Divná

8.-9. června 2013
Doubravice nad Svitavou, Boskovice

Na Divnou nešlo jít normálně, tudíž já nešel za Dopijem a pudem…, Pája se Zuzou a Jurou nešli za JÁDRO a Tom s Víťou a Derem nenesli vlajku Přizdisráčů. Divnou jsme absolvovali jako Jaderní přizdisráči … . A pozor, na těch tečkách záleží! Bohužel, už při cestě na start jsme ztratili Dera, který po úspěchu na Po škole zaslouženě odpočíval. Ne tak Tom, který měl šanci na šifrovací dabl.

Na startu nás přivítal jarní deštík a něco jako hasičské cvičení na mostě, pod kterým sídlili orgové s první šifrou. Obálka s textem obsahující prázdný papír nás nemohla vyvést z míry, ale i tak jsme bělostný list očoudili a vymáchali, jeden nikdy neví, a pak vyluštili polohu dalšího stanoviště přímo z obálky.

Divná

Na prvním postartovním stanovišti jsme si vyzvedli šifru z Bedny 2013. Protože jsme neodhalili žádnou odlišnost od originálu, zkusili jsme poslat binfo jako na Bedně a zjistili, že první tu byla Bazinga v čase tuším 12:56 (nehledě na začátek v 16:00). Dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali vyzvednout další šifru z šifrovacího archivu, tentokrát z Tmou 2001, odkazující na kostel v Komíně. V doubravických podmínkách nám nezbylo než hledat komín u kostela. Místo toho jsme našli kominíka a vyfasovali opět zadání z Bedny, pro změnu jsme se podívali do archivu roku 2006. Prý kdybychom řešili jako na Bedně, tak dojdeme na stanoviště 9, my však řešili Divně, a tak nás čekal křížek na východoseverovýchod. Sice jsme tam křížek neobjevili, ale zadání ano. Na modrém papíře nás čekalo sousto ze Sendviče 2010. Tady už to byl docela oříšek, tak jsme se posadili, pojedli, popili, pozdravili Aleše Podolníka s jeho týmem (Vepřové koleno, kdybychom se obtěžovali podívat na stránky Divné), který procházel kolem, a luštili. Na Sendviči šlo v mlžné úloze o to zadat jako heslo název týmu, který šifru jako první vyřešil – tedy Koleno. Takže co my teď? Nevíme, kdo vede, ale poslední info nám došlo na dvojce a tehdy vedla Bazinga. Ta seděla nedaleko pod kopcem, Mirek navíc tak nějak prolétl mezi jejich posezením a stanovištěm – máme se teda zeptat Bazingy? Nebudem za paka? A to by tu jako čekali? Nene, raději budeme dál luštit. Voy-a-ger opodál měl evidentně podobné myšlenkové pochody a část odvážných průzkumníků se spustila z kopce směr Bazinga. My v mezičase jedli, koukali na modrý zadání, popili Pájinu krutou pálenku, pozdravili Aleše Podolníka s jeho týmem… eh, tady něco nesedí. Co kdyby dělal tenhle tým jen kompars? A jdou vůbec? A za koho? Vepřové koleno?! Z kopce jsem si to dal tryskem a dole jen tak tak zahlédl mizet Vepřové koleno v polích. Ještě trochu popoběhnout a jsem jim v patách, porušuju obecná pravidla a sleduju tým před sebou. Ovoce to přinese, šifra č. 6 se skví nedaleko na cestě. Docela lituju tým, který musel xy-krát projít cestu vysokou vlhkou travou. Já si to dal taky ještě jednou nazpět a vyzvedl zbytek týmu. Šifra, kterou jsme drželi, (asi ne)bude čtvrté stanoviště na patnácté Tmou. Máme tu pár matematických příkladů, které nám mají pomoct s jednoduchou rovnicí určující nadmořskou výšku příštího stanoviště, azimut, pod kterým ho máme hledat, a vzdálenost, která nás od něj dělí. Doplnili jsme vše jak má být a vyšlo nám místo s naprosto nelogickou nadmořskou výškou. Možná bychom časem došli na to, že na otázky máme odpovědět špatně, ale asi by nám to zabralo pěkných pár chvil, tudíž příchozí SMS nám byla příjemným zpestřením. Takže – můžem se vzdát a nebo pokračovat, týmů je prý moc a někdo to musí zapíchnout, aby ostatní mohli jít dál. Na hře s necelými dvaceti startujícími týmy to zní celkem ujetě, navrhuji konzervativně pokračovat, nicméně v týmu zavládl duch opravdového punku a 4 hlasy byly proti – vzdáváme. A orgové hned píšou – ostatní děkují, Divná pro nás končí. 

Inu, tak krátkou šifrovačku zažil asi málokdo z nás. Začali jsme si malovat, jak si půjdem někam sednout a občerstvit se, v očích se rýsovaly plány na večer.. a pak najednou zase SMSka, orgové píšou. Pokud chceme, na východní straně ulice U Cihelny nám začíná Nádivka.

Nádivka

A nejen nám, potkáváme půlku multitýmu Bazingy a opodál sedí KVÍK! Je něco kolem sedmé hodiny večerní a vyzvedáváme šifru, se kterou se budeme bavit ještě po rozbřesku.

  • Nádivka číslo 1 – Mřížka 26x26 plná písmen, mezer a znaků. Z 676 pozic zabírají něco přes 110 pozic mezery a asi 30 dalších pozic patří interpunkčním znaménkům. Na pozici 17x17 je otazník, což považuju za nesmírně zajímavé a je to úplně k ničemu. Ze zadání si můžeme vzít jen jednu kopii – dvě by nám něco ulehčily? Bude to vážně mřížka? Točit budeme mezery? Nebo znaménka? Otázek je mnoho, odpověď zatím pouze jedna – nedaleko je hospoda a venku klesá teplota. U stolu se luští líp, Bazinga ob stůl se s tím taky zatím morduje, což nás docela těší. Už ne tak nás potěší, když se začnou oblékat a platit. Kromě toho, že jsme byli z prvních tří týmů, které vzdaly Divnou, jsme pravděpodobně první natolik odrzlí, že zavoláme orgům s návrhem odborné konzultace z jejich strany. Kupodivu nereagují nepříznivě a ptají se, jak jsme na tom. Tak jim to povíme a oni nás pošťouchnou. Ještě se v tom trochu plácáme, ale nakonec přeci jen čteme správně kód v první větě.

  • Nádivka číslo 2 – Na soutoku potoků vyzvedáváme brášku našeho prvního zadání a jdeme do toho nanovo. Nápad na opětovnou aplikaci původního postupu padl celkem rychle, vyrážíme tedy kilometr východně.

  • Nádivka číslo 3 (=6) – Na rozcestí narážíme na stan v lese, který tam pravděpodobně není náhodou. Dostáváme čokoládu, šifru a info o tom, že jsme tu první – tomu moc nechceme věřit, když jsme Bazingu nikde nepotkali. To, že je zadání opět stejné, nás už tentokrát nerozhodí. Přemýšlíme, jak opět využít předchozích postupů, ale opětovná aplikace souřadnic z písmen předchozí tajenky nám dá dvě mezery. Takže jinak. Docela dlouho zastávám názor, že „3. = 6.“ se týká jen toho, že třetí stanoviště je zároveň šesté, ale naštěstí jsou i hlasy navrhující aplikaci na šifru. Ale nějak nevíme jak. Přemýšlíme i o koncepci trasy, jestli je lineární nebo dělá smyčku? Jestli Bazinga je jinde, protože zvolila jinou větev řešení? Z dlouhé chvíle se opět uchýlíme k telefonátu orgům – ti sice říkají, že je zajímavý nápad, že třetí stanoviště je i šesté, ale že bychom se měli řídit tím, co nám šifra dala nového. Odpovídá nám to na obě otázky, bude to lineární a nápis z obálky nám pomůže s řešením. Divných uskupení na šestém a třetím řádku jsme si všimli už dřív, ale nějak jsme tomu nevěnovali tu správnou pozornost. Tentokrát věnujeme a pokračujeme. Zajímá nás, kolik týmů to objevilo dřív než na třetím stanovišti a zkrátilo si cestu.

  • Nádivka číslo 4 – Obálku s šifrou doplňující naše kvarteto nacházíme na zemi pod jakousi cedulí u rozcestníku. Přemýšlet víc nad tím, proč je na okrajích obálky se zadáními izolepa a proč teda byla asi obálka původně na ceduli, nemuseli jsme tu sedět hodinu. My si ale tabuli ani neprohlédli, a tak si nevšimli až podivně vyčištěných míst s textem. Po návratu k ní už to bylo bleskové. Vyrážíme na rozhled.

  • Nádivka číslo 5 – Vzhledem k tomu, že víme, kde je šestka, bereme pátý výtisk a vyrážíme ke stanu. Po cestě sice zadání opět podpaluju, protože kolík, o který byla obálka opřena, vypadal jak sirka, ale marná snaha.

  • Nádivka číslo 6 – U stanu vyfasujeme šesté pokračování našeho nekonečného příběhu o rozjíveném výtečníku Pepovi a dáme si Bonpari. Kostka přijde na přetřes docela brzy, ale s realizací to vázne. Poloh je mnoho a nemůžeme najít jednoznačné určení napojení. Po dostatečné snaze pokoušíme opět orgy a ti nám řeknou ať se líp podíváme a najdeme SP-OJ. Spoje nalezeny, kostka provizorně slepena, řešení nám ještě pár minut prchá, ale nakonec vyrážíme na kótu 639.

  • Nádivka číslo 7 – Tady už je pro nás sedmeré stejné zadání už docela pruda. Naštěstí máme ale stále v rukávu karty a jsou to trumfy. Kupříkladu je nám úplně jasné, že příběh vlastně popisuje naši cestu až sem a říká nám, kam jít dál (po probdělé noci bychom tam možná našli i tu o Karkulce) – k elegánovi přece! Elegán je totiž, jak všichni ví, „jako ze škatulky“. A my máme v cestě Škatulec. To nemůže být náhoda.

Byla.
Divná.

Otepluje se, na Škatulec přicházíme někdy tak po šesté ranní. S Jurou jdeme pro zadání, zatímco tým zabírá vhodné místo. Množství týmů luštících v okolí nás lehce rozesmutňuje. Ale Vítek sedící na stráži u obálky se zadáním (konečně jiným, i když také už viděným – na stránkách Divné) nám tajemně říká, že jsme si na Nádivce vedli zatím nejlíp ze všech. To nám pak není ale moc jasný ten ruch kolem. No co, rychle vzít dvě zadání z divně plné obálky a vrátit se k ostatním. Z šifry jsme nic nevykoukali, zato nám čím dál víc hlodalo v hlavě to množství zadání v obálce. S Pájou držíme fleka a ostatní se jdou protáhnout k paklíku se zadáními. Vracejí se s dalším stanovištěm, nedalekou ďábelskou kótou.

A ďábelská kóta nám dává ďábelský úkol. Do vrcholovky se zapisujeme hned za torzo složené z IQtIQ a Societas Leptonychotes v 6:45. Aleš, který byl snad na polovině stanovišť, po nás chce člověka s pamětí. Dáme mu Páju, kterou zavleče do stanu a zakleje ji psychedelickou šifrou, která pro nás fakticky znamenala konec. Těžko popisovat. Kdo nezažil Sen, tak asi spíš nepochopí. Pája neví, kam máme jít (zjistíme v cíli, že nevěděla), máme jí pokládat otázky, ona má odpovídat ano/ne. Navíc odpovědi jsou podle nějakého divného klíče. V průběhu hodin odhalíme, že na otázky končící A-O odpovídá „ano“ a P-Z „ne“, ale co z toho? Taky víme, že se drží nějakého řádu a když už nám něco odpoví, tak se toho drží. Ze začátku jsme nadšeni, když nám ve čtyřech po sobě jdoucích otázkách na sen odpoví, že máme jít k nedalekým vápencům (ano), hledat na východní straně (ano), zadání bude ve stromě (ano) a ten strom je lípa (ano). Kdybychom se s tím spokojili a šli, tak si zbytek asi více užijem. My se však chceme ujistit, tak pokládáme otázky dál a zjišťujeme, že podle snu je další stanoviště i v Praze. Začínáme se motat. Ze zadání také plyne, že pokud půjdem blbě, Pája nám stejně nemůže nic říct a hra pro nás pravděpodobně skončí (zase). Doposud přívětiví orgové mlčí a neřeknou nic. Pája trpí a my taky. Spolu s námi nedaleko prožívají podobnou etudu Spící volové a voy-a-ger. Po tak třech hodinách prohodíme Páju za Karla ze Spících, ale ani ten nám moc nepoví. Pouze potvrdí, že je z něj podobný smutný odpovídač jako z Páji. Usínám, Víťa taky zabere, Tom po dvou nocích plného nasazení kupodivu docela ožívá. Jura diriguje zpověď našeho snáře, ale peklo nemá konce. Opět vydíráme orgy po telefonu, nic. S příchodem jedenácté hodiny a našeho pomalého balení volají orgové a ptají se, jak jsme na tom. Jak jsme se ptali? Na to a na to. A co jsme se dozvěděli? To a to. A proč jsme tam nešli? Co na to říct.. . Necháme si nadiktovat další šifru, během minuty posouváme tajenku a jdeme k Domance. Tam se z nás stanou mokří a podle hesla „svůj k svému“ se přesouváme na kótu Mokří. Je 11:45, skáčeme na kótě jako paka, ale Země se pod námi neposouvá. Míříme k cíli, který se mezitím přesunul. Kolem jedné docházíme do klubovny, zdravíme orgy a Lamu, prohodíme pár dotazů, postřehů a připomínek a vyslechneme si cílový úkol.

Jedna věcná za mě osobně – jsem rád, že jsme před tu volbu zabití králíka nebyli postaveni. Už to, že bych nad tím měl uvažovat kvůli „hloupýmu“ vítězství mi přišlo mnohem víc než jen divný. I když motivaci orgů chápu a je mi jasné, že tahle finální volba založená na hodnotách účastníků musela být tvrdá i na sledování pro ně, tak to nepovažuji zrovna za šťastné zakončení. Mohlo se stát. Počítalo se s tím.

Byla Divná

I přes frustraci ze Sna věřím, že jsme si hru prošli rádi. Vyzdvihl bych nápad s šifrou sestávající z kombinace Bedna/Divná u kostela a perfektní Vepřové koleno v první části. I mnohokrát proklínaná, zatracovaná a nenáviděná Nádivka byla s odstupem času opravdu povedenou šifrou. Pobavili i Mokří, především ty suché. Rozhodně šifrovačka, na kterou člověk jen tak nezapomene.

Za Jaderné přizdisráče …
Mike



Comments