Colac 2005
 

 

 

Historii zavodu v Colacu jsem podrobne popsal v me reportazi z Colacu 2004 a proto to nebudu znova opakovat.

Colac 2005 byl 20. vyrocim tohoto ultra maratonu a proto organisatori se snazili o to aby to opravdu bylo neco pametihodneho. Za nejlepsi reklamu povazovali zvyseni peneznich cen – prvni cena byla zvysena ze $3,000 na $5,000 a navic byla vypsana premie dalsich $5,000 kdyz vitez zabehne za tech 6 dnu nejmene 900 km. Zajem mezi ultramaratonci na celem svete byl veliky. Prihlasilo se 36 bezcu z 12 zemi, mezi nimi dva cesti ultramaratonci – Jaroslav Kocourek, ktery vyhral uz nekolikrat tento zavod a Vlastimil Dvoracek. Kdyz se mezi startujicimi objevilo jmenu Yannis Kouros, bylo jasne, ze to bude opravdu mimoradna udalost v kalendari ultramaratonu.

 

Yiannis Kouros je vseobecne uznavany jako nejlepsi ultrabezec na svete. Je to puvodne Rek ale zije v Australii a ma oboji obcanstvi. Drzi nespocetne mnozstvi svetovych rekordu. Jak jediny clovek dokazal zabehnout za 24 hodin pres 300 km – takovy vykon se povazoval za nemozny. Take to nikdo jiny jeste nedokazal. Mohl bych jmenovat mnoho dalsich neuveritelnych vysledku kterych dosahl ale to neni ucelem teto reportaze.

Kocourek dusledkem zraneni musel svuj start odvolat ale i tak jsem se tesil ze poznam osobne dalsiho Vlastika – Dvoracka.

 

Start zavodu byl 20. listopadu ve 12 hodin. Z Tasmanie jsme vyjeli na lodi v patek vecer. Tesil jsem se ze se pres noc behem plavby dobre vyspim, ale bohuzel jsem byl na omylu. Do Melbourne jsme prijeli v 7 hodin rano. Celou noc se mi nepodarilo usnout a tak jsem doufal, ze se aspon dobre vyspim pristi noc v Colacu. Kazdy zavodnik ma prideleny dosti veliky vojensky stan. Stany jsou postaveny v radcich po obou stranach trate aby bylo obcerstveni po ruce. Mista tam bylo dost na rezlozeni vseho naradi – za 6 dnu se vystrida dost ponozek, botu, tilek, trenyrek I teplejsiho obleceni na behani v noci. To byva nekdy dosti zima. Kramu az nad hlovu a vsechno musi byt pekne usporadane a rezlozene, aby k tomu byl richly pristup. Jakmile zacne zavod, uz neni pristich 6 dnu na nic cas. Moje manzelka Josefa musi vzdycky rychle najit kdyz ji o neco pozadam.

Vedeni mesta vzdy porada pred zavodem vecirek s obcerstvenim a predstavenim vsech zavodniku s predavanim cisel a vsech informaci tykajicich se zavodu. Tam jsme se poprve setkali s Vlastimilem Dvorackem ( ja jsem Vlastislav). Zjistili jsme, ze nema nikoho kdo by se o nej staral behem zavodu a take ze nemluvi anglicky. Neni divu, ze kdyz se poprve zucastnil tohoto zavodu pred par lety ze ubehl “jenom” 630 km. Nedovedu si predstavit jak to vubec mohl zvladnout kdyz si sam obcas musel zabehnout do obchodu koupit jidlo nebo piti. I kdyz je tam kantina otevrena celych 6 dnu bez prestavky muselo to byt velice tezke kdyz nevedel o co se jedna a nektere z jidel ktere nabizeli byly pro nej uplne nezname a tim samozrejme podezrele. Ja osobne to povazuji za uzasne ze za takovych tezkych podminek dokazal zabehnot tech 630 km.

Tentokrat tam  aspon byl nekdo s kym se mohl domluvit a take se nam podarilo presunout ho do stanu naproti nas takze  Joza se mohla starat o nas oba dva. Pomoc tech kteri nas zavodniky obskakuji se neda precenit. Nejen ze nas obsluhuji jidlem a pitim abychom se nemuseli zastavovat ale casto museji i myslet za nas. Kdyz je clovek unaveny, je horko, nema chut na jidlo, nasi pomocnici nas museji nekdy nutit a diktovat co mame delat. Kouros napriklad mel 3 pomocniky. Jeste nez zacal zavod tak nam privedli predstavit jednoho z nich – Rudolf  Skrucany, puvodne z Bratislavy, ktery zije v Melbourne uz 10 let. Takze jsme tam meli dobrou Cesko - slovenskou spolecnost. Rudolf se projevil jako velmi zajimavy, prijemny a schopny clovek, ale o tom trochu pozdeji.

Vloni jsme meli krome stanu take obytny prives – caravan – kde jsme spali prvni noc ale ne moc potom, protoze je to mimo trat a tak jsme si tentokrat mysleli ze je to zbytecne. A to se ukazalo jako velky omyl.

Ve stanu se nadalo usnout. Tolik hluku ( trat je uprostred mesta v parku a kolem prijizdeji auta celou noc) hlavne od nakladnich aut ale take od mladeze, ktera se hlucne bavila celou noc kdyz se rozchala z ruznych baru kolem.

Kdyz jsem stal na startu pristi den v poledne mel jsem starosti. Dve minule noci bez jakehokoliv spanku a vedomi, ze pristich sest noci to nebude o moc lepsi. Jak to zvladnu?  

Pocasi bylo perfektni. Prijemne chladno. Vetsina zavodniku zacina pomalu, setri se sily. Ale zavod o prvni misto zacal hned ze zacatku. Brzy ve vedouci skupine byl samozrejme Kouros, Francouz Hardel , Vlastik Dvoracek and tri Japonci. Ja jsem zacal pomalu, po prvnich par hodinach jsem byl na 15. miste. V takove konkurenci, vetsinou hodne mladsich a zkusenych zavodniku, jsem si dal cil skoncit mezi prnimi deseti. To bych povazoval za uspech. Moje priprava na zavod nebyla idealni. Behal jsem pred zavodem 15 – 20 km denne, vetsinou na dvakrat takze jsem mel velice malo dlouhych behu. Krome toho to bylo vetsinou s mojim vlcakem Astou ktera uz ma pres 10 let a proto jsme behali dost pomalu. Rozhodne mene nez idealni priprava na takovy zavod. Ale clovek musi byt vzdy positivni a tak jsem si rikal za mam aspon cerstve nohy a tak to snad nejak dopadne.

Po nekolika hodinach jsem chytil druhy dech a zacalo se mi dobre behat. Konecne jsem si pripadal jako bezec a ne jako stary kulhavy dedek!

Prvni noc jsem puvodne planoval nespat vubec ale po pulnoci jsem zmenil plan a lehnul jsem si na hodinu. Usnout se mi zase nepodarilo, ale prece jsem si trochu odpocinul. Presto, ze to byla uz treti noc bez spanku, necitil jsem zadnou mimoradnou unavu. Naopak, behalo se mi velice dobre a po prvnich 48 hodinach jsem zjistil, ze jsem ubehl 278 km coz bylo o 20 km vice nez vloni za stejnou dobu a k memu velkemu prekvani o 10 km vice nez stavajici svetovy record pro 65 – 69 vekovou skupinu. Kdyby nebylo Rudolfa, tak bych to ani nevedel protoze jsem s nicim takovym nepocital a proto jsem to nijak nesledoval. Samozrejme ze jsem byl velice stastny kdyz jsem si uvedomil, ze nikdo na svete v mem veku neubehl dale nez ja za 48 hodin. Vypadalo to velice slibne ze se mi podari prekonat take svetovy record za 6 dnu.

Jak uz to ale byva, nebylo mi to souzeno. V parku se beha na 400 m okruhu po travniku, ktery se za par hodin promeni v prasnou cesticku. Par zavodniku  ma zajimavy styl behu - soupaji nohy po zemi a zpusobuji kelem sebe mracna prachu v kterem musime probihat. Ja jsem dost citlivy na prudusky a tak treti den jsem dostal skaredy zanet. Eric Wright z Jizni Afriky byl uz na tuto moznost pripraveny a tak mel sebou nekolik masek a tak mi jednu z nich dal. Behat s maskou pres oblicej neni idealni situace na behani a tak se muj beh podstatne zpomalil. Take jsem porad musel kaslat a tak  se muj beh zmenil v chuzi. Joza sehnala nekde eukalyptovy olej ktery jsme pravidelne kapali do masky aby se mi usnadnilo dychani. Ctvrty den dokonce nekdo donesl z lekarny inhalator, ktery mi venovali a tak jsem se pohyboval kolem s inhalatorem v ustech. Na konci 4.dne jsem byl 20 km pozadu za minulym rokem a bylo jasne, ze z dalsiho rekordu nebude nic. Po pravde receno, moc jsem se nad tim nermoutil, jak se tady rika: “Nema cenu plakat nad rozletym mlekem.”

Mnoho zavodniku posloucha behem zavodu muziku na rozptyleni. Ja jsem to vzdycky povazoval za zbytecne i kdyz jsem to mel k dispozici. Tentokrat jsem to zkusil a opravdu mi to ty dva dva velice zprijemnilo. Hlavne jsem se zaposlouchaval do soudnich historek od “zpivajiciho advokata” Ivo Jahelky. To mi opravdu zpravilo naladu. Ja ty jeho zpevy zboznuji, zvlast kdys jsem mel tu cest jeho I jeho manzelku poznat behem jejich navstevy na Tasmanii.  

Paty den znamenal zlepseni situace a mohl jsem zase behat bez masky. Rudolf mezitim sledoval Kourosuv pokrok k novemu rekordu a planoval taktiku pro zbytek zavodu. O jeho vitezstvi uz nebylo pochyb. Hardel, ktery byl favoritem na druhe misto mezitim podlehl rychlemu tempu prvnich dnu a nemohl uz dale pokracovat. Vsichni tri Japonci prozivali  krizovou situaci a sotva se potaceli kolem parku. Vlastik Dvoracek pokracoval statecne a byl na druhem miste. Na Kourosovi bylo take pozorovat nasledky jeho

nadlidskeho usili behem minulych peti dnu.  Tak jako v “Tour de France” kde je casto potreba k vitezstvi pomoc tymu, Yiannis potreboval nekoho kdo by s nim utikal aby mohl prekonat svetovy record. Ja jsem mel to “stesti” ze minule dva dny jsem behal/chodil pomalu, takze jsem byl pomerne odpocinuty a mohl jsem se ujat teto ulohy. Samozrejme ze s velkou radosti – jak casto se obycejnemu cloveku jako ja se podari dostat  tak blizko k takovemu sampionovi a stravit s nim na trati tolik casu. Nemluve o tom, co se clovek vsechno nauci.  

Kdyz clovek slysi a cte o jeho vykonech tak si musi myslet ze to vsechno je pro nej jenom hracka. A to byla prvni lekce. Brzy jsem poznal, ze i on musi tvrde bojovat se sebou kdyz uz mu dochazeji sily. A take jeho tym musi hrat dulezitou roli. Kdyz jsem poznal ze jsme zacali zpomalovat, upozornil jsem na to Rudolfa ( ti dalsi dva byli Reci kteri neumeli anglicky), ktery okamzite naplanoval vyzivu ktera  rychle nahradi vycerpanou energii. Take zvysili mnozstvi tekutin aby ho rehydrovali. Ono se to lehce rekne, ale lide jako Yiannis musi byt tvrdohlavi aby dosahli takovych vysledku. A to pak neni lehke pro jeho tym. Ale nakonec museji najit cestu jak ho presvedcit ze to, co  mu nabizeji je pro jeho dobro.  Takovy vycerpavajici zavod zpusobuje velke napeti a casto dochazi ke konfliktu mezi zavodnikem a jeho tymem. S tim se uz ale pomocnici vetsinou smiruji, i kdyz se uz stalo, ze se cely tym sebral a odcestoval kdyz uz to nadavani za vsechnu to pomoc a obetovani nemohli vice snest!

Yiannis se drzel statecne ale povzdechl si ze ho strasne boli kolena a kosti. Mel ve stanu asi 12 paru botu ktere pravidelne stridal, ale kvuli rychlosti to byly same lehke boty, ktere nemaji moc perovani. Ja jsem bezel v mych Asics Gel-Nimbus ktere jsou velice mekke a jelikoz jsem zjistil ze mame stejnou velikost tak jsem mu nabidl, aby je na chvili zkusil. K memu velkemu prekvapeni s tim souhlasil. Ja jsem si obul moje reservni boty a on behal cele odpoledne v mojich. Jsem presvedceny, ze mu to dost pomohlo. Dalsi problem byl, ze se udelalo velike horko. Ja jsem mel dost zkusenosti s teplem z meho behu pres Simpsonovu poust kde teploty dosahovaly az 51 stupnu a tak jsem byl na to vybaveny. Napred jsem mu nabidnul specialni satek, ktery ma uvnitr hubku a kdyz se namoci do ledove vody a uvaze

kolem krku, tak to chladi I nekolik hodin, nez se to musi znova namocit. Take jsem mel specialni chladici vestu, kterou mi Joza koupila vloni na Vanoce. Jsou v ni krystaly ktere do sebe nasaknou ledovou vodu a pak to nekolik hodin chladi telo. Pritom je to  prodysny material, takze je na tele docela prijemny.   Tu Yiannis take prijal – byl jsem sam prekvapeny, ze tolik dal na me navrhy.

Cele  patecni odpoledne nam slibovali, ze se blizi bourka a s ni ochlazeni. Ale porad nic. Kdyz to ale kolem osme vecer uhodilo, tak to stalo za to. Neco takoveho jsem jeste nezazil. Znenadani jsem videl pres park jak se zvedl prach, vsechno ztmavlo a bylo videt jen na par kroku. Prudky naraz vetru srazil nekolik stanu, jeden strom lezel pres trat a meli jsme co delat aby jsme se vyhnuli ruznym letajicim objektum. Zacalo prudce lit, Yiannis vbehl do sveho karavanu a ja do naseho stanu pro nejakou plastenku. Cekal jsem, ze se zavod zastavi protoze byla i bourka, ale nez jsem se nadal  jsem zjistil ze Yiannis je uz zase na trati a tak jsem nevahal a byl jsem tam take. Nastesti bourka netrvala dlouho a konecne se ochladilo. Trvalo to chvili nez se podarilo odstranit prekazky s trate vcetne stromu, ktery museli rozrezat na kousky motorovou pilou a tak jsme z toho  meli na chvili prekazkovou drahu a ruzne obkliky. Nakonec to ale vsechno dobre dopadlo, jenom par lidi utrpelo mensi zraneni.   

Veskera pozornost byla ted uprena na Yiannisuv svetovy record. Rudolf pilne pocital a daval nam vedet kolik kilometru jeste zbyva, kolik kolecek musime ubehnout za hodinu aby se to stihlo a ruzne dalsi uzitecne informace. Take nam oznamil, ze kdyz Yiannis ubehne 1000 km do 4.17 v sobotu rano, tak prekona svetovy record na 1000 km. To jsme si ale rychle spocitali, ze to nebude dosazitelne a proto se spokojil s prekonanim recordu ve sve vekove kategorie. Na to stacilo dobehnout do 6 hodin rano. To nebyl problem. Take jsme si spocitali, ze 6 denni record muze prekonat, i kdyz si dovolime mensi odpocinek. Uz jsme to potrebovali a tak jsem si oddechl kdyz pred 11 vecer Yiannis prohlasil, ze uz ani nevidi na trat a ze se jde zalehnout. Dohodli jsme se na celou pulhodinu!

Sotva jsem zavrel oci, uz mne budili. Nez jsem zalezl do postele tak jsem byl uz obleceny do toho v cem budu utikat a tak jsem jenom obul boty a byl jsem zpet na trati. Yiannis se jeste pripravoval a tak jsem mel cas venovat se mym zadum, ktere mne  bolely tak, ze jsem se nemohl poradne narovnat. Ono to nebylo nic noveho, obycejne se to zase rozbeha. O tom ale pozdeji.

Yiannis ubehl  1000 km pred sestou a tak mel dalsi svetovy record, i kdyz jenom v jeho vekove skupine ( je mu 49 let).

 

Povest o tom ze uz neni pochyb o tom ze prekona sestidenni svetovy record se brzy roznesla a asi o pul jedenacte prijelo nekolik autobusu s Rekama z Melbourne kteri ho prijeli povzbudit. V te dobe nam Rudolf oznamil, ze prestoze to bude novy svetovy record( stary rekord byl 1023 km, ktery Yiannis sam zabehl pred vice nez 20 roky ), nebude to nejdelsi vzdalenost ubehla za 6 dnu. Nejdelsi vzdalenost je 1034 km, zabehla v uzavrene hale.

Ale to ani Yiannise ani mne nezajimalo. To je prece jina disciplina a po tom nam nic neni. Cert ho vem a vsechny ostatni, kteri jdou na nas s takovymi napady! Aby to bylo jasne ze o to nema zajem, Yiannis vydal nejake pokyny recky, kterym jsme nerozumeli, ale v pristim kole uz bylo jasne o co slo. Jeho pomocnici mu prinesli zrcadlo a holeni, Yiannis zpomalil do kroku a zacal se holit! Potom se prevlekl do cisteho obleceni – chtel vypadat pekne na fotografii kdyz prekonava svetovy record. S takto vystrojenym a vymydlenym Yiannisem jsme spolecne pokracovali k jeho historickemu okamziku.

Slavy bylo hodne, Yiannis obehl jedno kolo mavajice Reckym praporkem v jedne ruce a Australskym v druhe . Novy svetovy record!

 Ale to jeste nebyl konec. Najednou se v nem probudilo rozhodnuti zabehnout dale nez kdokoliv pred nim, zbavil se praporku, svlekl prebytecne obleceni a zacal novy zavod. Tady se ukazalo, jaky je to borec. Nastala nejnapinavejsi a nejvice vzrusujici chvile celeho zavodu. Vsichni kolem ozili po tom, co se zdalo ze se Yiannis spokoji s tim co uz dosahl.

 Rudolf nas zacal informovat po kazdem okruhu o tom jak rychle musime zabehnout kazdy okruh, jaka je nase hodinova rychlost a kolik okruhu nam jeste zbyva. Bylo to velice napinave a take velmi vzrusujici. Nikdy bych sam neveril tomu, ze budu s nim schopen udrzet krok. Nase rychlost dosahovala 12 km za hodinu. A to po 6 dnech a 6 nocich skore nepretrziteho behu. Sam jsem byl prekvapen jak nam to slo. Ta celkova atmosfera pomohla zrejme vyprodukovat dostatek adrenalinu v nasich telech ze najednou nic nebylo nemozne.  Potrebovali jsme udrzet 9 km za hodinu. Vydrzime to?   

Kdyz se priblizila posledni hodina, diky nasemu rychlemu behu, zbyvalo uz jenom 7 km na prekonani rekordu. To uz nikdo nepochyboval o tom, ze tento zavod vstoupi do dejin “ultramaratonu” jako nejuspesnejsi sestidenni zavod na svete. Padlo plno rekordu: asijsky, indicky, svedsky a mnoho vekovych svetovych rekordu. To musi mit clovek opravdu stesti aby byl u toho a navic byt primym ucastnikem. Kdyz jsme prepehli pres cilovou caru pri prekonavani toho posledniho rekordu, dav uplne silel. Yiannis mne objal a dal mi rychly polibek. Malem jsme pri tom spadli. Mohl bych v zivote doufat ve vetsi oceneni? Vzdyt je to nejlepsi a nejslavnejsi ultramaratonec na svete! Po tom jsem ho uz nechal tech poslednich par minut dobehnout samotneho. On si to zaslouzil, aby v tom momentu slavy byl sam stredem pozornosti.

Rad bych take napsal vice o jinych ucastnicich tohoto zavodu. Bylo tam mnoho zajimavych lidi ale o tom bych musel napsat celou knihu. Presto se ale musim zminit o jednom – Dr Andy Lovy z USA. Je velmi znamy mezi ultramaratoncema uz mnoho roku. Je mu uz 70 let a presto statecne pokracuje. Samozrejme ze uz hodne zpomalil a tak ma co delat aby kazdych 24 hodin dosahl predepsane vzdalenosti. Presto se vzdycky ochotne nabidnul pomoci nespocetnemu mnozstvi zavodniku, kteri meli nejake potize. Ja jsem byl jeden z nich. Jak jsem se uz zminil, kdyz jsem vstal po pulhodinovem spanku posledni noc pred koncem zavodu, moje zada se nechtely lehce narovnat. Andy mne hned poslal do jeho stanu, polozil na vysetrovaci stul a prohledl. Prohlasil, ze moje zada jsou nejak vysinuta z normalni polohy a ze je to asi vysledek nejakeho stareho zraneni. Vzpomnel jsem si na moje mlada leta, kdy jako parasutista jsem zazil dost prudkych dopadu a tak jsem se tomu ani moc nedivil. Konecne vim, proc mne skoro cely zivot zada trapily. Proc jsem si to nikdy nedal zkontrolovat, to nevim. Rikal jsem si, ze skoro kazdeho boli zada a tak je nejlepsi to ignorovat.

Andy se mnou trochu zacvicil, v zadech mi ruplo a kdyz mi rekl abych se postavil tak jsem byl velice prekvapen, ze vsechna bolest uplne zmizela. Andy mi rekl ze tu bude potrebovat jeste dalsi osetreni. Mezitim abych utikal az do konce zavodu a pokud mozno se nezastavoval. Poslechnul jsem jeho rady a velice dobre se mi s Yiannisem utikalo. Az do te doby, nez jsem si musel sednout na zachod. A uz jsem zase volal Andyho o pomoc. Znova zopakoval celou proceduru a bylo zase dobre. Nastesti to vsechno trvalo jenom par minut a tak jsem moc casu neztratil. Slibil jsem Andymu, ze uz nikdy v zivote nepujdu na zachod! Musim to zaklepat na drevo, ale od te doby mam pokoj.  Musim se ale priznat ze svuj slib jsem nedodrzel!

Nikdy se nesmi zapomenout na dulezitou roli kterou hraji nasi pomocnici. Joza to nemela o nic lehci nez ja. Nespala o nic vice nez ja, dokonce jeste mene. Ji patri moje diky za dobry vysledek. A vubec ti nasi pomocnici to maji mnohem tezsi nez my.  My jsme tak trochu blazni a oni ne!

Po prijezdu domu jsem se nemohl odpoutat od Colacu a tak jsem procital vsechny prispevky na website  www.coolrunning.com.au a na dalsi website

www.sixdayrace.com.au  Bylo tam mnoho zajimavych prispevku ale nejvice jsem byl prekvapeny mnozstvim velmi zajimavych a velmi dobre promyslenych a vystiznych prispevku od Rudy Skrucaneho. Dodnes nemoho pochopit kde na to vzal behem zavodu cas. Nejenom ze se staral o Yiannise, studoval vsechny rekordy a statistiky, planoval vsechno dopredu a pritom pomahal I jinym zavodnikum vcetne Vlastika Dvoracka, ktery dobehl druhy kdyz musel statecne bojovat aby udrzel svoje misto pred jednim z Japoncu, ktery se mu nebezpecne priblizoval. Kdyby tam Kouros nebyl, tak to Vlastik vyhral. Ubehl pres 800 km. Ja jsem skoncil celkove sesty. Jsem s tim velmi spokojeny. V takove konkurenci a mezi tolika mladsimi zavodniky to povazuji za uspech.

 

Zase jsem so hodne priucil a take ziskal jeste vice sebeduvery.

Uz ted se tesim na Colac 2006.

 

22. prosince 2005.

  

Toto je bohuzel jen pro ty, kdo rozumi anglictine.  

    

This was written on the Cool Running website

 

Rudolf

veryCoolRunner

Member # 5952

Crew member for

Yiannis Kouros

 

Hello everybody.

The runner of the race is Vlastik Skvaril.

48HoursWorld Record in age category( 65+) and that was only as a

split to 6 days race, than illness (dust - bronchi, bronchi medicine,

breathing difficulty,

running with face mask in the hot afternoon than running  with

inhalator,he could not sleep,because of coughing,..the last 2 days

he knew, he could not do 6 days WR in age category (the lost km in

days 3-4), so he committed himself fully to Kouros records, and was

running with him at the pace Kouros was capable of at any stage,

going to sleep last night only when Kouros hit the caravan and

strictly requesting that the referees would wake him up, as soon as

Kourous is back on the track (trail haha).

Vlastik would often run with bottles for Kouros,

holding food, stopping to talk to me, to slowly explain what Kouros

wants or needs, or to do with me the pace calculations etc, listening to

my calculations and instructions for Kouros, than sprinting, catching

up with Kouros and explaining during the lap...(the area for crew runner

contact is restricted).

It was really similar to Tour de France situation, when the leader of

the team has riders helpers.

So the runner of the race is Vlastik Skvaril.

You had to be there to see it to fully get what was going on

The fact that the runners did PBs, age WR, national records, asian

6day record, is unbelievable considering the track and the weather

last 2 days.

Friday afternoon was bloody hot, The storm was hanging around, but cool

Change not coming for 6-8 hours, exhausted Kouros was limping

Around desperately trying to replace the fluids and cool the body.

Swallen legs could not take the pounding any more. Vlastik gave for

few hours h1s own shoes to Kouros and was running in his training

spares, Vlastik gave Kouros the neck sponge, which was soaked all

the time in ice water, Vlastik  gave Kouros his expensive cool vest

which was his wife's Christmas present and he never had a chance to

try it. I did take out from the original packaging,...

The storm finally hit around 8 pm. We had the warnings Claude

Hardel just came back from short trip to GOR, telling me the storm

was very violent, and is coming quickly. The second it hit, our tent

was on the tree, only the back wall remaining on the ground,

everything was in mess, Everybody running to our rescue, while we

were trying quickly to dress Kouros into some rain proof clothes in

the caravan, He was out running in the storm within 5 minutes. The

cool change and rain save his pace, since all afternoon he was doing

something like 4 km per hour.

Vlastik came to ask if Kouros is hiding in the caravan, whenI told

him is out back running, he sprinted after him to help his pace.

So, as much as it was Kouros and his records, it was

Vlastik and his true sportsmanship.

And I feel so much grateful to have the chance to be so close to it all.

More details later,