Tři ženy navíc

DS Brnkadla – ASPOL (Brno)


Podle B. Chapella                       

Vedoucí souboru: Petra Rychecká

 

Samostatný projekt části souboru ASpol, který je dospělou sekcí DDS Brnkadla. Jeho cílem bylo dát herecké příležitosti členkám souboru. Inscenace je komedií o jednom dějství, v níž se z psychologické studie osudů žen vyklube bláznivá akční bondovka na pomezí střetu reality a fikce. Ostatně – co je dnes realitou a co fikcí? Nejsme všichni jen herci něčího příběhu?





Nejen tři ženy navíc

    V pátek 19. 3. 2010 se v rámci divadelní přehlídky ŠPÍL-BERG 2010 uskutečnilo představení divadelního souboru Brnkadla, oddílu ASPOL, Tři ženy navíc. Ve hře B. Chapella je divákovi postupně odkrývána hra, kterou autor hraje se svými postavami. Tři ženy se postupně setkávají na jednom nádraží, kde očekávají vlak, přijíždějící v pravidelném čase 22:37. Jedna z postav je reportérka čekající na svého otce, druhá žena, zhrzená láskou milence, přichází dotyčného zastřelit a třetí, mírně potrhlá a čerstvě zamilovaná očekává svého miláčka. Z nádražního hlášení se několikrát dozvídáme o zpoždění vlaku, a tak si každá žena krátí chvíli po svém.

    Reportérka začíná inscenovat vraždu, která před objektivem jejího fotoaparátu proběhne v přímém přenosu, zhrzená milenka začíná poučovat zamilovanou dívčinu o životě, a ta začne z čisté lásky kreslit po všech nabízejících se místech srdíčka a podobné obrázky. Jedním z míst je i plakát, upoutávající na nový film Jamese Bonda, na kterém je spolu s ním i Bondgirl. Ta se však po tom, co se i na její tváři objeví jeden z obrázků, neudrží, a vystoupí z plakátu. Ostatní dámy jsou jako u vytržení. 

    Příchod nové postavy na scénu je prvkem, který divák již od začátku očekával, protože byla živá Bondgirl součástí plakátu po celou dobu. Její ráznost, podobná té z filmu, rozvíjí v postavách prvotní nejistotu o smyslu jejich vlastní existence na nádraží. Bondgirl začíná ve svých promluvách postupně narážet na hříčku, kterou s nimi autor hry hraje, a navíc jim odkrývá pro ně nepochopitelnou pravdu - že všechny tři čekají na stejného muže. Když nejistota, kterou v sobě dámy mají i po spoutání Bondgirl, stále neopadává, rozhodnou se přistoupit na její hru a stávají se jejími pobočnicemi na cestě k záchraně světa. Musí spojit dvě části clytozoidu, díky kterému dopadne vše dobře.

    Z dramaturgického pohledu se jedná o velmi „fikaně“ psanou hru, ve které je autor po celou dobu přítomen a divákovi se několikrát odkrývá v postavě Bondgirl. Ve zmíněné inscenaci fungoval slovní vtip, který herečky dokázaly skvěle využít. Nutno podotknout, že textu se soubor držel velmi pevně a nijak zvlášť nevybočoval od textu předlohy. Scénografie přesně vycházela ze scénických poznámek a v inscenaci se neprojevila větší autorská iniciativa. Herecké výkony byly dobré, což svědčí o několikaleté průpravě, kterou za sebou herečky v tomto souboru mají.

    Problém, který tato inscenace má, je v temporytmu a v pouhém převedení textu na jeviště. Soubor nepřináší do hry žádné sdělení, a dlouhý text, který patrně vůbec nekrátili, mohl leckdy v divákovi vyvolat nudnost. Absurdita, kterou v sobě hra nese, se tím pádem rozkládala do větších časových úseků a hra se stávala zbytečně dlouhou.

Marek Doležel

(3. ročník bakalářského studia oboru dramatická výchova)

Comments