Brieždenie 2014

7. června 2014
Bratislava

1. místo - tým JÁDRO

Neumím to moc vysvětlit a je to vůbec s podivem, že jsem si oblíbil Bratislavu a docela rád se tam vracím. Když jsem si všiml, že bude další ročník Brieždenia, věděl jsem, že se beze mne neobejde. Navrhl jsem Páje jít tam jako JÁDRO, ovšem nejprve jsem se žádného zvláštního nadšení nedočkal. A hle, za pár týdnů jsme byli zaregistrováni. V duchu prvního ročníku, kde jsme bojovali pod vlajkou kRUtýMu, jsme přibrali Yetiho a Toma, čímž jsme mohli mít oprávněně medailové ambice (a dopadnout jak obyčejně na hubu), a začali se na to všechno těšit.

Do Bratislavy nás bez potíží dopravil vlak (ono to ani jinak nešlo, že), na stanici jsme si pořídili celodenní jízdenky a důmyslně se přepravili přímo k Ondrejskému cintorínu a pěšky pak do sousední Medické záhrady. Na místě jsme se jali rozvalovat na lavičkách, abychom nabrali sílu na brzké soupeření s ostatními týmy, které postupně přibývaly a přibývaly. Modré nebe slibovalo horký den a už od rána bylo docela teplo, na čemž jsme se až na Páju shodli. Akorát jsme vždy museli hledat místa na pomezí slunce a stínu, aby se vyhovělo všem (naštěstí přes den peklo čím dál víc a záhy jsme byli jako jeden muž – dáma odpustí :)).



Start – abecední šaškování, 1 – slabiková (Medická záhrada)

S blížícím se okamžikem startu jsme se přesunuli blíže soše sedícího chlapa a vyčkali signálu. Zadání nás moc nenadchlo, ale doporučenou pózu jsme si nacvičili a několikráte i předvedli. Navíc jsme si zaznamenávali i pozice druhých. Moc moudří jsme z toho nebyli (zvlášť když si někteří přidali něco navíc), ale i tak jsme si troufli zajít za orgy, abychom věděli, co po nás budou chtít. Proužek se stupidním textem nám sice nejprve nic neřekl, ale jakmile se objevil nápad, že půjde o diakritiku, šlo to už ráz na ráz. Další větičku jsme už předvedli a dostali zadání jedničky. Doplnění slabik bylo dílem okamžiku a já se chopil pro tentokrát role plánovače cest a vyrazili jsme.



2 – samohlásková (Jakubovo nám.)

V úzkém parčíku jsme našli zadání a do něj začali hned doplňovat očekávaně souhlásky. Aniž bychom měli více než čtvrtinu slov, začalo to vypadat na kostel zasvěcený sv. Mikuláši. A tak vlastně skoro dél trvalo najít, kudy a kam. Podařeným kličkováním v ulicích se nám podařilo setřást Spící Voly vedené Zuzou a dorazili jsme na stráň pod bratislavským hradem bez nechtěného doprovodu.

3 – Miletičova (kostelík sv. Mikuláše)

I když jsem navrhoval, že by se mělo počítat s výše uvedenou ulicí (jak očekávali i orgové), naštěstí na mě nedali. Po lehkém brainstormování se rozjela manufaktura, která poskytla pěkné řešení až na jakousi podivnou zahradu. Na roh ulic poblíž stanoviště jsme dorazili bez průtahů, ty trošku nastaly až při zjišťování, kam vlastně přesně jdeme a kde to je. Naštěstí Tom byl vybaven doporučeným typem telefonu a též slovenskou simkou od laskavých organizátorů, čili jsme si mohli dovolit bohatě brouzdat vlnami internetu a nacházet potřebné (a že se to během hry hodilo víc než často).

4 – ples a chytrá krabička (Sľubekova záhrada)

V zahradě-dětském hřišti, naštěstí opodál poněkud nervózní maminky asi překvapené množstvím lidí, jsme si chvilku poseděli, než jsme odhalili (pro drobnou jazykovou bariérku i s netem) názvy deskových her a mohli se vydat navigováni vstříc neznámu. Jelikož nám vše fungovalo, jak mělo, sice klikatě ale jistě jsme trefili až ke stanovišti u fontánky. Po cestě jsme navíc stihli pochutnat na zmrzlině rozličných chutí. Tedy až na Páju, která nám svou brzy po zakoupení nabízela řkouc, že příchutě, které si sama vybrala, nemá ráda :)

5 – MHD (park u Bazové ul.)

Zatímco ostatní dumali, co znamená jakési schéma MHD, já si udělal procházku po okolí (zpestřenou jedním kufrováním a krásnou udržovanou fontánou ve vnitrobloku) a fotil nápovědné cedulky s anglickými moudry. Jakmile v nich byla odhalena přísloví, začalo období googlení jejich slovenských obdob.

6 – IC (park na střeše Centrálu)

Další stanoviště, Centrál na Trnavském mýtě se nacházel nedaleko, a tak nás zdržel jen doplňkový úkol dostat se do střešního parku. Zadání jsme dostali od fešné slečny (jak bylo milým a příjemným zvykem této hry) opalující se na trávníku a šli se ukrýt do klimatizovaného centra. Naneštěstí skládání písmen bylo proklatě nabíledni a my hned spěchali na električku ke Kuchajdě.

7 – velkočíselné sudoku (u mola na Kuchajdě)

U nádrže jsme se uchýlili do stínu občerstvovací budky, objednali něco pití a jídla (což se Yetimu málem vymstilo, když mu krmi ne a ne donést) a Tom ládoval do chytré krabičky zdařilé dvojsudoku rozkuchané na dvě jednoduchá. Po opravě řešení přišel na řadu web pro odhalení, u kteréhože nádraží najdeme Rendez a jak se tam dostat.

8 – filmy (lávka nad východním nádražím)

Aby se nám rentovala jízdenka (to jsme ještě nevěděli, že se najezdíme) a nešlapali jsme ve výhni horkého dne, popojeli jsme takřka až k východnímu nádraží. Povídání o filmech nás moc nezaujalo, teprve až Yeti zmínil, že jde zhruba o přesmyčky názvů týmů letošního Brieždenia (i našeho – Do ráje), začala kolektivní práce. Oč hezčí hra s písmeny, o to horší klikatá cesta dál do depa, o jehož poloze si tištěné mapy navymýšlejí...

9 – gradienty, 10 – písničky (MDC ve východním depu)

Areál plný mašinek a vagónů a my jsme tu kvůli luštění, ach jo. Navíc princip jako na Dnem či na Kruté (zá)krůtě nemá šanci dlouho odolat, pročež zakrátko pokračování v podobě různě rychlého (a legračního) pouštění směsky písniček, která jasně (tedy až na lokální nesrozumitelnosti) popisuje cestu ke kostelu v Rači. (Má nová mapa ho neobsahovala, ale byl jsem Yetim ubezpečen, že to u onoho vydavatele není nic neobvyklého – tak jsem zase moudřejší. Škoda jen, že se mi zrovna produkty tohoto cestovatele líbí.) Trochu jsme vymýšleli, jak tam rozumně doputovat, a zároveň špekulovali, kolik korálků bychom tak mohli dát, když se nám zatím docela daří a po soupeřích již hodnou chvíli ani vidu, ani slechu.

11 – rozmotané klubíčko (proti kostelu na Pekné cestě)

U střechy zeleninového stánku se skvěla podivná motanice s geometrickými útvary. Snad ani nepřekvapí, že na princip využívající perforace eurosložky nepřišel nikdo z krutých organizátorů. I tato překážka tedy lehce padla a my mohli do gymplu o pár zastávek dál.

12 – rady a doporučení (gymnázium pro chytré na Skalické cestě)

Ve škole čili turniketu nás čekali orgové s kameramanem místní televize, který si nás natáčel. Yeti se mohl projevit ve vysvětlování řešení třetí šifry, a pak už jsme zase pádili ven docela natěšení, že cíl je už blízko. V jedné z bočních uliček jsme si napodruhé vybrali dobré místo, kde nikdo nechtěl parkovat a tedy neotravoval. Na této, myslím, skvostné šifře se vyřádili znalci angličtiny (na mne zbylo zevlování), když hledali synonyma a počítali do úmoru homonyma. 



13 – mapa Blavy (vodárenská věž na Nobelově ul.)

Po lávce nad kolejemi jsme přešli do lesíku a v něm k oplocené vodní věži. Že v šifře jde o mapu Bratislavy bylo jasné, zbývalo jen strávit čas vyhledáváním rozdílů v názvech vyznačených ulic. S radostí nad řešením jsme se vrátili zpět na oblíbenou tramvajovou trať do a z Rače a tradičně si usnadnili cestu k následujícímu stanovišti.

14 – kratičké věty (Ľudové nám.)

Na lavičce v klidném parku nám netrvalo dlouho přijít na použití shodných písmen ve dvou sadách vět, ale řešení AHOJ TAM CHCEŠ POKRAČOVAŤ NA KONEČNÚ AUTOBUSOV nám přišlo divné a nejednoznačné. Jelikož v okolí byla jediná konečná více autobusových linek, přesunuli jsme se tam – k OD Slimák. Když jsme tu nic a nikoho nenašli, zavolali jsme orgům, jestli jsme dobře. Že prý ne, že nám něco chybí. Po dlouhé chvíli marného pátrání po dalším řešení se dovídáme, že nám schází jen správná interpretace. A opět nám to nepomáhá. Čas kvapí, náš náskok klesá a Yeti se vydává pro nápovědné heslo kamsi daleko. Naštěstí Tom a jeho nevinná otázka Googlu nám odhaluje krutě jednoduché vysvětlení: Ahoj je (takřka neznámá) část Bratislavy. Ty, vado! Skvělý, byť brutální nápad. Klobouk dolů před autory.

15 – hodiny (točna v Ahoji)

Na poslední stanoviště nás sice popovezla tramvaj, ale gró (rozuměj: trocha stoupání k boudě zastávky) zůstává na nás. Po vyzvednutí zadání jdeme hned zpět a lehce nám zatrne, když potkáváme Aplikované hrošíky, kteří nás navíc halasně zdraví „Ahój“ s poťouchlým výrazem v tvářích. Už s Yetim se vracíme ke gymplu, kde nenápadně ve společnosti týmů poněkud dále v aktuálním pořadí zdoláváme poslední a asi nejlepší šifru hry využívající jmenin ze slovenského kalendáře. A podívejme, na spojnicích jmen začínajících na stejné písmeno vychází HESLO JE ... spinka. Hm. Sice nevíme, oč jde (teď už jo – obyčejná sponka), ale zkusíme to :)

Cíl (gymnázium pro chytré na Skalické cestě)

Valíme dovnitř a – je to dobře. Jupúúú! Jsme v cíli a první. Naplňuje nás (pro většinu) ne zcela běžný blažený stav. Krátce se bavíme s orgy, necháme si doporučit dobrou restauraci a podobně jako na Paralaxách využíváme čas do příchodu soupeřů a vyhlášení výsledků na bohatou večeři zahrnující jídlo, pití a oslavný rum (v posledním případě samozřejmě jen umírněně). Po návratu do cíle je sál už plný lidí, tak se nenápadně usazujeme, necháme se spolu s druhými a třetími ověnčit gloriolou vítězů a obdarovat deskovými hrami (nám připadla Európa). Při vysvětlování řešení šifer jsme velmi rádi, že jsme nepotřebovali docela drsné nápovědné šifřičky.



Ještě jsme prohodili něco slov a po zastávce na balkónu nádražní restaurace se odebrali vlakem do Brna. Tentokrát nám drážní bohové nakloněni nebyli, a tak nám zpoždění určilo za krátký útulek ještě nonstop a teprve potom jsme se mohli rozjet ke svým domovům.

Letos mi hra nepřišla příliš těžká, což ovšem nic nemění na tom, že se mi líbila stanoviště i většina šifer, zvláště pak ty z druhé poloviny, z nichž některé považuji za vynikající. Organizátorům patří velké díky a hluboká poklona.


Za JÁDRO Ricc


P.S.: Európa byla dobrá volba – velice jsme se u ní pobavili :)


Comments