iNula 7

4.-5. října 2013
Brno

6. místo - tým JÁDRO


Po loňském úspěchu korunovaném získáním žlutých vítězných triček a pohledem na zklamané tváře kamarádů jsme si brousili zuby a drápy na obhajobu. K obhájení sice nakonec nedošlo, ale aspoň jsme měli zuby a drápy pěkně nabroušené. :)

Z loňské sestavy nejprve odpadl Kodyn, který dal přednost svým Astrálním kamarádům. Byl promptně nahrazen Čánkem a vypadalo to, že nastoupíme v nejjadernější, tmářské sestavě (Čank, Dejw, Pája, Ricc, Zuza). Ricc si ale krom šifrování libuje i v chození po horách, a tato bohulibá záliba způsobila, že tři týdny před Inulou se Ricc vrátil z rumunských hor bohatší o nové zážitky a pochroumané koleno. Svůj úmysl jít na Inulu nahradil berlemi a sám byl posléze nahrazen Zafodem.

Před hrou se nedaří sehnat doporučenou mapu, Zuza ale vyprosí jednu od Yetiho, pod slibem, že mu ji nepoškozenou po hře zase vrátíme. V den hry se ještě Zuza shodou šťastných náhod ocitne v blízkosti obchodu s mapami, kde tu pravou mají, a duchapřítomně ji zakoupí. Jak se ukáže později, její rozhodnutí bylo velice prozíravé.

Na start dobíhám na poslední chvíli, neboť jen několik hodin před hrou jsem ještě výjezdně zasedala v českobudějovickém Budvaru. Na startu stihnu jedno malé alkoholické kolečko u Dopijáků, kde si trochu pošramotím reputaci, když nepoznám „Zetko“. Pak se vracím k týmu, společně si vyslechneme Yetiho promluvu, v níž dovoluje týmům během startovní aktivity použít tučné svazky Květeny I až VIII (jimiž orgové vyhrožovali už léta), a pak – hvízd! – hra začíná.


Yetiho startovní taneček.

Start (skatepark na Osové)

Trháme obálku, po krátké potyčce získávám do úschovy zalaminované nápovědy (yes!), koukáme na kartičky s kytkama a studujeme pravidla, jak získat zápočet z botaniky. Není to moc jasné, ale asi máme získat výměnou další kartičky. Obíháme týmy vůkol, po chvíli podle barev vykoukáme bleduli, jetel, podběl a chrpu, na nich jsou písmenka D, E, O, P, není času nazbyt, běž na orgy zkusit DEPO, Čánku.

1 – Botanika (furt skatepark)

A je to DEPO! Čánek přináší básničku, paklík florálních kartiček věnujeme dívce z neznámého týmu, která evidentně nečekala, že za jednu kartičku nabízenou k výměně jich dostane asi dvacet, plus tu svoji navrch. V básničce brzy identifikujeme stromy v koncích veršů, Dejw zaboduje se záludnou douglaskou. Z tajenky se klube studna na Rolnické, stanoviště z letošní Krůty, ta se prostě neomrzí. :)

2 – Hvězda nad studnou (Rolnická), pořadí 2./2. (na papíru / reálně)

Ke studni přicházíme těsně po první Astře. Tak kdo s koho, Kodyne?


U studny v patách Astry.

Org Ondra nás krmí sladkostmi, pomocný org Tom nás napájí pálenkou a my se živíme planou nadějí, že šifru zlomíme dřív než konkurenti. Chyba lávky! Astra odchází, další týmy přicházejí a odcházejí, jen my si pořád z čar skládáme pětiúhelníky, které k řešení ne a nevedou. I org Ondra už je nervózní, protože to je a) jeho b) prý pěkná šifra. Naštěstí nakonec Zuzu napadne složit místo pětiúhelníku hvězdu a je to. A fakt to byla pěkná šifra. :)

3 – Guma se slonem (Vinohrady x Kejbaly), pořadí 10./10.

Luxusně jsme propadli až na desáté místo, žádné týmy na dohled, ale na Inule jsme se už kolikrát vyhrabali i z mnohem horšího bahna. Dostáváme sadu písmen na tvrdém papíru, zkusmo je gumujeme gumou ze startovní obálky a dle očekávání se pak písmena dělí na pěkná a olezlá. Olezlá nám řeknou o souhláskách a samohláskách, v pěkných pak přečteme morseovku a prcháme dál.

4 – Barva způsobuje retnu (Sobotkova), pořadí 10./10.

Přicházíme na stanoviště a vidíme, že Astra tu ještě sedí, cha!

Dostáváme kvíz a bonusový úkol. Úkolu se ujímá Dejw, který přebírá funkci znalce brněnských historických reálií, tradičně zastávanou dnes nepřítomným Riccem.

Kvíz je zábavný, Zafod je potěšen heslem миру мир, Dejw udivuje znalostí hanteckého výrazu kapavka. Tušíme, že dále půjde o mřížku, ale nedokážeme se shodnout na způsobu její konstrukce. Po čánkovsku se uzavírám do vlastního světa a vypisuji si svou verzi mřížky, pak počkám, až je tým v největší krizi, a triumfálně vypouštím do éteru „mně to tady vychází...“. Vnitřní uspokojení je velké, začínám chápat, proč to Čánek dělává. :)

Odcházíme ze stanoviště a vidíme, že Astra tu ještě sedí, cha!

5 – 111 (Křídlovická), pořadí 3./3.

Ve vnitroparku dostáváme šifru s čísly. Postupně nacházíme několik číselných závislostí, které se všechny nějak motají kolem čísla 111. Někdy 110. Nebo taky 101. Že by samé nuly a jedničky? No jó! Dejw s Čánkem se pouští do nádherné manufaktury přepisování čísel do nul a jedniček, kdy Dejw kreslí červené fleky místo nul a Čánek zelené místo jedniček.

Zelená grafická tajenka pak vyžaduje lehce zhulené oko – Dejw mhouřením přečte SPILBERK. Z druhého řádku kouká něco jako SVALOVINA, ale jelikož nevíme, kde bychom ji na Špilasu hledali, opravujeme ji na SV ALTAN.

6a – Slaná mapa (Špilas), pořadí 3./3.

Na Špilasu nejdříve odevzdáváme bonusový úkol (Dejw nám vybojoval bod) a posléze dostáváme olbřímí arch s mapou centra, který orgové čímsi polemtali a nechali zaschnout. Na většině cestiček jsou viditelné krystalky, které s Dejwem lačně ochutnáváme (je to slané). Experimentálně tím ověřujeme, že zobnout si takhle navečer trochu chlorečnanu zdraví neškodí. Na mapě je číslo šifry „6a“ a velký křížek v Lužánkách, jdeme se tedy z nedostatku lepších nápadů podívat, jestli tam náhodou nebude „6b“.

6b – Dejte dětem zapalovač... (Lužánky)

Bylo! Orgové Yeti s Renčou nám dávají zapalovač. Usedáme na lavičku a okamžitě zavrhujeme nahřívání papíru jako příliš jednoduché. Máme totiž mnohem lepší nápad: rozbijeme zapalovač a polijeme mapu kapalinou, co je uvnitř! Čánek sice namítá, že je uvnitř plyn, je ale ostatními umlčen argumentem, že jakýpak plyn, když to teče. Čánek rozbíjí zapalovač, troška náplně dopadne na mapu a zbytek plynu bleskurychle vyfučí. Výbuch neovladatelného veselí přiláká Renču, která na nás kouká jako na děti, které právě sirkami zapálily stoh. Yeti nám potměšile odmítá vydat náhradní zapalovač, prý si máme koupit nový. Dejw a Čánek odcházejí do temných hlubin parku, přičemž za chvíli se Čánek vrací s odpočatým výrazem a Dejw se zapalovačem.


Yeti s Renčou se smějí, Čánek vypustil plyn.

Pokorně šifru nahříváme, zapalujeme a hasíme. Na uhašené šifře ale stále prskavě žhne malý fénix, který si postupně vykousává cestu až k Bille u Boby centra. Je to nádherné. Jsme nadšení a nejradši bychom hned zapálili i druhou šifru, jen tak pro potěchu oka. Raději ale rychle prcháme k Bille, třikrát ji oblezeme a konstatujeme, že šifra tam není. Až tak moc nám to ale nevadí, máme aspoň důvod zapálit i druhou šifru. Na ní hoří fénixova cestička trochu hůře, musíme ji směrem k Bille několikrát připozapalovat, ale nakonec doleze až kousek dál k Boby centru.


Kdo chce zapalovat, musí hořet.

7 – Sedmička s jeřabinou (Boby centrum), pořadí 2./2.

U Boby centra se stanou tři věci: jedna dobrá a dvě špatné.

Dobrá věc je, že se nám podařilo vyškrábat až na druhé místo, konto nápověd držíme na nule.

První špatná věc je, že pohřešujeme mapu půjčenou od Yetiho. Sérií výslechů dospějeme k tomu, že mapa SE NECHALA (Dejwe?) na lavičce v Lužánkách. Pokoušíme se telefonicky přesvědčit Yetiho, že jsme mu mapu nechali na lavičce schválně a že jestli tam už není (a ona není), tak si ji vlastně ztratil sám. Yeti ale na špek neskočí. Ještě že má Zuza tu náhradní.

Dostáváme sedmou šifru, což je ta druhá špatná věc. To ovšem ještě netušíme, neboť šifra se tváří sympaticky, obrázkově, je to Zuzin oblíbený „holčičí“ typ šifry. Obrázky jsou vždy členy obecně známých sedmic, až na poslední obrázek – (zatrolené) jeřabiny, kterým vzhledem k pořadí ostatních obrázků náleží číslo 3. Přes protesty pár nevěřících Tomášů (v čele s nejtomášovatější Zuzou) vyrážíme na Jeřabinovou 3, kde kupodivu není ani noha. A ani šifra.

Po krátkém brainstormingu volíme přesun do nonstopu na nádru. Nonstop, ve kterém jsme loni na TMOU trávili noční a ranní hodiny v agónii nad chybějícími drátky. Atmosféra v nonstopu letos je podobná. Po nějaké době podléhám a odstřihuji nápovědu. Ta okamžitě pomáhá a zároveň rozesmutňuje Dejwa, který měl správné řešení před sebou, jen měl dvě věci pojmenované neautorsky, takže mu vycházel nesmysl... 


V nonstopu hýříme aktivitou a optimismem.

Jdeme na Žižkovu – ulici, kde kromě dalšího stanoviště leží i náš starý známý Sklípeček! Tam jsme se něco nakonzumovali vína a burčáku, ó jé... Škoda, že teď v noci je zavřený.

8 – Barbarismus (garáže Žižkova), pořadí 10./8.

U garáží na Žižkově je auto s orgy a u auta burčák. Tak přece si dáme do nosu, juhů!

Opět jsme se kapánek propadli v pořadí, ale aspoň zas můžeme někoho předbíhat. Jen ta jedna nápověda nám teď hyzdí konto.

Šifru dáváme na stojáka, Zuza to přečte z opakovaných slabik cobydup, čili ani nestíháme doplnit další kalíšky burčáku. Jak barbarské. :(

9 – Šavle je tyčka (konečná Barvičova), pořadí 9./8.

Na konečné Barvičovy je přímo u stanoviště krásná, prázdná zastávka. Přímo nás láká svým útulným bezvětřím. Ale zas je to hned u stanoviště. Dilema, spor v týmu. Vyhrává asketické křídlo, jdeme luštit na dohled od zastávky. Bohužel místo luštění jen koukáme na zastávku a v podstatě čekáme, jestli tam vleze někdo jiný. Uplyne asi deset minut a asketické křídlo se podvoluje. Představa, jak se jiný tým hřeje v zastávce, zatímco JÁDRO je ofukováno ledovým severákem, byla i pro askety příliš krutá. Přesouváme se dovnitř zastávky.

Čánek si vyhlédne místečko, otočí se na něm třikrát dokolečka, aby udupal pomyslnou trávu, usadí se, načechrá si kolem sebe bundu a zavírá oči. Z šifry kouká angličtina a hantec, ale rozumné slovo aby pohledal. Aktivně rýsuji tabulku, abychom byli připraveni, až mezi nás zavítá nápad. Brzy nato padnou dvě věci: zjistíme, že použitých písmen vpravo je dvacet, stejně jako písmen v horní řadě – máme tedy substituci. Ta druhá věc, která padne, je spící Čánek. Hned je v týmu veseleji, když sebou někdo břinkne o zem!


V zastávce se luští jedna radost.

Nalézáme skelet. Nadhazuji kostru. A když z toho pak postupně začíná lézt celá ta posloupnost joke-vtip, policie-švestky, tyčka-šavle a podobně, všichni napětím málem nedýcháme. Nemůžeme sice použít naše oblíbené pravidlo luštit jen polovinu písmen, takže doluštění chvíli trvá, ale je to krásné.

10 – Písmena v tunelu (Anthropos), pořadí 6./6.

U Anthroposu Dejw odevzdává druhý bonusový úkol – získává pro nás 2/3 bodu za téměř správné určení místopisu jakési vodoteče. (Nikdy předtím jsem neslyšela slovo vodoteč. Stejně jako dva týdny předtím jsem na kvalifikaci TMOU poprvé v životě viděla slovo vodočet. Kam na ty slova orgové chodí???)

Org nám dává panáka rumu a posílá nás do tunelu. Zvolím klidné popíjení a čekání vně, však oni to kluci a Zuza zvládnou. Zuza posléze taky vyhodnotí bloumání nízkým tunelem jako nehodné dámy a nechává to mužům. Ti po chvíli přinesou papírky s rádoby písmeny, které po vystříhání a seskládání vyplivnou kótu. Fuj. Dravé křídlo prosazuje pěší postup, líné sní o svezení autobusem, kterýžto ale bohužel v dohledné době nejede, takže dravost slaví triumf.


Kóta na konci tunelu.

11 – Taleš, brva, věsta... (kóta 367), pořadí 5./5.

Krpál to byl hnusný, ale je tu krásná slovníková šifra. V brvou skupinkách se paralelně snažíme opakovaným ojojováním a mouží bětoron z šifry dostat motlo. Je to závod o tákvač. K motlu dospějeme takřka zároveň identifikací Šůjely (ten název je terelní). Vydáváme se na rumili a doufáme, že jsme třeba předběhli někoho z klusení.


Dejw zkoumá, kdo si dovolil být před námi.

12 – Klín je komín i kočkodan (ulice Ulička), pořadí 3./5.

Jsou čtyři hodiny v noci, do konce hry zbývají dvě šifry a hafo tákvače. Na šifře je spousta obrázků (nejnápadnější je klín) a spousta slov. Nezmůžeme se na moc víc než na pojmenování obrázků a zaúkolování Čánka, ať najde poblíž nějaký nonstop, protože je nám zima. Čánkovi se podaří vygooglit blízký nonstop se zvláště zdařilou recenzí, hovořící o „opruzeném číšníkovi, se kterým je ale někdy, když máte štěstí, prdéééél“ a o „servírce, která si vzhledem k tomu, v jakým dělá pajzlu, zbytečně hraje na dámu“. To nás nadchne. :) Po příchodu do nonstopu se ukáže, že recenze nelhala – jen vstoupíme do dveří, číšník nás ihned zpraží, že si tam teda sednout můžem, ale že žádný čaje nedostaneme, protože už nemá hrnky (a znechuceně pohlédne na Pralinky a NaPALM, kteří u stolů usrkávají horké čaje). A prý nás za hodinu vyhodí, protože budou dělat inventuru. Tak ta prdéééél dnes asi nebude.

Ani šifra se k nám nechová moc vstřícně – na důležitost prvních a posledních písmen přijdeme, ale to je zhruba tak všechno. Za hodinu nás číšník vypere ven.


Čánek v hlubokém zamyšlení.

Dejw nás pak zavede do nonstopu Matrix, kde jsme kdysi (také na Inule) prodleli část noci. K našemu překvapení tam už trůní ROFL (kteří se mihli i v opruzeném nonstopu) a zanedlouho přichází i Dopijáci. V Matrixu dostaneme čaje bez opruzených řečí a koukáme na šifru. Po nějaké době Zuza prohlásí, že už dlouho takhle upřeně nepozorovala ženský klín. Čánek, Zuza a Dejw postupně usínají. Dopijáci vyluštili a odcházejí. Kolem osmé hodiny ráno Zafod vyrukuje s tím, že to bude morseovka, jen poznat, co jsou tečky a čárky. Jsem připravena použít kladivo, ale probuzený Dejw prohlásí „vlak – krátký, klín – dlouhý“ a kladivo se může jít klouzat. :)

Čtyři hodiny v háji, ale bez ztráty nápovědy, hurá!

13 – Tři prdele principů (fotbalové hřiště Voříškova), pořadí 11./3.

Na listině jsme propadli na 11. místo, ale (ne)použité nápovědy nás zatím drží na bronzové pozici. Je osm hodin, do konce hry zbývají 4 hodiny, vypadá to nadějně...

...a naděje nám vydrží přesně do 11:15, kdy odstřihuji nápovědu. :( Nápověda nám potvrdí Dejwovo řazení devíti principů, se kterým si ale stejně furt neumíme poradit. V 11:30 dojde na nejhorší – odhlasujeme si totálku. Následuje poměrně trapná chvilka, kdy nikdo přesně neví, kde a jak takovou totálku hledat. Nakonec trochu bezradně, ale správně telefonujeme.

Orgové nás nasměrují do cíle, pocity jsou chmurné, procesí pochodujících zpráskaných psů se rozšiřuje i o Pralinky a Majkův-tým-co-se-sakra-jmenuje-pokaždé-jinak.

Cíl (jakási zahrada v Kohoutovicích), celkové pořadí 6.

V cíli odevzdáváme bonusový úkol, cílové heslo (to byla aspoň krásná šifra – chemická, jaderná!) a čelíme potupě od Přizdisráčů, kteří porušili svůj pěkný zvyk končit na Inule až za JÁDREM a rovnou si u toho urvali zlato. Kromě nich před námi skončily ještě další 4 týmy... A s Kodynem si můžem leda tak vzájemně pogratulovat, jak jsme tu obhajobu kapitálně podělali. :)

A pak se všichni nějak rozletí domů, jen hrstka skalních pomáhá orgům dopít burčák až do dna a pak pokračuje v afterparty. Konec dobrý, všechno dobré. :)

Odhlédnu-li od našeho umístění, tak letošní Inula se mi líbila velice. Šifry byly nápadité, originální a moc pěkné (až na tu třináctku, která nenadchla). Hořící cestička na mapě senzační. Trasa po Brně super. Burčák a rum na trase tradičně motivoval. :)

Moc se vám to povedlo, orgové! Díky.


Za JÁDRO

Pája

(a fotky vyfotil Zafod)


Comments