Reportáže‎ > ‎

NaPALMně

3.-4. 6. 2011


Ondra, Patches, Tom, Gartes, Pavlos (Jemen!)


NaPALMně byla hustá hra. I když mě zpočátku iritovala zdánlivou hrubkou v názvu, což bývá u veřejných akcí předzvěstí nejhoršího, nakonec dopadla jinak, než jak jsme čekali. Teda jak v čem, v něčem dopadla úplně stejně.


Náš tým se po dlouhé době konečně sešel v tom stavu, kterému se dá s nadsázkou říkat „plná sestava“. Tu tvoříme defacto s Patchesem a s Tomem. Další z pravidelnějších ani nepravidelnějších hráčů nemohli, takže jsme se kvalitně posílili o Pavlose z Jemenu a, což je v poslední době neobvyklé, měli jsme v týmu jen jednoho absolutního nováčka v podobě Gartes. I proto po zběžném prohlédnutí konkurence padl jasný cíl „nejhůř páté místo“ s případnými nadějemi na bednu, pokud se nám nepodaří v nějakých hloupostech jako jsou přesuny totálně zakufrovat, jako vždycky.


V tomhle ohledu NaPALMně rozhodně nezklamalo, tentokrát jsme holt nebyli tím úplně ambiciózním týmem, který se snaží za každou cenu vysedět řešení, ale místo toho potvrzuje rčení našich babiček jako že bez luštění nejsou další stanoviště a tak dlouho se s provázkem předvádí vrtulník, až se vteřinová značka utrhne. A to se o její identitě ještě ani nevědělo. Následně vystudovaný geodet a kartograf přehlédne typické hodnoty zeměpisné délky a šířky (byť kačeři jsou s těmi ciframi v ještě užším a hlavně pravidelnějším kontaktu a museli to mít hned) a aby toho nebylo málo, zapíchne prst suverénně na cyklostezku o mnoho desítek výškových metrů níže, čímžto je zaděláno na noční výlet po krásách svitavského údolí a jednu horskou prémii navíc.


Ale pojedeme popořádku. Jednobarevná kulička není černá, protože černá není barva, aspoň podle některých interpretací. Zrovna u kuličky je to sice velmi vratké tvrzení, ale orgův argument „černá je barva“ není o nic stabilnější. Samozřejmě to píšu proto, abych si spravil chuť, že mě profláklá odpověď „ANO“ napadla až pár sekund po zmíněné konverzaci. Málem bych začal mlátit o zeď stadionu hlavou, nemít obavy o to, zda by to vydržela. Statikové už těm konstrukcím moc času nedávají.


Ostatní podúkoly proběhly sice pomalu, ale v klidu (pomineme-li předčasné vyhození jednoho dílku skládačky) až na Dobré dříví, které jsme nemohli najít do té míry, že jsme hned prvním pokusem prohlásili, že na mapě není. Po ujištění, že na mapě určitě je, jsme se do hledání pustili znova a za pouhých pět vteřin byla kýžená lokalita na světě. Následovala nutnost, popasovat se se známkami. Nějak to vázlo, až nakonec uplynulo něco přes hodinu od startu, takže jsme poslali nápovědní SMS. Bohužel ji systém nepřijal, že až od kterési hodiny a že příště máme napsat až za X minut, což znamenalo nějakou tu minutu po termínu, kdy už se SMS posílat mohly. Nakonec jsme nápovědu nevyplýtvali, protože se morseovka najednou vyloupla a šlo se dál, konečně.


Na druhé stanoviště jsme přišli až někde v druhé desítce, tedy v těžkém rozporu s plánem, a naše rozladění se nezlepšilo při pohledu na brutální druhou šifru. Už jednička musela být vůči nováčkovským týmům dost neúprosná a jestli se dá hře vytknout jediná věc, bylo to, jakou čočku začátečníci hned na začátku, na druhé šifře, dostali. No, co bychom si... ...dostali jsme ji i my. Pohádku o Němci kouřícím Dunhillky a chovajícím rybičky známe, takže jsme logiku relativně rychle na pár pokusů prolomili. Problém ovšem nastal s tím, co dál, je to druhé stanoviště, přece v tom nebude nic těžkého. Správná tabulka byla sestavena během okamžiku, jenom pětipísmenná jména unikala a to až do momentu, kdy Patches poslal první nápovědní heslo. Poslal je ale o pár sekund dřív, takže jsme si ještě chvíli počkali. Aspoň si dá pro příště pozor. Nápověda znamenala okamžité nakopnutí a vyluštění během pár minut (VBPM). Hromada času v tahu, čelo závodu dávno za horama a my jsme se šinuli na třetí šifru v čase, kdy bychom jindy očekávali málem vstup do terénu. Jestli má tahle hra celkem 15. stanovišť a začíná takhle zostra, tak skončíme někde na osmičce.


Třetí šifra a hodiny. Všimli jsme si určitých patternů, ale na namalování hodin jsme si chvíli počkali. Každopádně konečně bez nápovědy a s drobným posunem pořadím nahoru. Ovšem pesimismus nás neopouštěl, a to po právu, protože jsme brzy uviděli velmi pesimistickou čtvrtou šifru. Šestadvacítka byla hned, významu čísla jsme se blížili, ale příliš se zamotali do evolučních záležitostí, číselných soustav daných částmi těla a představou, že se mají hledat pokud možno písmenkovité tvary pejsků číslo 2-5, protože všechna ostatní čísla tvoří zbytek posloupnosti 1-15, což nemohla být náhoda. Předpokládám, že šlo o úmyslného trojana, kterého si orgové dle mého názoru možná mohli odpustit. Každopádně jsme se měli víc orientovat na tu šestadvacítku, která rovněž mohla být trojská či vynucená tvarem pejsků a počtem čtverců, ale řešení z ní šlo lámat o poznání jednoznačněji. Patches musel psát další SMS. VBPM. Mezi tím jsme si rozšířili obzory o znalosti všemožných druhů psů a žiraf a taky zjistili, že máme v týmu arachnofobika. Likvidace havěti zabírala víc času než likvidace předloženého problému. Vlastně v tu chvíli šlo všechno luštění tak nějak stranou, jak se nám to občas stává, protože tým si v nejistých situacích, kdy to s motivací není úplně žhavé, vždycky vyhradí určitý čas na LULZ.


Do extrému to došlo na provázcích, kde se vlastně neluštilo vůbec. Jenom párkrát změřilo a všichni si hráli s provázkama, myslím, že z toho bylo obří kružítko, překážková dráha na chodníku a snad i laso, a kdosi tvrdil, že když se použijí jako padostroj a pustí se na zem, že je při dopadu slyšet něco jako „Hády“, což jsme chtěli i ukázat orgům, ale neukázali, protože pak nám ty provázky s rozeklanými jazyky připomínaly Hady i na pohled a pak se na to zapomnělo. Obecně je tohle typ šifry, jaké nám nejdou, takže se není co divit, že Patches po hodině posílal další nápovědní SMS. Odpověď byla správná, s číslem nápovědní šifry už to bylo horší. Takže jsme si ještě chvíli počkali a Patchesovi už se totéž za zbytek hry ani jednou nestalo. Díky Patchesovi VBPM, za hlasitého facepalmu. Ortogonální odměření kolmicemi od mapového rámu vyšlo na lesní cestu Šumbera (tam kde ve skutečnosti bylo), ovšem po jemné korekci o meridiánovou konvergenci (natočení souř. systému mapy vůči severu - a za tím si stojím) se posunulo blíže hlavní cyklostezce kolem Svitavy, kde jsme očekávali i pravděpodobnější cyklostojany. Důsledky viz výše, škody na čase byly nevyčíslitelné. Následovala totiž anabáze loukami, poli a mlázím, kde to byla past vedle pasti, ale nakonec jsme se vymotali na cyklostezku a pak rozdělali v Těsnohlídkově údolí na stolku mapu a podívali se na svahy pod Obřanským hradem, kde jsem kdysi pomáhal sbírat šneky a možná jsem jich, soudě podle sluchu, zase pár našel.


Kluci (P+P) pak běželi napřed, a na lesní cestě jsme pod dalším soustředěným útokem havěti rozdělali „jakošifru“, jejíž vyluštění bylo dílem okamžiku. Orgové možná pouze nedomysleli možnost aplikace univerzálních přirovnání jako „jak kráva“, které se rozhodně dá napasovat na všechny řádky, anebo „jako prase kost“ a tak dál, jejichž eliminace nás stála docela dost přemáhání. Ovšem počínaje touto šifrou už nám to zase začalo jít. Tady se zapojili všichni, i Gartes jakožto nováček přišla s podnětnými postřehy a notně přispěla k vyluštění.


Pak kluci vyslaní zpátky dolů ke hradu, který už jsme jednou prošli, nemohli najít cisternu, protože, jak jsem pochopil, nejdřív ve zříceninách hledali něco jako návěs se žlutočervenou mušlí a mezi tím uplynula asi půlhodina, během které jsme na obloze sledovali UFO, protože jsme nevěděli, co to je a moc jsme se nenamáhali na to přijít, protože bychom pak nemohli tvrdit, že jsme viděli UFO.


U hadů exceloval hostující Pavlos. Dodatečný nápad, rozstříhat hada na trojúhelníčky, se sice už tak dobrým neukázal, ale přišli jsme na jeho nedostatky hodně rychle a místo metody „puzzle“ použili metodu „čtverečkáč“. Pohodička a VBPM, kdy jsme začínali mít dojem, že snažit se o dojítí nemusí být až tak nereálná věc.


Takže jsme se zvedli a šli na Šumberu, kluky jsme pustili dopředu vyzvednout šifru. Tu jsme našli u památníku a kluky, kteří se mezitím ztratili v lese, navedli na správnou trasu. Už z dálky jsme se dožadovali Patchesova kalendáře a vůbec, VBPM.


Ta cesta k LOLkovi byla fakt hustá, naštěstí se to dalo obejít. Bohužel byla u LOLka mračna obtížného hmyzu a ještě obtížnější šifra. Což o to, principy Vennových diagramů a Brailla bychom měli, ale vzhledem k náchylnosti na chybu, kdy nic nevycházelo ani do té míry, kdy by se dalo pomýšlet na slepování obdélníčků dohromady, jsme to dali až když nám byla správnost našeho postupu potvrzena nápovědní SMSkou. VBPM.


U Bílovického kostela jsme dostihli Coredump, který tou dobou okupoval kýžené páté místo, takže nás nenapadlo nic vhodnějšího, než ho předběhnout na beruškách. VBPM. Ale fakt je, že jsme byli sami překvapení, že to hned sedělo. Dalším před námi byl Název týmu:, se kterým jsme se ještě na začátku hry předháněli, ale teď měli hrozivý náskok asi hodinu a čtyřicet minut, takže další polepšení v pořadí už nevypadalo moc reálně. Ale aspoň jsme se konečně dostali tam, co odpovídalo našim minimálním cílům.


Pipeman byl jasný hned a I V X padly taky, téměř celou šifru si dali Patches s Pavlosem sami. Nějakou chvíli trvalo, než jsme pochopili, co a jak číst, ale ta chvíle byla hodně krátká. Téměř by se dalo říct VBPM. V téhle fázi to šlapalo, což je pro poslední dobu typickou rolí ROFLcoptéry – zběsilá stíhací jízda z beznadějných pozic v závěru hry z a cesta vzhůru startovním polem, jak ostatně ukázala TMOU, Sendvič, Bedna, částečně i Matrix. Při odchodu jsme potkali přicházející Coredump, takže jsme až takový náskok neměli a ještě dlouho jsme se nedokázali zbavit pocitu, že máme minimálně dva týmy v zádech.


Kluci šli napřed vyzvednout šifru. Nakonec jsme jim šifru předali asi 200 metrů za nenápadně schovaným památníkem a pustili se do ní. Čekali jsme něco víc evil a über, ale třináctkové čtverce vykoukly hodně brzy, a za chvíli Pavlos přečetl z načrtnuté krychle řešení. Ne sice úplně VBPM, ale čas jsme měli hodně dobrý a stáhli jsme čelo startovního pole o dalších pár minut, ne, že by na tom v této fázi hry nějak výrazně záleželo.


Do Soběšic se dvě zastávky popovezeme, najdeme hřiště a na něm Název týmu:, z čehož máme nefalšovanou radost. Taky klobásy a pivo a kofolu, z čehož máme radost ještě větší, až jsme se zapomněli důkladněji věnovat šifře. Ovšem ten trojan v podobě názvu byl strašně fuj a všichni se snažili hrát mlýn, dámu a podobně. Pak se začala blížit hodina od vyzvednutí a nastalo hrůzné zjištění, že nám nezbyla žádná vyluštěná nápovědní šifra. V ostrém finiši se nakonec minutu před možností, žádat o nápovědu, podařilo vylámat řešení receptu. Nápověda přišla, no a jak jinak, VBPM. Možná to byla jen jediná minuta. Nalili jsme do sebe zbytky kofoly a vyrazili na čtrnáctku, ovšem tentokrát už s vědomím, že šance na dokončení hry téměř definitivně umřela.


Pramen chvíli hledáme, ale nakonec ho máme, po cestě jsme minuli odcházející JÁDRO. S pramenem nacházíme šifru, která vypadá jako polský kříž. A dál jsme se bůhvíproč nedostali a utopili zbytek hry v malichernostech jako bylo řešení otázek „ostružina, malina“ a „patizón a baklažán“ a někteří chtěli pojmenovat česnek jako dýni a vznikala nekonstruktivní slovní spojení typu „zhulenej jak paprika“, „vysmátej jak patizón“ a "nemá doma cibulu" a všecko to nápadně připomínalo epizodu s mopsím jazykem a mřížkou na loňské Krtčí Noře, kterou mimochodem zatím v kalendáři marně vyhlížíme. A stejně nezbýval čas a všichni už se viděli jak se něčím ládujeme, pijeme nebo spíme. SMS s polohou cíle po konci hry nedošla a kapitulační SMS nebyla přijata, takže jsme to pořešili zavoláním orgům a podívali se do cíle.


Dostali jsme porci výborného guláše a poslechli si pár zajímavých informací, prohlédli řešení, poděkovali za hru, odešli si sednout někam do zahrádky a celou hru zakončili tak, jak se sluší a patří.


Shrnutí: NaPALMně byla coby prvotina vynikající hra se spoustou neotřelých a originálních šifer. Orgové se IMHO sice nevyhnuli lehkému přecenění hráčstva, což ovšem postihuje i zaběhanější šifrovačky, a rozjezd tak byl svou obtížností malinko rozpačitý, ale pak následoval téměř bez výjimek jeden skvost za druhým (dost možná je to subjektivní pocit daný tím, že nám to začalo jít), z nichž by se daly zejména vypíchnout šifry s hodinami, s přirovnáními, s hady, s braillem, moc pěkné berušky a povedený pipeman. I kostka, i když možná zatížená větší mírou balastu, než bylo nutné, měla něco do sebe. A Einsteinova úloha byla sama o sobě výborná, třebaže bych si ji spíš než jako druhé stanoviště představoval spíš jako nějaký game decider. A abych nezapomněl, také tleskám nápovědnímu systému, který eliminoval odevzdaná čekání na nápovědy. Pořád bylo co dělat, pokud teda tým zrovna nejedl nebo nedělal vylomeniny :-) A vybraná trasa byla taky výborná a vůbec... Sympatickému orgovskému týmu děkujeme a fandíme a doufáme, že se budeme moci zúčastnit i napřesrok, protože hra si svojí kvalitou o pravidelné zařazení do kalendáře přímo říká.


Sepsal Ondra.


PS. Bacha na klíšťata. Našel jsem jich už pět a držej se mě jak kráva.

Comments