Různé‎ > ‎

Společnost

Mateřská škola - Čína

přidáno: 29. 7. 2011 2:14, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 29. 7. 2011 2:17 ]


Pohřeb Otty Habsburského

přidáno: 19. 7. 2011 10:57, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 20. 7. 2011 2:26 ]


    
Dne 4. července 2011 v časných ranních hodinách ve svém domě v bavorském Pöckingu zemřel Otto Habsburský-Lothrinský, velkovévoda rakouský a dědic císařského trůnu, muž, jehož všichni čeští monarchisté pokládali za zeměpána a hlavu svého státu. Narozdíl od republikánských hlav státu byl arcivévoda Otto jediným, za něhož jsme se nikdy nemuseli stydět. 

    Otto Habsburský, tedy Jeho císařská a královská výsost František Josef Otto Maria Anton Karel Max Jindřich Sixtus Xaver Felix Renatus Ludvík Kajetán Pius Ignác, císařský princ a velkovévoda  rakouský,  královský  princ uherský a český, byl po celý život aktivní ve veřejném životě, byl dlouholetým poslancem Evropského parlamentu a výrazným politikem CSU. Angažoval se i v Panevropské unii. Velkovévoda Otto patřil rovněž mezi přední zastánce požadavků sudetských a slezských Němců. 

    Po jeho smrti se následníkem trůnu stává jeho syn Karel (na fotografii s Ottou).


Záznam z pohřbu


Sestřih ze zpráv


Císařská hymna




V přílohách najdete parte Otty Habsburského a Monarchistický zpravodaj 35/2011.

Ruský AquaPark

přidáno: 10. 4. 2011 7:22, autor: Antonín Malach

Ne všichni si mohou dovolit drahé AquaParky, někteřé to tedy řeší po svém:

Povolební

přidáno: 27. 6. 2010 1:52, autor: Antonín Malach

Běží student rychlostí,
do volební místnosti.
V drahých džínách, novém triku,
jde zachránit republiku.

Hodím lístek pro pravici,
nepředám stát bradavici.
Musím běžet, co to dá,
kníže na mě spoléhá.

Jinak budem, jako v Řecku,
já jsem rád, že žiju v Česku.
Něco na tom pravdy bude,
říkal Nečas na You-tube.

Po volbách se Nečas směje,
nikdo neví, co se děje.
Jediná věc je však jistá,
na studenta školné chystá.

Mně se školné nevyplatí,
papá mi to nezaplatí.
Pěkně jste mě vypekli,
o tom jste mi neřekli.

Proč jsme ti to měli říct?
Měl jsi líp náš program číst!
Zlobíš se na nás nadarmo,
nic prostě není zadarmo.

My ulevíme státní kase,
ty budeš mít dluh jak prase.
Děkujeme za tvůj hlas
Začni platit, vol nás zas.

Proč jsem napsal těch pár řádků,
chtěl jsem říct ti po pořádku -
nejsi trendy, ani cool,
ale pouze a jen vool.

Jan Schwarz

Tramvaj ujela z vozovny. Řidič ji pronásledoval na kole.

přidáno: 16. 6. 2010 5:27, autor: Antonín Malach

Oproti předchozímu typu T 14 by nová tramvaj neměla svou vahou drtit pražské koleje. Praha - Kuriózní nehoda se stala v úterý večer v pražském Motole. Zaměstnancům Dopravního podniku Praha (DPP) ujela z vozovny tramvaj.

"Jela asi jeden kilometr po Plzeňské ulici směrem na centrum," řekl Aktuálně.cz mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.

Podle mluvčí dopravního podniku Ilony Vysoudilové se podařilo soupravu zastavit až vypnutím proudu v trolejích. Mezitím stačila tramvaj projet dvěma zastávkami.

Proč k pochybení došlo, v tuto chvíli vyšetřuje pražská policie i DPP.

Drápal Aktuálně.cz vysvětlil, že na vině je zřejmě chybná manipulace s tramvají. Zaměstnanec dopravního podniku ji prý zastavil v úseku, který není pod elektrickým napětím. Souprava se náhle rozjela, poškodila vrata vozovny a vyjela na Plzeňskou ulici.

Řidič se tramvaj pokusil dohnat na kole a za jízdy do ní naskočit. To se mu však nepodařilo a naopak se při své snaze lehce zranil.

Drážní inspekce odhaduje vzniklou škodu na třicet tisíc korun. Z toho deset na tramvaji a zbytek na kolejích a dveřích z vozovny. O viníkovi nehody rozhodne až další vyšetřování, to by podle Ilony Vysoudilové mělo být hotové do tří týdnů.

Itálie před soudem a česká ostuda

přidáno: 13. 6. 2010 7:40, autor: Antonín Malach

Pokud jde o problém dodržování lidských práv v Zimbabwe, není k němu česká vláda netečná. Snad je to i dobře, jakkoli existují, vzhledem k našemu geopolitickému postavení, závažnější zahraničně politické problémy. Pro nás podstatně směrodatnější zápas na poli „lidských práv“ se totiž již brzy odehraje za našimi nestráženými humny - ve Štrasburku. 30. června se zde před Evropským soudem pro lidská práva bude projednávat odvolání italského státu proti v listopadu 2009 vynesenému rozsudku, obsahujícímu požadavek na odstranění křížů ze státem financovaných škol a veřejných úřadů. Připomeňme si základní informace – italská občanka finského původu Soile Lautsi zažalovala stát na základě námitky, že její ateistické děti mají právo na výuku v takovém prostředí, kde není v jejich dohledu žádný krucifix. ESLP ji dal za pravdu a přisoudil ji kompenzaci ve výši 5000 Euro. Na tento absurdní rozsudek reagovaly mnohé italské regionální úřady a města demonstrativní instalací křížů na veřejném prostranství a nařídily policii, aby udělovala pokuty těm úředníkům či ředitelům škol, kteří rozhodnutí ESLP uposlechnou. Pohrdání právem? Tak mohou argumentovat snad jen ti, kdo popírají nadřazenost práv Božích nad lidskými či upřednostňují evropský diktát před tradicemi a zákony vlastního státu.

Mám však dnes jednu dobrou zprávu. Evropa není v bitvě s Eurosvazem ještě na lopatkách. Itálie nebude stát před soudem sama, neboť na její obranu se formou „amicus curiae“ do odvolacího řízení zapojilo deset dalších zemí, jmenovitě Arménie. Bulharsko, Kypr, Řecko, Litva, Malta, Monako, San Marino, Rumunsko a Rusko. Ano, Rusko. Topolánkovské dilema Brusel nebo Moskva tak opět získává překvapivé kontury. Tato intervence ze strany jiných členských států Rady Evropy je v praxi ESLP čímsi zcela neobvyklým, i proto je třeba považovat „spor o kříže“ jako jeden z klíčových zápasů o budoucí charakter Evropy.

Tato dobrá zpráva má však i svůj rub. Jak jste si jistě povšimli, mezi výše uvedenou desítkou zemí chybí Česká republika. Chápu, že „premiér Mojžíšek“ nemá dostatečně silný motiv k obraně Kristova kříže, to se však v té populární úřednické vládě nemohl najít alespoň jeden spravedlivý, kdo by se o solidaritu s Itálií zasadil?

Michal Semín

Volby se blíží

přidáno: 13. 5. 2010 2:44, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 13. 5. 2010 2:52 ]

Miloslav Vlk    Sleduji z dálky, z Jeruzaléma, církevní i předvolební politickou scénu v naší zemi. Všímám si nervozity, která ji provází. Církev, coby instituce, se celých dvacet let od pádu komunismu snažila nevyslovovat konkrétně pro žádnou politickou stranu. Neznamená to ale, že je apolitická. Má velký zájem na tom, aby politika sledovala prospěch a rozvoj jednotlivce i společnosti podle zásad pravdy a dobra, jak zdůrazňuje ve své známé encyklice Láska v pravdě Benedikt XVI. Církev by měla vždy tyto principy připomínat. Když je například v politice sobecky a jednostranně prosazován zájem jedné strany na úkor společnosti, neměla by to církev přehlížet. Stejně tak v případě zadlužování státu na úkor občanů, nás všech, kteří takovou politiku budeme muset zaplatit. Nemůžeme zůstat lhostejní ani k tomu, když v politice dochází k nepřístojnostem na úkor reputace republiky v zahraničí. Nemůžeme si jen v závětří „nepálit prsty“, jednat alibisticky. Samozřejmě je ale třeba vše dobře zvažovat.
    I když Česká biskupská konference nebude vydávat zvláštní pastýřský list k volbám, je všem věřícím dobře známo, že představitelé církve vždy připomínali morální povinnost každého věřícího člověka zúčastnit se voleb. Vyjadřujeme tím svou spoluzodpovědnost za společnost. Kritizovat situaci, rozčilovat se na politiky a politiku, ale nejít k volbám, to je morálně špatné a nezodpovědné. Představitelé církve nikdy neoznačovali žádnou stranu, ani žádné konkrétní kandidáty, které by věřící měli nebo neměli volit. Každý křesťan má vlastní zodpovědnost a vlastní svědomí a rozhoduje se podle svého uvážení, i když mnohdy je to velmi, velmi těžké. Jsou k tomu potřebné určité zkušenosti, sledování politického programu a rozlišování, co je jen propaganda, co jsou jen populistické nereálné sliby a co je seriozní program. Běžný věřící si může povzdychnout, že mnohdy to nedokáží ani lidé v politice zběhlí. Jistě je i třeba, aby si věřící dokázali navzájem poradit, zvláště s těmi, kteří situaci dobře znají, jsou odborníky a kterým lze věřit.
    I když jsem v cizině, půjdu splnit svou občanskou povinnost na velvyslanectví do vzdáleného Tel Avivu. Jako emeritní arcibiskup nejsem sice už zapojen ve strukturách církve, ale přesto si nemohu dovolit překročit pravidla, která v této věci v církvi máme, protože lidé dobře nerozlišují a neberou taková slova jen jako názor soukromé osoby.
    V předvolební době a v souvislosti se zadlužeností státu se opravdu nepěkně zneužívá skutečnosti, že stát, politici nebyli za dvacet let schopni vyřešit majetkové narovnání. Nyní by toho někteří chtěli populisticky a také velmi nelogicky zneužít, aby církvi upírali právo vyslovovat se k situaci ve společnosti. Myslím, že je určitou politickou drzostí žádat církev, aby se vyslovila „proti restitucím“, jak byly dohodnuty za minulé vlády, při nichž šly diecéze do krajnosti, když se zřekly svého majetku a žádaly pouze finanční náhradu stanovenou nejnižší možnou částkou. Parlamentní komise, která chtěla parametry vládního návrhu zákona přezkoumat, zjistila, že by církev mohla za léta, po která stát majetek užíval, žádat o mnoho miliard více a že byla příliš skromná. Rozložení vyplácení náhrady za majetek na šedesát let mělo usnadnit státu, aby nezatížil rozpočet najednou. Církev se v době ekonomické krize ještě vyslovila pro dočasné odložení splácení tohoto dluhu státu. Církev bude jistě „rozumnější“ a asi nebude žádat, jak by podle zmíněné komise měla právo a mohla, navýšení miliard odškodnění. A při tom tímto „klackem“ odškodnění by nyní někteří nezodpovědní politici chtěli farizejsky církev za její dobrotu umlčovat.
    V té souvislosti se znovu objevuje „požadavek“ odluky církve od státu. Vyslovují ho ti, kdo nemají základní znalosti a nevědí, že odluka je už dávno zakotvena v naší ústavě. Říká se v ní, že „stát je nekonfesní“ a „církve jsou na státu nezávislé“. Tento požadavek ústavy však není uskutečněn právě proto, že za dvacet let nebyly majetkové poměry vyřešeny. Kromě toho zastánci takovýchto názorů přehlédli, že za posledních padesát let se vývoj v Evropě v této oblasti ubírá poněkud jiným směrem. Řada podobných populistických názoru může být, bohužel, hlasitě vyslovována, protože na ně společnost slyší. Taková politika však neslouží dobré spolupráci a pokojným vztahům mezi různými názorovými skupinami obyvatel ve společnosti.

kardinál Miloslav Vlk
(4. 5. 2010)

Politická hra

přidáno: 11. 5. 2010 9:29, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 11. 5. 2010 9:43 ]

    Redakce signály.cz pro vás připravila „Politickou hru“. Po otevření aplikace se vám bude zobrazovat postupně 5 jednotlivých obrazovek obsahujících konkrétní výroky týkající se určitých oblastí. Na vás pak bude ohodnotit, zda s nimi souhlasíte a dáte mu palec nahoru, nebo na výraz nesouhlasu po něm hodíte vajíčko. Pokud je vám to jedno, či na danou problematiku nemáte vytvořen jasný názor, můžete vyznačit, že „je vám to buřt“.

    Po ohodnocení výroků v poslední obrazovce se vám zobrazí vaše výsledky, tedy to k postojům jaké politické straně se nejvíce blíží vaše názory na dané problematiky (zdůrazňujeme, že jen na tyto dané problematiky! Nejedná se o komplexní postoj, protože ten není možné z takového malého množství otázek zjistit). Proto, prosíme, neberte výsledky této Politické hry jako nějakým způsobem zavazující. Politickou hru berte spíše jako určitou nabídku, jak se dozvědět, které z politických stran akcentují zmíněné oblasti.

    Přejeme vám příjemnou zábavu :-).

Pokud si chcete hrát hned, pokračujte na politickahra.signaly.cz



Oficiální prohlášení redakce signály.cz k „Politické hře“

    Protože se v různých diskusích množí reakce na námi vytvořenou aplikaci „Politická hra“, chtěli bychom uvést věci na pravou míru.
    Existuje spousta podobných aplikací a testů, kde si můžete vyzkoušet, koho byste na základě podobných názorů měli volit. Některé z nich jsou komplexní a zahrnují všechny důležité politické otázky. Některé se zaměřují jen na určitou problematiku. A toto je i náš případ.
    Snažili jsme se vybrat otázky z oblastí, o kterých si myslíme, že by měly být důležité pro mladého věřícího člověka a rozšířili jsme o další oblasti, ve kterých se více odliší postoje jednotlivých politických stran. Zároveň musely být výroky konkrétní. Tím jsme se pochopitelně vystavili riziku, že budou konkrétní natolik, že jednotliví uživatelé nebudou mít jasnou představu, o čem se vlastně hovoří. Kdo chce, aby pro něho byl výsledek jeho politické hry skutečně něco říkající a odpovídal zasvěceně, bude pátrat po tom, co daný výrok znamená a jestli je jeho aplikace do reality správná nebo ne.
    Výroky jsme se snažili formulovat co možná nejneutrálněji, ale přesto se nelze zcela vyvarovat toho, aby naváděly k určité odpovědi (např. Nehodlám tolerovat spolupráci s KSČM na vládní úrovni).
    Možná vás zajímá, jakým stylem bylo prováděno hodnocení postojů stran k uvedeným výrokům. Nad tím jsme také diskutovali delší dobu, abychom nalezli optimální řešení. Nakonec se nám jako nejvhodnější jevilo obodovat výroky podle toho, do jaké míry k nim má strana pozitivní nebo negativní postoj. Při obodovávání postojů stran jsme vycházeli z volebních programů i z jiných oficiálních stanovisek stran a snažili jsme se docílit toho, aby byl výsledek objektivní. Proto si nemyslíme, že je hra nějakým způsobem zmanipulovaná.
    Již tím, že byla aplikace nazvána „Politická hra“ má být zdůrazněno, že se nejedná o příliš zavazující věc. Našim cílem bylo nabídnout vám interaktivní způsob, jak se seznámit s postoji hlavních politických stran na některé otázky, které by měly být důležité pro mladého křesťana. Nevyplývá z ní tedy to, že byste museli stranu, která vám vyjde v těchto otázkách jako vám nejbližší, nutně volit. V tomto případě opravdu spoléháme na kritické uvažování a samostatný úsudek uživatelů signály.cz.
    Výsledky politické hry vycházejí tak, jak vycházejí zkrátka proto, že my tady na signálech jsme společenství věřících lidí, kteří toho mají, díky Bohu, hodně společného. Politickou hru jsme zkoušeli i na odlišném vzorku, rozuměj našich nevěřících kamarádech. Věřte nebo ne, žlutá barva u nich skutečně nedominovala :-). 
    Pokud se nám podařilo rozvířit diskusi (i když možná ne přesně v tom smyslu, v jakém jsme si přáli :-)), vnímáme to jako úspěch. O politice by se mělo mluvit. O politice by se mělo diskutovat. Měla by se respektovat pluralita názorů a rozvíjet kritické hodnocení toho, co se na nás valí z médií.
    Na závěr tedy chceme zdůraznit: Není až tak důležité, kterou stranu přesně budeme volit. Je ale důležité, abychom se, a ať to třeba zní jako klišé, rozhodli skutečně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je důležité, abychom se při volbě rozhodovali podle toho, jak strana přistupuje k základním lidsko-právním otázkám. A co je vůbec nejdůležitější a co chceme celým tématem měsíce zvláště zdůraznit: Pojďme volit! Nenechme propadnout svůj hlas! Protože jenom pokud nás bude dost, bude náš hlas slyšet!
    
    Reakce na konkrétní výroky z vašich řad:
A) Nechtěli jsme touto politickou hrou říci, že správný křesťan musí nutně volit stranu, která má ve svém názvu slovo „křesťanská“. Ale je     zřejmé, že pokud se ptáme na výroky související s křesťanskými hodnotami, budou lépe vycházet výsledky těm stranám, které tyto hodnoty ve svých programech akcentují.
B) Otázka na agenta provokatéra byla zařazena především proto, že se jedná o návrh Věcí veřejných, které v dalších postojích nebylo možné příliš jednoznačně odlišit.
Podobně jako pro pravicové strany „hraje“ například formulace výroku: „Zdanění fyzických osob by se nemělo v různých příjmových kategoriích výrazně odlišovat.“
C) O tom, že signály.cz nemají ambici změnit svou barvu na žlutou svědčí i to, že se ve výběru z blogů objevují kritické články právě na adresu KDU-ČSL.To, že jsou tu autorizovaní politici KDU-ČSL neznamená, že signály.cz je podporují, ale že se tito politici zajímají o mladé křesťany.

signaly.cz

Akce ateistických fundamentalistů

přidáno: 10. 5. 2010 10:36, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 10. 5. 2010 10:45 ]

Ateističtí fundamentalisté se snaží překazit návštěvu Benedikta XVI. v Británii

Dr. Richard DawkinsLondýn.     Na návštěvu Benedikta XVI. se připravují také ateističtí fundamentalisté. Chystaná zářijová návštěva hlavy katolické církve v Británii je velkou příležitostí, jak se objevit v médiích. Čím okázalejší nápad, tím větší publicita. Nejvíce se v tomto směru blýskli Richard Dawkins a Christopher Hitchens, kteří se zasazují o to, aby byl papež během návštěvy zatčen a uvězněn, protože je prý podle jejich mínění odpovědný za utajování případů zneužívání dětí některými kněžími. Jmenovaní se proto snaží nalézt mezery v mezinárodním a britském právu.
    Podle Dawkinse jsou všechny případné procedury proti papeži legální, protože ho prý nechrání diplomatická imunita, neboť podle mezinárodního práva Vatikán není státem. OSN jej prý nepokládá za stát a ani diplomatické kontakty s Vatikánem nemají podle Dawkinse plně diplomatickou povahu. Zmínění ideologové se domnívají, že Královská prokuratura zahájí proceduru proti papeži anebo předá celou záležitost Mezinárodnímu trestnímu tribunálu. Usuzují, že bude možné využít téhož postupu, jako v případě zatčení Augusta Pinocheta během jeho návštěvy ve Velké Británii roku 1998.
    Svatý stolec si však s těmito bizarními plány nedělá starosti. Vatikánský mluvčí prohlásil, že jde o čistě propagandistickou akci.

Rádio Vaticana

Tomáš kardinál Špidlík SJ

přidáno: 28. 4. 2010 13:30, autor: Antonín Malach   [ aktualizováno 5. 5. 2010 12:51 ]

     Kardinál Tomáš Špidlík SJ byl nejvýznamnějším českým teologem žijícím v zahraničí, světově proslulým znalcem spirituality křesťanského Východu, významným představitelem ekumenického úsilí a uznávaným reprezentantem a propagátorem české kultury. Celý svůj život zasvětil mimořádnému badatelskému úsilí na poli studia a praktické služby pro jednotu křesťanů. Za tyto své zásluhy byl papežem Janem Pavlem II. v roce 2003 jmenován kardinálem. Nejvýraznějším rysem jeho osobnosti je mimořádná schopnost osobních styků a navazování přátelství. Je znám jako hluboká duchovní osobnost a rádce (v roce 1995 dává jako první Čech vůbec duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a římské kurii). Uznání jeho vědecké práci a mimořádným lidským kvalitám bylo vyjádřeno doktoráty několika honoris causa (v roce například 1997 čestný doktorát honoris causa na Pravoslavné teologické fakultě v Cluji v Rumunsku a na Univerzitě Palackého v Olomouci, roku 1999 čestný doktorát honoris causa Karlovy Univerzity v Praze, roku 1999 obdržel papežské vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice, roku 2006 čestný doktorát honoris causana Sacred Heart University v USA Connecticut, kde byl vytvořen Institut ekumenických studií nesoucí jeho jméno); což je vše podloženo členstvím v odborných prestižních společnostech pro studium patristiky, za mimořádného mezinárodního věhlasu a ocenění. Je nositelem ceny Sira Daniela a Countess Bernardine Donohue v Římě, v roce 1994 jmenován čestným členem Petrohradské akademie pro byzantská a slovanská studia. Důležité bylo soukromé setkání kardinála Špidlíka s patriarchou Alexije II. v Moskvě. V roce 2002 mu udělila Česká biskupská konference Řád sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní dílo. Italský prezident Carlo Azeglio Ciampi dne 22. listopadu 2003 mu předal nejvyšší italské vyznamenání v oblasti kultury a umění Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění. Dne 28. října 1998 jej český prezident Václav Havel vyznamenal za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva vyznamenal Řádem T. G. Masaryka.

doc. Michal Altrichter, Th.D.

Pořady ČT:
Na plovárně s Tomášem Špidlíkem
Tomáš kardinál Špidlík

Několik humoresek se Špidlíkem
stránky ZRYCHLI

1-10 of 10