Rodiče o ambulantním porodu

"Pediatra jsem měla domluveného předem, ale nevěřili mi (a možná nevěří do teď), že jsem neměla v plánu rodit doma. Nechápe, že si někdo domluví soukromou PA a jde přitom do porodnice. :-) Perfektní byla péče PA po porodu, nemůžu si ji vynachválit. Rozhodně bych do ambulantního porodu šla znova, zase s vlastní porodní asistentkou. První a druhý porod se nedá srovnat."

"Ležíme doma v posteli, vymýšlíme, co si dáme k jídlu a máme se skvěle. Žádný pocit izolace jako po prvním porodu, žádné slzy, prostě klid a pohoda."

"Tři noci před porodem jsem nespala a noc po porodu v porodnici taky ne - neustále do pokoje někdo chodil, řvalo moje nebo cizí dítě; byla jsem totálně vyčerpaná, potřebovala jsem pomoc manžela s dítětem. Nicméně ambulantní porod byl plánovaný i kvůli prvorozenému a zároveň jsem neviděla důvod v nemocnici zůstávat."

"Odejít rovnou z porodního sálu bylo nejlepší rozhodnutí, jsem opravdu ráda, že jsme si od začátku mohli užívat klidu domova."

"Žijeme v době, kdy dochází k velkému přehodnocení způsobu, jakým přivádíme naše děti na svět. Tím, se navracíme k podstatě mateřství a své vlastní přirozenosti.

Ke změnám v našich porodnicích dochází pozvolna a cesty k nim vedou přes mnoho bolestných zkušeností.

Odpovědnost za to, jak porodíme, už nemusí být jen v rukou lékařského týmu a záleží na každé ženě, nakolik dovolí sama sobě rozhodovat o porodu vlastního dítěte.

Když jsem otěhotněla potřetí, konečně jsem pochopila, že to, jak porodím, záleží především na mně samotné. Vzala jsem odpovědnost do svých rukou, sepsala jsem své porodní přání a prodiskutovala jsem ho s vedením porodnice. Vedle mého muže mě k porodu doprovodila i zkušená porodní asistentka. Prožila jsem krásný, přirozený porod a šťastná jsem z porodnice odcházela druhý poporodní den."

Jana Barrera

www.janabarrera.cz

"Když jsem koketovala s myšlenkou dřívějšího odchodu z porodnice, měla jsem obavu z toho, jak to zvládnu ustát - nerada vůbec vystupuji z nějaké své komfortní zóny, nerada se s lidmi hádám, manžel si také nemyslel, že je to zrovna ideální nápad. Nakonec jsme se doma shodli na kompromisu - pobýt asi den a pak odchod domů (a musím říct, že to nakonec bylo správné rozhodnutí - měla jsem pocit, že jsem se akorát stačila dát dohromady, alespoň trochu se sžít s dítětem a cítila jsem se na odchod připravená)."

Ambulantný pôrod bol úžasným rozhodnutím. Na Slovensku bohužiaľ nevídané a považované za šialené.

"Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme udělali."

"..klid, pohodlí domova, žádné zbytečné nevyžádané a často špatné rady ohledně kojení. Zapisování kojení, vážení, vizity, neustálé příchody personálu, svícení v noci, nutnost brát ohled na spolubydlící na pokoji, nedostatek soukromí. Tomu všemu jsem se chtěla vyhnout. Doma jsme se s miminkem mohli všichni hned začít sžívat.."

"Kompromis k domácímu porodu, tj. chtěla jsem sobě i dítěti dopřát komfort domácího prostředí. Cítila jsem se silná a schopna se postarat o miminko sama s rodinou. Chtěla jsem mít klid a svůj prostor na naše rodinné sžívání a nebýt omezena nemocničním řádem. Pro mne je to velké narušení intimity prvních dní s miminkem. Nechtěla jsem znovu po návratu z porodnice odbourávat špatné návyky a stres jako po 1. porodu."

"Jsem dula, zároveň také zdravotní sestra z neonatologie. Věděla jsem, že bych byla ta první, která by si všimla u svého dítěte něčeho podezřelého. Mám 3 děti, ale AP proběhl až s tím posledním. Syn se narodil ráno v 5.15 po 30 minutách v porodnici, dopoledne jsem už vařila oběd a uklízela, bylo mi skvěle. Syn prospal s mužem celý den a nikdy nezapomeneme na okamžik krátce před půlnocí, kdy poprvé pořádně otevřel dokořán oči a koukal kolem sebe asi hodinu. Ležel mezi námi v posteli, drželi jsme se za ruce a říkali si, jaké máme štěstí, že tyhle okamžiky můžeme vnímat společně, jako rodina. Jako dula rodiče v ambulantním porodu aktivně podporuji."

"Pokud má rodička připravený plán, může být porod krásný, přirozený, bez zásahů a separace. Stejně tak i poporodní péče. Když ale není informovaná a připravená, je porod i poporodní péče smutnou nemocniční rutinou."

"Dítě se narodilo větší 4,42 kg a 55 cm, začínala se u něj rozjíždět novorozenecká žloutenka a tak nemocniční lékařka pediatrie vyhrožovala smrtí dítěte, pokud nebudeme dokrmovat umělým mlékem, že při brzkém odchodu riskujeme jeho život. Přesto jsme odešli a bylo to nejlepší rozhodnutí v našem životě."