Embedded Files
Děti chtějí proměňovat svět kolem sebe, vidět změnu, vyrobit si, co potřebují nebo s čím si chtějí hrát - a to vše jim je v přírodě dostupné. Žádný obrázek ani video tuto zkušenost nenahradí. Přesto panují obavy, jestli je pobyt v přírodě pro děti bezpečný.
V lesní školce pracujeme s riziky vědomě. Učíme děti pravidla, která společně dodržujeme, abychom rizika minimalizovali. Máme vždy při sobě lékárničku a máme vypracované krizové plány na různé situace, které by se mohly přihodit (zranění dítěte či alergická reakce, velký vítr - nebezpečí pobytu v lese, ztráta dítěte, požár, útěk šelmy z blízké minizoo, zamezení šíření parazitů či nakažlivé infekce vč. nemoci Covid-19 apod.). Krizové plány každý rok revidujeme a aktualizujeme. Průvodci jsou pravidelně proškolováni v kurzu 1. pomoci.
V následujících odstavcích představujeme situace, se kterými se v lesní školce pravidelně setkáváme a pravidla, která dodržujeme, aby situace byly pro děti příležitostí k učení a ne hazardem.
Podívejte se na následující předsudky - znáte je?
Podívejte se na následující předsudky - znáte je?
A jak na ně odpovídá metodika přírodní pedagogiky?
A jak na ně odpovídá metodika přírodní pedagogiky?
Obecný předsudek: "Děti nemohou lézt na stromy, spadnou a zraní se."
Přírodní pedagogika: V přírodě je mnoho příležitostí trénovat lezení - každý pohyb je jiný, děti vše mnohokrát zkouší a pokud zpočátku padají, tak do měkkého listí. Děti lezou tam, kam mohou a umí.
Lezení je zážitek, při kterém dítě zapojí celé tělo. Nic jiného v tu chvíli neexistuje - jen tělo a kmen stromu, kámen nebo pařez, na který leze. Pokud lezeme v přírodě, žádný pohyb není stejný a to velmi prospívá rozvoji senzomotorických drah, tedy těch, které propojují různé části mozku s tělem. Ne náhodou pomáhá pestrý pohyb rozvoji řeči. Pokud se obáváme pádu, lze pro začátek vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu - klidně u toho přemýšlejme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem. Samotné lezení pak plně nechme na dětech. Je to právě pozornost, kterou děti potřebují věnovat pouze sobě a pohybu. Pokud u toho mají poslouchat ještě naše slovní pokyny, pozornost se tříští a nelze se divit, že pak bezradně čekají, co s tím uděláme. Je mnohokrát vyzkoušeno, že děti si poradí, třeba si i vzájemně pomohou, když jim k tomu dáme prostor a důvěru, což jsou klíčové podmínky volné hry.
Obecný předsudek: "Oheň je nebezpečný, děti se k němu nesmí přibližovat."
Přírodní pedagogika: Oheň je základní živel, vážíme si ho. Sedíme v kruhu okolo a u dospělých vidíme, jak s ním zacházet.
Úlohou předškolního vzdělávání je zažít základní principy tohoto světa. Vzpomeňte si, jak děti milují hru s vodou. Fascinuje je vše, co létá vzduchem. A nikdy je neomrzí mísit písek s blátem nebo rostlinami. Stejně tak potřebují poznat, jak funguje oheň. Oheň je základ tolika jevů, že nemůžeme dělat jako by neexistoval. Lze ho pozorovat z bezpečné vzdálenosti. Děti vidí dospělé, jak oheň zakládají, udržují, někdy na něm vaří. Děti se mohou po dohodě s dospělými zapojit. Tím se naučí dobré a bezpečné návyky. U ohně vždy s dětmi dospělý v klidu sedí a pozoruje, jak děti obezřetně poznávají, co oheň umí - co hoří, jaké má barvy, jak voní a hřeje. Ohniště je ohraničené, se sezením okolo v takové vzdálenosti, že lze dobře projít mezi sedícími dětmi a ohněm, v blízkosti konev s vodou. Děti sedí, dospělý mezi nimi - přikládá, a vypráví dětem, děti mohou mít klacíky, kterými dosáhnou do ohně, nevytahují je mimo prostor ohniště. Pokud někdo chodí, jde vždy vnějším okruhem za sedícími dětmi. Je to čas pro klid k vyprávění příběhů, nebo jen tichého spočinutí v teple.
Obecný předsudek: "Venku je často zima, děti mohou onemocnět."
Přírodní pedagogika: Umíme se obléknout do deště i do zimy. V zázemí máme teplo a náhradní oblečení na převléknutí.
Krédem lesních školek je "venku za každého počasí." Je tomu skutečně tak - jsme venku celý rok, každý den. Ať je venku jakkoli, potřebujeme udržet své tělo v suchu a teple. Nikdo ve školce netrpí zimou, horkem nebo promáčením. Ale může poznat, jak vypadá takové nepohodlí, a jak si může v tu chvíli pomoci - převléknout se, zahřát se. K tomu nám slouží zázemí, kde máme náhradní oblečení a přes zimu v něm každý den topíme. Na cestu lesem bereme sadu náhradního oblečení s sebou, a jsme vždy ve dvojici, aby se v případě akutní situace mohl jeden dospělý o dítě postarat, zatímco druhý zůstane se skupinou. Umět se obléknout do zimy, mokra i horka je dobrá dovednost do života. Pro rodiče to znamená pořídit více různých vrstev a typů oblečení na ven. Je třeba také počítat s tím, že se oblečení ušpiní. V průběhu roku přijdou blátivá období, kdy se neobejdeme bez nepromokavých kalhot a bot. V lesní školce nikdo dětem nebrání skočit do louže nebo tvořit s blátem, jsou to kouzelné momenty plné učení. I v souvislosti s aktuální pandemií často slyšíme, že pobyt venku nám všem rozhodně prospěje. Děti se venku postupně otužují, jsou odolné a přizpůsobivé - a to je dobrý základ pro zvládnutí mnoha změn, které je v životě čekají.
Obecný předsudek: "Děti jsou nešikovné, takže nesmí mít k dispozici ostré nástroje, aby se nezranily."
Přírodní pedagogika: Ve školce se učíme pracovat s nožem krok za krokem v bezpečně vymezeném prostoru.
Vyřezávání je pro dítě vzácnou příležitostí jak zažít, že si dokáže samo něco vytvořit. Z kousku dřeva může vzniknout pokaždé nová hračka - meč, raketa, panáček, housenka. Důležité je, že se k této činnosti dítě dostává postupně. Nejprve pozorují ty, co vyřezávají - ať už jsou to dospělí nebo starší kamarádi. V řadě lesních školek dostávají děti ostrý nůž k narozeninám, obvykle k pátým. Do té doby pozorují mladší děti ty starší. Vidí, jak vypadá místo, kde lze vyřezávat, a jak s nožem zacházet. Také si do té doby vyzkouší práci s kuchyňským nožem s kulatou špičkou, kterým lze krájet měkké jablko nebo hada z těsta. Ve chvíli, kdy dítě dostává možnost pracovat s ostrým nožem, zná už pravidla, které pozorovalo. Děti hodně baví seřezávat kůru - k tomu se hodí čerstvé proutky lísky nebo bezu. Postupně začnou do kůry vyřezávat obrazce, seřezávat špičku, měnit tvar klacíku. Vidíte-li dítě pracovat se dřevem, všimněte si, jak je soustředěné, jak dokáže pracovat rukama od celé paže po drobné pohyby prstů. Může se stát, že se dítě řízne. Rány hned čistíme a ošetříme, pokud by se stalo, že by byla rána příliš hluboká, vyhledáme lékařskou pomoc s otázkou, zda je potřeba ránu zašít. Je to i zkušenost, jak funguje naše tělo, a také jak zvládat náročnou situaci.
K pravidlům bezpečnosti patří i ochrana veřejného zdraví - zamezení šíření nakažlivých nemocí v kolektivu.
V případě, že přijde do školky dítě, které vykazuje známky nemoci, jsme v rámci ochrany veřejného zdraví oprávněni odmítnout přijetí takového dítěte do kolektivu (bez nároku na vrácení školkovného). V případě, že se známky nemoci projeví v průběhu dne, bude ihned volán zákonný zástupce, a ten je povinen si dítě neprodleně vyzvednout (či pověřenou osobou). Dítě bude do té doby s jedním z průvodců ponecháno v izolaci od ostatních dětí. V případě podezření na respirační onemocnění je dítěti i průvodci nasazena rouška. Po odchodu dítěte domů bude jurta vydesinfikována a min. 30min. větrána. Pak teprve bude považována za bezpečnou pro ostatní děti.
V případě, že bude školce nařízena karanténa příslušnou krajskou hygienickou stanicí, bude uzavřen provoz školky. Bude-li to zdravotní stav průvodců umožňovat, budeme pro vás připravovat distanční výuku (inspiraci pro činnosti s dětmi doma či venku). V případě, že karanténa bude delší než 14 dnů, bude úměrně délce karantény snižováno školkovné. Omezený provoz po dobu do 14 dnů není důvodem pro snižování školkovného. Školkovné bude sníženo na 80% v případě omezeného (zrušeného) provozu LMŠ delším než 14 dnů a kratším než 2 měsíce.
Omezit provoz či přerušit provoz lze jen ze závažných důvodů uvedených ve smlouvě mezi LMŠ a zákonnými zástupci dítěte.
Page updated
Report abuse