Svíčky 2011

27.-28. srpna 2011, Šternberk
 
11. místo tým JÁDRO

Sestava

Krutý Ricc již tradičně koncem srpna jezdívá relaxovat na konference a ani letošní rok nebyl výjimkou, takže Svíčky muselo JÁDRO opět absolvovat bez jeho tvrdě jaderné krutosti. Yetiho (tentokrát s kancLenkou) jsme zapůjčili žadonícím Přizdisráčům a sami se vybavili Čankem, který chodí jen na ty největší šifrovací špeky, jako jsou Tmou, Sendvič či Krůta. Jadernou čest jsme tedy hájili ve složení Dejw, Zuza, Jura, Pája a Čank (dříve Čánek, nyní přejmenován, aby byl taky na čtyři).

Bezvíček

Bezvíček by letos mohl být směle nazván spanilou jadernou jízdou – Dejw hned první noc lousknul ruletu, ráno při snídani červené plechovky, večer jsme pak u Dejwa v kanclu týmově dali další dvě úlohy, pak ještě další a tak, prostě jsme byli strašně dobří a dlouho se drželi na samé špici, než začly luštit i Tykadla, parchanti. Krásných sedm bodů nám bylo sladkou odměnou a výborným nástrojem pro chvástání před lůzrovskou konkurencí.

Před startem

Na tradiční předherní schůzce se motivujeme blíže neurčeným množstvím sklenic blíže neurčených moků a těsně si odhlasujeme dřívější odjezd na Svíčky. Díky tomu si můžeme v den hry v olomoucké hospodě s nejpomalejší obsluhou ve vesmíru dát teplý gáblík. Zuza s Čankem hlasitě kritizují číšníkovo šnečí tempo s nemilosrdností, která v mnohém předčí i krutostí proslulého Ricce. U stolu nakrátko přivítáme i Dera z Přizdisráčů, který se pomocí tklivé, veskrze nepravdivé historky o svém smutném údělu pokusí koupit náš soucit. Zdvořile ho odbydeme marlenkou a necháme ho napospas místním ochmelkům.

Navazující vlak do Domašova je natřískán konkurencí, ze které se vyděluje zvolený zástupce týmu Seš-lost, aby nám slavnostně předal vytoužené, slíbené, bronzové, nádherné budíčky ze Sešlosti. Máme z budíčků velikou radost a Seš-lost má z naší radosti takovou radost, že ze samé radosti pak málem vyhraje Svíčky. Možná kdyby nám v budíčkách nechali baterky, mohli i vyhrát! Kdo ví.

A dochází i k dalším mezitýmovým interakcím. Zelenáči ROFLCOPTEŘi z nás mámí informaci, zdali máme s sebou rum. Tož máme, ale nedáme. Sami máme málo! Přizdisráčům se pokusíme uloupit několik pověstných čokoládových muffinů, což se nepodaří, neboť Tom nenapekl. Tak jim aspoň předhodíme k rozjímání náš a jejich počet bezvíčkových bodů a jdeme si sednout na startovní loučku. Než hra odstartuje, bavíme se originálním nápisem na mém zbrusu novém repelentu: Po ukončení působení hmyzu přípravek umyjte z pokožky…

1 – Zviřátka

Již před hrou jsme se s Dejwem shodli, že našemu týmu často v klíčových okamžicích chybí koordinace a že s tím něco musíme udělat. Děláme s tím to, že se po startu hry nekoordinovaně rozprchneme mapovat zvířátka naražená na kůlech. Některá si zapíšeme několikrát, některá vůbec a zapisujeme si u nich různé věci. Všímáme si misky s barevným zvířecím krmením a trestuhodně zaváháme. Než nás totiž napadne, že bysme si mohli i něco uzmout pro vlastní hladovou potřebu, jsou všechny tiktaky, o antiperlích nemluvě, fuč. Zabíhám otravovat Přizdisráče a ti mi vystaveni hrozbě, že je budu otravovat ještě dlouho, vydávají dvě z nasyslených pěti krabiček pokroutek. Když máme po víc než hodině živočichy zkompletovány, ocitáme se na křižovatce, kdy je třeba rozhodnout, jakým způsobem zvířata seřadit. Zkoušíme asi deset nejsložitějších způsobů, až Dejw přečte morseovku skrytou v názvech a jsme zachráněni.

Zuza si bere mapu, po krátkém studiu o ní prohlašuje, že je celá špatně (mapa), ale že nás na další stanoviště dovede (Zuza). A tak se také stane.

2 – Do všech světových stran

Ze série písmenek nesměle vykukují světové strany, což hned bryskně odhalíme, a Dejw s Čankem už začínají produkovat řešení. Poté, co sbalím druhý exemplář šifry do batohu, ukáže se, že jim tam sice leze rybník, ale někde udělali chybu a zbytek jim moc nevychází. Vybaluji znovu šifru, s Jurou vytvoříme efektivní manufakturu a řešení máme dřív než se Dejwova skupinka vůbec odhodlá začít znova a chybu opravit. :) Cha!

3 – Puntíkatá

U rybníka nacházíme krom šifry i svíčkového fotografa Voryho. Ochotně pózujeme pro budoucí oslavný článek o vítězích Svíček v místním tisku. Po drobných neshodách řadíme text na dominokostkách do smysluplné podoby, skládáme za sebe a po vyzkoušení jedné slepé cestičky i správně přečteme v puntících a získáváme tajenku. Zuza hledá a najde v mapě požadované trafo v blízké vesnici, trošku si ještě zabrble nad divnou mapou, ale i tak je dost přesvědčivá na to, aby se na ni nalepil Vory a nechal se dovést až k dalšímu stanovišti. K našemu zklamání tam chce fotit jiné týmy, asi jsme ho o svém zlatém potenciálu dostatečně nepřesvědčili.

4 – Moderní pohádky

V pohádkové šifře se jako většina týmů nejprve necháme nachytat a s chutí posíláme pohádkové postavy do nepatřičných destinací. Římská čísla ve škrtancích vidíme, jen je tam těch čárek trochu moc, takže pak s lítostí odpíráme Dařbujánovi výpomoc od Davida Ratha, odvoláváme Nasťu ze Sibiře a pak už z toho vyleze blízká kóta. Totiž blízká. Zuza se hledíc do mapy vzpouzí, že je to docela daleko. Přímá konfrontace se skupinkou kolem Jurovy mapy pak odhaluje, že ač nás Zuza úspěšně dovedla do správné vesnice, sama se domnívala, že jsme ve vesnici vedlejší. Už chápeme její stížnosti na mapu.;)

Po cestě na kótu tvoříme s Jurou zadní voj a zapřádáme hovor se sympatickým týmem Unaveni sluncem. Sympatickým zejména tím, že nás jednak hážou do jednoho pytle s Prahorami, ale navíc má ten pytel ještě nápis „tihle vyhrají Svíčky“! To si sice myslíme taky (i když Prahorami jsme si nebyli tak jistí), ale šokuje nás, že podobný názor vyslovil i někdo mimo náš tým.:) Předem zavrhujeme myšlenku, že si z nás sluníčkáři dělají srandu, a řadíme si je do soupisky oblíbených týmů.

5 – Hadí bludiště

Na stanovišti vidíme povalovat se řadu týmů a větříme šanci je předběhnout. Šifra nám ale náš smělý plán poněkud kazí. Jakési bludiště s čísly a vyznačenými tvary, náznak rotace. Po hodině planých pokusů konstatujeme, že jsme se nepohnuli ani o píď a že je čas utratit první várku bodů z Bezvíčku. Nápověda nám nepomáhá. Nebojsa v ní hledá cestu, točí hady, libuje si ve slepých uličkách a je rád, že není v bryndě. My cestu najít neumíme, hady točíme blbě, slepé uličky nevidíme a v bryndě jsme až po uši. Čank ještě pomocí googlu upřesní, že se jedná o potíž, šlamastyku. Usuzujeme, že šifra je velmi těžká a že je čas na záchranu. Jura ji vytelefonovává a my ho ještě (ve snaze trochu si zvednout náladu) instruujeme, ať se zeptá, kolik týmů si už záchranu vzalo. „Tak prý jsme první,“ hlásí Jura s úsměvem. Prvenství na Svíčkách jsme si sice představovali jinak, ale co už. Utěšujeme se tím, že jsme beze zbytku využili bezvíčkové body a nebudou nás tedy během hry zbytečně tížit.

Stmívá se, ochlazuje a my se vydáváme dobýt dosud nedobyté, vzdálené stanoviště. Poblíž není žádná konkurence, které bysme se mohli vysmívat, a tak se smějeme aspoň Čankovi, který si nevzal s sebou dost oblečení a je mu zima.

6 – Kvíz (alternativní stanoviště)

Srdnatě ztékáme strmou silnici a v nejhořejší serpentýně nalézáme šifru! Vztyčujeme hrdě jadernou vlajku a stavíme base camp na blízkých kládách, kde šifru vyluštíme bleskovou rychlostí. Nezarazí nás ani neznalost Síbovy (ne)záliby v podmáslí, ani různě velké mezery, jichž si všímáme, ale jejichž smysl neodhalujeme. Jde nám to tak dobře, že ani nestihneme haluzit v mapě.:)

Řešení nás posílá na kótu Slunečná, je to daleko a začíná pršet. Jura nás zvesela upozorňuje, že teď začnou ty pravé meteorologické vychytávky, totiž vítr, voda. Spousta vody. Tato rychle se naplňující předpověď nás natolik motivuje, že po cestě obětujeme deset minut herního času a zastavíme se v malé, umolousané hospodě po cestě. Někteří z nás tajně doufají, že tam potkáme orgy nabízející chutnou krmi, což se ale nepotvrdí, takže dáváme jen pět rychlých limonád a pak se vydáváme do temné, mokré, blýskavé noci...

7 – Hádanky

Kótu s šifrou objevujeme cobydup a nás objevuje průtrž mračen. Vybíráme jeden strom, pod kterým lije úplně stejně jako kdekoliv jinde, a tvoříme dvě skupinky, sedící a stojící. Šifra obsahuje řadu hádanek, které by byla radost kolektivně luštit, kdyby na nás netekly kýble vody. Komunikace mezi oběma skupinami je utopena v dešti, takže v podstatě tvoříme dva na sobě nezávislé týmy, které luští šifru paralelně. Sedící Dejw opakovaně vyzývá stojící skupinku „neluštěte si to sami, pojďte kooperovat!“ a ukazuje přitom pohostinně na blátivý rybníček vedle sebe. Stojící skupinka z nepochopitelných důvodů odmítá sednout si na nabízené místo. Dochází k rozkolu, vzájemným výčitkám a jízlivým poznámkám. I přesto se podaří šifru vyluštit, byla vlastně dost pěkná.

S náladou pod (mokrého) psa vyrážíme na další stanoviště, které je ukryto uprostřed Země olbřímích větrníků, jejíž hranice tvoří bludné kořeny. Plahočíme se mokrými podrosty, v botách nám čvachtá, voda nám teče i ušima. Po hodině mokré marnosti Čank s údivem konstatuje, že má v botách mokro. Asi mezitím spal.:) Stanoviště nikde. Máme pocit, že jsme na dně. To se ovšem mýlíme, k pravému dnu se teprve blížíme. V další hodině se nám podaří ztratit Zuzu. Je mlha a směšná viditelnost. Telefonicky ji kontaktujeme a navigujeme ji k „nejbližšímu větrníku“, což je prozíravé, neboť větrníky jsou všude kolem, navíc v mlze je houby vidět. Po chvíli ztrácíme i Dejwa, kterému došla trpělivost a šel se sám porozhlédnout po okolí. Vydáváme se k nejbližšímu větrníku. Z nečekaného směru se vynořuje Zuza. Společně dojdeme k větrníku a opodál si všímáme zastavivšího auta, které svítí – to je dobrý orientační bod! Voláme Dejwovi, že se sejdeme tam, jak svítí to stojící auto. Dejw tvrdí, že je na stopě toho pramenu (či co to bylo), u kterého má být šifra. Auto zhasne. Jsme zmožení. Chceme se v budce u větrníku utábořit, bohužel je zamčený a co hůř, nad zámkem je kamera. Volá Dejw, že má šifru! Zázrak. Chceme ho přilákat k větrníku, společně rozbít kameru a vloupat se dovnitř, ale nakonec zvítězí slušné vychování a taky jsme na to už příliš unavení. Setkáváme se s Dejwem a usazujeme se na kraji silnice. Celková doba přesunu dvě hodiny dvacet minut. Cool.

8 – Bermudské trojúhelníky

Sice už přestalo pršet, ale pocitem sucha rozhodně netrpíme. Sedám si na nacucaný sedák a tím si definitivně likviduji poslední relativně suché místo na kalhotách. Koukáme na šifru a hned se nám nelíbí – vypadá to na nějaké rýsování. Dejw hlásí Thaletovu kružnici. Přeměřuji délky stran trojúhelníků a Dejw mě peskuje, že měřím strany ve špatném pořadí. Jsme dost deprimovaní a nemáme pořádné nápady. Vlastně ne, máme dva nápady, periodicky se opakující: 1. dáme si rum 2. vezmeme si nápovědu. První nápad je všeobecně přijímán s nadšením (až na rumového odpadlíka Čanka), druhý nápad vždycky zkrouhne Dejw řka, že se málo snažíme. Po hodině však i Dejw vyměkne a povolí nám nápovědu. Ta nám mnohomluvně popíše Thaletovu větu a Dejw se urazí. Odmítá dále spolupracovat a pomlouvá orgy. Čank provádí sérii podivných pohybů s pláštěnkou a vysvětluje, že si natřásá peří. Zuza střídavě drkotá zuby a sporadicky ďoube tužkou do šifry. S Jurou pitváme nápovědu, jestli v ní přece jen není něco víc. Všichni se velmi děsíme další totálky. Teď jsme teprv na dně. A vtom se jako deus ex machina zjeví ruka, vezme šifru, nakreslí přes sebe trojúhelníky správně, pomocí šipek nakreslí cestu, vypíše písmenka, Dejw to přečte a máme vyřešeno! A to vůbec nejlepší na tom je, že to byla moje ruka.:) Po depresi přichází euforie. Zuza mi v návalu vděčnosti slibuje věcné dary. S nadšením se balíme a spěcháme vstříc další, kéž jednoduché, šifře.

9 – Barvičky & vysírač

Barevná šifra nám dělá radost. Jde to rychle – jen ke konci týmu chvíli trvá, než odhalí, že mnou prosazovaná KRYSA v tajence je ve skutečnosti VYSÍLAČ. Tedy vysílač Prabába, abychom byli přesní. Škoda, že vysílač není v mapě, ale nevadí – dorazíme do oblasti Prabáby a pak se uvidí. Máme výbornou náladu. Míříme na poslední šifru, která nás dělí od Turniketu! Vytouženého Turniketu, kde nás orgové jistojistě osuší, usadí, zahřejí, nakrmí, utěší, napojí horkým čajem a doplní nám již téměř odpařený rum. Oddáváme se příjemnému snění a netušíme, že nás právě čeká další dvouhodinová noční můra.

Když jsme podle mapy na Prabábě, rozhodujeme se řešit chybějící vysílač s orgy. Síba to nebere (spinká). Voláme tedy na nápovědy, kde Dejw sděluje, kde jsme a že nemáme v orgovské mapě ten vysílač. Dostane se mu odpovědi, že jsme blbě a že vysílač tam je. Následujících 20 minut znovu studujeme mapu milimetr po milimetru. Vysílač nám někdo asi umazal. Voláme znovu. Dejw mluví tentokrát s jiným orgem, který nám prý poradit nemůže. Jsme bezradní. Vydáváme se na různé strany najít vysílač. Po chvíli někdo objeví v dáli vysílač, který bliká v morseovce! Hustý. Svoláváme se dohromady. Kolem nás prochází tým, předstíráme tedy, že studujeme mapu, abychom zbytečně nenapovídali. Pak se soustředíme na vysílač – vysílá pořád dokola něco jako KPMMF. Mezitím volá probudivší se Síba, co potřebujeme. Říkám, že jsme měli problémy s vysílačem, ale že „už jsme si toho všimli“. Síba na to, že to určitě dáme, že je to jednoduchý. Škoda, že jsme každý mluvili o něčem jiném.:) Po nějaké době se totiž rozednívá a ukazuje se, že morseovkový vysílač je ve skutečnosti větrník, který si to svoje KPMMF bliká asi jen tak pro radost. Jsme otrávení jak švábi. Vydáváme se dál po silnici s tím, že prolezem Prabábu a vysílač najdem, i kdybysme ho tam měli postavit. Po cestě zdokonaluji svůj nedobrovolný vynález, totiž spánek za chůze. Ač se snažím udržet vzhůru, moc se to nedaří – ze spánku mě vždy nakrátko probere pouze několik hrozících pádů do škarpy. Nakonec vysílač nacházíme kdesi na mýtině, kolem se to hemží týmy. Další rekordní přesun – dvě hodiny deset minut. To nám to ale jde!

10 – Sudoku & Turniket

Chvíli zabere, než nalezneme polohu Turniketu na zadní části šifry. Kolem stanoviště neustále zmateně pobíhají vyslanci různých týmů, strategicky se tedy dělíme: já s Jurou vyrážíme rovnou na Turniket, zbytek zůstává luštit podvojné sudoku na místě – pro případ, že je tady třeba ještě něco oběhat. Na Turniketu se dozvídáme, že tu musíme být všichni, aby nám začaly nabíhat chybějící bezvíčkové body. Máme jich totiž mínus pět, ehm. Než dorazí zadní voj, předběhnou nás Prahory. A co je mnohem horší, chvíli poté, co je na Turniketu konečně celé JÁDRO, přihasí si to tam i Přizdisráči, kterým po nezvládnuté první šifře už pookřály hnidy a jsou najednou plní energie. Se stejným počtem bodů si sedají naproti nám, rozdělují si úkoly a začínají makat. Nenecháme se zmást a jdeme na to pěkně kliďánko želvička. Vytahuji zbytek rumu a nabízím minilok Přizdisráčům, za což mi Zuza málem urazí ruku.:) Ti naštěstí odmítají, takže nepřijdu k úhoně za tento pokus o krácení vzácných zásob.

Když už jsme u toho rumu. Turniket byl celkově zklamáním. Orgové nejen že nás nenakrmili a neosušili a nenapojili a nedoplnili téměž prázdnou láhev, ale místo toho se nám vysmáli, že jsme se totálkou obratně vyhnuli vrcholu celé hry, totiž stanovišti v hospodě, s pečeným seletem. Síbo, jak jsi to mohl dopustit??? Po všech těch rumech, co jsme s tebou vypili???

Všichni chceme luštit sudoku. Po chvíli se podaří vnutit Čankovi logickou přepisovací úlohu. Dejw se pouští do konstrukce vozíčku. Já, Zuza a Jura se shodujeme na tom, že na sudoku stačí jeden, maximálně dva lidé, ale nikdo z nás se nechce vzdát luštění. Když sudoku padne, Zuza se s nevolí začne věnovat zírání do trojbarevné multišifry a Juru donutím šprtat se se mnou rovnice memoriky.

Update po hodině:

  • Čank hlásí, že přepisovačka je strašný opruz a že pokračovat v tom bude jedině tehdy, když mu s tím někdo pomůže. To zavrhujeme, pročež tuto úlohu opouštíme.

  • Zuza hlásí, že v multišifře je spousta šifrovacích principů, ale že se jí to nechce dělat.

  • Dejw dříve viděl přizdisráčský vozík, který fungoval, ale jelikož je mu hloupé ho kopírovat, konstruuje originální až fantastické modely, které sice baví jeho i orgy, ale k čáře nedojedou. Předává úlohu inženýru Čankovi a začíná se věnovat multišifře.

  • S Jurou máme za sebou neúspěšný pokus s kalkulačkou, přičemž nevíme, kde děláme chybu.

  • Přizdisráči už mají dávno jeden bod a další na cestě.

Update po další půlhodině:

  • Inženýr Čank během konstrukce vozíčku usnul.

  • S Jurou máme za sebou další neúspěšný pokus s kalkulačkou.

  • Dejw se Zuzou mají rozluštěno, ale je to prý opruz.

  • Přizdisráči získali dva body a triumfálně odchází.

To nás nakopne. Na vozíček se vrhá Jura a během pěti minut staví boduschopný model. Dejw dotahuje jednu z linií multišifry a poté, co se dopočítáme slov, máme hned další bod! Pravda, už jsme ho nepotřebovali, vyseděli bysme ho asi tři minuty nato.:) Ale nevadí. Odcházíme asi čtvrt hodiny po nich, od orgů dostáváme tácek s pochutinami a říkáme si, jak se příště musíme lépe zkoordinovat.

11 – Pitva indiánka

Nacházíme šifru a poblíž luxusní piknikový stůl s lavicemi. Na stůl pokládáme tácek s laskominami a mlsně ho studujeme. Narychlo si ho překreslíme a zahajujeme konzumaci. Čank se nepochopitelně vrhá na kelímek s medem (hned vedle něj je fernet). Pak nás baví svým údivem nad tím, jak je sýr jádel „strašně slaný!!!“. Postupně si vše rozebereme, až zbyde naducaný indiánek. Do takového obříka orgové jistě něco schovali! Jura vytahuje nůžky a se vzpomínkou na hodiny strávené ve školní pitevně porcuje indiánkovu mazlavou růžovou pěnu, dokud není jisté, že v ní vážně nic není. Když je dojezeno, je čas pustit se i do šifry. Oblouček asociuje Dejwovi jazyk, dentista Jura ze sebe vysype chuťové zóny a za chvíli je hotovo. Spěcháme dál.

12 – Hrátky s binárkou

V parku sedí několik známých týmů. Vybíráme si lavičku naproti soustředěně luštícím Přizdisráčům a sehráváme pětiminutovou zábavnou frašku jménem „Jak narvat 5 lidí na lavičku pro 3“. Dejw končí s levou nohou vystrčenou na jednom konci lavičky, já s pravou na konci druhém, mezi námi tři sardinky, ale legrace je to náramná. I Přizdisráči ztratili na chvíli koncentraci a jen na nás nevěřícně koukají. Pouštíme se do šifry. Vesele z ní na nás mrká binárka. Mrkáme na ni zpět a slibujeme, že si s ní budeme hrát. Vymýšlíme spoustu her, které by binárku mohly bavit, popíšeme kvůli ní moře papíru, vezmem binárku na procházku proti trudnomyslnosti a jí se to strašně líbí a nechce, abychom ji opustili. Po třech hodinách navrhujeme kompromis – přesuneme se do hospody, kde si dáme oběd a u toho si budeme hrát dál. Binárka souhlasí. A to je vlastně všechno. V hospodě si objednáme jídlo, binárku zastrčíme nenápadně pod talíř a čekáme na konec hry. Z okna ještě zahlédneme Seš-lost, jak kamsi běží (ale cíl to nebyl, jasný pane!).

Konec

A pak hra skončila. Se zlatem to zase nějak nedopadlo. Ovšem oslavit to můžem tak jako tak, že ano. Čank by rád jel hned domů, to mu ale rázně zatrhujeme – teď se bude jíst a oslavovat a bavit s kamarády, kteří za námi přijdou taky slavit a družit se a bude to legrace! No, moc jich nepřišlo. Podařilo se nám odchytit akorát Dera, když se kolem hospody plížil se svými přizdisráči směrem k nádraží. Dero nás pak v hospodě lehce potýral třináctou šifrou a pak jsme jedli, pili, hodovali, nechali Čanka spát venku na lavičce, na nádraží Dera a Čanka taroky hrát učili a ve vlaku usnuli a snili jaderné sny.

Tož dobré to bylo. Loni jsme si na Svíčkách sáhli na dno 7hodinovým zásekem na jednoduché šifře, letos jsme zažili soukromé peklo při nekonečném bloudění ve výživném dešti. Až po hře jsme si vzájemně přiznali, že skoro všichni jsme měli depresívní chvilky, kdy jsme uvažovali o vzdání hry. K jaderné cti nám slouží, že se nikdo neodvážil tyto myšlenky říct nahlas.:) Sáhli jsme si na dno – a prošli… ne, projdem! Příště.:)

Díky, orgové, za výbornou hru!

Ale tu hospodu před námi už příště prosím neschovávejte. Plakali jsme ještě týden po hře.



Za JÁDRO,

Pája


Comments