Den č. 1 - "placatění kolem chaty"

Na první den jsme si naplánovali průzkum v místě bydliště a menší výlet - ze kterého se vyklubalo, v severácké terminologii, "placatění" po okolí (odkazující na Rodinku Slovinsko 2008, kde jsme se úvodní den docela zničili při "placatění" na vodopád Velká Boka, a pak ještě na jeden menší :) .

Tentokrát jsme přejeli autem na lanovku v Haute Nendaz , kde byla nějaká biková akce a navíc slovensky hovořící hezká hosteska (kterou Michal nejdřív mylně považoval za pokladní). Lanovkou jsme vyjeli na Tracouet, odtud jsme vyšlápli na vrcholek Dent de Nendaz, kus "kamzičí stezkou" po hřebeni a pak prudce dolů přes Balavaux zpět k jezeru. Tam jsme se ještě prošli, posbírali nějaké kešky a pak už sjeli dolů, nakoupili v místním, slušně zásobeném Coopu a do naší chalet. Tam jsme ještě podnikli krátký výlet ke kešce u místní kapličky.

Na zpáteční cestě jsme v rychlosti koukli na slavné pískovcové Pyramides d'Euseigne a vydali se na ferratu du Belvedere pod Naxem. Po celodenním výletě jsme ocenili, že přístup k ferratě byl okamžitý. Byla to naše první ferrata "švýcarského" (=volnějšího) stylu uchycení, ale na hodnocení C/D byla v pohodě, navíc tu skoro nikdo kromě nás nebyl. Před vrcholkem ferraty nás tedy docela zaskočil lezec před námi, který sebou táhl kolo - tak jsme pak strávili nějaký čas spekulacemi, "jak" a "proč" … Jana se mezitím, co jsme lezli, prošla nahoru ke skále, ale do Naxu už jsme se ani my, ani ona nepodívali.

Den č. 3 - lanovkový den

Na dnešek jsme zvolili cestu do nedalekého střediska Siviez (1740 m), odkud vyjedeme lanovkami směrem k ledovci na Mont Fort. Původně jsme měli v plánu koupit permanentku na lanovsky Printse, ale protože se ukázalo, že nedostačují na to, abychom vyjeli aspoň na Col des Gentianes (2903 m), odkud jsme se chtěli projít, tak jsme se nakonec "plácli přes kapsu" a koupili denní permanentku na celé "4 Valeés" (49 CHF dospělí, 42 junioři a 15 dítě), tedy včetně výjezdu na Mont Fort (se slibovanými výhledy na Mont Blanc, Matterhorn a další).

Hned na první (poměrně dlouhé) sedačce do Tortinu (2050 m) jsme viděli několik svišťů (byli větší než jsme čekali). Pak jsme po chvíli čekání nasedli na kabinu do Gentianes (2890 m), kde jsme zatím jen z lanovky okoukly smutné zbytky ledovce Glacier de Tortin, a poté už na vrcholovou kabinu Mont Fort (3329 m). Tam panoval čilý stavební ruch (podle reklam se zde na zimu chystá vyhlídková plošina), ale i tak se dalo vyjít kratičkou (ale strmou a s nestabilními kameny) cestou na vrcholek, odkud jsou nádherné výhledy na okolní hory (včetně těch slibovaných nejznámějších) - k dispozici je i dalekohled s popisky jednotlivých vrcholů. Z Mont Fortu na Gentianes taky vede Zipline, která slibuje rychlost místy i přes 100 km/h (a skutečně to tak vypadalo). Dospělý platí 45 CHF, dítě 20. Zajímavější je nákup společně se skipasem pro 4 údolí - to stojí 75 CHF (místo 49 + 45). My jsme po prohlídce vrcholku Mont Fort (který obsadila skupinka děvčat v tradičních švýcarských turistických oděvech a větší skupina židovských rodin) sjeli dolů do Gentianes a prošli se do údolí. Cestou nás napadlo, že kdybychom došli až k chatě Cabane do Mont-Fort, mohli bychom zpátky nahoru lanovkou Jumbo - to ale bylo časově nereálné (škoda že jsme místo prašných serpentin lemujících docela strmou sjezdovku, kde nás navíc míjeli odvážlivci na kolech, nezvolili Jumbo i směrem dolů), takže jsme od rozcestí vyšli zpět nahoru, stihli dřívější kabinu v 15:15, abychom ještě dole v Tortinu rychlým tempem navštívili zajímavý přírodní úkaz Jardin japonais (stylem: vyběhni skoro 200 výškových m, rychle se rozhlédni a upaluj dolů, ať stihneš poslední sedačku). Všechno dobře dopadlo a dokonce jsme i na cestě zpět mohli obdivovat hrající si sviští skupinky kousek pod našimi sedačkami.

Pak už jen cesta přes Haute-Nandez (s mírným blouděním) a nákup potravin (otestovali jsme supermarket Migros, abychom využili slevu 10 % od našeho ubytovatele - Intehome patří stejnému velkomajiteli jako Migros).

Den č. 4 - návštěva Zermattu a výšlap k visutému mostu

Dnes jsme si přivstali už v 7, protože nás vzhledem k cíli (Zermatt) čekala delší jízda než obvykle. Vyjeli jsme těsně po osmé, cesta probíhala v pohodě (jen dálnice A9 jsme si moc neužili - samá objížďka nebo snížení rychlosti), kolem 9:40 jsme parkovali v obřím parkovacím terminálu v městečku Täsch. Vzhledem k tomu, že jsme už dopředu obětovali výjezd na Gornergrat (sezónních 126 CHF na jednoho by nás stálo celkem cca 17 tis. Kč - to už je docela darda, navíc počasí žádné extra výhledy neslibovalo …), řekli jsme si, že se jednu cestu projdeme a zpět případně podle situace pojedeme vlakem (shuttle každých 20 minut za cca 8,2 CHF, zpáteční jízdenka přesně dvojnásobek). Odlovili jsme "Käsch in Täsch", pohodovým tempem jsme příjemnou "cyklostezkou" podél kolejí došli do Zermattu. Cestou jsme obdivovali čilý stavební ruch (demonstrovaný zejména neustálými přelety vrtulníků přenášejících materiál) a také centrálu vrtulníků Air Zermatt, která si "zahrála" ve filmu "Jak se krotí krokodýli".

V Zermattu jsme se prošli hlavními ulicemi, okoukli spodek Matterhornu (zbytek byl v mlze), hodně nás zaujal hřbitov horolezců (včetně prvních dobyvatelů Matterhornu nebo "české" - tedy spíše sudetské - stopy lezců dr. Ing. Ovesnyho z Teplitz a MUC. Materny z Troppau).Výlet k vodopádu a aquaduktu jsme v půlce ukončili, protože bylo zjevné, že sucho (min. v celém kantonu Wallis platí striktní zákaz rozdělávání ohňů - škoda že totéž opatření nebylo i v Českém Švýcarsku …) způsobilo výrazný pokles atraktivity vodopádu (prostě nebyl zdálky vůbec vidět tam, kde měl být). Takže jsme si ještě prošli další ulice, koukli na nabídky zdejšího ubytování (apartmán pro naši rodinu za 100 tis. Kč na týden byla ještě relativně slušná nabídka, samozřejmě mimo sezónu), Michal si ještě "vyběhl" pro kešku u kříže nad Zermattem (cestou okoukl i přístup k místní ferratě - třeba někdy příště), ostatní si smlsli na zmrzlině z obchodu a shuttle-vlak nás rychle vrátil do Täsche.

V Täschi jsme zaplatili za parkování (11 CHF za 4-6 hodin, celodenní stojí 16; pokud parkujete aspoň 8 dní, dostanete "úžasnou" slevu 1 CHF na den - tu asi využil využil i majitel zaparkovaného ferrari zakrytého látkou, který je zde evidentně abonentem ;) a přejeli kousek do Randy, kde byla na programu návštěva visutého mostu Charlese Kuonena - nejdelšího visutého mostu pro pěší v Evropě (tedy, letos už je delší ten na Dolní Moravě, ale ten je na rozdíl od zdejšího hlavně turistickou atrakcí). Zaparkovali jsme u sportovního areálu těsně před Randou (max. 4h parkování zdarma), další možností bylo třeba parkování u kostela těsně u okružní cesty kolem mostu (7 CHF na den prostřednictvím jakési aplikace - nevyzkoušeno). O okružní trase se píše, že je na cca 4h (samotný výstup min. 2h), my ale spíše potvrzujeme názor Jurgy z blogu https://fullsuitcase.com/charles-kuonen-suspension-bridge/, kde píše o 3-3,5h výletu včetně focení a malého pikniku. My jsme poměrně ostrým tempem byli u mostu za 1,5h (včetně relaxu a výhledu u "Kreuz", kde se mladý horolezecký pár chystal slaňovat), zpátky to bylo o něco rychlejší - ale je pravda, že cesta (nahoru i dolů) je hodně strmá (a aktuálně prašná), takže jsem opravdu ocenil svoje hůlky (Marťas v 15 letech už má dostatek sil a dlouhé nohy v kombinaci s lehkou váhou z něj udělaly skvělého "chodce do vrchu" a pří seběhu od mostu s Peťkou zbytku rodiny velmi rychle zmizeli). Na mostu jsme pořídili spoustu "ikonických" fotek, včetně odlovu virtuální kešky. Po návratu k autu jsme se "nalodili" a bez problémů (s většinou osádky spící) dojeli zpátky do Chalet Enfin.

nachozeno dle Alči: cca 30 tis. kroků

Den č. 5 - Procházka po Bisses a geocaching

Poté, co jsme si splnili všechny "velké" atrakce v okolí , jsme se pro dnešek rozhodli pro procházku podél proslulých zavlažovacích kanálů "Bisses" vedoucích z Haute Nendaz. Spojili jsme to s multikeškou "Welcome to Paradise - Bisse du Milieu/Bisse du Vieux" s 15 zastávkami a ke konci nás ještě rozproudila místní přírodní tělocvična, kde jsme si i na kruzích zacvičili. V Coopu jsme mj. nakoupili 500g prefabrikovaných rösti (celkem asi za 5 CHF), které jsme pak v naší malé kuchyňce postupně usmažili.

Večer jsme pak ještě prostřednictvím našeho datového připojení (neomezeného množstevně, ale pouze rychlostně - místní WiFi je totiž údajně připojená přes data s limitem 3GB týdně) fandili Adamovi Ondrovi při medailovém boji na ME v Mnichově.

Den č. 6 - Podzemní jezero a město Sion

Dnes se "konečně" naplnily předpovědi, které už několik dnů předvídají déšť. Navštívili jsme tedy lokality, kde vytrvalý déšť tolik nevadil - nejprve největší podzemní jezero (260 m dlouhé) v Saint-Leónard. Původně bylo celé zaplněné vodou, ta ale výrazně poklesla při zemětřesení v roce 1946 a hned od roku 1949 jsou možné veřejné prohlídky na lodičkách (12 CHF pro dospělé, vzhledem k zájmu je rozumný nákup předem přes internet).

Prohlídka trvala ani ne půl hodiny, poté jsme si nastudovali ještě nějaká fakta v návštěvnickém centru a přejeli do Sionu. Tam jsme vyšlápli na blízké dominanty města - zříceninu hradu Tourbillon a baziliku Valère s údajně nejstaršími stále hrajícími varhanami na světě. Zaujalo mne, že hrad Tourbillon byl vypálen v roce 1417 během války mezi lidmi ze Sionu a místní Raronskou šlechtou. Pak jsme sešli do města, koukli na náměstí na místní trhy a netypicky brzy se vrátili na chatu, kde jsme v pohodě relaxovali a hráli deskové hry.

Den č. 7 - rozloučení a odjezd

Dnes už jsme měli jen odevzdat klíče a vydat se na (docela dlouho) zpáteční cestu. Protože ale Michal s Alčou ještě včera doluštili (ne úplně jednoduchou) mysterku ve francouzštině, tak trvali na tom, že ji u kapličky v Haute Nendaz vyzvednout. Nebylo to úplně snadné - jedna v místě probíhal bike-marathon , ale hlavně je kaplička (skoro) ze všech stran obestavěna luxusními chatami ve švýcarském stylu, kde bylo dost obtížné najít veřejný prostor a přístupovou cestu. Nakonec se to ale povedlo a kešku jsme (jako první skoro po měsíci) objevili.

Seběhli jsme do Haute Nendaz, vrátili klíče a "hurá domů". Michal sice původně zvažoval, jestli nevyužít autovlak tunelem Lötschberg, který je sice docela levný (zejména na švýcarské poměry) - 27 CHF (což je cca jedno slabší jídlo) - ale časově by nás to zpozdilo, tak jsme jeli stejnou cestou kolem Ženvského jezera. Teď, když už jsme nebyli limitováni časem příjezdu, jsme cestou hodlali navštívit i proslulé Rýnské vodopády, největší v Evropě (nikoliv výškou, ale mohutností). Koukli jsme z jižního břehu od zámku Laufen, kde je zpoplatněný vstup a od letošního roku i placené parkoviště. Rýnské vodopády jsou typické "must see", ale v těch davech turistů a všudeútočících atrakcích jsme se shodli, že "jednou stačilo".

V Německu jsme po krátké zastávce způsobené výpadkem roamingových služeb, takže nejela ani navigace, zamířili směr Stuttgart a Norimberk na Plzeň - většinu cesty přes Německo odřídila Alča a až u hranic se toho zase chopil Michal. Mírně opožděnou (kolem půl desáté) večeři jsme si naplánovali ve výborně hodnocené italské pizzerii Bar da Gino v Přimdě. Nebylo to špatné (i když přece jen lehce dražší než je brněnský standard a samotné jídlo bych označil za lepší průměr), jediný skutečný problém nastal při odjezdu. Michal zapomněl, že na parkovací místa se najíždělo docela zvláštně a s naloženým autem jednoduše vycouval seskokem přes čtvrtmetrový obrubník. Rachot i smrad tření kovu o beton byl slušný, ke konzultaci vyběhl i italský majitel. Po odlehčení auta se povedlo vyjet zpět na obrubník a bez viditelného poškození odjet. Ještě nabrat benzín v Nýřanech (citelný rozdíl i oproti Německu, natož Švýcarsku) a pak D5 směr Praha. Další cesta po dálnicích už byla plynulá, i když lemovaná průtržemi mračen a dvojím aquaplanningem. Takže panák po příjezdu byl více než zasloužený.