Sexualita‎ > ‎Homosexualita.‎ > ‎

Nacizmus a homosexualita.




Zoznam podstránok







Prečítajte si:

Podráždená oponentúra komunity veriacich homosexuálov:

   > 




Citujem zo stránky:

Závery dokumentu sú pomerne jednoznačné,
homosexualita bola a je medzi nacistami bežná vec a to aj napriek ich prísnemu vymedzovaniu sa voči nej. Uniformy, nacistické rituály a skinhedská móda pôsobia ako silný fetiš. To že je niekto homosexuál tiež nevylučuje, že by nemohol mať ultrapravicové názory.

Zaujímavý dokument, ktorý sa oplatí vidieť. Určite by mohol pootvoriť oči aj mnohým blbečkom z prostredia miestnej nazi scény, ktorí proti organizovaniu Pride festivalu každý rok protestujú. S anglickými titulkami sa dá pozrieť aj na Youtube.



Citujem:
Jak už bylo na tomto místě v minulosti poukázáno, homosexualistické nátlakové skupiny a jejich mediální poskokové využívají ve své propagandě „homocaustu“ nejedné lži při výkladu dějin. Jedním z nich je rozšiřované tvrzení, že „nacisté uvěznili tisíce gayů a lesbiček v koncentračních táborech“, navzdory jednoznačné skutečnosti, že ženská homosexualita za nacionálního socialismu v žádném případě stíhána nebyla a netýkal se jí ani homosexuální trestní paragraf 175. Ani jediná lesbička tedy pro svou sexuální orientaci stíhána nebyla, natož aby byla umístěna v koncentračním táboře! Homosexualistické kruhy a jejich lobby (zejména v Německu) úspěšně parazitují na veřejných prostředcích určených pro „oběti postihnuté nacionálním socialismem“ a posluhují si přitom přímo hrubým zkreslováním historických skutečností.

Zálpoha článku :  > 


Dnešné liberálne médiá, pre ktoré je antikatolicizmus charakteristickou črtou, vytvárajú všeobecne prijímanú mienku o nezlúčiteľnosti homosexuality a nacizmu. Pri vyslovení tých pojmov sa v modernom a podpriemerne rozhľadenom človeku (nehľadiac na úroveň vzdelania a získané tituly) vybaví holokaust a akosi podvedome všetci prijímajú názor, že homosexuál sa rovnalo usmrtenie v plynovej komore.
Už z obyčajnej Wikipédie sa dozvieme, že počet obyvateľov Nemeckej ríše bol 90 030 775. To je údaj platný pre rok 1941. Ak použijeme na výpočet počtu homosexuálov v Nemeckej ríši tak často používané rozpätie 4-10%, musí nám vyjsť približný počet homosexuálne postihnutých ľudí v nacistickom Nemecku: 3 601 231 - 9 003 0078.
Počet obetí a prenasledovaných však nedosiahol výrazný podiel z celkového počtu. Neexistujú presné počty, aspoň na nespochybniteľné údaje som nenarazil, no to rozpätie počtu obetí dosahuje najvyšší počet asi 100 tisíc. Kam sa po roku 1933 teda všetci homosexuáli stratili? Namýšlať si, že v radoch NSDAP neboli homosexuáli, je asi nesprávne. Už samotná predstava, že sa nacista  oddáva sexuálnym hrátkam s iným nacistom, v nás vyvoláva odpor a neprijateľnosť. No napriek tabuizovaniu tejto témy medzi nacistickou elitou homosexuáli boli. A nielen medzi elitou.
Scott Lively vo svojej knihe Ružová svastika rozvíja myšlienku vzťahu nacizmu a homosexuality. Jeho závery sú logické a pre laika prijateľné (a samozrejme pre fanatickcých liberálov a fundamentálnych homosexualistov absolútne neprijateľné). Prečo?
Lively prízvukuje, že za otca hnutia za práva gejov sa považuje istý nemecký(!) právnik Karl Heinrich Ulrichs. Ten v 60. rokoch 19 storočia prišiel s teoriou tzv. tretieho pohlavia. V roku 1869 jeden z jeho následovníkov použil už výraz "homosexuál" v korešpondencii s ministerstvom spravodlivosti. Po smrti Karla Heinricha Ulrichsa už progej hnutie zosilnenlo, nasledovalo štiepenie a inštitucionalizovanie. V Berlíne vzniká Inštitút sexuálneho výskumu.
V rámci homohnutí vznikajú dva rivalizujúce prúdy, jeden za pravých homosexuálov považoval zženštilých mužov, a druhý "drsňákov".Je zaujímavé sledovať aj ich filozofiu a vymedzenie sa voči spoločnosti. Predovšetkým časť fyzicky zdatnejších homosexuálov pohŕdala zženštilými typmi a razila teoriu o nadradenosti homosexuálov nad heterosexuálmi. Vytvárali akýsi elitný klub, elitnú vrstvu spoločnosti. Hlásali návrat k antickým ideálom. Táto druhá frakcia bola organizovaná Adolfom Brandom a ten prehlasoval:
"...chce ty muže, kteří žízní po obnovení řeckých dob a helénských standardů krásy po staletích křesťanského barbarství.“
Na blogu Františka Řeky je dvojdielny obsiahly článok  > )  poskladaný práve z úryvkov Ružovej svastiky. Píše:
„Drsňáčtí“ homosexuálové z GE přetvořili Německo. Jejích primárním nástrojem bylo Německé hnutí mládeže známé jako Wandervogel (Skauti, nebo Vandrující mládež). „Ve střední Evropě,“ píše homosexuální historik Parker Rossman, „bylo ještě jiné úsilí o obnovení starořeckého ideálu pedagogické pederastie ve hnutí Vandrující mládež … Hitler nakonec použil a přetvořil toto hnutí… rozšířil a vystavěl na romantismu jako základnu pro nacistickou sranu.“ (Rossman: 103)
V roku 1921 sa stáva Hitler predsedom robotníckej strany a premenováva ju na NSDAP. Jeho blízkym spolupracovníkom je Röhm. V knihe Vzostup a pád Tretej ríše sa dočítame, citujem:
"...že Röhm byl „zavalitý voják s prasečíma očkama a býčí šíjí … a, jako mnoho prvních nacistů, homosexuál.“
Hitler bol teda viac ako závislý na svojom predchodcovi a kamrátovi Röhmovi. Sám Hitler trpel sexuálnou úchylkou - vzrušovali ho exkrementy. 

Rector se, coby revizionista „Holokaustu gayů“, pokouší zpochybnit zdroje, které nacistickým vůdcům přisuzují homosexualitu, ale nakonec píše, že:
Baldur von Schirach, vůdce Hitlerjugend, byl údajně bisexuál; Hitlerův právní zástupce, Říšský ministr spravedlnosti, řeznický Guvernér Polska a veřejný odpůrce gayů Hans Frank byl prý homosexuál; Hitlerův pobočník Wilhelm Bruckner byl údajně bisexuál; … Walter Funk, říšký ministr hospodářství (a Hitlerův osobní finanční poradce) byl často nazýván „notorickým“ homosexuálem …nebo, jakožto žárlivý předchůdce Funka, Hjalmar Schacht pohrdavě tvrdil, Funk byl „neškodný homosexuál a alkoholik;“ …Hermann Göring se rád převlékal do ženských šatů a líčil makeupem; a tak dále, a tak podobně (Rector:57).

Zmieňovaný berlínsky inštitút, ktorý sa zaoberal výskumom sexuality, sa stal pre nacistov nezbezpečný - uchovával totiž desaťtisíce dokumentov, životopisov a lekárskych správ aj o sexuálnych deviáciách nacistov. Ohrození sa citili mnohí, vrátane Hitlera. Jeho likvidácia sa stala zákonitosťou. To, čo homosexuálni aktivisti predkladajú ako pálenie odbornej literatúry o homosexualite nacistami však v skutočnosti bolo verejné spálenie týchto kompromitujúcich materiálov. Zástupca riaditeľa tej vedeckej inštitúcie neskôr prehlásil, citujem:
… ani deset procent těch, kteří v roce 1933 vzali do rukou osud Německa nebylo sexuálně v pořádku…
V roku 1935 bolo novelizáciou paragrafu 175 umožnené trestať homosexualtu. No dôsledným rozborom situácie a jednotlivých prípadov a zasadením ich do dobových súvislostí zisťujeme,  že tento zákon bol zneužívaný na stranícke čistky a boj o moc.
Joan Ringelheimová z US Holocaust Museum odhaduje počet obetí medzi hommosexuálmi na maximálne 15 tisíc s tým, že značná časť z nich boli heterosexuáli obvinení z homosexuality.
Rivalita medzi "drsňákmi" a "zženštilými" homosexuálmi sa naplno prejavila aj v koncentračných táboroch. Tí druhí v nich extrémne trpeli.
Ku koncu vojny podstatná časť internovaných gejov bola prepustená a povolaná do armády.

Bolo by nesprávne tvrdiť, že homosexuáli zapríčinili holokaust. No pre pochopenie historických súvislostí je potrebné neprehliadať aj tento rozmer nacizmu iba preto, že je politicky nekorektný.

Panický povyk a prehliadanie súvislostí, i tých nepríjemných, nikomu nepomôže. Práve naopak. Zamlčiavanie uškodí všetkým. Tým, že pre nepoučenie sa z dejín si ľudstvo a národy budú musieť svoje dejiny opäť zopakovať.



( Autor: TvojOponent )

Voľne spracované podľa :
Celý článok nájdete tu:





Prenasledovanie homosexuálov nacistami a ateisti.
Alebo pár viet na obranu pred bojovými ateistami.
(výroky a obranné reakcie)


V zákonech nacistického Německa byl odstavec 175, na jehož základě byli homosexuálové zatýkáni.
V roce 1935 byl paragraf 175 doplněn paragrafem 175a který kriminalizoval jakýkoliv typ chování, který by mohl indikovat homosexuální sklony či touhy (Burleigh a Wipperman: 190). (Zajímavostí je, že nová trestní norma stran homosexuality neobsahovala slovo „nepřirozený“ v definici – Riesman 1994:3) Tento nový zákon poskytl nacistům obzvláštně silnou právní zbraň proti jejich nepřátelům. Už asi nikdy nezjistíme, kolik ne-homosexuálů bylo obviněno na základě tohoto zákona, ale je nepochybné že nacisté užívali falešných obvinění z homosexuality, aby ospravedlnili zadržování a věznění mnoha svých oponentů. „Zákon byl formulován tak volně,“ píše Steakley, „že mohl být a byl aplikován na heterosexuály, které nacisté chtěli odstranit.. Zákon byl také opakovaně používán proti katolickým duchovním (Steakley:111). Kogon píše, že „Gestapo mělo připraveno obvinění z homosexuality, pro případ, že by nebylo schopno najít jinou záminku k procesu s katolickými kněžími a vytrvalými kritiky“ (Kogon:44).

Obvinění z homosexuality bylo pro nacisty pohodlným nástrojem zbavování se politických nepřátel, protože bylo obtížné se proti němu obhájit a velmi snadné jím ospravedlnit rozsudek před veřejností. Protože ještě dlouho před nacismem žili homosexuálové většinou podloudné životy, nebylo neobvyklé, že odhalení jejich chování bylo pro jejich komunity překvapením, když se stalo policejní záležitostí. Neznamená to ovšem, že skuteční homosexuálové nebyli pod tímto zákonem pronásledováni. Mnoho z nich bylo. Ale zákon byl používán selektivně proti „Femům“. A i když byli v ohrožení, mnoho femininních homosexuálů, zvláště ti v umělecké obci byli pod ochranou nacistických vůdců (Oosterhuis a Kennedy:248).
Comments