Embedded Files
Historie školy
Za historií naší školy se musíme vypravit do 2. poloviny 19. století. Tehdy, v roce 1876, byla budoucím odborníkům v průmyslu a stavebnictví určena v Plzni pouze německá průmyslová škola. Čeští poslanci v říšské radě však postupně vyvinuli úsilí o zřízení samostatné české školy. A tak byl nakonec projekt české výchovy a školství – vypracovaný dr. Petákem, za přispění vlasteneckého Spolku přátel vědy a literatury, živnostenských společností, majitelů stavebních a strojírenských podniků na Plzeňsku – přijat.
Dnem zrození českého odborného školství v Plzni se stal 19. říjen 1885. Tehdy byla za přítomnosti purkmistra Pecháčka a dalších osobností politiky, průmyslu a školství slavnostně otevřena Česká státní průmyslová škola. První správce školy byl ing. Vincenc Šimerka.
Svoje poslání naplňovala škola nejprve ve skromných poměrech rekonstruovaného nárožního nájemného domu v ulici V Šipce č.13. Vyučování bylo zaměřeno na všeobecné i odborné vzdělání; mistrovská škola měla tehdy dvě oddělení: pro řemesla strojní a stavitelská. Vzhledem k rostoucímu počtu tříd bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy; a tak ve školním roce 1893/94 se škola přestěhovala do vlastní budovy v Tylově ulici č.15.
Následné reorganizace mistrovské školy vyplývající z požadavků praxe si však brzy vyžádaly provést další významný krok v plzeňském školství. Proto byla v roce 1903 vypsána veřejná soutěž na postavení reprezentativní budovy – na dnešním Chodském náměstí. Realizace vítězného návrhu, architekta Ladislava Skřivánka, si však vyžádala velice dlouhé a nesmírně obtížné období: projekt byl předložen až v roce 1913, stavět se začalo v roce 1915 a budova byla dokončena až v roce 1920, za přispění stavitelské firmy Müller a Kapsa.
A když se dnes podíváme na výsledek snažení našich projektantů a stavitelů, tak si určitě řeknete: stálo to za to, uměli to!
Mezitím se výnosem ze dne 17. 5. 1913 opět změnila organizační struktura školy: od následujícího školního roku byla zřízena odborná, tj. vyšší škola stavební (studium trvalo čtyři a půl roku), a od roku 1920 byla otevřena státní odborná škola pro průmysl cihlářský. Školní rok 1934/35 byl rokem padesátiletého jubilea: při této příležitosti byl vydán almanach, do Plzně se sjelo 640 účastníků, v Měšťanské besedě byl uspořádán seznamovací večer, konala se slavnostní schůze, prohlídka budovy a proběhly různé další exkurze.
Na úspěšném zvládnutí chodu školy a rozvoji plzeňského odborného školství se v období let 1913–1935, tedy plných 22 let, výrazně podílel ředitel školy ing. Václav Veverka.
Připravil J. Kousal (aktualizace květen 2012)
Současná školní budova
Budova průmyslové školy nebyla vždy tam, co dnes. Průmyslovka sídlila v ulici V Šipce, v Tylově ulici a až od roku 1920 své brány otevírá směrem na Chodském náměstí.
Níže uvedený text přebíráme z webu Plzeňský architektonický manuál, protože je nepřekonatelný.
Kvůli pokračujícímu rozvoji školy a nedostatečné kapacitě stávajícího objektu však město v roce 1906 vypsalo veřejnou soutěž na postavení reprezentativního sídla na dnešním Chodském náměstí, poblíž novorenesanční budovy obecných škol z konce 19. století. Se svým návrhem zvítězil konzervativně založený pražský architekt Ladislav Skřivánek, který ve škole mezi lety 1900 a 1902 působil jako asistent (jeden ze soutěžních návrhů – v tomto případě novorenesanční budovy – vypracoval i zdejší profesor Viktorin Šulc).
Skřivánek však projekt dokončil až v roce 1913, rok před vypuknutím první světové války (od téhož roku ústav zaštiťoval odbornou školu stavitelskou), která uskutečnění záměru dále zkomplikovala a odsunula do let 1915–1920. Tehdy již Chodskému náměstí dominovaly dvě věže novorománského redemptoristického kostela sv. Jana Nepomuckého, postaveného v letech 1908–1911. V nelehkých letech první světové války započala s výstavbou svého nového sídla i německá průmyslovka. Pro novostavbu, projektovanou tamním profesorem Ludwigem Tremmelem (C6–1615), byl vybrán pozemek v blízkosti dnešního náměstí Míru.
Třípodlažní objekt české průmyslové školy koncipoval Ladislav Skřivánek na půdorysu písmene U. Obě boční ramena, orientovaná do Kozinovy a Soukenické ulice, mírně předstupují průčelí otočené do náměstí a zároveň sledují „kónicky“ se zužující tvar pozemku. Symetrické řešení hlavní fasády, akcentované dvojicí půlválcových arkýřů, dává vyniknout ústřednímu rizalitu s bosovaným vstupním portikem a sudým počtem okenních os. Rizalit Skřivánek korunoval „malebným“ stupňovitým štítem, typickým prvkem tzv. české novorenesance. Právě díky němu jako by stavba už z exteriéru vypovídala o svém jazykovém založení, vymezujíc se vůči své německé konkurenci. Monumentální ráz a dominanci rizalitu ještě umocňuje mansardová střecha zakončená lucernou.
Štít, věžičky postranních arkýřů i lucerny a sokl z kyklopského zdiva sice odkazují k historismům v architektuře, čistě pojaté fasády postrádající ozdobné plastické články však prozrazují Skřivánkův opatrný příklon k moderně. Jediným dekorativním prvkem zůstávají klasicizující reliéfy na nárožních rizalitech průčelí pod hlavní římsou. Alegorie Architektury (vlevo) a Průmyslu (vpravo), stejně jako znak republiky (ve štítu) vytvořil v roce 1919 plzeňský sochař Otokar Walter.
V přehledné vnitřní dispozici budovy soustředil Ladislav Skřivánek učebny, kreslírny a dílny do postranních křídel, významné společné prostory naopak situoval do hlavního traktu. Význačné postavení mezi nimi zaujala schodišťová hala umístěná centrálně a v návaznosti na vestibul do nádvorní části rizalitu. Do náměstí se pak obracely další společné místnosti: knihovna, hlavní přednášková síň, kabinety pedagogů, kancelář ředitele, sborovna a rozlehlé místnosti pro stavitelské sbírky. Modelovnu a sprchy architekt umístil do suterénu, jehož přirozené osvětlení zajistil tzv. anglickými dvorky, fotografický ateliér se nacházel v podkroví.
Do přízemní budovy ve dvoře, která uzavřela volnou stranu písmene U, Skřivánek situoval tělocvičnu (přestože v raných stavebních plánech figurují v tomto místě také sbírky a po dokončení školy prostor sloužil jako přednášková síň). Školní dílny zůstaly v budově v Tylově ulici. Nový objekt dílen, koncipovaný rovněž na půdorysu písmene U, který měl uzavřít celou parcelu směrem na východ, nebyl nikdy realizován. Východní část pozemku pak měla být parkově upravena. Podobně mělo být pojednáno i vnitřní nádvoří školy, do jehož středu měla být vsazena fontána s plastikou od Emanuela Halmana.
Výzdoba interiéru se soustředila především do reprezentativní schodišťové haly s tradičně řešeným tříramenným schodištěm, které díky subtilnímu kovovému zábradlí nepůsobí těžkopádně, a to i navzdory mohutným sloupkům se zdobným zakončením. Slavnostní charakter haly podporují rozměrná tabulková okna i řada dekorativních prvků: nástěnné pilastry, sádrové reliéfy a především ornamentální nástropní výmalba s českým lvem. Posun k moderním jednoduchým formám se výrazněji projevil v řešení knihovny v přízemí a sborovny a ředitelny ve druhém patře, jež v roce 1919 vypracoval Oldřich Starý, který na škole působil v letech 1912–1919 a později se stal jedním z průkopníků českého purismu a funkcionalismu.
Ještě před dokončením se školní budova, jejíž stavbu prováděla firma Müller & Kapsa a posléze i stavitel J. Kovařík, využívala i pro ubytování vojáků, dělníků i válečných zajatců. Dostavěna byla dva roky po vzniku Československa; objekt německé průmyslovky, využívaný po dostavbě pro výuku strojnických oborů, pak o další dva roky později (1922). Obě stavby představují poslední školní budovy v Plzni výrazně ovlivněné historismy. Školy navržené a vybudované už po vzniku republiky – například Benešova škola ( či Vyšší hospodářská škola, vyprojektované Hanušem Zápalem – se už vyprofilovaly jako zřetelně moderní.
Další stavební rozvoj zaznamenala průmyslová škola v poválečném období. V roce 1953 byla část suterénu a přízemí v konci severního křídla adaptována na kuchyni a jídelnu pro žáky a pro družinu mládeže. V šedesátých letech vznikla uprostřed dvora, vsazena mezi nádvorní rizalit s hlavním schodištěm a původní tělocvičnou, nová, větší tělocvična. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak byl v návaznosti na jižní křídlo školy při Kozinově ulici vystavěn krytý plavecký bazén. V roce 1990 pak byla v suterénu školy provedena přístavba centrálních šaten. Od roku 2016 je budova stavební průmyslovky nemovitou kulturní památkou.
AW – PK
Věděli jste, že...
... za 1. světové války muselo 24 učitelů narukovat
... za 1. světové války muselo 24 učitelů narukovat
... se v průběhu let měnily obory studia
... se v průběhu let měnily obory studia
Na škole se vyučovaly předměty pro cihlářský průmysl i truhlářství. Také přípravka pro zedníky, mistrovská škola strojnická. Ještě nedávno dopravní stavby, vodohospodářské stavby, inženýrské stavby.
...výzdobě stropu nad schodištěm dominuje český lev
...výzdobě stropu nad schodištěm dominuje český lev
Po vzniku Československé republiky byly národní symboly všudypřítomné.
... za Protektorátu se v severním křídle neučilo
... za Protektorátu se v severním křídle neučilo
Učebny byly dány k dispozici okupantům.
... se škola jmenovala Vyšší průmyslová škola stavební
... se škola jmenovala Vyšší průmyslová škola stavební
Názvů naší školy najdete v minulosti hned několik, např. První státní průmyslová škola, Česká státní průmyslová škola.
... na schodišti se uskutečnila svatba
... na schodišti se uskutečnila svatba
Nevěsta s ženichem se na škole poznali, a tak se tu i vzali.
... ještě nedokončená budova byla ubytovnou pro srbské zajatce
... ještě nedokončená budova byla ubytovnou pro srbské zajatce
Za 1. světové války navzdory protestům sloužila ještě nedostavěná budova na Chodském nám. jako ubytovna pro vojíny-dělníky i srbské zajatce, kteří nuceně pracovali ve Škodových závodech.
... při založení r. 1885 se hlásilo ke studiu 49 uchazečů
... při založení r. 1885 se hlásilo ke studiu 49 uchazečů
Dnes se hlásí mnohonásobně více, ale také máme větší prostory než v roce 1885. V domě č. 13 v ulici V Šipce měla tenkrát škola vyhrazeno 290 metrů plochy.
... šatny jsou v suterénu od roku 1990
... šatny jsou v suterénu od roku 1990
A od té doby se přezouváme. Nebo se přezouvalo už dříve?
...tělocvična byla postavena v 60. letech
...tělocvična byla postavena v 60. letech
Nahradila původní menší tělocvičnu.
Slavný pedagogický sbor
Ing. arch. Ladislav Skřivánek
působil na naší škole v letech 1900–02. Kromě vítězného návrhu na projekt budovy stavební průmyslovky na Chodském náměstí, mimo jiné, projektoval v Plzni budovu Obchodní a živnostenské komory, dnes vysokých škol na Klatovské třídě. Také nájemní dům v plzeňské Veleslavínově ulici č.p. 56 „U Matky boží” nebo základní školu v Sušici či gymnázium v Duchcově.
Dr. ing. arch. Alois Jan Čenský
byl profesorem 1896–1902. Je autorem významných staveb jako Divadla na Vinohradech, smíchovského Národního domu a plzeňské Měšťanské besedy. Později se stal i profesorem Českého vysokého učení technického v Praze, kde působil i jako rektor. Stavitelství mu vděčí za mnoho učebních textů a tabulek.
Ing. arch. Oldřich Starý
byl profesorem 1912–19. Vedl Klub architektů, redigoval časopis Stavba a později Architektura v ČSR. Byl i profesorem ČVUT a teoretikem architektury. Ve stylu funkcionalismu navrhl v Plzni Frišovu vilu na Lochotíně v ulici B. Němcové. Další stavby byly realizovány v Praze, např. rodinný dům Ladislava Sutnara nebo Dům uměleckého průmyslu na Národní třídě.
Dr. ing. arch. Rudolf Černý
byl nejen profesorem (1918–28), ale i ředitelem školy (1938–43, 1946–56). Projektoval plzeňské Šafaříkovy a Křižíkovy sady. Spolupracoval na výstavbě kina Elektra, Procházkova ústavu i nájemního domu Aeskulap na Americké třídě. Osobní fond Rudolfa Černého je uložený v rokycanském Muzeu Dr. Bohuslava Horáka.
Ing. arch. Vladimír Weingãrtner
byl profesorem 1921-43. Projektoval dílny průmyslové školy strojnické, rodinné domy ve čtvrti Bezovka. Je spoluautorem budovy dnešního Masarykova gymnázia, a to s Ing. arch. Jaroslavem Čadou.
Ing. arch. Jaroslav Čada
učil na naší škole 30 let (1928-1958). Jako rodák z Plzně se velmi angažoval v její výstavbě. Kromě soutěží na stavby škol či jiných veřejných budov navrhoval i soukromé vily a domy. Například vilu Karla a Boženy Svobodových ve Vlastině ulici na Lochotíně (od r. 2001 kulturní památka).
Dr. ing. arch. Václav Neckář
byl profesorem 1923–25. Často spolupracoval s arch. Kotěrou. Podílel se na přístavbě sanatoria Dr. Mulače. Navrhl v Plzni bývalé Komorní divadlo. I policejní ředitelství na nábřeží bylo vybudováno na základě Neckářovy práce. Rodinný dům Václava Ornsta na Lochotíně je kulturní památkou.
Dr. ing. arch. Bohumil Chvojka
byl profesorem 1936–43; ředitelem školy 1943–48. Projektoval kostel Mistra J. Husa v Plzni. Procháskův ústav na Lochotíně - tehdy dětského domov, také nájemné domy Prazdroje. Spolu s V. Neckářem, kolegou profesorem, navrhl budovu kulturního domu Peklo.
Dr. ing. arch. Karel Lhota
profesorem 1925-32. projektoval rodinné domky v konstruktivistickém stylu. Byl činný i literárně, inscenoval divadelní hry. Vyučoval i na městské hudební škole. Spolupracoval s arch. A. Loosem, např. při návrhu Winternitzovy vily v Praze.
Ing. arch. Čestmír Rypl
byl profesorem 1932-71. Je spoluautorem přístavby průmyslové školy strojnické a autorem stavební části plaveckého bazénu v areálu průmyslové školy stavební. Pobýval ve společnosti Le Corbusiera, zakladatele moderní architektury.
Ing. arch. Václav Šustr
byl profesorem 1918-1941. výtvarně a literárně činný: autor učebnice “Nauka o architektonických útvarech”, mimo jiné se podílel na interiéru kina Elektra. Přispěl i k výzdobě Husitské kaple a městské polikliniky.
Dr. Ing. arch. Bohumír Fridrich
byl profesorem 1955-75. Byl projektantem obytných i průmyslových budov. Spolu s arch. Ryplem projektoval přístavbu průmyslové školy strojnické. I ve Starém Plzenci zanechal svou stavební stopu, např. navrhl první bytovku.
Naši absolventi a jejich stavby
František Xaver Margold (absolvent školy kolem r. 1910) byl malíř, restaurátor a i bez vysokoškolského vzdělání architekt a památkář. Zastupoval Kamila Hilberta při dostavbě Chrámu sv. Víta.
František Xaver Margold (absolvent školy kolem r. 1910) byl malíř, restaurátor a i bez vysokoškolského vzdělání architekt a památkář. Zastupoval Kamila Hilberta při dostavbě Chrámu sv. Víta.
Ing. arch. František Sammer (absolvent školy z r. 1927, žák prof. Lhoty) realizoval urbanistické a architektonické projekty v Paříži, Alžíru, Moskvě, Japonsku, Indii, Barmě, Londýně. V Plzni se podílel na výstavbě prvních sídlišť na Slovanech a Skvrňanech.
Ing. arch. František Sammer (absolvent školy z r. 1927, žák prof. Lhoty) realizoval urbanistické a architektonické projekty v Paříži, Alžíru, Moskvě, Japonsku, Indii, Barmě, Londýně. V Plzni se podílel na výstavbě prvních sídlišť na Slovanech a Skvrňanech.
Ing. arch. Zbyněk Tichý (absolvent školy z r. 1943 ) se věnoval urbanistickým a architektonickým pracím: obchodní dům Prior (obchodní dům u hlavního nádraží), rekonstrukce domu Červené srdce na náměstí Republiky v Plzni.
Ing. arch. Zbyněk Tichý (absolvent školy z r. 1943 ) se věnoval urbanistickým a architektonickým pracím: obchodní dům Prior (obchodní dům u hlavního nádraží), rekonstrukce domu Červené srdce na náměstí Republiky v Plzni.
Ing. arch. Jaroslav Roubal (absolvent školy z r. 1945, profesorem 1974–93) byl vedoucím projektantem na řadě staveb papírenského, chemického, báňského a dřevařského průmyslu; projektoval i stavby zdravotnické a školské.
Ing. arch. Jaroslav Roubal (absolvent školy z r. 1945, profesorem 1974–93) byl vedoucím projektantem na řadě staveb papírenského, chemického, báňského a dřevařského průmyslu; projektoval i stavby zdravotnické a školské.
Ing. arch. Stanislav Suda (absolvent školy z r. 1946) vypracoval projekt celku budov na domažlickém náměstí nazvaný Dubina. Je spoluautorem lochotínského přírodního amfiteátru, vytvořil tzv. trojúhelník na Borech – dnes sídlo plzeňských vysokých škol.
Ing. arch. Stanislav Suda (absolvent školy z r. 1946) vypracoval projekt celku budov na domažlickém náměstí nazvaný Dubina. Je spoluautorem lochotínského přírodního amfiteátru, vytvořil tzv. trojúhelník na Borech – dnes sídlo plzeňských vysokých škol.
Ing. arch. Miloslav Sýkora (absolvent školy z r. 1947) podílel se s arch. Barborkou na vstupním areálu, dnes již neexistujícího, výstaviště Ex Plzeň (v místě obchodního centra Plaza) a s arch. Belšánem na budově banky na Anglickém nábřeží.
Ing. arch. Miloslav Sýkora (absolvent školy z r. 1947) podílel se s arch. Barborkou na vstupním areálu, dnes již neexistujícího, výstaviště Ex Plzeň (v místě obchodního centra Plaza) a s arch. Belšánem na budově banky na Anglickém nábřeží.
Ing. Ladislav Švábek (absolvent školy z r. 1949, profesorem 1973–77, ředitelem školy 1977–83) jako statik se věnoval stavbám sídlišť Doubravka a Lochotín a vypracoval konstrukční řešení plzeňského zimního stadionu.
Ing. Ladislav Švábek (absolvent školy z r. 1949, profesorem 1973–77, ředitelem školy 1977–83) jako statik se věnoval stavbám sídlišť Doubravka a Lochotín a vypracoval konstrukční řešení plzeňského zimního stadionu.
Ing. arch. Miloslav Zemen (absolvent školy z r. 1943, profesorem 1957–86) se podílel na územním plánování města Plzně. Je také spoluautorem tělocvičny naší školy.
Ing. arch. Miloslav Zemen (absolvent školy z r. 1943, profesorem 1957–86) se podílel na územním plánování města Plzně. Je také spoluautorem tělocvičny naší školy.
Pocta panu architektovi Oldřichu Starému od ing. Simony Čihákové
Bylo nebylo, dávno komu... Psal se rok 1914 a pan architekt Oldřich Starý, který působil jako učitel na naší škole v letech 1912 až 1919, ve svém architektonické studiu pracoval s týmem na nové zakázce - vytvořit vilu pro klienta, který měl poměrně rozsáhlé požadavky, měnící se možná každý týden? To už se dnes nedozvíme 🙂
Ale co víme určitě, je skutečnost, že model této vily byl vytvořený ze dřeva, tehdejšího nejdostupnějšího materiálu, a stal se později součástí našich vzácných stavebních sbírek v podkroví školy.
Když jsem nastoupila před 28 lety jako učitelka a zároveň maminka dvou malých holčiček, několik let jsem čelila jejich opakovaným prosbám, abych od tehdejšího pana ředitele školy, pana Kunteho, získala tento model jako domeček pro panenky :). Tak to samozřejmě neprošlo. Ale domeček dál stál na svém podstavci a byl obdivován všemi návštěvníky našich sbírek v rámci Dne otevřených dveří.
Při jedné takové akci se u modelu prvorepublikové vily sešla odborná veřejnost a během krátké chvíle propukla vášnivá diskuze o možné existenci této vily. Někteří tvrdili, že dům znají, jiní jim oponovali, že rozhodně ne, protože model je směsí různých historizujících slohů a že určitě dům nestojí. Jedním z diskutujících byl i můj spolužák pan Václav Anton, který nelenil a druhý den ráno se vydal na Lochotín s fotoaparátem v ruce dokázat, že zmíněná vila stojí :). Ano, opravdu stojí.
A protože moji žáci věděli, že dřevěný model je moje srdeční záležitost a trápilo mne, že se na něm, bohužel, podepsal zub času, dva z nich, David Foud, náš současný kolega, a jeho kamarád a spolužák Šimon Bukovský, v době jejich odborné praxe, se souhlasem vedení školy, strávili 3 týdny opravou a jemnou a citlivou renovací vily.
A co dál?
Po dalším velmi dlouhém pátrání jsme získali informaci z Národního památkového ústavu a s pomocí tatínka Šimona Bukovského, že model vily v našich sbírkách byl skutečně prvotním návrhem jisté vily na Lochotíně. Jedná se o vilu rodiny Frišových, která stále patří mezi nejvýznamnější skvosty plzeňské architektury. A my jsme hrdi na to, že model vily je ozdobou našich stavebních sbírek.
A jak se líbí vám?
https://pam.plzne.cz/objekt/c8-493-vila-vaclava-a-anny-frisovych
Page updated
Report abuse