Euander

EUANDER

 

KDYŽ BŮH SATURNUS[1] prchal před Iovem[2] ze svého nebeského sídla, ukryl se v krajině, která se pak nazývala Latium (skrývám se = latinsky lateo). Spojil lid rozptýlený po horách a ustanovil mu zákony a řády. Saturnus si zvolil za své sídlo pahorek kapitolský. Za jeho vlády nastal zlatý věk[3] a lidé žili v pokoji a míru.

Když pak zlatý věk pominul, přicházely do této země různé národy a její jméno se často měnilo. Šedesát let před dobytím Tróje[4] tam přišel také Euander (»Dobrý muž«) z arkadského[5] města Pallantea. Euander byl syn Herma a arkadské víly Thetidy, které se v Itálii říkalo Carmenta. Vyznala se v umění věšteckém. Když přišel Euander se svou matkou do Itálie, usídlil se u řeky Tiberu na vrchu palatinském, kde byl později založen Řím.

Snad odešel Euander ze své vlasti dobrovolně, snad byl vyhnán – kdožví. Ale při loučení se starým domovem hořce plakal, a tu ho jeho matka Carmenta takto utěšovala: “Nermuť se, milý synu, a neprolévej dále slzy. Svůj osud musí každý snášet trpělivě. Hlavní věc, že jsi čestný a bez viny a že naše bloudění není trest za nějaké provinění. I jiní rekové zakusili veliké strasti, vzpomeň si jen na nešťastného Kadma. Bouře přejde a jednou zasvitne slunce i tobě.”



Dalekou cestu měli už za sebou. Když se blížili k italskému pobřeží, spatřila Carmenta malé chatrče roztroušené sem tam. Obrátila se tváří k neznámé krajině a ve věštném nadšení promluvila:

“Buď zdráv, vytoužený kraji, buďte zdrávy, řeky a zřídla, vítejte, víly lesů a vod! Požehnejte naše kroky na tento břeh. Vidím veliké město, které povstane na těchto stráních. Celý svět bude k němu vzhlížet jako k ochránci práva a spravedlnosti. Jednou sem přirazí trójské lodi a zničená Trója tu povstane k ještě větší slávě v podobě věčného města Říma.”

Když věštkyně domluvila, vystoupil Euander z korábu a osud ho zavedl do Latia. Byl šťasten, že skončí bědnou pouť a najde klid v novém domově. Brzy si získal srdce tamního lidu, tehdy ještě nevzdělaného. Euander byl spravedlivý, vzdělaný muž a oslňoval svou vznešeností. Zakrátko povznesl svůj lid a poskytl mu první vzdělání. Přinesl prý do Latia znalost písma a hudby a zušlechtil surové mravy obyvatelstva zavedením některých božstev. Za tyto zásluhy byl pak v Římě uctíván jako hérós (bohatýr).



POZNÁMKY:

[1] Saturnus – jeden z mála původních římských bohů nepřevzatých od Řeků. Byl to bůh rolnictví a úrody, časem ztotožněný s řeckým Kronem, synem Úrana a Gáie (Nebes a Země = první generace bohů; viz Zeus zvítězil); na jeho počest se ve starém Římě konaly vždy 17. prosince týden trvající slavnosti, při nichž si byli páni a otroci rovni (nebo si dokonce dočasně vyměnili místa) – tzv. saturnálie. Saturnus je otcem Pikovým (Žluny). – Poznámka Misantropova.


[2] Iuppiter (Iova, Iovem) – viz pozn. č. 6 v kapitole Amor a Psýché. – Pozn. Mis.


[3] zlatý věk – tzv. saturnský (srovnej s pozn. č. 1 výše). U Řeků se za zlatý věk označuje období za vlády Kronovy (blíže o tom viz kapitoly Zeus zvítězil, Potopa nebo srovnej s pozn. č. 13 v kapitole Argonauti).  – Pozn. Mis.


[4] Trója – viz pozn. č. 2 v kapitole Paris a Helena; o trójské válce pojednává táž kapitola, dále se o ní mluví v kapitolách Achilleus, Nebešťané nebo Jitřenka. – Pozn. Mis.


[5]Arkadie pocházela krásná Atalanté, zlý král Lykáón, v jeskyni arkadské hory Kyllény se narodil vynálezce kouzelné lyry Hermés a v arkadském pohoří Erymanthos chytil Héráklés živého kance pro krále Eurysthea. – Pozn. Mis.