Nacizmus a kresťanstvo - podľa časopisu Svetlo




Zoznam podstránok








O vztahu nacistů ke křesťanství pojednává článek z časopisu Světlo. 

V roce 1942 prohlásil Hitler ve společnosti svých nejbližších spolupracovníků zcela otevřeně: „Když jsem měl třináct, čtrnáct, patnáct let, nevěřil jsem již v nic, ostatně nikdo z mých kolegů nevěřil v takzvané přijímání, kromě několika úplně hloupých primusů. Jenomže tehdy jsem neměl to přesvědčení, že je třeba všechno vyhodit do povětří!“ Vůdci NSDAP hledali vzor pro boj s katolicismem v nedávné minulosti Německa, v Bismarckově kulturním boji. Přitom prohlašovali, že budou ve svém boji ještě důslednější než „železný kancléř“.
Ze zpráv H. Rauschninga, Hitlerova blízkého spolupracovníka, víme, že vůdce III. říše vytýkal Bismarckovi, že se pokoušel vyjít s katolicismem pomocí paragrafů pruského četníka. Jak prohlašoval führer – abychom jim sáhli na kůži, musíme využívat zesměšňování a zohyzdění v očích mládeže a lidu.
Během jednoho rozhovoru se svými blízkými spolupracovníky Hitler upřímně přiznal: „Křesťanství je největším neštěstím lidstva. Bolševismus je nemanželské dítě křesťanství. Oba jsou dílem židů. Ve věci křesťanství je v otázce náboženství celý svět oklamán.“
Nepřátelský postoj ke křesťanství objasnil také Hitlerův hlavní ideolog národního socialismu, Alfred Rosenberg. Jeho kniha Mýtus XX. století patřila vedle Mein Kampf k povinné četbě všech členů NSDAP a po roce 1933 se stala jedním z kompendií Třetí říše.
Na stránkách této knihy Rosenberg napsal: „Víra utváří člověka... Ovšem seversko-evropské náboženství také hlásá, že člověk utváří svou víru, druh a obsah své víry.“ Hlavní ideolog pak požaduje vytvoření „německé národní církve“, která se má stát „strážcem národní hrdosti“ a „německého křesťanství“. Interpretoval po svém i osobu Ježíše: „Ježíš se nám dnes jeví jako sebevědomý učitel. Pro Germány má význam jeho život, nikoliv jeho smrt, kterou oslavují ve Středomoří.“

Hitler se již v mládí zahloubal do četby autorů, kteří působili v Rakousku na přelomu 19. a 20. století jako „ariosofové“, kteří spojovali pangermánskou mytologii s okultismem a theosofií a gnózí. V knížkách Guida von Lista nebo Jörga Lanze von Liebensfels (cisterciák vyloučený z řádu pro homosexualitu) četl Hitler o dávné árijsko-germánské civilizaci, kterou údajně zničila katolická církev evangelizací Germánů, o uchvacujícím náboženství Wotana, které uchovává svá tajemství v tzv. svastice. To všechno je prý možno znovu získat zpět, ale je třeba zničit katolickou církev a pak i nižší rasy, tvrdili tvůrci okultistické verze rasismu. Tak bude možný návrat k „árijské sexuální morálce“. Liebensfels vyzýval k vytváření zvláštních eugenických klášterů, kde budou „árijští chovní samci“ dbát o zachování čisté árijské krve.

Po roce 1933 se tyto ideje staly německou oficiální politikou a Himmler podle Liebensfelsových nápadů zřídil tzv. „Lebensborn“ (domy rozkoše) pro rasově vybrané důstojníky SS. Hitler byl fascinován okultismem, gnózí a orientálními filosofiemi. V roce 1938 organizoval Himmler výpravu do Tibetu, aby se seznámil s „myšlenkovým dědictvím“ dalajlámy, a hledal v Himalájích „zahynulé původní árijce“. Oddíly SS měly být kovárnou „panské rasy“. Himmler zavedl o jarní rovnodennosti „svátek života“ a o podzimní rovnodennosti „svátek padlých hrdinů“. Okultista Karl Wiligut, člen „Ordo Novi Templi“, hledal pro Him mlera nejvhodnější místa pro školení SS, která se vyznačovala jako „centra energie“. V Hitlerově bunkru byly nalezeny okultní spisy opatřené jeho exlibris.
Jediná povolená organizace mládeže Hitlerjugend zpívala v jedné své písni: Jsme Hitlerova radostná mládež. Nepotřebujeme křesťanské ctnosti. Naším vůdcem je totiž Adolf Hitler, on je náš Vykupitel a Prostředník.
Jako reakce na encykliku Mit brennender Sorge začaly se objevovat náhle v německém tisku zprávy o pohlavních zneužitích u katolických duchovních a „otřesná svědectví“ osob, které si po několika desítkách let vzpomněly na obtěžování v raném mládí. Podobný charakter měla obvinění o „devizových zločinech“. Tak byly označeny sbírky na podporu misií na jiných kontinentech.

Hitler vyčkával s úderem proti katolické církvi na své konečné vítězství. Ale již mezi roky 1939–1945 na zabraném území Polska byla vyvražděna třetina katolických kněží, kteří zde před vypuknutím války působili. Byli buď zastřeleni, nebo se ztratili v koncentračních táborech.

Miłujcie się 3/2012 (kráceno)
Překlad -lš-


Comments