Zoufalci to zNaí

Ochotní pro cokoliv (Jihlava)


Autorská inscenace

Vedoucí souboru: Martin Švec

Režie: kolektiv

 

Parfém s výtažky z kari kalí smysly nekňubům i světákům stejně spolehlivě. Jedny zajímá srdce, ty druhé to, co je více na povrchu. Vyžilá televizní hvězda se touží dostat zpátky nahoru, bezejmenný loser chce konečně vybřednout ze stereotypu svých dnů. Oběma k tomu má pomoci žena... Ale žádné koření nepálí tak, aby nemohlo ještě více.





Ochotní pro cokoliv - i pro improvizacI

    Ve čtvrtek 18. března v půl šesté večer se na jevišti v Kabinetu múz představil soubor nazvaný Ochotní pro cokoliv. Tento soubor vznikl v Jihlavě jako další projekt kulturního spolku Olivy v listopadových dnech roku 2007. Na svém kontě má již tři autorské hry: Durch die Liebe, Zoufalci to zNaí a Meandr revue. Členové souboru, tři mladí muži (Martin Švec, Martin Sita a Pavel Hřeben) a jedna dívka (Lenka Jirků), se rozhodli zaujmout špíl-bergovské publikum jedním z nich, a sice představením Zoufalci to zNaí.  Hlavní děj: bezejmenný “lůzr” si objedná dívku Naí z televizní show pro zoufalce uváděnou moderátorem D, zažívají spolu stereotyp všedních dní, který dívku ničí, proto se nastěhuje k neúspěšnému televiznímu moderátorovi D, tomu se nelíbí malá prsa Naí, vydají se do Indie, kde Naí provedou neúspěšnou plastickou operaci a všichni tři (lůzr, D, Naí) skončí u televizní show pro zoufalce uváděnou L… Hlavní děj byl navíc rozvíjen a více zamotáván mnoha dílčími peripetiemi a postavami (detektiv, prodavač párků, ředitel televize ad.).

    Během představení využívali herci stůl, dvě židle, krabici a prostěradlo, navíc ještě hodně herecké pohotovosti, hravosti, improvizace a partnerské spolupráce. Ačkoliv se totiž jednalo už o šestou reprízu této inscenace, přiznali herci, že každá realizace je velmi odlišná. Celou inscenaci mají ukotvenou pouze v bodovém scénáři, tudíž vědí, jaké je pořadí jednotlivých situací, tedy odkud kam směřují, ale samotná herecká akce se z větší části rodí přímo na jevišti.

    V první polovině představení dokázali herci zaujmout svou energií, sálající na všechny strany, a vtipnými situacemi, které byly zpravidla založeny na slovním humoru. Z nich bych zvláště vyzdvihla telefonát do televizní show, kde došlo ke vzájemné komunikaci mezi hlasovým automatem a volajícím lůzrem a další nezapomenutelnou situaci – konkurz na reklamy na vložky, aneb “Naše vložky nebudete vyhazovat na závodech Formule 1”.  Během těchto situací ukápla v řadách diváků nejedna slza smíchu, těžko říci, zda byl právě toto důvod, proč herci povedené slovní vtipy následně několikrát zopakovali, bohužel zapomínajíce na pravdivost lidového rčení, že “opakovaný vtip již není vtipem”.

    Opakování vtipů by jim zajisté většina diváků ráda prominula, pokud by i druhá půlka představení byla napěchována stejně velkou energií jako polovina první. To se ale bohužel nestalo. Herci si dali laťku příliš vysoko a v druhé půli se jim ji už nepodařilo přeskočit. Navíc se děj stále více komplikoval a díky ztrácející se herecké energii mě osobně již ani nebavilo pozorovat, jak osudy hlavních hrdinů skončí. Věřím, že je velmi těžké počáteční energii udržet až do konce představení, zvláště když se jedná o představení trvající sedmdesát pět minut. Proto bych se osobně přimlouvala za to, aby tvůrci některé ze svých devatenácti scén vyškrtli a díky tomu více “zhustili” děj celého představení.

    Co se týče herecké práce, byli všichni herci velmi přirození. Martin Sita vtipně odděloval všechny postavy (detektiv, prodavač párků, doručovatel…), které v příběhu hrál, a také zbylým třem hercům se podařilo jasně vykreslit charakter svých postav. Bohužel se často stávalo, především tedy mužské části herců, že jim nebylo příliš rozumět, což ve hře, která je především založena na slovním humoru, bylo vcelku problematické. Navíc herci často porušovali dle mého názoru jedno ze základních pravidel improvizace, a sice nenegovat nápad svého hereckého partnera, ale vzít ho do hry a dále ho rozvést. Ve chvíli, kdy se tedy herci rozhodli pro (podle mého názoru velmi těžkou) variantu, že jejich představení budou spíše poloimprovizovaná, bylo by vhodné, aby aktéři na svých hereckých a improvizačních dovednostech ještě více zapracovali.

    Na závěr bych se ještě chtěla zmínit o tématech této inscenace, čili co tím chtěli tvůrci a herci v jedné osobě divákům říci. Pro mě osobně je těžké pojmenovat téma inscenace díky všem, často nesmyslným, odbočkám v ději. Pokud bych měla ale přece jen nějaké zmínit, bylo by představení hlavně o lidské touze nebýt sám a přesto o neschopnosti dělat kompromisy v partnerském vztahu. Na druhou stranu je nutné, jak sami tvůrci přiznali, zmínit, že hlavním cílem představení bylo diváky spíše pobavit a ne jim předat nějaké hlubokomyslné téma. Tento cíl si myslím, že představení splnilo. Pokud se navíc tvůrcům podaří ho zkrátit, má v sobě toto představení a samotní herci velký potenciál, aby se diváci dobře bavili od začátku až do konce.

 

Eva Herzogová

(1. ročník magisterského studia oboru divadlo a výchova)

 
Comments