Darw Stenos, trpaslík a strážce karavany, hledá dobrodruhy pro čestnou výpravu do ztracené tvrze Winterdeep. Tato trpasličí pevnost se, dle jeho vlastních slov, v době trpasličího odchodu ze Skalistých hor ztratila i se všemi obyvateli. Nikdo z Winterdeepu se od té doby neobjevil. Mělo by se jednat o malou pevnost. Plat je 50 zlatých po splnění úkolu a veškerá nalezená kořist ve staré pevnosti, kterou unesete. Pokud vás tato nabídka zaujala, s Darwem se můžete setkat v hostinci U Okované přilbice zde v Adlerburgu.

- Úryvek z vývěsky v Adlerburgu.

Sezení 0 - Setkání s Darwem Stenosem a Boj o výběžek

V hostinci U Ocelové přilbice byl klidný večer. Bylo zde jen pár pravidelných štamgastů a Darw Stenos. Tento trpaslík malého vzrůstu seděl hned vedle krbu a bafajíce dýmku si prohlížel hostinec. Mnoho očí zalétlo k němu, a ne nutně kvůli cestovnímu oblečení, nebo dýmce, či třem prázdným korbelům před ním, ale kvůli jeho obouručnímu meči, který byl opřený o krb. Darw ten den konečně vylepil na nástěnku plakát, který měl nalákat dobrodruhy na jeho výpravu.

Otevřely se dveře do hospody a do místnosti vstoupil malý gnóm. Zkoumavě si prohlédl místnost a hned si to namířil k Darwovu stolu.
„Čus,“ řekl sedícímu trpaslíkovi.
„A kdo vy ráčíte být?“ ptal se Darw.
Gnóm se představil jako Manta. Zdali se jedná o přezdívku, či jeho pravé jméno, na to jen pokrčil rameny. U hostinského si velmi rychle objednal malou štamprli piva.

Dveře se otevřely podruhé a jimi prošel podivně oděný mladý muž, od shora dolů v dlouhém kabátě s kostěnými náramky a náhrdelníkem. Tento očividný barbar vzbudil v lidech docela rozruch. Otáčeli se a ukazovali si na něj. On ale vůbec nereagoval na podivné pohledy a hned zamířil ke stolu trpaslíka. Ten na něj nejdříve nekoukal zrovna důvěřivě. Muž se představil jako Teigin, pěvec kostí z horských kmenů, jemuž bylo vyjeveno, že on, Darw, mu ukáže cestu ke kamenným dveří, kde leží osud jejich kmene. Darw Teigina přivítal přátelsky, byť lehce s odstupem a pozval ho ke stolu, kde od té doby Teigin popíjel vodu.

Dveře se otevřely potřetí a prošla jimi skupina obchodníků v zaryté debatě. Hned za nimi ale do místnosti doslova vběhl trpaslík v dlouhé mnišské kutně a na provazu, který mu zjevně sloužil místo opasku, se houpaly a cinkaly růžence a náhrdelníky s různými božskými symboly. Tento trpaslík rychle obhlédl situaci a se slovy bůh vám žehnej se vydal ke stolu hrdinů. Před Darwem se trpaslík zastavil, v ruce držíce symbol ruky se čtyřmi prsty, a pozdravil ho. Darw se jen zarazil a ve vzduchu byla chvíli cítit vražda. V hospodě, jako by bylo najednou tišeji, a hlasy štamgastů jako by byly rozlícenější. Darw dokonce sáhl po dýce na opasku. Mnich se jen zarazil a dal amulet zpět na svůj opasek a vytasil se s jiným, symbolem slunce. Vše se jako by mávnutím proutku vrátilo do normálu. Teigin si odplivl s nadávkou na rtech. Darw už chtěl poslat tohohle podivína pryč, ale ten se představil jako BoB Božny, klerik na cestách, hledající inspiraci své víry, kterou doufá, že nalezne v kapli Winterdeepu. Už jen proto, že další klerik se hodí, ho Darw přizval ke stolu. Ovšem přátelští k sobě vůbec nebyli.

Naposledy se dveře otevřely a dovnitř vešel vysoký barbar, zjevně válečník. Za sebou táhl veliký kyj. S hlasitým zaburácením se otočil na Darwa.
„Hej to ty vedeš tudletu vejpravu,“ ozval se válečník, zjevně už trochu přiopilý.
„Ano, ale beru jen ty, kteří umí své řemeslo, ukaž že s tím umíš zacházet.“
Barbar vyzvedl kyj a masivním úderem rozbil nejbližší židli na třísky se slovy: „Stačí?“
„Ne, pojď se mnou ven, dám ti lepší cíl, než je rozbíjení nábytku.“
Venku se Darw postavil proti barbarovi a dřív, než ten dokázal cokoliv udělat, Darw rychlým sekem na stehno zaútočil. Barbar se jen tak dokázal krýt svým masivním kyjem a pokusil se rychle zasáhnout trpaslíka. Ten nestihl uskočit a dostal pořádnou ránu do ramene. Po této ukázce jen zvedl ruku a zavelel: „Konec, prokázal jsi, že nejsi jen opilec. Můžeš jít se mnou. Jak se jmenuješ válečníku?“
Válečník se představil jako Krůtoslav. Válečník vyhnaný z jeho kmene pro brutalitu, a má přinést trofej, aby se mohl vrátit. Všech pět členů si posedalo ke stolu a Krůtoslav si hned objednal patero piv a jedno po druhém je do sebe začal lít.

Hned jak si Darw sedl se za jeho uchem ozvalo tiché: „Vím, že hledáte dobrodruhy. Možná je vaše výprava hodná mé přítomnosti.“ Darw div nevyskočil. Otočil se k cizinci a optal se ho: „Odkdy mě pozorujete?“
Cizinec měl jasno. Seděl v rohu místnosti ještě před tím, než Darw usedl ke stolu. Hraničář se představil jako Vorian. Byl to BoB, kdo toto jméno poznal, jako jméno lidového hrdiny z pustin, který pomáhá lidem z principu a koná dobro, kde se dá. Darw s Vorianem si podali ruce a společně usedli ke stolu.

Mnoho bylo probráno. Jaká je výplata, kdy vyrazí a kam, i kudy. Dokonce padla i otázka, kdo bude platit, na což Darw odpověděl, že vše jde na jeho účet. Co ale bylo nejdůležitější, pro co se vlastně do Winterdeepu jde. Darw tuhle výpravu svolal kvůli dokumentu, ve kterém je vypsaná celá rodová linie lordů z Winterdeepu. Proč? Na to se nikdo už nezeptal.

Zbytek večera skončil v radovánkách, pití a jídle. Snad jediná věc, která nadzvedla obočí, byla večeře BoBa Božného, která sestávala z krvavého bifteku a krve, smíchané s vínem, v poháru.

Na druhý den, se družina vzbudila a kolem poledne vyrazila k zasněženým vrcholkům Skalistých hor. Tam procházeli nejdříve po udržovaných cestách, poté po těch neudržovaných. Dále šli po pěšinách vyšlapaných zvěří a nakonec už ani po nich nešli. Po otázce, proč se tahají s poníky po skalnatých výběžcích Darw odpověděl, že po cestě na sever se musí vyhnout úžině Gol-Narog, známém místě přezimování Hobgobliních nájezdníků.
Skupina cestovala mnoho dní a nocí, než konečně utábořila pod výběžkem skály s výhledem na hory. Tady pod výběžkem skupina ulehla a Darw si vzal první hlídku.
Družinu ale probudil zvuk boje. První, co uviděli, byly bestie na dvou nohách s hlavami psů s rohy. Tito koboldi drželi v rukou oštěpy a těmi útočili na Darwa. Ten na ně řval a rozháněl se svým obouručním mečem. U jeho nohou už ležely čtyři mrtvoly.
Družina se však tohoto zjevu nezalekla a hned se dala do práce. Vorian nabyl šíp do svého Dlouhého luku a čistou střelou prostřelil krk prvnímu koboldovi. Manta popadl svou kuši a vystřelil první šipku do hrudníku jednoho z koboldů. Ten se však nezastavil. Zpoza dvou střelců vyběhl Krůtoslav a s mocným řevem se ohnal svým těžkým kyjem a kobolda kterého zasáhl odmrštil dolů po svahu. Dlouho plachtil a ozýval se bolestivý řev, než konečně utichl.
Klerici poprosili své bohy o pomoc a svatými údery zasáhly dva nepřátele. Prvního zasáhla spektrální kostěná ruka a druhá vypadala jako temný větřík šeptající do ucha kobolda neslyšná slova. Oba se ale skáceli jako pokácené stromy. Poté oba klerici popadli své zbraně, BoB palcát a Teigin Okovanou hůl a vrhly se do vřavy. Souboj však netrval dlouho. Po prvním útoku družiny si koboldi uvědomili, že jsou v nevýhodě, a tak vzali nohy na ramena. Ne všichni utekly. Krůtoslav jednoho přerazil svým kyjem a Teigin jednoho přerazil svou holí. A i na dálku mocný Vorian trefil svůj cíl, který se i mimo dosah světla ohně a nebes skácel s křikem k zemi se zabodnutým šípem do zad.
Vorian ale nepočkal a okamžitě se jal stahovat těla padlých koboldů a sbírat jejich rohy. Darw jen rozkázal, že po skončení sbírání by měli těla spálit nebo zakopat.

Zbytek noci proběhl bez problému, a ráno se družina vydala vstříc údolí Winterdeepu.

Sezení 1 - Vesnice Ledová řeka

Družina se probudila za časného rána. Rychle sbalila tábor a vyrazila. Postupně jak se vzdalovali od výběžku cítili čím dál více klidu. Z nebes se od rána začal postupně snášet bílý sněhový poprašek a ten přetrvával další tři dny. Přestože se Vorian obával sněhové bouře, žádná nepřišla. Dlouhá byla jejich cesta přes kopce a hory. Skoro celé tři dny se ještě plahočili, než konečně spatřili údolí. Z nízké hory sledovali řeku vinoucí se údolím, která se pak rozdělovala do několika menších říček tekoucích mezi horami a do horských jezer. V údolí byl jasně vidět jehličnatý hvozd, pln borovic a smrků. A na velké planině okolo řeky, osada. I z dálky byla vidět jedna budova větší než ty ostatní.

A tady se Darw zarazil. Při odpoledním slunci si prohlížel mapu podle které celou dobu cestovali a mračil se.

Družina se ale už teď bavila pohledem na osadu. Už jim chyběl pobyt v teple spojený se stejně teplým jídlem a dobrým pivem. Manta s Krůtoslavem už teď přemýšleli, že si na jedno do osady zajdou. BoB a Teigin ale oba byly obezřetnější. Neb osada může být plná skřetů či hobgoblinů. Kdo ví, co se tam skrývá. Jedno bylo ale jasné. Nejdříve musí karavana sejít do údolí a tak Darw schoval mapu a naši hrdinové své dohady a pojali se sestupovat po strmém srázu dolů do údolí. Byla to velmi zrádná cesta a nejednou BoBovi či Vorianovi podjeli trochu nohy na zrádných kamenech. Naštěstí zde byli Teigin a Manta, jejichž hbité nohy prošlapávali cestu skrze kamenné podloží a nalézali nejschůdnější cestičky mezi skalami. Trvalo jim až skoro do západu slunce dojít dolů pod horu na planinu. Kvůli nedostatku světla se Darw rozhodl založit tábor ale potřeboval najít nějaké dobré místo. Vyslal tudíž BoBa, Voriana a Krůtoslava najít vhodné místo. Ti brzy nalezli nedaleko podlouhlou jeskyni, ideální pro táboření. Byla sice lehce vlhká, zapáchala a rostly tam nějaké houby, ale bylo to lepší místo než na planině.

Zatímco Vorian šel informovat zbytek družiny, Krůtoslav se pojal sbírat houby. Dvanáct jich posbíral a asi z upřímné zvědavosti jednu zhltl i s kořenem. Nevypadalo, že by byly jedovaté, ale ani nějak vábně chutné. Tyto houby pak přinesl ke zbytku skupiny, který se právě domlouval, co dál. Vorian tvrdil, že nejlepší by bylo se utábořit a do osady vyrazit až ráno. Zbytek ale na nic nečekal a vyrazil do osady na jedno vychlazený. Darw tudíž Vorianovi nařídil, aby šel s nimi, že Darw sám tábor postaví a postará se o poníky. V malé jeskyni mu nic moc nehrozí.

A tak se všichni vydali po zasněžené planině (poli) k osadě. Cesta ubíhala rychle. Vidina postele a piva pohne nejedním dobrodruhem na dlouhé cestě. Kvůli noci vytáhli i několik loučí.

Již z dáli byly vidět louče čekající před vesnicí na jejich příchod. Tři chlapi v teplém kožešinovém oblečení, každý držící železnou dřevorubeckou sekeru a starší žena zabalená v kožešinách a se zeleným lístkem na krku. Žena velmi autoritativním hlasem poručila družině zastavit a příkře se zeptala dobrodruhů, kdo jsou a co tady dělají. BoB se ujal vysvětlování, že jsou dobrodruhové na cestách a on, že je BoB, přičemž z opasku vytáhl znak slunce, ale než stačil říci cokoliv Teigin se uctivě uklonil a předběhl BoBa ve vysvětlování. Řekl, že jenom procházejí a ptají se, zda-li by se mohli ve zdejší osadě ohřát.

Žena se představila jako Kira, starší místní vesnice Ledová řeka. Rychle jim však oznámila, že musí mít něco na výměnu. Preferovaně železo. BoB se pokoušel Kiře předat svůj amulet slunce, ta se na něj jen nanejvýš škaredě podívala. Krůtoslav byl ten, kdo nynější trapné ticho plné nepřátelství rozťal, neb otevřel láhev pálenky, kterou měl u opasku, zhluboka si přihnul a Kiře lahev podal. Ta ji zdvořile přijala, ale s poznámkou že nepije, ji předala na jednomu ze strážců, který na nic nečekal a pořádně si dopřál. Spokojeně pokýval hlavou a lahev vrátil. Kiře tohle asi stačilo, aby řekla: „Asi máte něco na výměnu. Pojďte se mnou, seznámím vás s hospodským.“
Kira vedla skupinu k velké budově uprostřed vesnice. Je vidět, že tato dřevěná stavba je původně postavená na kamenných základech. Hospoda má také velký přístavek. Skupina vstoupí do hospody a Krůtoslav hned vyrazí ke stolu, kde velký barbar, skoro tak velký jako on sám, hraje páku s místními farmáři. Krůtoslav se ihned postaví na špalek, proti silákovi a vyzve ho na souboj. Silák se podívá na Krůtoslava a nastaví svou ruku. A pak se společně přetahují. Skoro půl hodiny se ruce nehnou, svaly se napínají a tuhnou a křik podporujících vesničanů pomalu přejde v tiché v očekávání. Dokonce i Manta, který ze začátku podporoval slovy Krůtoslava to vzdá a odejde si pro pití. Po dlouhé době se ale silákovi konečně s velkým vypětím povede srazit Krůtoslavovu ruku na stůl. Oba jsou ale zmožení a zpocení a tak silák objedná dva korbely pro sebe a Krůtoslava. Silák se představí jako Brok, místní kovář, koželuh a lovec.

Kira mezitím přejde k pultu a zbytku skupiny představí Olafa, plešatého malého mužíka s tvrdým a nedůvěřivým pohledem. Ten víceméně zopakuje to, co řekla družině Kira, že tady se směňuje. BoB tedy vytáhne znovu jeden ze svých amuletů se symbolem slunce a pokusí se ho předat Olafovi za korbel piva. Ten ho ale se zjevně nepřátelským výrazem odmítne. Kira si objedná u Olafa čaj, což je asi místní tradice, a Teigin a Vorian se přidají. Manta si objedná jeden korbel piva. Ovšem stále ještě nezaplatili a tak zatímco si všichni ostatní jdou sednout s Kirou ke stolku, Vorian vytáhne své osobní zásoby jídla a předá je Olafovi výměnou za pití pro své společníky.
U Kiřina stolu se probere za ten večer mnohé. Družina se doví, že tato osada je pojmenována po řece ve které celoročně je velmi ledová voda. Místní sem utekli před 13ti lety, když v severním Othionu probíhal velmi agresivní hon na uctívače temných bohů. Bohužel, jak Teigin zjistil, Kira byla druidka kdysi dávno, nebo někdo druidům blízký, a tak ji pronásledovali obě strany konfliktu. S jinými vyvrheli tedy odešli do hor a tady se zastavili, protože už prostě dál jít nemohli. Podle Kiry zde mají klid, protože je tady dostatek zvěře, ryb a i půda není úplně k zahození. Tady tato hospoda byla první budova v osadě, postavená na ruinách nějaké staré stavby.
BoB se tudíž optal jestli tahle ruina byla trpasličího původu a zdali v okolí nejsou další ruiny. Teigin se taky zeptal jestli Kira v okolí neviděla velké kamenné dveře. Kira řekla, že okolí nejlépe zná Brok a tudíž by se měli ptát jeho. Taky došla řeč na to, že z celé osady tady chybí jen místní mlynář Šmelin, gnóm a podivín. Toto tvrzení zaujalo Mantu a ten trval, aby se v mlýně ráno zastavili.

Krůtoslav do sebe mezitím lil jedno houbové pivo za druhým a po třech pivech se mu najednou udělalo extra nevolno a spadl ze špalku. Ukázalo se, že mixovat houby z jeskyně s teplým houbovým pivem v žaludku není dobrý nápad. Zbytek skupiny se v rychlosti jen domluvil, že ráno se z Brokem potkají před hospodou, a už táhly úplně zničeného Krůtoslava ven na čerstvý vzduch. V hospodě tedy už zůstal jen BoB s Olafem. BoB chtěl Olafa přesvědčit, aby tady mohly přespat a za to mu znovu nabízel jakýkoliv ze svých amuletů. Olafa specificky upoutal symbol ruky se čtyřmi prsty z obyčejného železa, které si vzal a za to nechal družinu přespat v hospodě. Nesměli ale chodit do přístavku, neboť tam byla místní sýpka. Olaf BoBa navíc varoval, že nesmí věřit všemu, co Kira říká.

Venku se s družinou rozloučil Vorian a že jde zpravit Darwa o jejich nejnovějších zjištěních, a to také udělal. Poté, co se Krůtoslav vzpamatoval, sebou pak jenom mrsknul ke krbu v hospodě a spal jako zabitý. A jeho příkladu se drželi i všichni ostatní.

Darw ráno dorazil s Vorianem k vesnici, spolu se zbytkem jejich karavany a vyslal družinu se poohlédnout po nějakých dalších ruinách v okolí. Sám se jal vyjednávat s Kirou o umístění táboru poblíž vesnice.

Vorian a ostatní se tedy ráno setkali s Brokem a ten jim vyprávěl o ruinách, které zahlédl při lovu na jih od vesnice, za řekou. Ale že musí přejít brod v lese. Sám se nabídl, že je k brodu přivede. Po cestě se ještě narychlo zastavili u mlýna, kde se družina potkala s gnómem Šmelinem, který jim všem přišel jako trochu blázen. Sám zamčený v malém mlýně, skladující skoro všechnu vesnickou mouku pro sebe a vyřezávající si všelijaká dřevěná udělátka. Manta byl nadšený a se Šmelinem by si dokázal povídat až do dalšího dne, ale neměli času nazbyt. I tak ale Šmelin varoval Mantu, že na Olafa si mají dávat pozor.

A tak družina vyrazila k brodu přes řeku. Pár palců sněhu jim křupalo pod nohama a o pár hodin později dorazili k brodu. Brok jim rychle vysvětlil, že musí přejít po kamenech a na druhé straně se ohřát u ohně, kdyby se náhodou namočili. A tak družina šla přes řeku. První vyrazil Manta a při přeskakování kamenů ztuhl, když se mu voda dostala do bot. BoB při přecházení po kamenech uklouzl a spadl do vody. Vorian a Teigin v klidu přeskákali po kamenech. Krůtoslav, ten na nic nečekal a skočil do proudu. Při cestě popadl ztuhlého Mantu a BoBa. Na druhém břehu Vorian s Brokem vyrobili oheň a mokrá část party se sušila.

Družina se po uschnutí vydala na jih a Brok jim popsal cestu k ruinám. Sám tvrdil, že dál nepůjde a jeho zkoumavý pohled nervózně prohledával okolí. Popřál hrdinům štěstí a vyrazil zpátky do vesnice poté, co uhasil oheň na břehu. Už poté co skupina vyšla z lesa, spatřila kamennou stavbu u úpatí hor. A tak šli a šli až dorazili k ní. Po cestě ještě radši v klidu poobědvali a odpoledne dorazili ke stavbě. Byla to stará, hodně stará trpasličí věž, napůl zbořená. Při průzkumu vnitřku narazili na mnoho starého kamenného nábytku a na prastaré koše na oheň. Po chvíli průzkumu je ale zarazil zvuk, při kterém tuhne krev v žilách. 

Medvědí řev.

Sezení 2 - Medvědí trable

Byl to Vorian kdo při průzkumu věže narazil na kamenné dveře které nešli otevřít. Jeho pokusy je silou otevřít ale vedly jen k otevření malé škvírky. Tak akorát na prostrčení luku, nebo cepu. Na druhé straně ale něco chrápalo, něco velkého. Vorian tudíž prostrčil svůj cep skrz a rychlým úderem udeřil tu věc na druhé straně. Ozval se mocný medvědí řev a došlo k boji. Vorian musel celou svou vahou držet dveře aby je medvěd nevyrazil, ale při té námaze nemohl udržet svůj cep a ten se při nárazech medvědí síly rozlomil jako stará větévka.

Místnost ve které byl medvěd ale neměla jen jeden vchod. Druhé dveře, u kterých stál zbytek družiny na opačné straně medvědovi místnosti byly totiž pootevřené a tudíž byl tento mohutný zvuk slyšet. Krůtoslav s Mantou tedy pootevřenými dveřmi nakoukli do temné místnosti a viděli siluetu obrovského černého medvěda, jak útočí na protější dveře. Manta okamžitě zapálil louči a hodil ji do potemnělé místnosti aby ostatní mohly vidět, zatímco Krůtoslav vyrazil bez přemýšlení do útoku a svým kyjem se pokusil praštit medvěda po šíji. Teigin, vidouce velikost protivníka jejich, seslal požehnání na Krůtoslava a průhledné kosti se mu poté objevili na hrudi, chránící ho před zraněním. BoB jen zaraženě zíral, prozatím neschopen konání.

Medvěd se ale nenechal jen tak odbít a pokusil se Krůtoslava chytit. Ten mu jen taktak uhnul, ale i tak mu medvěd nepříjemně pokousal lýtko. Vorian, nyní plný hněvu za svůj rozbitý cep se vrhnul holýma rukama proti medvědovi a Krůtoslav znovu mocným úderem bacil medvěda po čenichu. Manta zatím zpovzdálí skrze dveře střílel jednu šipku za druhou ze své malé kuše a Teigin i BoB, který se už konečně vzpamatoval společnými silami vysílali jeden úder božské moci za druhým. Medvěd brzy zjistil, že je v nevýhodě. 5 dobrodruhů na něj útočilo a nebyla cesta ven, jen skrze ně. Medvěd tedy znovu mocně zařval a vyrazil skrze naše dobrodruhy, ohánějící se tlapami a zuby proti svým protivníkům. Teigin byl při tomto těžkém ústupu sražen k zemi a těžce poraněn, BoB byl dokonce poraněn tak moc, že upadl do bezvědomí a medvěd ho málem ušlapal. Při ústupu, ale medvěd zapomněl na Krůtoslava, který ho jednou naposledy praštil mocným úderem, nejmocnějším na jaký se zmohl, přes záda. V medvědovi to křuplo a ten se svalil jako mrtvý. Medvěd se chvíli třásl a řval, ale Krůtoslav rychle ukončil jeho trápení.

Po souboji se jaly léčit rány. Krůtoslav odtáhl bezvládného BoB dál od mrtvoly a Teigin s Vorianem se starali o těžká zranění z medvědího útoku. Manta s Krůtoslavem zamířili k mrtvole a společnými silami velkého medvěda vytáhli na sníh ven z místnosti. Krůťa pak vzal dýku a vytáhl medvědovo srdce, které pak za syrova snědl. Manta začal vytahovat baňky, a skleničky a pojal se získat z medvěd krev bestie a zvířecí moč pro účely výroby lektvarů. Vorian po obvázání Teigina vyrazil za ostatními ven a začal zpracovávat medvěda na maso a kůži. Teigin využil poslední ze své božské moci aby vyléčil a vzkřísil BoBa, který mu poděkoval. Oba pak zraněně brouzdali starou věží. V brlohu, nebo místnosti, medvěda byly tři kamenné pryčny, skoro jako postele. Zde BoB nalezl po chvíli zkoumání starou schránku a v ní deník, kus staré mapy a starožitnou trpasličí dýku. Dýku si BoB dal za opasek a jal se číst spolu s Teiginem poslední záznam, datovaný před více jak třemi sty lety.

„Už je to pět dní, co na nás udeřila ta nepřirozená bouře. Poškození věže je příliš závažné abychom ho opravili. Chybí nám materiál i nástroje pro opravu takového rozsahu. Pořád nechápu, jako mohl blesk odseknout celou pozorovatelnu. Celá tahle situace je podivná.
Důležité ale je i to, že podle rozpisů nás měla včera nahradit další hlídka. Jelikož nedorazili, něco se muselo stát. Půjdeme na shromaždiště k mlýnu. Tam je vždycky někdo ze stráží a pokud se opravdu něco děje, potkáme se tam s ostatními hlídkami. Třeba někdo bude něco vědět. Tento deník zde zanechávám pro příští hlídku, pro případ, že bychom se minuli.“

Některé stránky deník chybí nebo jsou nečitelné. Více se toho naši dva hrdinové nedozvěděli. Malý kus mapy ukazoval jižní výběžek Údolí a řeku jím protékající. Taky zde byly dvě věže, zobrazené pomocí starých trpasličích run. BoB obě věci sbalil do svého vaku.

Ten den se družina kvůli svým zraněním dále neposouvala. Vorianovi se povedlo získat tolik masa a kůže, že by to sám neodnesl. Mantu ale napadl nápad a tak se pojal ze všeho co bylo po ruce, šlach, kostí a kamení i kusů železa z košů vytvořit sáně, na naložení všeho, co zde našli. Vorian se věnoval ručnímu souboji s Krůtoslavem, který se nějak zpátky nedržel a Voriana pořádně stloukl. Krůtoslav se tímto soubojem zase učil pohybovat rychleji, než se hýbal do teď a zasazovat rány se stejnou precizností jen rychleji. BoB učil Teigina číst a psát v rodné trpasličtině a Teigin zase pro změnu vyprávěl o aspektech předků jejich klanu.

K večeru všichni plní zkušeností a nově nabitých znalostí a schopností šli spát v rozpadlé věži.

Na druhý den naložili maso a kůže spolu s železnými koši na sáně. Mantova práce byla podrobena za cestu nejedné zkoušce ale ukázalo se, že malý gnóm je velmi zručný řemeslník. Manta se vezl na svém výtvoru, zatímco Vorian a Krůtoslav se společně táhli nové kostěné sáně. Ten čas, co nabrali na pláni a kopcích zase ztratili kličkováním v lesích. Cesta zpátky do osady skupině ubíhala rychle a brzy se znovu objevili u brodu v lese. Ten byl klidný stejně jako předešlého dne. Přechod si ale usnadnili. Manta si moc dobře pamatoval ledovou vodu a tak vymyslel jednoduchý systém přechodu pomocí voru. A tak se dal do práce a spolu s Vorianem a Teiginem vytvořili jednoduchý vor z klád a klacků. Přivázali k němu lano a Krůtoslava poslali přes brod na druhou stranu s nataženým lanem. Tohle lano natáhli a vytvořili jednoduchý přívoz, pomocí kterého převezli své sáně i sami sebe bez potřeby jakkoliv vstoupit do řeky. Vytažený přívoz nechali na břehu řeky a vyrazili do vesnice.

Ve vesnici byla skupina přivítána velmi vřele. Dlouho místní neviděli tolik masa na jednom místě. Za takovýto obchod se družině od Olafa dostalo mnohého a ten rozhodl, že jelikož by všechno stejně nedokázal uskladnit, udělá se hostina. Za železný koš se družině také dostalo přívětivého přivítáni od Broka, který dokonce slíbil, že opraví Vorianův zlomený cep. Skupina se také znovu setkala s Darwem a měli v plánu mu říci, co objevili.

Sezení 3 - Temné tajemství aneb. "Klerik Power"

Krůtoslav měl jasno. Po dlouhém dni, tahání sání a boji s nepříznivým počasím se cítil velmi unaven. A Krůťa myslí jen na jednu věc, když je unavený. Teplo hospody. Vydal se tedy směr Olafova hospoda, kde měl v plánu se pořádně pobavit. Manta vyrazil na svou vlastní výpravu a slíbil, že se s družinou setká na druhý den. 

Družina se tedy šla setkat s Darwem. Ten mezitím, co družina vyrazila do věže, postavil tábor kousek od vesnice. Tábor sestával ze stanu pro poníky a velkého stanu pro družinu. Mohlo se do něj vejít i 8 lidí. A v tomto stanu také družina Darwa našla. Dokonce ve společnosti nikoho jiného, než Kirry. Společně seděli okolo centrálního ohniště uprostřed stanu a smáli se nějakému tajnému vtipu. Oba drželi v rukou šálky s čajem. Vorian jako první vystoupil z družiny a Darwovi pověděl vše, co se stalo. Ten jen přikyvoval když došlo na souboj s medvědem a nejvíce ho zaujalo zjištění, že nalezli mapu a pár dalších věcí. A tak BoB Darwovi předal deník stráže z věže. Ten slíbil, že se na deník podívá a i když neumí moc dobře starou trpasličtinu, tak zkusí rozluštit něco víc. 

Vorian poté s klidem oznámí, že je po tomto dobrodružství unavený a vyrazil na kutě. Zabalil se do svého pláště a pak už spal jako dudek. BoB a Teigin ale měli své vlastní věci, které chtěli vyřešit s Kirrou. A tak se na ni obrátili s několika otázkami. Ví že tam ta věž stojí? Jsou tady v okolí jiné ruiny? Neví něco o té tajemné bouři? Kirra však nepopřela, že by o ruině věže nevěděla. Ale zmínila se, že je to daleko a vždy jí to místo z dálky připadalo jako prokleté. Navíc cítila kdysi dávno z toho místa temnou auru. Bylo vidět, že jí není přijemné na takové otázky odpovídat. Darw tedy přispěchal s ujištěním, že kolegové to jistě tak nemysleli. Teigin a BoB se tedy vydali podívat na Krůťu. 

Krůťa ale už s chutí ládoval třetí pivo a nevypadalo to, že by mohl někdy brzo přestat. Houbové pivo mu asi zachutnalo. Když Teigin s BoBem dorazili Krůťa už měl okolo sebe skupiny obdivovatelů, která se ho ptala na souboj s medvědem. Jak ho porazil? Tu tlapu jsi mu usekl v souboji? Jak to, že dokážeš vypít tři Olafovi piva? Mnoho otázek padalo a i Olaf byl v plném proudu. Zrovna chystal další várku masa na tenčí plátky a zavěšoval je nad oheň napíchnuté na rožeň. Místnost voněla připravovaným pečeným masem. V rohu místnosti, blízko baru, bylo také vědro s krví. Teigin si šel sednout ke Krůťovi a BoB vyrazil směrem k Olafovi. BoB se totiž rozhodl, že zkusí Olafa přemluvit, aby ho pustil do spižírny. A tak k němu přišel a požádal ho, jestli by si tam mohl odložit svůj sáček s čajem. Olaf nebyl proti, ale BoBa dovnitř nepustí. Převzal si od něho sáček a zašel do spižírny pro pivo, které si objednal Krůťa a Teigin. BoB ale viděl příležitost. S rychlostí zraněného mamuta a tichostí kladiva na kovadlině přeskočil bar a rozplácl se jak dlouhý tak široký ve dveřích do spižírny. Do té stihl jenom nakouknout, než ho Olaf vykopnul ven a zavřel dveře. To co viděl mu ale stačilo aby jeho mozek ještě více přemýšlel. Sklad plný beden a sudů. A postel. 

BoB byl poté vyhozen od baru ať si sedne. Předtím si ale BoB převzal jedno pivo. Pomalu došel k vědru s krví a trochu si nabral a přimíchal do piva. Sedl si k Teiginovi a všechno o spižírně mu řekl. Zatímco povídal, BoB si uvědomil, že v té spižírně bylo ještě něco. Takový podivný puch, který nedokázal úplně zařadit. Teigin souhlasil s BoBem, že to stojí za prozkoumání. A věděl přesně jak získat pozornost Olafa. Krůťa už totiž dopíjel své šesté pivo a vypadalo to, že už má něco upito a velmi hlasitě se začínal dožadovat protivníka na páku. "Páku, páku," pořvával Krůťa. Teigin získal pozornost Olafa jednoduše. Zavolal si ho s tím, že by měl poměřit sílu s Krůťou. Olaf nejdříve odmítal, ale když Krůťa složil na stůl peníze a říkal, že klidně půjde proti dvěma naráz, ani hospodský neodolal. Sedl si naproti Krůťovi a pustil se do páky. Teigin si stoupl vedle Olafa a neustále ho velmi hlasitě verbálně podporoval. BoB se však neslyšně k velkému dění nepřipojil a potichu se vytratil směrem ke spíži. Tentokrát mnohem opatrněji došel ke dveřím a opatrně je otevřel. Zamčené nebyly. Nadechl se a vklouzl dovnitř.

Uvnitř spíže byla tma, ale BoB byl trpaslík. Pro něj to nebyl žádný problém. Místnost byla plná všemožných beden, krabic a hlavně sudů. U zadní stěny byl jeden sud otevřený a v něm vražená pípa. Ale předtím si všiml postele a k té přešel. V rohu místnosti, za krabicemi a vedle stojících sudů se právě tato postel nacházela. Byla krásně ustlaná, jako by na ní nějakou dobu nikdo nespal. Když se ale naklonil aby se na ni více podíval, všiml si velkého množství prachu. Zjevně to byla Olafova postel a zjevně v ní dlouho nespal. BoB ihned zkontroloval prostor pod postelí, ale kromě prachu, tam nic nebylo. Rozhodl se že to prozkoumá více zblízka. Hluk z hospody mezitím přerostl v jásot. Zřejmě někdo vyhrál v páce. Ale nad všemi hlasy BoB rozeznal Teigina, který na celé kolo vyřvával, odvetu. Měl ještě nějaký čas.

Jediné co tady bylo byly sudy a bedny. Rozhodl se začít u sudů. Jeden po druhém je zkoušel. Všechny byly zabedněné až na jeden, jehož víko se mu nepatrně povedlo nadzvednout. Věděl, že jelikož je víko uvolněné bude skrývat něco důležitého. A tak napnul své trpasličí síly a zatáhl. Víko tak tak nadzvedl a rychle do malé mezírky mezi víkem a sudem strčil dýku. Tou zapáčil celou silou a povedlo se mu víko sundat. Ihned ho do nosu zasáhl ten puch, teď i stokrát silnější. V sudu byla podivná tmavá tekutina a na vrchu tekutiny něco plavalo. Jakoby temeno hlavy. BoB se vytáhl rukávy a svýma rukama vytáhl tu věc. V rukou se mu objevila lidská hlava a ne jen tak ledajaká hlava. Byla to Olafova hlava, podle vrásek a tmavých vlasů u pár let mladší verze. Za hlavou byl vidět krk a ramena. BoB se mrtvoly zalekl. Sám už někdy mrtvé viděl, ale nikdy ne naložené v láku jako okurky. Z hospody se zase začaly ozývat hlasitější výkřiky a tak BoB rychle upustil mrtvolu a pomalu jí pomohl zase zalézt do sudu s tekutinou. Poté vzal víko sudu a opatrně ho zase přibil na místo. Tiše se pak vydal ke dveřím a v nastalém hukotu kdy všichni popřávali k vítězství Krůtoslavovi se vrátil ke stolu. Tam hlasitě prohlašoval jak zdraví prospěšné je si jít odskočit. Ovšem, stále byl ještě trochu otřesený. 

Hostinský Olaf se mezitím zase vydal starat o maso na rožni a předávání houbového piva svým strávníkům. Co Olaf odešel Teigin se BoBa začal vyptávat, ten mu ale řekl jen velmi málo, že by bylo lepší, kdyby to probrali o samotě. Jejich zachráncem se znovu stal Krůťa, který hlasitě vyřvával, že chce znovu vyzvat Broka. Krůťa, teď už po osmi pivech a pomalu pijící to deváté, se maličko kymácel na špalku, ale stále vypadal při chuti. Olaf začal nosit medvědí maso opečené na rožni ke stolům a pomalu začal servírovat hostinu na počest medvědobijců.

Tohoto příjemného rozptýlení využili BoB s Teiginem a cestou k Brokovi to vzali oklikou do jejich stanu aby si popovídali o tom, co BoB zjistil. Teigin byl nejdříve zmatený z naloženého těla v láku, ale i on byl zděšen, když se to od BoBa dozvěděl. Čekali, že ve stanu najdou Darwa s Kirrou, ale ti zjevně odešli. Vorian si v klidu pochrupával v rohu stanu nevědouce nic o temných tajemstvích. BoBovi přišlo divné, že Darw byl dneska moc usměvavý a tak se rozhodl prohledat věci jejich zaměstnavatele. Našel pár dopisů, nějaké oblečení a trpasličí borovičku. Z dopisů mu došlo, že Darw tuhle cestu plánoval už dlouho. S Teiginem se shodli, že jim Darw neřekl všechno. 

A tak vyrazili zpět do hospody se zastávkou u Broka. Toho se poptali na ruiny a on jim jen řekl, že podél řeky, dál na sever je ještě jedna ruina, ale srocují se prý tam nebezpečná zvířata a že nedoporučuje se tam vydávat. Během toho, co s ním mluvili si naši klerici moc dobře uvědomovali, že Brokova práce na opravě Vorianova cepu jde špatně. A tak nebylo těžké Broka přesvědčit aby se vydal do hospody poměřit své síly s Krůťou. Tam si Brok hned sedl naproti Krůťovi, který už zjevně pil své desáté pivo. Dali si jednu páku a Brok vyhrál. 

Mezitím se BoB a Teigin dali do konverzace s Darwem. Poprvé od začátku cesty se začali bavit o tom, pro co sem jdou. Darw začal mluvit o svém dlouhém pátrání a dopisování s univerzitou ve Zlatých horách, kde se snažil zjistit všechno o Winterdeepu. Sem ho cesta zavedla pro to, že každá trpasličí pevnost měla rodokmenovou knihu a pro tu on přišel. Proč, k tomu se nedostal, neboť BoB se ptal Teigina co je to vlastně pěvec kostí. Teigin mu tedy začal vyprávět o svém životě a "otci", který ho naučil pradávným schopnostem zpěváků kostí jeho kmene. Vyprávěl i o snu, v němž se mu zjevil velký orel a vedl ho sem, do tohoto údolí a ke kamenným dveřím. 

Krůťa mezitím začal druhou páku s Brokem a prohrál znovu. Krůťa v afektu dopil. Už už se chystal objednat si další pivo ale místo toho se jen zvedl a úplně opilý padl k zemi. Začal hlasité chrápat. Na to reagovali BoB s Teiginem, že jej odnesou do stanu. Darw se taky nabídl a společnými silami pomalu Krůťu odnesli. Ve stanu ho položili zády k ohni, protože mu zadkem párkrát smýkli po sněhu. Darw se odloučil, že vyrazí za zábavou do hospody. BoB i Teigin se tedy taky rozhodli, že pro jeden den bylo dobrodružství dost a ulehli, s tím, že ráno zpraví o zjištěních Voriana a Krůťu. 

Ráno vstal Vorian první a sám si postavil své cvičné terče a trénoval na nich svou lukostřelbu. Zkoušel střílet šíp za šípem a zjišťoval, že mu rychlá střelba opravdu jde. Nedokáže říct proč, ale jako by jeho ruce samy věděli, co mají dělat. Teigin se probudil jako druhý a ihned vyrazil za Vorianem sdílet informace, které se dověděli. Vorian jen naslouchal s klidem jemu vlastním. Darw a BoB se probudili současně. Darw tvrdil, že ho ohromně bolí hlava, ale BoB si byl jistý, že Darw včera pil jenom čaj. A taky si statný trpasličí vůdce karavany ze svého vyku vytáhl trpasličí borovičku a trochu si cucnul. BoB si s ním taky dal a tohle raní popíjení vzbudilo i Krůťu. Krůťa s BoBem se přidali k Teiginovi a Vorianovi. Krůťa se pochlubil, že Olafa schválně zdržoval, protože mu bylo jasno, že Teigin má něco za lubem. Společně po předání informací se tedy rozhodovali, co budou dělat dál. Prozatím si řekli, že počkají, co zjistí jejich kolega Manta od podivínského mlynáře Šmelina.