evropské (střední) školy hrával v Divadle Jen tak středně velké role, například vodníka Michala v Lucerně nebo slimáka č. 2 v Ze života hmyzu, a pomáhal své sestře Ester při psaní divadelních her pro oba bruselské ánsámbly. Poté si odskočil za Lamanšský průliv vystudovat filozofii, politologii a ekonomii a takto rozsáhle vzdělán se po návratu do Bruselu začal ujímat rolí rozsáhlejších – například šikovatele Vogeltanze v Záskoku nebo revolucionáře Kolokolceva v tragikomedii 1936: Vlakem do Leningradu. Posledně jmenovanou roli byl nucen se naučit za týden, protože zaskakoval za nemocného kolegu. Zvládl to bravurně a povzbuzen touto zkušeností začal razit teorii, že studovat roli a učit se text tři čtvrtě roku je zbytečně dlouho; týden prý bohatě stačí.

Irena Neškudlová

Překladatelka a jedna z hlavních organizátorek všeho, co Česká inspirace pořádá, se v divadelních aktivitách ujímá stěžejních rolí převážně za oponou (jako nápověda) a vůbec nejčastěji za barem, kde se snaží širokou nabídkou chutného občerstvení a nápojů otupit estetické nároky obecenstva. Nebojí se ale ani vylézt na jeviště, a to nejen ztvárnit postavy napsané dramatiky (zde by bylo možné zmínit například lehce naivní účastnici Kurzu nepolepšitelných Petera Schecka), ale také přednést text psaný životem (například když je třeba divákům oznámit nepříjemné události typu přeobsazení jedné z rolí proběhnuvšího doslova na poslední chvíli).

Julie Neškudlová

Studentka Evropské školy a dlouholetá členka bruselského Divadla mladých, která v rámci přípravy na zkoušku dospělosti letos zkouší s dospělými. V Divadle mladých má za sebou širokou škálu pestrých charakterů – například Barbie (ač sama je hnědovláska), Holenu v minioperce O dvanácti měsíčkách, plavčíka v Námořníkovi Samovi a mořské panně nebo Helu v absurdní aktovce Václava Havla Ela, Hela a stop. Ani v dospělém divadle nicméně není žádným nováčkem; vzhledem k angažovanosti obou rodičů se akcí souboru Jen tak již dříve musela sama ráda několikrát účastnit, ať už na scéně v malé roli jepice v Ze života hmyzu, ve zkušebně v náročnější roli choreografky kozáčku pro čtyři postarší muže v představení 1936: Vlakem do Leningradu nebo v divadelním baru v neméně významné roli ženy za pultem.

Klára Petráčková

Učitelka francouzštiny a němčiny, baristka a nová posila souboru Jen tak. Amatérské divadlo dosud hrála „jenom“ francouzsky (filozofující preciózku Armande v Molièrových Femmes savantes) a německy (ne zcela inteligentní krasavici Fotzi v komedii Übergewicht, unwichtig: Uniform od „rakouské bestie mezi dramatiky“ Wernera Schwaba). Pro svou premiéru v češtině si vybrala Brusel a roli feťačky Julie v Noci bláznů. Zdá se tedy, že je předurčena k rolím výrazných, až extravagantních žen, žádných domácích putěk.

Stanislav Piják

Profesí cukrář, který si přivezl bohaté herecké zkušenosti již ze svého dřívějšího amatérského divadelního působiště v Uherském Brodě. Od Cesty do Ameriky a zpět v roce 2011 je oporou bruselského souboru Jen tak, kde nevynechal jedinou sezónu a úspěšně ztvárnil řadu velkých rolí, například oxfordského studenta Jacka Chesneyho v Charleyově tetě, potrhlého majitele nemovitostí pana Bassineta v Dámském krejčím nebo intrikána Ilju Fomiče Kočkareva v Ženitbě. Nezřídka je pro něj jedna postava málo, s přehledem zvládá dvě, a ještě k tomu různého pohlaví (Vojen-Častava v Dívčí válce, Čeněk-Vlasta v Záskoku).

Jiří Pohl

Asi to nejlepší, co může již tak kvalitními individualitami nabitý soubor Jen tak nabídnout. Dalo by se říci, mezi trojokými čtyřoký král. Dokáže stejně dobře (možná dokonce úplně stejně) zahrát lakomce, muchomůrku, nebo třeba ropuchu. Nezalekne se žádného toporného huhňajícího spoluhráče, naopak, skvěle mu sekunduje. Navíc je neskutečně skromný. Z jeho úst byste jen těžko mohli slyšet, že ropuchu zahraje mnohem lépe, než kdejaký cmrndal z Národního. Přitom od roku 1881 v Národním nikdo nedokázal to, co Jiří Pohl v Bruselu v rozmezí pouhých čtyř let: před zraky veřejnosti své vlastní ženě elegantně zahýbat (jako dr. Moulinot ve Feydeauově Dámském krejčím) a poté ji zase coby milenku svádět (jako Pech v Kohoutově hře Pech pod střechou).

Simona Pohlová

Seriózní úřednice spravující fondy v EU, ale i dryáčnice kovářka v Cestě do Ameriky a zpět, naivní komorná v Casanovovi a Krumbajglové, sladce rafinovaná viktoriánská slečinka v Charleyově tetě, prostoduchá novomanželka v Dámském krejčím, připsaná teta v Ženitbě nebo trochu dětinská, leč dobrosrdečná prostitutka ve výslužbě v Nejstarším řemesle. Nicméně hlavně a především velmi schopná manažerka a organizátorka, bez níž by se toho jen málo z české inspirace přítomné v Bruselu nakonec stalo realitou.

Karl-Heinz Walker

Původně německý překladatel a později vedoucí postupně několika jazykových oddělení se česky začal učit v roce 2000 a již v roce 2008 se na jevišti úspěšně popasoval s nelehkým jiráskovským jazykem jako pan Franc v Lucerně. Divadlo považuje za zábavný způsob, jak si procvičit a zdokonalit češtinu, a přestože repliky, které jeho party mnohdy obsahují (třeba: „Pravda, toto široké slovo zvetšelo v našich letech jako růžové kombiné chudé holky, po které se válelo mnoho povalečů.“), zrovna nepatří ve společenské konverzaci k nejlépe využitelným, nenechává se tím odradit. Ve svých rolích si například namlouval (neúspěšně) jako advokát Spettig zámožnou Charleyovu tetu, musel coby divadelní principál Jirka Karásek strpět, že mu pozvaný Záskok totálně rozložil jeho vlastní hru, nebo přišel jako francouzský spisovatel André Gide cestou Vlakem do Lenigradu o první verzi své knihy Návrat ze Sovětského svazu.

Bořek Neškudla

Historik a knihovník, který přišel do Bruselu za svou rodinou, začínal v Divadle Jen tak obsluhou osvětlovací a zvukové techniky. Cimrmanovským kariérním postupem se následně přesunul na jeviště, kde to přes menší (farář ve Zmatcích kolem Katky) a středně velké role (plukovník Aubin v Dámském krejčím, dr. Vypich v Záskoku) dotáhl až na role hlavní (Přemysl v Dívčí válce, vládní rada Podkolesin v Ženitbě). Souběžně s tím, jak se v reálném životě postupně vrací zase zpátky do Čech, se i v Divadle Jen tak přesunuje z jeviště zpět k technice.

Ludvík Regner

Překladatel s velkou šíří uměleckých aktivit (malování, hudba) začínal v souboru Jen tak malou rolí faráře v Lucerně, ale od roku 2015 je v podstatě jeho dvorním scénografem a tvůrcem kulis. Bez jeho velmi praktických krabic, které mohou fungovat stejně dobře coby skříně, kamna, železniční kupé nebo náves, či funkčních scénických oken budov nebo vlaků by texty nadrcené herci vyznívaly poněkud do prázdna.

Další členové divadelního souboru, toho času na střídačce

Eva Lajkepová

Působení v divadle Jen tak mám moc ráda, protože mi dává možnost tvůrčím způsobem spolupracovat s prima lidmi a na zkouškách bývá spousta legrace. Baví mě vytvářet nové věci pro radost naši i našich diváků a ráda se občas převtělím do jiného člověka, do zvířete či do hmyzu a v té roli prožiju kousek jiného života, naučím se něco nového a dozvím se něco o sobě i o druhých. Divadlo vnímám jako možnost úžasné relaxace a těší mě, když můžeme svou snahou přinést jiskřičku radosti i svým dospělým a dětským divákům.

Libor Klapal

Do téhle party prima zapálených lidí jsem se dostal náhodou přes skauty a vůbec toho nelituji. Stále více žasnu nad rozmanitostí a krásou ducha lidí v souboru, a tak jsem více divákem, co občas proběhne na scéně. Svuj klobouk odhazuji v dál ...

Jan Řebřina

Nadějný mladý talent, v jehož projevu lze zřetelně číst rukopis Fráni Šrámka a Václava Kršky. Písecký rodák nezůstal svým slavným rodákům nic dlužen a přichází na bruselská jeviště, aby dokázal, že písecká divadelní scéna má stále co nabídnout!

Martin Dušek

"Není malých rolí"" řekl prý kdosi. Nesouhlasím: Malé role skutečně existují a já si je moc užívám (klidně i dvě v průběhu jednoho představení:).

Jiří Švarc

K divadlu jsem se nachomýtl až tady v Bruselu, kde jsem objevil svůj nečekaný herecký potenciál. Specializuji se na malé role a neustále se snažím překvapovat spoluherce mírnými, zpravidla nechtěnými, obměnami svých replik.

Richard Gadas

Pro mě jako ekonoma na Evropské komisi v oblasti ochrany hospodářské soutěže je hrát (si na) divadlo úžasná zkušenost a odreagování. Navíc při tom máme zajímavé zážitky se svou ženou a našimi čtyřmi dětmi, které se do divadla také občas zapojují. A když se tím dokonce udělá radost aspoň několika dalším Čechům toho času v Bruselu či jiným zájemcům o české divadlo, tak je to přece super!

Martina Gadasová

Martina sice v posledních letech na jevišti nehrála, ale přesto je pro naše divadlo naprosto nepostradatelná, jelikož má na starosti veškeré rezervace a další technické věci. Také jí patří dík za to, že podporuje v divadelních aktivitách svého muže Richarda, takže tvoří zázemí svým hrajícím členům rodiny.

V minulosti s námi na divadelničili

Tomáš Lajkep

Jsem lékař, který i svou profesi chápe jako umění. Naštěstí jsem psychiatr, což je obor, který má v medicíně nejenom nadějný potenciál, ale je ze všech medicínských oborů skutečnému umění nejblíže. V Bruselu jsem se ocitnul jako doprovod své ženy, ale nyní jsem větší částí svého životního úvazku zpět v Čechách, kde napravuji duše a rovnám do dlah zlomené existence. Zatímco ve svém oboru nenechávám lidem příliš volnosti ve výběru způsobu života, hercům jsem jako režisér divadla dával možnost najít si vlastní polohu. Divadlo teď dělám v Brně, ale jsem rád, že v Bruselu se pořád ještě používají aspoň moje kulisy

Marie Zajícová

Po roce svého pobytu v Bruselu jsem jen tak brouzdala po Internetu a našla jsem JEN TAK. Ucítila jsem známou vůni prken a hned jsem je kontaktovala, "zda by mě chtěli". Chtěli mě a od té doby mám vyplněné večery a víkendy báječnou prací a společností. Smekám klobouk před jejich chutí a pílí - po náročném pracovním dni, ještě zkoušet, učit se text a být připraven. Moji milí ... je mi skutečně ctí a potěšením s vámi být. Vaše Rejžová

Vendula Lyachová

Od roku 2008 pracuji přímo v srdci Evropské Komise. Když už se šustění úředních papírů a nařízení stávalo nesnesitelným, znovuobjevila jsem svou dávnou lásku - divadlo a spolu s ním i partu báječných a zapálených lidi. Prostě Jen tak.

Marie Trtková

Jsem studentkou francouzské filologie na MUNI v Brně a do Bruselu jsem přijela na rok pracovat jako au pair, abych přestala mít strach z mluvené francouzštiny. Udělat si pauzu ze školy je snadné, hůř bych snášela odloučení od divadla, kterému se věnuju už šest let. A protože byl roční "divadelní půst" nepředstavitelný, jsem čím dál víc vděčná za možnost hrát s partou skvělých lidí, díky kterým se na amaterské divadlo dívám zase trochu jinak. Zkušenost k nezaplacení a již teď vím, že se mi nebude odjíždět snadno. No řekněte sami, kolik českých herců může říct, že si zahráli v Bruselu?

Eliška Pohlová

Již 9. rokem jsem v Bruselu a skoro od samého začátku hraju divadlo. Ráda skáču o tyči, jezdím na snowboardu a ráda trávím čas s přáteli. Přijde mi úžasné, že se i v Bruselu najde tak sehraná parta, která dokáže vytvořit divadlo, při kterém se zažije spousta legrace.

Hana Kholová

Na divadelních prknech nejsem nováčkem. V letošním roce na mě herecká role nevybyla, o to s větším nadšením se však mohu věnovat přípravě kostýmů a práci s dětskými herci v rámci Dětského divadla Brusel. Hraní a vše kolem divadla mě moc baví, je to protiklad k mé práci překladatelky a autorky odborných medicínských článků. Mé proměny ve ztvárňované postavy jsou již pověstné, věřím, že i letos bude oko divákovo potěšeno rozmanitostí, nápaditostí a bohatostí...

Tereza Trantinová

V Bruselu jsem učitelkou v české mateřské třídě Evropské školy. Divadlo mě láká již od mládí a snad i proto jsem si učitelství zvolila jako svoji profesi, ve které je trochu hereckého kumštu zapotřebí. Jsem šťastná, že mohu spolu s bezvadnými lidmi vytvářet amatérská představení českých klasiků. Pod vedením zkušených režisérů si s radostí zkouším životy postav, které by mě v běžném životě jistě míjely.

Pavlína Žáková

V Bruselu žijeme s rodinou krom dvouleté přestávky od roku 2005. Zatímco v práci na Evropské komisi produkuji seriózní makroekonomické analýzy, ve volném čase se potřebuji uvolnit nejraději kolektivní uměleckou činností (a řízením uměleckého potenciálu mého milovaného manžela). A tak spolu s dalšími prima lidmi zpíváme, tančíme a hrajeme divadlo. Můj divadelní debut v Jen tak, role obávané stíhačky a dračice Kláskové v Jiráskově Lucerně, mi sedla až podezřele dobře ... O mém následném hereckém vývoji plně vypovídají mé další role v představeních pro děti: Káča, Ovce, Koza ...

Přemysl Žák

V našem divadle debutoval v Lucerně v roli učitele Zajíčka a poté na dva roky z Bruselu zmizel. Od svého návratu vede se svou ženou Pavlínou Dětské divadlo Brusel a v představeních pro děti ztvárnil několik milých rolí. V letošním představení se znovu vrací k roli učitele.

Dalibor Mládenka

V Bruselu jsem něco málo přes rok a hlavně díky skvělým lidem kolem souboru „Jen tak“ si tady divadlo moc užívám. Mám dvě deti a jednu ženu. Moje nejoblíbenější písnička je „Na kraj Ameriky“. Často si ji broukám jen tak, pro radost. Nedávno jsem přišel do hospody mezi kamarády s tím, že se v živote stále hledám. Nikdo tomu moc nevěnoval pozornost. Třeba se najdu v divadle.

Ester Lajkepová

Jsem studentkou Přírodovědecké fakulty v Brně. Ačkoli už nebydlím v Bruselu a prkna, co znamenají svět, zkouším pro změnu na Moravě, snažím se nadále aktivně angažovat i v divadle Jen tak aspoň jako autorka scénářů pohádek pro děti.

Josef Schwarz

Hrát divadlo mě moc baví, užívám si to. V Cestě do Ameriky hraji mladého Žida Taussiga, v Čapkově Ze života hmyzu jsem se po pódiu kolébal v roli chrobáka a v Lucerně jsem si s chutí zahrál starého vodníka Ivana. Rád skautuji (oddíl BRUSK, kurz FONS), zpívám a všelijak sportuji (fotbal, kolo, koně, lyže). Pracuji v Evropské komisi na generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž.

Iva Mládenková

Do Bruselu jsem přifrčela s celou svou rodinkou v záři 2009 přímo z Irska, kde jsme předtim šest let žili. Mám doma dvě úžasné holčičky - Emilku (7) a Josefínku (4) a jednoho neméně úžasného manžela Dalibora. Našim velkým společným koníčkem je hraní loutkového divadla pro děti. Kromě loutkového divadla taky ráda zpivám v Brusinkách. Role pani Davidsonové je moje první divadelní zkušenost, tak snad to správně uchopím a moc to nepokazím.

Lenka Petanová

Pracuje již několik let v Evropské komisi a Brusel už zná z různých stran. Letošní představení bude sledovat z hlediště, zatímco loni jsem hru sledovala ze zákulisí a jakožto nápověda byla připravena zachraňovat herce, kterým by vypadl text. Důležitá funkce!

Eva Šojdelová

"V Bruselu jsem jenom ""na skok"", na půlročním pobytu jako aupair. Od dětství jsem velkou obdivovatelkou divadla včetně všeho, co se kolem divadla točí. Už jako malá jsem si hrávala na ""hérečku"" a převlékala se do nejrůznějších kostýmů úměrných mé fantazii (paruku jsem například nahrazovala dvojema punčocháčema se spletenýma nohavicema :D). Jsem tedy moc ráda, že si zde mohu vyzkoušet jaké to je použít paruku doopravdickou :)

Vendula Kratochvílová

Jsem studentka MZLU v Brně, která tento rok zkouší nestudentský život. K divadlu jsem se dostala, jak už to bývá, zcela nečekaně. Byla mi nabídnuta role jedné z víl a já se ji rozhodla přijmout. Teď se snažím procvičovat své herecké schopnosti. Doma mi říkají, že jsem komediantka, ale na jeviště?!! No, je to výzva. Uvidíme. Kromě divadla v Bruselu hlídám děti (ve věku od 4 měsíců do 10 let), což dělám ráda. A chodím na kurzy francouzštiny. Je to zajímavý jazyk.

Dominik Lajkep

"Jsem student secondary Evropské školy. Zajímá mě hodně technika - hlavně auta, letadla, různé stroje. Chodím do skautů, ve volných chvílích se věnuji modelářství, ping-pongu, tenisu, hraní na flétnu, brnkání na kytaru a klavír a divadlu. Zahrál jsem si už pár rolí v dospěláckém i v dětském divadle.

Petr Gadas

Jsem žákem Evropské školy již od roku 2005. Mám rád společnost a dobrou zábavu. Proto chodím mezi skauty, hraji ping-pong a učím se hře na klarinet. Hodně čtu a mám rád vtipy, které sbírám. Těším se na divadelní atmosféru.

Jindřich Pohl

Nejmladší herec z Pohlovic rodiny, toho času čtvrťák na zdejší Evropské škole, si letos poprvé vyzkouší malou mluvící roli. Věříme, že zahrát neposedného Honzíka mu nedá ani tolik práce..

Aleš Khol

Letos chodím do páté třídy. Mám už za sebou několik rolí, mimo jiné Fajfky v Kuchaři Samovi a ministra v pohádce Rozum a štěstí. Hrát divadlo mě hodně baví. Mezi mé zájmy patří: klarinet a flétna, skaut (oddíl Brusk), hraní na počítači, ježdění na kole, lyžování a plavání. V Bruselu už jsem sedmý rok.

Pavel Houžvička

Pracuji jako překladatel v Radě. Ve volném čase hraji divadlo a badminton. V Česku jsem debutoval rolí pomocného učitele Václava Poustky v Cimrmanově Dobytí Severního pólu. Nyní zkouším divadelní prkna také v Bruselu. Spolupráce s motýlím kolektivem mě velmi baví.

Marcela Jará

Jsem z herecké rodiny. Tatínek pusobil v Karlínském divadle a maminka v Opavském divadle Zdenka Nejedlého. Měla jsem tak blízko k prknům, která znamenaji svět. Už od dětství mne okouzlila láska k divadlu. V Belgii žiji dlouhých 43 let a chtěla bych poděkovat divadlu Jen tak, že mi nabídli, abych si s nimi zahrála.

Radek Khol

Vyslyšel jsem volání přátel v nouzi (o manželce nemluvě) a rozhodl se přijmout neodolatelnou výzvu k transformaci ze seriózního evropského úředníka v neméně seriózního lumka vraždícího s čistým svědomím a jasně danou rodinnou motivací. Zda-li se podaří i přeměna zpět, zatím stále není jasné...Mohu tak přátelům a rodině ukázat dosud neznámou tvář. :-)

David Miko

Studuji na Evropské škole a v Bruselu jsem už pátým rokem. Mám jen maličkou roli a je to poprvé co se zapojím do divadelního představení, takže ode mne nic převratného nečekejte :-) Jako svůj největší koníček mám jízdu na koni, dále pak horolezení a lyžování.

Marie Bližkovská

Studuje na Evropské škole, ráda zpívá a hraje na klavír. V Čapkově hře Ze života hmyzu pěkně ztvárnila roli unuděné, mlsné Larvičky, která špatně skončí.

Radek Jonák

Studuji na Evropské škole tady v Bruselu. V Belgii jsem už 8. rokem a v Bruselu od roku 2005. Moje koníčky jsou fotbal, raketové sporty a hraní na kytaru. K divadlu jsem se dostal před dvěma lety, kdy jsem vypomáhal v bufetu. Divadlo mě zaujalo a letos v něm hraji.

Jan Vomáčka

Mám rád hudbu, rap a hip hop, divadlo a komiksy, které rád maluju. Učím se na kytaru a teď právě hraju v divadle svoji prvni roli, při které mě hned bohužel zašlápnou. Rád chodím se skautem na výlety. Taky zkouším různá bojová umění jako aikido, tae-kwondo, capoieru a nyní kung-fu. S kamarády běhám parcour a jezdím na BMXku.

Ivka Petříčková

Půvabnou služku Marcellu z Manon Lescaut čas odvál z Bruselu přes Londýn zpět do Prahy, a tak nám nezbývá, než jí popřát, aby byla úspěšná i ve svých dalších životních rolích.

Mark Prescott

V našem souboru zazářil bohužel pouze jedinkrát v roli hraběte v Jiráskově Lucerně, kterou zahrál s opravdovým mistrovstvím a krásným anglickým přízvukem. Nyní se věnuje divadlu v bruselském souboru English Commedy Club.

Jan Sammer

Nezapomenutelný sluha v Lucerně, z jehož strašidelného vyprávění o mrtvém klášterníkovi naskakovala husí kůže nejen služce Martině, ale i divákům v hledišti.

Jiří Jirsa

Obětavý ztvárnitel několika epizodních rolí.

Vendula Karásková

K divadlu jsem se dostala už na základní škole důležitými rolemi holuba a stromu - a velké či menší role mě od té doby provázely celý život. Když jsem na podzim 2014 přišla do Bruselu, mrzelo mě, že jsem o divadelní prkna a neopakovatelnou atmosféru okolo nich přišla. Jsem tedy moc ráda, že jsem natrefila na báječnou bruselskou divadelní partu a že si můžu od bojů s parlamentními dokumenty odskakovat bojovat s muži v Dívčí válce.