Z našich akcí‎ > ‎

Letní tábor

Záhada hlavolamu - letní tábor 2011

přidáno: 15. 8. 2011 2:32, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 2. 11. 2011 6:34 ]

Fotogalerie







Z našich hlášek:

Josef a Marie drží bobříka mlčení. Celá skupinka bezradně postává kolem ohniště:
Tonda: "Co potřebujete? Co hledáte?"
Verča: "To mi nevíme. Tohle dva to asi vědí, ale ti nám to neřeknou."

Maruška drží bobříka mlčení. Něco si při luštění zprávy píše na papír:
Tonda: "Tak co, Maruško, už víte jak na to? Už si to píšeš?"
Maruška: "Ne. Já mlčím, tak jim to nemůžu říct, musím jim to napsat."

Před noční hrou:
Josef: "Mám si tady nechat brýle?"
Lukáš: "Rozbité brýle jsou lepší než vypíchnuté oko."
Tonda: "No, nevím. Když ti střepy vletí do oka..."
Lukáš: "To ne, střepy jsou štěstí."
Tonda: "No, střepy v oku? Tak to je očividné štěstí!"

U oběda:
Jiřka: "Já bych si ještě dala, ale už jsem plná."
Lukáš: "To já se přejedl včera... Ale pak byl problém ty tři knedlíky dostat ven!"

Při plánování výletu:
Tomáš: "... potom půjdeme na Lisovskou skálu a odtud na Devět skal. Ale chci se zeptat, jestli to není moc."
Zuzka: "Tak půjdeme jen na osm skal!"

Při plánování cesty:
Lukáš: "Jak moc děcka uchází normálně?"

Lukáše bolí v krku a prosí Lucku o nějaký bonbon na bolest v krku:
Tonda: "Lukáš potřebuje pastelku na škrábání v krku!"

Na poradě:
Tonda: "... hra, divadlo, večeře... a pak... Jak se říká opaku budíčku?"
Jiřka: "Nočníček!"

Pavel má hloupé řeči:
Tonda: "Pavle, ty se divíš, že si z tebe všichni dělají srandu, ale vždyť z tebe si dělá srandu i Pavel!"

Tonda diktuje Vojtovi zprávu na "ježkovku":
Tonda: "Na mapě vzniklý trojúhelníček označuje..."
Vojta: "Vzniklý je jaké i?"
Tonda: "Podle toho kde."
Vojta: "Na mapě!"

Monika a Zuzka řádí:
Monika: "Já si líhnu."
Zuzka: "A já tě převálím."

Poslední večer na táboře:
Zuzka: "Tak dáme prvně scénky nebo vyhodnocení?"
Jiřka: "Já bych dala prvně divadlo."
Zuzka: "Asi jo, oni jsou teď stejně takoví rozštěkaní!"

Na poradě při domlouvání odjezdu:
Tonda: "Moniko, tebe si Jirka vezme?"

Na poradě při domlouvání úklidu:
Tonda: "Ještě by se mělo uklidit v té místnosti venku."
Tomáš: "Ale vždyť tam jsme skoro nebyli."
Tonda: "Ale když pršelo, tak se tam mohlo našlapat."
Jiřka: "Když jsem tam byla, bylo to tam zablácené. Navíc si tam Lukáš dával kolo a koloběžku."
Lukáš: "Ale já když jsem blátil, tak jsem blátil venku!"

Po poradě poslední večer:
Jiřka: "Tomáš s Káťou už asi nepřijdou."
Vojta: "No oni už šli spát."
Jiřka: "No, ale oni jsou docela dost vzhůru!"

Cesta kolem světa - Rudíkov 2010

přidáno: 25. 3. 2011 10:10, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 2. 11. 2011 6:34 ]

Fotogalerie

pro vstup do fotogalerie stačí kliknout na prezentaci



Básničky jednotlivých skupinek:

EMSIA
červení

Z Evropy vyrážíme,
kontinenty navštívíme.

Amerika čeká nás,
nové uvidíme zas.

Antarktida druhá je,
led kvůli nám neroztaje.

Pak Austrálie - tam je hej,
tak potom však nefňukej.

Asie - tam sranda byla,
kila nám však neubyla.

V Africe moc dusno bylo,
potom se krásně rozpršelo.

Po Africe jsme domů jeli,
dobrodružství nechyběli.

POSÁDKA KRÁLE BONIFÁCE III.
žlutí

První den jsme navštívili
všemi známou Evropu,
doma jsme se tam cítili,
poznáme ji poslepu.

Na voru do Ameriky
dopluli jsme snadno,
zahrávat si s indiány
vůbec není radno.

Jižní pól jsme dobyli,
Antarktidu spatřili.
Zima nám tam nebyla,
měli jsme dvě pyžama.

V Austrálii tam to žije,
s klokany jsme skákali,
každý si tam s každým hraje,
při vyplutí jsme mávali.

Do Číny jsme zavítali,
pohostinnost okusili.
Zeď velkou jsme postavili
a se smutkem ji opustili.

Afriku jsme navštívili,
s černochy se pobavili.
Zeměpisně poučeni
jedeme domů nadšeni.
MŇAMKY S.R.O
zelení

Procestovali jsme celý svět,
jenom nás pět.

Začali jsme v Evropě,
pěkně na ropě.
Tam to ale všechno známe,
tak jsme šli dále.

Pak jsme byli v Americe,
tam se nám líbilo velice.
Byli tam indiáni,
řvali jako paviáni.

V Americe jsme dali gól,
míč letěl až na jižní pól.
Tak jsme šli na jižní pól,
tam jsme našli ten ból.

V Antarktidě byla kosa,
jako když je kosa bosá.

Tak jsme zdrhli k Australii,
tam bylo o něco tepleji.
Skáčou tam klokani,
dali nám do drni.

Dál jsme byli v Asii,
kde nás všude šikmé oči provázely.
Stavěli jsme čínskou zeď,
jak nám rozkázal jeden děd.

Jak jsme ju dostavěli,
tak jsme do Afriky odepluli.
Vody tam nemaj opravdu hodně,
zato tam nemaj povodně.

Pak jsme se vrátili do Evropy,
pořád je tady spousta ropy.





Z našich hlášek:

Monika svolává skupinky:
Monika: "Skupinky přijdou, až budete všichni zvedněte ruku a pak budete za sebou vyřazeni."

Josef dohlíží na svoji skupinku plavící se do "Ameriky":
Josef: "Já bych je měl vlastně povzbuzovat... Do toho! Do toho! Teda... Vlastně... Sem!"

Eva povzbuzuje svůj tým při fotbalu:
Eva: "Kopte! Kopte!"

Vojta při fotbalu na otce Jiřího, který mu právě vzal míč:
Vojta: "Co mi to tu robíte?!"

Tomáš na poradě vedoucích seznamuje ostatní s programem na následující den:
Tomáš: "To spočívá v tom, že by měl jeden z nás sedět na těch vyznačených bodech...

Tomáš seznamuje s časovým plánem ostatní vedoucí:
Jiřka: "A kdy bude večeře?"
Tomáš: "Večeře určitě bude!"

Vedoucí plánují pokladovku:
Monika: "Aby ta cesta byla dojitelná!"

Pavel mluví o tom, co se mu na táboře líbilo:
Pavel: "Líbilo se mi, jak jsme třeba chodili po těch staveništích!" (stanovištích)

Eva dohlížela na úklid bot:
Eva: "Tam před ty dveře to nedávej, porovnej je jinde."
Jirka: "Už jsem to udělal?"

Luci pomáhá dětem s balením na konci tábora:
Martin: "Kam si mám dát ten spacák?"
Luci: "A kde jsi ho měl předtím?"
Martin: "No u postele."
Luci: "Ale když jsi přijel?"
Martin: "No dole v jídelně."
Luci: "Ale kde jsi ho měl doma?"
Martin: "No v kuchyni."

Děti měli "australská jména", Jiřka o Jiříkovi:
Jiřka: "Hypochondrický bizon." (hyperaktivní)

Jiřka jde za plot věšet na šňůru mokrá trička:
Jiřka: "Ale co když tam bude zlý pes?!"
otec Jiří: "Když tam jdeš ty, tak je to jedno!"

Za plotem jsou prý nějaké hluboké studny, které nejsou pořádně zakryty:
Pavel: "A co když tam Jiřka spadne?"
Jiřka: "Tak vy byste pro mne skočil ne?"
otec Jiří: "No to nevim. To bys mi musela něco podepsat. Ale ještě nevím co..."
Pavel: "No otec pro ni skočí, z Jiřky bude normální mrtvola a z otce bude mučedník."

Zuzka při práci s izolepou:
Zuzka: "Já nejsem dobrý izolepič."

Lukáš šel budit děti, vrátí se do "kajuty kapitána":
Lukáš: "Já toho Martina budit nebudu... Má hlavu mezi postelama."

Na potáborové poradě:
Jiřka: "Pro mně je to fakt nepředstavitelná představa."
Jiřka: "Stále počte růst."
Jiřka: "Ukamito!" (zřejmě japonsky řečeno: "Mohla bych se prosím také podívat?")

Na potáborové poradě mluví Tomáš o tom, jak se choval ve škole:
Tomáš: "Já jsem byl hodnej. Já dělal bordel na pozadí."


Desáté narozeniny - Heraltice 2009

přidáno: 25. 3. 2011 10:08, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 14. 11. 2011 3:37 ]

Fotogalerie: Desáté narozeniny


Mnišské kápě ve znaku - Heraltice 2008

přidáno: 25. 3. 2011 10:06, autor: Antonín Malach

    Ve dnech 10. – 21.8. 2008 proběhl na heraltické faře tábor třebíčské mládeže a dětí.
     Letos nesl název Mnišské kápě ve znaku a postupně během celého pobytu jsme se dozvídali zajímavosti a fakta z historie našeho města – Třebíče formou tvrdých, ale i zručných her. Největší ohlas zajisté sklidila vodní válka, boj s Husity, vláčky a dvouhodinová běhací hra, při které jsme vystavěli nově celou Třebíč. Kromě velké táborové hry jsme si zabojovali, tentokrát ale bez piškotů, také v mezidružinovkách, jednotlivcích či v úklidu. Některé hry však byly osudné pro některé účastníky, a tak naše světoznámá zdravotnice měla co dělat a doufám, že se příliš nenudila .
     A jaké byly skupinky? Za nejúspěšnější, i když síly byly dosti vyrovnané, lze považovat skupinku Sršně & Pacman, druhou Rojboss, další Kapučíni a na závěr Hupky.
     Za vzpomínku jistě ještě stojí nedělní a brzsky ranní pondělní koncert Leoše valy, při kterém si všichni skvěle zatancovali, zatrsali a zablbli a i naše kuchařky se tancem navrátily do dětských let.
     Mši svatou za námi přijel oslavit a radostně prožít otec Jiří Dobeš a společně jsme mohli děkovat a chválit našeho Otce v místním kostelíčku. K duchovnímu růstu nás vedly každodenní ranní, které vedly jednotlivé skupinky, a večerní chvály, které měli na starost piškoti.
     Tábor byl opravdu vydařený! Vyšlo nám slunečné počasí, vládla přátelská atmosféra, hry byly vskutku kvalitně propracované a nemálo jsme se při nich zasmáli.
     A dá-li Pán – příští rok zas!
Petruška

Rytíři - Osová Bytíška 2007

přidáno: 25. 3. 2011 10:01, autor: Antonín Malach

Texty složené na nápěvBob a Bobek králíci z klobouku
  
   
skupina POSTRAŠI:1. My jsme zdatní postraši, bojujem za vlast naši.
Bojujeme za krále a černým to nandáme
.

2. Černoši jsou nepřátelé, velmi lstiví k lidu jsou.
Rudolfa mi porazíme, na trůn Péťu posadíme.

(tento text není nijak rasově zaměřen proti černochům, v textu se mluví o rytířích v černém)


skupina KEJKLÍŘI:My jsme velcí rytíři, jmenujem se Kejklíři, hrajem si a poskakujem, sličné panny zachraňujem. Naší předností je ctnost a to všem nám pro radost.


skupina TAKŽÉ:1. Ráno vstanem z postele, vezmem tužku vesele, papír, tužka, pastelka - kreslím různá písmeka A, Bé, Cé, Dé, to mi nejde, brzy se však naučím E, eF, G, Há - vida radostí si vyskočím „HEJ!“

2. Vezmu polívku a jdu, sednu si na zahradu. Plavou v ní písmenka, vedle leze housenka. Pravá levá, přední, zadní hlavně Bobku nespadni. Dej si pozor na uši ty ti velice sluší.

3. Bum, prásk, pic, ratata. Bobek letí do sklepa. Bob mu běží na proti, skučí jako kojoti. Oba vyšlí živí, zdraví, písmenka kolem hlavy. Králíci jsou velmi rádi jsou to velcí kamarádi.


skupina KŘIŽÁCI:R: Křižáci, rychle do zbraně vrhneme se hned na ně! Křižáci, rychle do zbraně, posvítíme si na ně.

1. Meče sviští, štít se blyští, děti piští „Utíkej!“. Jde z nás hrůza proto na pochod se dej!

2. Vůdce Lukáš, ten má kuráž, na posed si vyleze, ani šišek nebojí se, asi nikdy nesleze!

3. Jeho boty pověst mají, žralok se z nich usmívá. Podrážka se na ůťek dá když se nikdo nedívá!

4. Nadi se tu každý bojí, porazí ho vždycky v boji. Když se někdo bojí moc - přijít mu hned na pomoc!

5. Honza Souček to je klouček, vysoký je podivín, vysílačku opatruje ani se mu nedivíme!
6. Honza Raška zbouchne Vaška, odvaha mu nechybí, vůdce často zastupuje při hře nikdy nešidí!

7. Petr Šárka, není čárka, je to velký vykřičník, na tváři má vždycky úsměv není žádný uličník!

8. Pavlínka to s kruhem umí, melounem se osvěží, přes hodinu Tonda čumí, nikdo tomu nevěří!


Tonda a Vojta:R: Deme, deme, deme, dem, deme, deme po lese. My jsme chlapci velicí, nebojíme se přece!
1: V lese stromy, v lese větve všechno šustí kolem nás. Veverka,  zajíc, srnka, prase, každý je náš kamarád.
ó jé...

Don Camillo - Heraltice 2006

přidáno: 25. 3. 2011 9:57, autor: Antonín Malach

    
Náš příběh začíná jedné nádherné soboty na vlakovém nádraží v Třebíči. Je právě 12:35 a my (sběr všeho nejlepšího, co může mládež z Třebíče a okolí nabídnout) nastupuje do vlaku, aby spolu prožily osm dní tábora.
    Mačkáme se v uličce jednoho z vagónů a drkotáme směr Okříšky, kde se nějak dostaneme z toho vlaku a půjdeme směrem Heraltice, kde je naše místo určení, a kde máme tábořit na místní faře. Cesta ubíhala pomalu a mokře (páč pršelo), ale že by nám to moc vadilo, to se říci nedá, i když v botách už se začalo tvořit solidní jezero a my už jenom čekali, kdy nám tam začnou plavat ňuká ti pulci.
    Poté, co jsme dorazili na faru, jsme ji museli znovu rychle opustit kvůli prvnímu úseku VTH, při kterém se jezera změnila v moře a dále při návratu ještě oceán, ale na to už jsme si vcelku zvykli; ono to tak pěkně počvachtávalo do rytmu chůze a voda se po ňáké té chvíli ohřála, tak, že nám nezbylo nic jiného, než se tomu zasmát.
    Tak uběhl první krásný den a po něm následovala ještě spousta dalších dnů, při kterých se dělo tolik věcí, že by na to tuna papíru nestačila, ale o některých se zmínit musím, tak např.:
    Ve středu jsme při úseku odpoledního VTH dostali za úkol zahrát svatbu, byla to akce veliká, převeliká , celkem 6 sňatků jsme ten den oddali a slavnostně potvrdili, 5 skupin svatbu mělo a tu 6. vedoucí urobili, při níž si naše družička Petr, při vpádu do síně slavnostní o podlahu místní hobo a kolénko rozbil. Po této akci veliké, převeliké jsme vyráběli traktory, poněvadž místní JZD jich mělo málo, a tak jsme se ochotně nabídli, že pomůžeme s výrobou nových. Traktory to byly nádherné, ale pánům z JZD se nelíbilo, že jejich výroba trvala příliš dlouho, tak za to rozdávali minus body, ale my jsme na to kašlali a byli pyšní na své výtvory, ba, že některé z nich nevydržely své pracovní úsilí a shořeli na poli, ale svůj účel splnily na jedničku.
    Další bezva akce byla mše svatá v noci na farní zahradě, kterou sloužil otec Jiří Dobeš; byla to jedna z nejkrásnějších mší za tábor.
    Jinak také byla skvělá ukázka toho, jak bude vypadat tábor v roce nadcházejícím. To se vyřítil Tonda z vrat fary a měl v ruce štít a meč a za ním se vyřítil Tom a oba do sebe začali bušit; byla to podívaná, při které tuhla v žilách krev a nejeden přihlížející málem přišel o „život“.
    No a to je celkem vše; dělo se spousta dalších věcí a supr akcí, ale to by bylo na moc dlouho a tunu papíru doopravdy v šuplíku, ani na skladě nemám, tak zatím ZDAREC!
Petra





    
Ve dnech 12. 8. 2006 - 20. 8. 2006 se na faře v Heralticích uskutečnil tábor farnosti svatého Martina. Hlavní příběh a velká táborová hra byla podle knížky G. Guareschiho "Soudruh don Camillo". Účastníci tábora se tak dostali ve stopách dona Camilla do "ráje pracujícího lidu" a prožili v Sovětském svazu krásný týden.
    V rámci VTH se účastníci tábora museli poprat s výrobou traktorů (se kterými si skutečně vyhráli a jeden z nich měl dokonce funkční světla!), museli vypátrat kam zmizela dívka, která se za druhé světové války zamilovala do jednoho italského vojáka, ale nakonec zjistili, že byla odsuzena za velezradu a zabita, měli za úkol svázáni dojít k rozbitému autobusu, a spoustu dalších úkolů. Velký úspěch měl také úkol uspořádat svatbu. Všechny skupinky tento úkol úspěšně zvládly.
    Ač jsme se snažili udělat VTH co nejzajímavější a prostě "nej", stejně největší úspěch sklidila "vodní válka"! Tato hra se nakonec dočkala mnoha opakování a děcka se nedali zastavit! Stále jen létala vzduchem voda.
    
Nečekaně jsme v neděli měli možnost pozvat na oběd otce Jiřího Plhoňe, u něhož jsme byli na táboře asi před třemi roky, neboť v Heralticích zaskakoval za místního kněze. Podle plánu se na nás přijel podívat také otec Jiří Dobeš. Po krátkém programu, kdy děti předvedli své svatby a vedoucí si takovouto příležitost také nemohli nechat ujít a také si "nacvičili" krátkou svatbu, k nám krátce promluvil otec Jiří a po slavnostní hostině jsme již začali chystat mši svatou. Mše svatá v noci na farní zahradě byla skutečně nezapomenutelným zážitkem. Děti i vedoucí za noční tmy, kde byl osvětlen pouze improvizovaný obětní stůl, poslouchali o důležitosti výběru partnera pro život a hodnotách, které máme i v této souvislosti hledat.
   Této exkurze do Sovětského svazu se zůčastnilo 27 dětí, 5 piškotů (oni si říkají minivedoucí), zdravotnice, organizátor, 2 vedoucí a 2 kuchařky s mrňavou Eliškou. To znamená, že i letos jsme zvýšili náš osobní rekord!
    Nemohu samozřejmě mluvit za všechny, kteří se tohoto tábora zúčastnili, ale mohu sám za sebe říci, že tento tábor, ač ne vše vždy vyšlo podle našich představ, nijak neklesl pod námi vytyčenou laťku, kterou jsme si, alespoň podle mého názoru dali poměrně vysoko.
Tonda Kolík

Osadníci - Mrákotín 2005

přidáno: 25. 3. 2011 9:56, autor: Antonín Malach

Náš tábor
hudba i text: děcka z tábora

   G                                     Emi
R: Pan Malach je výbornej, náš tábor je prostě nej.
   C                                 D
   Jsou tu dobří kámoši, smějem se až po uši.
    G                            Emi
   Je tu hodně švandy, nenosíme kšandy.
    C                             D
   Vedoucí jsou prima, venku není zima.

    G                                      Emi
1. Ráno spadnem z postele, rázem už jsme v kostele.
   A                                D
   V kostele je chladno. Právě nás to napadlo.
    G                                               Emi
   K snídani je namazaný chleba, protože víc už není třeba.
   A                              D
   Měli jsme i lupínky, jsou to skvělí křupínky.

2. Hodnotí se tady úklid, takže si tu rychle ukliď.
   Víte jaké je naše tajemství že máme věci pod matrací.
   Bodování bývá přísné, body tak nemáme jisté.
   Čas od času přepadnou, naši postel nádhernou.

R: Pan Malach je výbornej...

3. Dopoledne hrajem hry, i když někdy bez výhry.
   Nám to ale nevadí, klidně budem poslední.
   Taky se tu dobře vaří, prostě se námhodně daří.
   Ale ještě před jídlem, umyjeme se mýdlem.

4. Odpoledne je VTHčko, ale my nejsme žádné béčko.
   Máme téma osadníci, je to - ohromující.
   Odkrýváme políčka, někdy je to honička.
   Cesty, města, vesnice, ať jich máme nejvíce


R: Pan Malach je výbornej...


5. Hrajeme i hry noční, obcházíme zdi boční.
   Pokud uslyšíte třesk, někdo zakop o pařez.
   Do budíčku času dost, můžem kecat celou noc.
   Ale my jsme ospalí, takže nás to nebaví.

R: Pan Malach je výbornej, náš tábor je prostě nej,
   jsou tu dobří kámoši, smějem se až po uši
   Je tu hodně švandy, nenosíme kšandy,
   vedoucí jsou prima, venku není zima.
    G                      D
   Pan Malach je... Ale vždyť už to víte   :-D

Lucka (Buka)

Dobrodružství v poušti - Brtnice 2004

přidáno: 25. 3. 2011 9:50, autor: Antonín Malach

    Bylo nebylo za jednou řekou třemi kopci a hromadou kolejních pražců stála malá velká vesnice jménem Brtnice. A tady se odehrává náš příběh.
    Jednoho teplého srpnového dne se sešla nevelká skupina dětí a starších dětí a ještě starších dětí až po ty nejstarší na vlakovém nádraží v Třebíči aby spolu prožily týden na „poušti“ (alias v Brtnici na faře). A tímhle to všechno začalo...
    Naskládali jsme se do lokálky která sotva dýchala a drkocala s námi směrem jakási obydlená zastávka kde nás vyložila na perón a funěla si to dál do Jihlavy. No a my jsme vyrazili směrem kde naši vedoucí tušili Brtnici. Cestou nás donutily kopat v lese díry abychom se prý na té poušti neupekly jako na grilu (i když já rád griluju). Taky jsme museli lítat po lese, krást balónky a ještě při tom zdrhat vedoucím. Tahle hra mě skoro stála život v jednom houští, kde jsem se málem napích na větev, ale jsem dosud naživu jinak by asi tohle psal někdo jiný :-)
    No, takže jsme se úspěšně dostali k cíli tj. obydlená vesnice jménem Brtnice. Tady nás čekala večeře a já doufal že už se dneska nebude nic dít, ale to sem se hymbajs pěkně sekl, ta noční gameska mě dorazila už úplně. No ale stejně nejlepší bylo tvrzení místního pana faráře že půda kde jsme spali je zateplená a že je tam stabilní teplota. Mírně řečeno teplota tam v noci klesala v rozmezí od 7 do 15 stupňů v čemž se nedalo vydržet, taky že jsem to odnes pěknou rýmou, a když jste se sklonily k zemi tak jste viděli až na dvůr. Tolik podmínky na faře.
    Z těch dalších dnů už si toho moc nepamatuju vždyť to už je dva roky. Ale na pár věcí nemůžu zapomenout jako např.: Dostali jsme úkol protáhnout se papírem o velikosti A4 to vám byla ale blbost :-), taky nelze zapomenout na pokladovku kdy jsme všichni (teda skoro) zabloudily poněvadž ty fáborky nebyli vidět!!! Další super věcí byli noční hry, třeba to jak se dostat ke svíčce a přitom se nezabít, nutno podotknout že při téhle hře jsem se bezvadně naučil jak nejlíp padat do houští přes padlé stromy, pokud možno doporučuji padat co nejvíc na bok, pak to méně bolí :)
    Ale ať se snažím jak se snažím tak si navíc už asi nevzpomenu. Ale teď jsem si vzpomněl na rozcvičky představte si že vás ráno v 7 hodin vyženou ze spacáku a donutí vás vyběhnout schody a kopec aby jste mohli cvičit v zámecké zahradě na mokré trávě, to bych do příště nejraději vypustil. No, ale víc už toho asi fakt nevypotím možná ještě to že drsný bylo taky to jak nás naskládali do auta se šátkama na očích a vozily nás 15 minut po okolí všemi směry jen abychom netrefily zpátky, ale mě se nezbaví!!! Při tomhle bylo super jak jsem se vydal směr Brtnice a asi po dvou kilometrech potkal holky z naší skupiny které se mě snažily přesvědčit že jdu špatně, tak jsem jim jenom řekl že až dorazí do Třebíče tak ať brknou jak se vede a šel jsem dál. Patrně se lekli takže mě za chvíli dohnali že jdou radši se mnou. Tak jsme trajdali směr Brtnice a pozór nečekaně jsme tam i DOŠLI !!!
    No ale teď už je to fakt vše tak zatím a zas příště.
Tomík Kolík

1-8 of 8