Reportáže‎ > ‎

NaPALMně 2014

JAK JE DŮLEŽITÉ NEUSNOUT NA PALMNĚ

Pro NaPALMně jsem se nechala adoptovat ROFLCOPTER!em, těším se jak malé dítě, s Patchesem a Rozym už jsme před nedávnem kolektivně v srdečné atmosféře zvorali Po trati, takže nám spolu nemůže být špatně. Ondra přináší týmová trička, která se Zuzou dostáváme do zápůjčky (juch!), chvíli se přátelsky pošťuchujeme se Spícími Voly a jde se na to. Doufáme, že jsme si hlavní dávku tuposti vybrali na první šifře („Sedm… čeho je sedm?“ „Těžko říct.“) a přesouváme se ve společnosti spousty týmů na vlak do Adamova. Po cestě si hrajeme s trpaslíkama. Některé šifrovací divočinou ošlehané týmy u tohoto typu šifry lamentují, že už to bylo stokrát a že už to je nuda, ale není to nuda. Je to zábavný pořád dokola a basta. V Adamově to žije a domorodci nevěřícně vykukují zpoza automatických dveří Alberta. Šifra s dvojicemi čísel padá poměrně rychle, vymaňujeme se z chumlu týmů a míříme na čtyřku.

Na tomto místě bych chtěla podotknout, že jakmile se někde objeví kopec, tak se hroutím už předem. Všechno ostatní jde, ale kopce jsou nepřítel. Je mi týmu trochu líto, že hned na začátku hry pozná, jakýho pomalýho slimáka si to adoptoval, ale slimákuju, seč mi síly stačí, a nakonec najdu tým i s šifrou. Chvíli haluzíme („E.T. volat domů… holub… nebude to Dům holubí?“, „Šerpa-peršan, tisk-písk.“, samozřejmý „kozel zahradníkem“), pak ale „Ten pejsek nedává pac, on panáčkuje, jakože prosí… prosí trpí sází… jé, fakt!“ a už se sbíráme a míříme k Žalmanovu památníku. Pětku se rozhodujeme luštit až na hradě, následují opět smrtící chvíle výšlapu, ale na Novém hradě je to tak ukrutná romantika, že je všechno příkoří zapomenuto. V šenku sedí i Spící Volové, kteří nám na hned na začátku utekli, tak máme radost, že zase vidíme jejich milé přátelské tváře. Odevzdáváme heslo z kalkulačkových čísel, dostáváme šestku. Vymýšlíme slova, něco se dokonce pokoušíme i googlit, ale síla signálu hraje proti nám, takže se stylově vracíme do historických dob, kdy chrabří rytíři u kalichu lahodného moku prostě ty šifry museli dát z hlavy. Pak dělá Patches nějaká kouzla, šifra je vyluštěná, jdeme na kótu 470.

Na kótě je strašně hezká a zábavná šifra… ze slámového vína, vyrobeného z bobulí na slámě, se brzy stává strawberry, horkopes se stává hotdogem, dle SMSek se motáme okolo předních pozic, tak máme radost, která nás neopouští ani na šifře následující, protože (jak jsme si nacvičili na hradě) nepotřebujeme googlit a naše literárně znalé hlavy sypou jména autorů knížek jak na běžícím pásu. Vracíme se zase na cestu, po které jsme přišli, pod tújemi na nás číhá šifra 9a. Rozhodujeme se následovat pokyny v šifře, hledáme megapohár. A on tam fakt je i s šifrou 9b. A taky začíná být už docela dost zima. Sedíme na kládách, děje se fyzika, ženy pokorně mlčí, muži udatně počítají. Rozy hlásí čísla z kalkulačky, oleje, vody a sirupy stoupají a přetékají, a nakonec nás posílají do nejbližší vsi k pomníku.

Do Olomučan to krosíme přes pole, nejdřív jsme u někoho na dvorku, pak ale naštěstí už u kýženého stanoviště. Je asi čtvrt na dvě ráno. U desítky nejprve děláme frekvenčku koleček. Zuza takticky vytahuje slivovici. Nechceme být tupocopter ze startu, takže velmi rychle zazní: „Čeho-je-čtrnáct??“ a ono je čtrnáct krajů ČR a ono to sedí, Ondra vykouzlí krásný graf, který vypadá jako autíčko nebo velryba nebo taky Česká republika.

Při přesunu na jedenáctku tradičně mizí z dohledu rychlíci Zuza a Patches, my zbylí si dáváme příjemnou procházku křovím okolo ostnatých drátů. Z pily úžasně voní dřevo, v lese houká sova, hvězdičky svítí (svítí i Mars, je velkej a červenej), písmenka si dávají pár koleček okolo oválu. V šifře je nachystaná nachytávka na ty, co nedolušťují hesla, ale nachytat se nenecháváme, nejdeme do Rudice, nýbrž na druhé „e“ Čermákovy cesty. A tam to je. Jednak JÁDRO, jehož enormní náskok jsme nějakým zázrakem stáhli, a pak taky tam je šifra, u které záhy pochopíme, proč jsme ten náskok stáhli. Vymýšlíme věci s mobilní a počítačovou klávesnicí a tak podobně, po nápovědě „Kupředu levá, kupředu pravá, i zpátky krok“ nám to pořád připomíná ruce na klávesnici, o něco později někteří zkouší, jak by dle instrukcí v šifře chodil člověk po čtyřech… nastává krize ohledně myšlenek i zimy, nejde to, upadá morálka, bereme dead. Štve nás to, ale je asi půl páté, začíná svítat, takže by postup dál mohl morálku zlepšit. V údolí je nádherně, takže se to hned musí trochu narušit výšlapem do kopce, leč i na kopci to je hezký. Děti, choďte na šifrovačky, takhle brzký krásný ráno jen tak nezažijete. Přichází však usínací krize, takže třináctku lámeme rychle, chceme tam s Patchesem jasan, tak tam Ondra dostává jasan.

Pod Jasanem máme stále krizi a i když svítí slunko a je relativně teplo, je nám zima a únava začíná nastupovat ve velkém, což má za následek úpadek v soustředění. Opodál na cestě je hromádka JÁDRA, přichází šťastný Dero („Tuhle chvíli si pamatujte. Rozhodl jsem se vydat se vlastní cestou a jsem tu dřív!“) a po chvíli zbytek Přizdisráčů, Bazinga a Spící Volové. Poskakujeme proti zimě a trudomyslnosti, vidíme (mžouráme) na Voly a ti se po velmi krátké chvíli zvedají a plni elánu prchají pryč. Šachy neovládám, takže pozoruju, jak s tím šachují ostatní, nakonec to graficky hezky píše, můžeme taktéž plni elánu prchat na kótu 472.

Už bylo dost čísel a čar a tak, toužím po obrázcích, ty na patnáctce fakt jsou. Studánka U srnce je opět hezké místo, sedíme na lavičce, koukáme na karty. Rozy krmí tým kyselými rybičkami, což má za následek poměrně rychlé vyluštění šifry. Zvoní mi budík. Čas a příležitost na kafe není, musíme dál, je půl deváté a cíl už začíná být blízko. Nevěřím svým očím, jak rychle dokáže ROFLCOPTER! sbíhat kopec. Ještě tak šikovná nejsem, takže se záhy ztratím. Stojím si tak na kraji rokle, přes kterou pozoruju JÁDRO stoupající po cestě k hradu… a k mému nemilému překvapení v ohybu cesty stojí i můj tým. Krosím tedy svah taky, navštívím přitom pár kančích obydlí, mají to tam moc hezký, a doháním ostatní. Je jasné, kam mají vést naše další kroky, takže si dáváme výstup na Nový hrad podruhé, tam dolušťujeme autíčkovou šestnáctku a nastává čas na Cílovou.

Nejdřív nadšeně ácháme a ócháme nad 3D objekty, které se nám vznáší nad šifrou. Utvoření dvojic ještě taky hezky zvládáme, ale pak nastává zásek a nejsme schopní s tím hnout dál. Mezitím dokončuje JÁDRO, přichází Spící Volové, kteří to mají za chvilku hotový a z věže pozorujeme vítězné gratulace… a pořád nic. Až po dobrých dvou hodinách děláme revizi pojmenovaných objektů a zjišťujeme, že tam máme chybku, která bránila správnému nápadu. Pak už je to hned, Ondra magicky vyvolá 3D žraloka, odesíláme cílové heslo a jdeme si pro pivo.

Chybičky, které se prostě stávají, nás sice stály lepší umístění, ale páté místo je páté místo. Hru jsme se ctí dokončili, užili si fajn cílové válení na Novém hradě, teď už jen doléčit namožené svaly a mozky, a hurá zase někdy brzo někam.

Za tým ROFLCOPTER! sepsala Míša

Comments