Po trati 1

17.-18. března 2012
Praha

2. místo - tým JÁDRO


Vystačit si s tužkou a papírem? Kam vedou rozzipované koleje? A k čemu, u Merlinových vousů, může být užitečný alkohol? To už i na shnilejší část jádra bylo příliš mnoho otázek a tak nebyl problém poskládat tým a podívat se té věci na kloub.

K dopravě volíme trochu nestylově konkurenční autobus, nicméně brzy po nástupu se vysvětluje důvod. Pája si mazaně načasovala oznámení o zrušení rezervace ve steakové restauraci právě na chvíli, kdy se nastupovalo, a pouze dostatek dětských programů na videu zabránil hrozící vzpouře. Podrobnější popis cesty: Pája - Sherlock Holmes, Jura - Tom a Jerry, Dejw - Harry Potter, Zuza se snobsky přikrývá Lidovkami. Stevardka mi v nejnapínavější chvíli strhává sluchátka. To je pěkný marketingový trik - ještě budeme muset někdy zajet do Prahy na šifrovačku a dodívat se.

Oběd s Přizdisráči v pizzerii. Přes sklo sledujeme konkurenci a říkáme si, že teď zajdou za roh a budou se šťouchat lokty: "Zamávalo nám JÁDRO!"

Setkání s Riccem, start a plechovka piva. Nějak se mi to mísí se scénami z nedodívaného filmu: "Musíme to vypít!" "Já už jsem pivo měl!" "Mě bolí v krku." "Já pivo nepiju." "Musíš mě, Harry, donutit, i kdybych už nemohl a naříkal." "Je to teplý!" "... nebo vylít." "Tak to nikdy!" Přes všechno utrpení je viteál zlikvidován, cosi povyměňováno, cíl trefen a vyrážíme na trať. Po cestě se už poněkolikáté ukazuje, jak je dobré mít v týmu někoho, kdo má současně mapu, řešení šifry i upřesnítko. Jurova GPSka zaznamenává elegantní kilometrové kolečko kolem stanoviště. Tím je ovšem, aspoň prozatím, veškerá smůla (nebo, chcete-li, blbost) vyčerpána a nasazujeme k bleskovému útoku na čelo závodu.


Zastavíme se až na šifře číslo 7, neboť dosud bylo největší starostí objednávání a následné rušení nápojových objednávek. Popis cesty vypadá zlověstně a jaksi moc nesedí na mapu. Sportsmani Jura a Ricc přesto vyráží do terénu a zbytek týmu jim slibuje telefonickou pomoc, jakmile se podaří přímo zaměřit cíl. To se pochopitelně pořád nedaří, ale Zuza si naštěstí všímá dvojic směrů v každé větě. Takže je to jasné, dopít, zaplatit a dohnat či dojet průzkumníky. (Správná odpověď je dojet.)

Obrázková šifra se nám nejen líbí, ale dokonce nás posouvá do průběžného vedení. To vydrží až do desítky.

Zatímco zbytek týmu se po jejím vyzvednutí oddává krátké mezitýmové party, my se Zuzou už se můžeme pochlubit odhaleným X ve středu a nic nenapovídá, že za další tři hodiny na tom budeme téměř stejně. Dobrá, tak ještě tu máme červené tečky, šup sem kružítko, pasuje, hurá, no ale co dál? Na kružnici nacházíme "vlak", to by se na orgy hodilo, jenže to je asi taky všechno. Jura odhaluje tučné písmo a zkouší přesmyčkovat pomocí těžké techniky, nic z toho neleze. "Že by bylo třeba poznat ty barabizny na fotkách?" "Víte, kolik je v Praze domů? To přece nemohou ..." Týmy přichází a odchází, nám je zima, tak jdeme do hospody. "My tady budujeme deset šifer vedení a teď ..." Začíná pozvolný rozklad, Pája si dolušťuje písmenka ze startu, já želvu z osmičky, jen Jura vytrvale atakuje šifru. "Česnek je vlastně tak trochu Cibulka, ne?" Hahaha. "Ale dyť jo, tohle je Ladronka a tohle Klamovka". Hmmmm. Výborně, zaměřit, rychle dohnat. Cestou doluji z paměti jakousi zprávu o chrabrém policejním zásahu, což je asi tak vše, čím bych býval mohl posloužit k danému tématu.

Vida, nápoje. "Mě bolí v krku, nechci vám tam naslintat a mám otupělou chuť", opakuji. Ochutnávky se tedy chopí Pája s Jurou, zatímco zbytek luští prvních pár scanů a odhaluje čísla. Princip je docela jasný, posléze vystupuje konec tajenky "...CKEHO". Nicméně takové ulice se správnou délkou názvu jsou v docházkové vzdálenosti dvě, takže nastává nekončící fáze přesvědčování našich dvou výtečníků z klubu 37,5 %, proč by to jako nemohl být rum, což je událost, kterou kronikáři bezpochyby zaznamenají dvojitým podtržením.



Mocniny nás baví. Jistě bychom si z nich rádi dál stavěli věžičky, kdyby Ricc pořád neotravoval s neprvočíselnými základy a mobilem, takže nakonec (aby už dal pokoj) ho to necháme vyluštit a pílíme na třináctku.

Tam to nevypadá optimisticky. Jsme šestí, ale ulička působí dost přecpaně. Tak máme tady něco jako semafor, jenže osm poloh pro každou ruku se dá zřejmě využít bez omezení. Čeho je 8x8? Dostali jsme pěknou tabulku s rozšířeným Braillem. Jenže jak to tam napasovat? A tak děláme frekvenčku, děláme dvojdimenzionální frekvenčku, pro zahřátí předcvičujeme semaforem různé verze morseovky, překreslujeme frekvenčku na fólii a jezdíme s ní po Braillovi. "Nemají ty praporky být náhodou žlutočervené?" "Ne, nemají." "Když sedmička vypadala jako popis cesty a byl to semafor, není tohle pro změnu popis cesty?" "Ne, ty ručičky přesně sedí do tělíčka a podle praporků se vybarví digitální číslice." "No a hlavička se vejde do tělíčka přesně třikrát, takže to zase vypadá jako semafor!" "Kdepak, ten semafor, to je půlka Brailla přesně jako v těch pomůckách. Takže jsme to dělali správně!"


Ponechme naše hrdiny u šifry, neboť se v dalších pěti hodinách pouze několikrát popovezou tramvají tam a zpět, dokud neotevřou v jednom nejmenovaném fast foodu, a podívejme se, co se děje zajímavého na trati hry PoTrati. Tykadla už sedí na patnáctce a vydrží jim to až do konce. Drahoši už také přichází na patnáctku, ale celkem brzy se zvedají a míří do cíle. Topinambur o něco později následuje osud Tykadel. Sešlost a další favorité kysnou na naší třináctce, ovšem ještě o něco déle. Que Frio prolamuje osmičku a valí se přes Pralinky magnetizované alkoholovou ochutnávkou. Ano, tohle všechno se mezitím stalo. Vraťme se tedy zpátky k JÁDRU, jehož odvážnější členové si už pěchují žaludky mezinárodní stravou. "Ta zdejší hudba je příšerná". "Ano Zuzo, děkujeme za upozornění." "Pájo, nechceš taky zkontrolovat toho Brailla? My už jsme úplně zblblí a asi něco přehlížíme." "Já ještě radši zkusím ten polskej kříž." "Ale pak zkusíš Brailla, že jo Pájo?" "Hmmm, ..." "To je ale blbost, pasovat tabulku 8x8 na 3x9." Takže už to nenapínejme, Pájinou zásluhou je překonán nový týmový rekord 6:09. Svorně naříkáme, jaká by to byla pěkná šifra, kdyby ...

S ohledem na výše popsanou průpravu se hlavní událostí na šifře číslo 13 stala drobná rozmíška ohledně místa luštění, když Ricc prosazoval zastávku oproti většinovému přání luštit na trávě a na sluníčku. "Tady něco strašně smrdí!" "Ano Zuzo, děkujeme za upozornění." "Říkal jsem, že trávník je plný šrapnelů." Ale zpátky k šifře, Přizdisráči jsou nám v patách. Vychází "210." a cosi jako "trať", nutíme Juru, aby ze svého skomírajícího přístroje vyždímal trasu železnice 210. Že by to byl kilometrovník? To přece nemohou ... Nakonec Jura opravuje nesprávně čtenou tečku a zapichuje prst do mapy na Zlatnici. Cestou se jistý člen oddává charakteristické synkopické chůzi, takže se nám k všeobecnému veselí dostává i vysvětlení zdroje onoho zápachu. Zatím si můžete tipnout, kdo to asi tak byl.

U poslední terénní šifry vzpomínám, jak jsem nedaleko sloužil jako B-týmák Mozkovaru a po oči zakuklený do spacáku zkazil několika rodinám dojem z nedělní procházky. Ale od toho tu nejsme. Máme šifru, vyluštíme ji a dojdeme do cíle. "Teď už to musí být morseovka a já ji tam najdu!", hlásí odhodlaně Jura. Po deseti minutách nás objevuje Zuza, která se rozhodla cestu k šifře jistit tradičním klešťovým obchvatem. "Co to tam je za strašné slovo?!" "Ano Zuzo, děkujeme za upozornění." Nicméně velmi rychle došlo na Jurova slova, takže už jen zbývá popřát právě přišedším Přizdisráčům mnoho nezdaru a jde se do cíle! Dumám nad tím, že jsem kdysi stejnou šifru nejdřív nezávisle vymyslel, pak ji vyluštil na Megbolondulu a teď ani šrapnel. Inu, nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nebo kdo do čeho dvakrát nevstoupí? Jak je to správně, Richarde?

Opakuje se scéna ze startu, jen svinstvo se má popít jiné, totiž vlastní. Ostudy už bylo dost a selhání v tomhle úkolu, to by ego JÁDRA prostě nepřežilo. "Až do dna. Nesmíš zklamat, chlapče, jinak se svět octne v rukou náhody." Chvíle napěti, dýchá Pája a ... úkol je s přehledem splněn! Dýchají ostatní, úkol splněn na 1600%!

Co říci závěrem? Po úvodním supersprintu (což vlastně až tak moc nemusíme), přišla ta správná zdravě syrová výživa bez pomoci a taktizování (což jsme si užili náramně). Druhé místo po dvou megazákysech je splněným snem. Takže zase za rok - a opravdu už jen s tužkou a papírem!


Za JÁDRO,
Dejw
Comments