Reportáže‎ > ‎

Sešlost na Třebíčsku

23. - 24. 7. 2011

Ondra, Patches, Tomo, Pavlos, Zafod


Náš tým občas snese přirovnání k jisté právní a společenské instituci po určitém časovém období. A to nepřeháním, některé průvodní jevy jsou typické a nezaměnitelné. Jedním z nich je, že pokavaď se zrovna náhodou nepereme o to, kdo něco udělá, tak to končí procesem horkej brambor a černej Petr, a ten nakonec zbyl na mě. I když v případě téhle reportáže jsem se toho ujal celkem ochotně a dobrovolně.

Takže jak to bylo s tou Sešlostí. Tu jsme si vyhlídli předem, že byla relativně blízko k Brnu a vývojem kvality minulých ročníků se zdálo, že bude stát za to. Agendu si tentokrát vzal na starost Patches. Někde mezi tím se odehrálo společné večerní dolušťování Bezvíčku, jež přineslo dva pozitivní výsledky. Prvním bylo objevení kombinace vlašskooříškové zmrzliny s jablečnými kolečky a druhým přislíbení Pavlosovy účasti na hře. Už se z něj coby hosta pomalu stává naše pravidelná akvizice. Pak probíhala fáze, kdy nám chyběl jeden až dva lidi podle toho, jak moc zrovna pršelo a jestli Tom měl nebo neměl jet o klíčovém víkendu na vodu, která pro něj měla prioritu. Nakonec všechno dopadlo skvěle, a tak mohl jet s námi. A pak ještě napsal Pavlos, že by se k nám jako pátý přidal Zafod (Jemen/Průzkumníci kapitána pejska), takže hurá, jsme komplet a navíc máme tým sestavený ze zkušených hráčů.

Stejně zajímavě ovšem vypadala i konkurence. Zejména upoutala notně posílená Tykadla, Alberti, Vepři ve Při, Ústřední topení, Unavení ponocní, Bazinga, NaPALM, Vlhká Jáma, MUPY MUP!, Popocatepetl a tak dál, byť některé ze zmíněných týmů nešly v úplně nejsilnějších sestavách. Velmi zajímavě vypadalo i JÁDRO posílené o Dera z Přizdisráčů a Přizdisráči oslabení o Dera z Přizdisráčů, ale zato posílení o Gábex z Průzkumníků, která zase pro změnu peče s námi vypůjčeným Zafodem, což dávalo celé hře pro některé ze zúčastněných docela zajímavý rozměr. Každopádně hrubý odhad kvality týmů dával při naší současné formě a sestavě naději na umístění někde kolem první pětky. Hlavním cílem ale bylo dokončit hru, což už se nám setsakramentsky dlouho nepoštěstilo (naposledy snad na Sendviči).

Vlak do Třebíče jezdí jaksi divně a s výlukou a ještě jsme se přidali k o něco dříve jedoucí skupině, takže následovala dramatická chvilka s dobíháním autobusu na poslední chvíli, ale nakonec jsme se srotili všichni. Po cestě jsme vedli silácké řeči o tom, jak to tam tentokrát určitě spadne a budeme přinejmenším na bedně, jak budeme běhat pro terénní nápovědy, a trumfovali jsme se nabídkami porcí naběhaných kilometrů, kde jsem hlásil pas hned na začátku a nakonec to vyhrál náš elitní běžec, co chodí i na vytrvalostní závody a tak. Prostě z nás v tom buse musel jít strašnej strach a respekt a kdovíco ještě, i když si teda nejsem jistej, jestli těm deklamacím někdo z konkurence vůbec věnoval patřičnou pozornost. :-)

V Třebíči jsme zaplatili Páji za vlakobus a rozutekli se do bankomatu, pro něco na zub a tak. Koupil jsem si komprimátový mix, který v této reportáži ještě sehraje blíže neurčenou roli. Většinu času jsme pak strávili řešením toho, jestli si někam půjdeme sednout nebo ne, takže jsme nakonec museli celkem spěchat. To ve výsledku ani nebylo potřeba, protože byl start odložený kvůli zpoždění pražáků. Patches vyzvedl obálku a odmítl mi ji dát do ruky a neustále ji hlídal, abych se k ní nedostal. Že ho takový blbosti vůbec baví. Tak jsme se vypleskli na trávníku. Teda, vypleskli se ostatní, já jsem samosebou vytáhl svoji exkluzivní a luxusní zelenou! skládací!! karimatku, která se mnou za ty roky, co ji mám, už prošla světa kraj, váže se k ní spousta nezapomenutelných zážitků a kterou bych za nic na světě nevyměnil, a na té jsem se pohodlně uvelebil. A pak jsem vybalil a rozdělal komprimátový mix, který dostal přednost před tradičními jablečnými kolečky, ta je lepší šetřit na odměny za vyluštění šifer. Mimochodem, při konzumaci komprimátového mixu jsme zjistili, že se z jednoho Pezu a dvou Besipek dá vyrobit náprava. Naneštěstí jsme to zjistili až ve chvíli, kdy už byla většina Besipek vyjedená a moc se toho zkonstruovat nedalo, tak už jsme ty bonbóny dorazili a ukončili jejich roli v celém příběhu. Pak jsem se ještě párkrát pokusil chňapnout po obálce, a najednou bylo odstartováno.

0 - Start

Cca 14:30 Ani nevím, jak se to všechno sešlo, ale najednou byly všechny čtyři indicie - Rus, Kost, Operace, Dobrovolníce (původně čtená jako dobrovolník) – pohromadě, a mohli jsme se vrhnout na samotné řešení řady deseti ošklivých znaků. No to je přece jasné! Hledáme pěti nebo desetipísmenné heslo ze čtyř indicií o které to posuneme... ...tak ne. Nápověda ale byla jasná hned, takže jsme se společně s většinou ostatních týmů, co na tom, počítám, byly stejně, zvedli a šli ke kapli v Řípově. Kluci vybrali docela dobrou cestu, která nás u kaple vyplivla na slušném šestém místě. Možná bych si měl radši rovnou odbýt přiznání, že „vyzvedli jsme šifru“ znamená, že šifru vyzvedl rychlejší předvoj, a já s případným dalším doprovodem jsem obvykle s několikasetmetrovým zpožděním následoval... Ne, že bych chodil pomalu. To jenom kluci chodí strašně rychle. :-)

1 - Křížovka

15:49: Křížovka byla v pohodě. Povšimli jsme si shodných písmen ve slovech, docvakla Sešlost i význam druhů zápisu, Pavlos s předstihem odhadl Brailla coby princip kódování a najednou už jsme se zvedali a šli k božím mukám. Byl to fofr, normálně bych navrhl oslavné jablečné kolečko, ale to si necháme na později. Při pohledu na luštící týmy se zdálo, že dokonce odcházíme jako první.

2 - Banánek v čokoládě

16:16: A bylo to tak. Usadili jsme se o pár desítek metrů dál u posedu, kde jsme měli nejlepší přehled o situaci a počtu příchozích týmů. Letmý pohled na obrázky a první klíčové slovo „rakvička“ bylo na světě. Člověk se sice takovou „hloupost“, jako že jde o něco tak nešifroidního jako jsou zákusky, automaticky snažil zamátnout, ale když další obrázky byly větrník, věneček a malej indián, tak to do sebe všechno najednou zapadlo. Pojmenovali jsme většinu a lezl z toho Padrtův mlýn, tak jsme dohledali i zbytek. Kluci mi neuznali plundru a po cestě za ni dosadily buchtu a bylo dokonáno. Takhle sladká šifra by možná zasloužila sladkou odměnu, ale dokud bojujeme o čelo, nebudeme zbytečně marnit čas. Kolem zatím nikdo neprošel, na trojku jdeme jako první. Ale máme někoho v patách, pár set metrů za námi (mnou) jdou Vepři ve při.

3 - Barevný čtverec

16:46 Vyzvedáváme šifru a jdeme do hospůdky. Luštíme čtverečky, okamžitě to identifikujeme jako rozdíly a pro jistotu převedeme celou tabulku na čísla 0-25. Interpretace bílého čtverečku dochází mezi tím, nakonec, tuším, převádíme hodnoty z třetího řádku, aniž si to nějak zvlášť uvědomujeme. Mezi tím Patches jakožto tradiční komunikátor s SMS systémem ztrácí koncentraci, nastal nějaký problém, neuznalo nám to zprávu s heslem. Tak volám orgům a posíláme SMS znovu, tedy oficiálně jsme devátí a na čtverečcích statisticky nejrychlejší, ačkoliv nás na nich pár týmů předehnalo. Inu, což, míříme do Krahulova. :-)

4 - Bludiště

17:28 Šifru bereme na čtvrtém místě, v podstatě společně s Jádrem. Písmena W,K,G dávají vzpomenout na MINA šifru z TMOU, kterou jsme tehdy museli zdlouhavě vyluštit i bez objevení morseovky. Dnes už jsme naštěstí chytřejší a okamžitě víme, co s tím. I délka cest je jasná, ale nějak se to nedaří správně napočítat, odcházející JÁDRO je svědkem okamžiku při němž letí propiska vzduchem a původní dolušťovatel rezignuje na svoji funkci. Tak to rychle překreslíme a systematicky se po jednotlivých krocích propracujeme k očekávanému řešení. I tak jsme si lehce polepšili. Se Zafodem jdeme v závěsu. Kluci vepředu dohánějí zadní voj JÁDRA, nás vzadu dohání předvoj Vepřů. S Vítkem pokecáme, odhalíme naše ambice a trochu neuváženě popřejeme hodně štěstí.

5 - Koláče

18:12 Na koláčích jsme třetí za JÁDREM a Bazingou, která tu ještě sedí. Čísla vypadají podivně, Patches rychle odhaluje binárku. Tím pádem je poměrně jasná i role ručičky, vlastně ne úplně, původní systém byl nejdřív napsat po směru hodinových ručiček a pak otočit čárkou nahoru. Mezitím probíhají s potutelným pozdravem Vepři a poblíž se usazují Tykadla. Nakonec vyluštíme HVE?????????ZST a jdeme na železniční zastávku v Hvězdoňovicích. Koláče mi tvarem připomněly vy víte co... Málem bych na ně zapomněl. Ale stejně není čas cpát se sladkým.

6 - Zrcadlo

18:51 Na Zrcadlo dorážíme hned za vedoucími Vepři. Zrcátko vytahujeme okamžitě, jenom se neví co s tím, hodně pracujeme s obvodem obrázku, jen to nejsystematičtější možné řešení nám pořád uniká. Vedle nás se na louce usazuje tým, který se asi po pěti minutách zvedá a jde pryč, což doprovázím nevěřícným pohledem. Nakonec je nám jasné, že se bez dalšího podnětu nehneme a takticky se rozhodneme pro nápovědu. Přichází velká chvíle našeho elitního běžce. Elitní běžec tvrdí, že je to moc daleko a že na to kašle, a protože si už na startu vyluštil sudoku, tak pošleme SMS. Přes jistý odpor je návrh nakonec prosazen, a tak máme nápovědu okamžitě, stejně jako řešení, a jdeme na Šibeničník.

7 - Krychle

20:03 Na vrcholu jsme překvapivě jako druzí za Popocatepetlem, z předchozí šifry před námi odcházelo víc týmů, ale nejspíš se ztratili v kukuřici. Okamžitě si všímáme vlastností písmen v morseovce a Zafod dostává nápad vyplnit krychli tečkami a čárkami. Řešení si rozhodíme na dvě půlky, kluci jdou od konce a já udělám pár písmen od začátku. Zatím se nikdo nezvedl, vyhýbáme se nebezpečnému kukuřičnému poli a celkem rychlou trasou míříme do Heraltic.

8 - Budíky

20:30 Přicházíme k výstavě, všímáme si hodiny otevření a jdeme dovnitř. Pak nastává pár okamžiků zuřivé gestikulace a taháme se ven, totéž se opakuje asi několikrát, poté, co objevíme tři budíky nad sebou, budíky bez ručiček, budíky s alarmovkou nahoru, nakonec Patches objevuje i jasné řady. U této šifry se dostávám do stádia, kdy se svou schopností reprodukce složitějších šifer raději rezignuji, páč vím, že tam vždycky nasekám chyby, a věnuji se něčemu užitečnějšímu, takže vyluštím prstýnek, dám si čaj a buchtu a nezávazně pokonverzuji se členy dalších týmů. Pak se vrhnu zpět na budíky, mezi tím posíláme pro formu nápovědu, která nám potvrzuje to, co už jsme tušili. Myšlenka na to, že těch budíků bude úplně stejně, se několikrát mihne, ale pokaždé zapadne. Pořád se nedokážeme dopočítat, téže činnosti si pak všímáme i u jiných týmů. A mezitím se tam motají lidi od konkurence a zacláněj. :-D Tikající budíky vytvářejí skvělou atmosféru, několikrát se leknu, že venku prší. Jednou z ideí (přiznám se, že mojí) je svislý průmět jednotlivých budíkových řad na podlahu a stylizovaný sedmisegmenťák, který by nás málem poslal někam na Kobylí Hlavu. Naštěstí kluci začnou dávat dohromady rastr, takže se těch stejných počtů fakt dopočítali. Někde je chyba, ale v posledních sloupcích řešení začínajících na OPAC... vykoukám TUN, zaběhnu do domu, vytáhnu je za límec a jdeme. Trochu litujeme ztráty, za tohle si tu rundu koleček ani nezasloužíme. Mimochodem, docela by mě zajímalo pozadí vzniku a tvorby celé šifry, třeba čí obývák se musel vystěhovat a tak...

9 - Hvězdy

23:22 Ale nakonec to není až taková hrůza, jsme tu třetí. Trochu bloudíme, ale pak tu blikačku najdeme. Najdeme i šest zadání, jejichž rozložení trestuhodně ignorujeme. Já se jdu převlíct a kluci mezi tím najdou šestiúhelníky. Padá návrh překlopit a původní rýsovací postup měníme ve vystřihovací a skládací. Tomo, tuším, navrhuje Breilla. Pořád si ještě neuvědomujeme důvod rozložení zadání, ale naštěstí jsou orgové milosrdní a dávají do řešení systematické řazení teček, jinak bychom možná byli nahraní. Na druhý pokus to máme a jdeme k vysílači. Přímou „cestu“ zkušeně interpretujeme jako hranici, místo toho si zvolíme cestu, která se nedá minout, a po zakecání skončíme uprostřed lesa. Pak najdeme jakože správnou cestu, jež nás dovede až na tu opravdu správnou, po které jsme mysleli, že jdeme, dospějeme k rozcestí pod vysílač a nahoru posíláme Patchese. Napadá nás, že bychom v jeho nepřítomnosti ujedli něco jablečných koleček, ale pak nás to teprve trklo. Pojídání jablečných koleček během hry totiž nosí smůlu! Tím se vysvětluje naprosto vše...

10 - Piškvorky

00:47 Přibíhá Patches. Jsme tu první! Bohužel naposledy v celé hře, nastává totiž pasáž drobného útlumu, kdy luštíme pomaleji, než bychom chtěli a mohli. Kupříkladu piškvorky jsou jasné hned, nacházíme sekvenci SPRAVNEDIVC, a pak nic. Chvíli se zaobíráme tím, že jsou to římská čísla, která by mohla nějakým zprzněným čtením značit nějakou kótu, notabene když orgové tvrdí, že je to SPRAVNE, ale pak se od toho oprostíme. Římská studánka taky padá, ale takovou haluz pochopitelně zamítáme. Kolem nás procházejí Vepři a tváří se, že už mají, muselo jim to trvat nějakých deset minut. Což znamená, že to bude strašně jednoduché. Tak ne. Naštěstí Tomo s Patchesem po nějaké době plácání objevují správný průběh partie, a řešení pak na sebe nenechá moc dlouho čekat. V lese kolem nás ale přibývá světlušek, takže sebou radši hodíme. Krom toho po vyluštění zjišťujeme, že Vepři už jsou o dvě šifry před námi. Takže pokud nebyla průchodovka tohle, tak bude aspoň ta další.

11 - Binárka

02:31 Binárka si ale taky vybere svoji časovou daň. Shodné sekvence máme. Pak navrhuji převod do římských čísel, což se některým úplně nezdá. Psát římská čísla zrcadlově nad sebe zdánlivě postrádá logiku. Až nakonec Patches z jednoho řádku vykouká binárku. Ale že to zase trvalo.

12 - R2-D2

03:48 R2D2 Mám naopak nakopne sebevědomí. Podle toho, jak dlouho na ní zůstali Vepři jsme čekali nějakou kruťárnu, ale šifra se nakonec ukázala sice jako těžká, ale elegantní. Nejdřív to vypadalo na tvorbu křížovky, ale pak Tomo přeměřil papír a začal odměřovat i souřadnice. Nádhernej příklad týmové koordinace. Někdo si tuším řekl o kolečko za odměnu, ale byl umlčen. Statistiky na stránkách Sešlosti vypadly, ale cítíme, že bychom mohli ještě před cílem zaútočit na vedení. Na naše stanoviště zatím nikdo nepřišel, takže máme i vědomí nějakého náskoku.

13 - Kruté hádky

04:53 Přichází možná nejzářnější okamžik týmu v celé hře. Čteme zadání šifry nahlas a po každé větě padá přesné vysvětlení jejího významu. Na druhé přečtení kroužkujeme písmena. Musíme vymyslet nějaký nový systém odměn. Jdeme jetel nejetel, mák nemák, před sebou vidíme krásný průsek v poli. Ten ale o padesát metrů dál končí, takže to radši bereme po prošlapaných cestách, navíc si ještě kousek zajdeme. Ovšem co to? Kolem nás probíhá Vítek z vedoucích Vepřů. Tipujeme, že si Vepři na čtrnáctce vzali terénní nápovědu a budou dolušťovat. Nakonec máme jen překvapivých třiadvacet minut ztráty.

14 - Metro

05:33 Pouštíme se do simultánního luštění. Prší a ta rozumnější pětina týmu navrhuje složit se do lesa, ovšem vzpurná část to chce prolomit na stojáka pod deštníkem. To má sice (jak jsme se v cíli dozvěděli) výrazný psychologický efekt na opodál sedící konkurenci, ale k vyluštění šifry to nepřispívá. Následně se Vepři spěšně zvedají, berou nohy na ramena a utíkají směrem do Okříšek, kde tušíme cíl. Nakonec se v tom lese skládáme všichni. V očekávání historického úspěchu se stupňuje napětí a nervozita, přecijen, zakysnout na posledním stanovišti... Problém je, že je tendence v šifře hledat nějakou multisložitost a záludnost, plíživě se mezi nás vkrádá rezignace. Po tom, co se vzburcujeme, když se navzájem pošleme do Brna, do Prčic a na jiný podobný místa, se konečně podaří situaci zklidnit a urovnat alespoň vyluštěním překapávané nápovědovky. Nápověda nám sice říká to, co už víme, ale zároveň přidává trochu jistoty do toho, co děláme. První padá semafor, až pak poměrně lehká „skrývačka“, na které se pracovalo od začátku víceméně správně, jen to chtělo systém a pevnou ruku. Na to, jak to bylo lehké... Ale co, naštěstí jsme tu počínající krizi na rozdíl od předchozích her rychle prolomili, nikdo nás ještě nedohnal, a tak se můžeme pokojně vydat do cíle. U kostela se dozvíme, kde přesně hra končí, kluci na mě ještě před sokolovnou počkají a posílají heslo. 

Cíl

05:33 A jsme v cíli, na druhém místě. Atmosféra je super, byť nás tam ze začátku moc není, ale dokončivších postupně přibývá. Ze všech sálá spokojenost a nadšení, z nás obzvlášť, vždyť je to naše první bedna na takhle obsazené šifrovačce. Bohatě využíváme nabízeného občerstvení, gratulujeme vítězům, bavíme se o průběhu hry, posloucháme zajímavé příhody z natáčení (některé přidělené tajné kódy musely vyloženě potěšit), chválíme orgy a děkujeme za hru, jejíž další ročník si určitě nenecháme ujít. Kvůli povinnostem odjíždíme do Brna už kolem jedenácté, ale ještě před tím dostáváme diplomy, rozdáváme a konzumujeme kolečka (teď už se to smí) fotíme se, a někde mezi tím si odložím svou zelenou skládací karimatku, kterou už nikdy neuvidím.

A tak pěkně to všechno začalo...


Sepsal Ondra
Comments