Převýborná historie o benátském kupci aneb Kabaret věkem zaprášený, leč navýsost aktuální

Experimentální Divadelní Amatérský Soubor

EĎAS (Moravský Krumlov)


Volně dle W. Shakespeara, J.N. Nestroye a Fiorentina sepsal V.Peška

Vedoucí souboru: Dana Růžičková

Režie: Dana Růžičková a Jiří Liška

 

Experimentální Divadelní Amatérský Soubor aneb Extempore Děsně Asertivních Sapientů






Převýborná historie o benátském kupci aneb Kabaret věkem zaprášený, leč navýsost aktuální

    Divadelní soubor EĎAS (Experimentální Divadelní Amatérský Soubor) k nám zavítal se svým kabaretem z Moravského Krumlova. Jednalo se o první inscenaci, kterou tento soubor zpracoval, a na přehlídce ŠPÍL-BERG 2010 jsme měli možnost vidět 7. reprízu. Hra vznikala jako mimoškolní aktivita studentů gymnázia, vedená Danou Růžičkovou a jedním ze studentů - Jiřím Liškou, který byl zároveň dramaturgem a hlavním iniciátorem vzniku představení.

    Text hry Převýborná historie o benátském kupci aneb Kabaret věkem zaprášený, leč navýsost aktuální je volně inspirován Williamem Shakespearem, Johannem Nepomukem Nestroyem a Fiorentinem a sepsal jej Vlastimil Peška. Na diskusi řekl jeden z lektorů přehlídky, Jaroslav Provazník: „Vzali jste si sousto, které je těžko zvladatelné. Myslím, že ten Peškův text není velká sláva. Na první pohled vypadá, že se pobavíme, ale není tomu tak.“ Pavel Vašíček výběr textu zhodnotil následovně: „Dramaturgicky nebrat jen to, co se mi líbí. Pešek je zastaralý text a vy jste ho jen kopírovali na jevišti, nevěnovali jste se dramaturgické stránce.“

 

    Předloha inscenace vychází především ze hry  Kupec benátský od W. Shakespeara, děj je však zasazen do dvacátých let našeho století. Rámec kabaretu inscenátorům přímo nabízí novátorský přístup a komentování nešvarů současného společenského a politického dění. Jelikož se však jednalo pouze o převedení a předvedení Peškova textu na jevišti bez hlubšího vhledu, názoru a bez zkušenosti inscenátorů (a jak jsem zmínila, jednalo se o první divadelní počin tohoto souboru), celkové vyznění nepůsobilo na diváky „navýsost aktuálně“. Inscenace postrádala téma, jakoukoliv výpověď, názor herců, o čem a proč to vlastně hrají. Přitom téma „kšeftování“ a vychytralosti v české společnosti můžeme najít všude, od prodavače na trhu až po politiky. Pro oživení a aktualizaci této inscenace by bylo vhodné v nemalém množství škrtat v textu a po špetkách celou inscenaci přiostřit trochou satirických komentářů, vztahujících se k dnešní době.

 

    Kupec benátský patří k notoricky známým dílům, které bylo i filmově zpracováno, a soubor se od jeho námětu nijak neodchýlil. Prolínání hry a jednotlivých kabaretních výstupů tvořilo logický celek. Princip scéna - navazující kabaretní číslo – další scéna je typický pro kabaretní divadlo a soubor se tohoto principu pevně držel.  Jednotlivé výstupy měl na starost kabaretiér, který komentoval dění na jevišti, komunikoval s diváky, některá čísla byla provedena herci, kteří zapěli nějaký jazzový song z pera Jaroslava Wykrenta. Inscenace však postrádala tempo a náznak jakékoliv gradace.

 

    Jak již bylo řečeno, jedná se o soubor bez zkušeností a odborného vedení, z toho důvodu v hereckém projevu byly určité rezervy. Na začátku herci působili rozpačitě, bez energie, která se do jejich projevu dostala až v průběhu představení. Každá z postav měla v průběhu představení zajímavé, uvěřitelné momenty. Jedním z těchto momentů byla situace v gondolobiografu nebo při výpadku textu, kdy herci nic nehráli, nepředváděli. Nejpropracovanější postavou byl kabaretiér, posléze Žid Shylock, který byl herecky stavěn přesně a přesvědčivě. Ostatním postavám chyběla jakákoli herecká stylizace a expresivita v hereckém projevu, která je pro kabaret nepostradatelná. Herecké neduhy a nedokonalosti je však možné zdokonalit během hereckých cvičení, kdy je možné zkoušet různé postavy, charaktery, stylizace. Tato herecká cvičení pak mohou být zdrojem čerpání inspirace pro vytvoření a ztvárnění postavy. Jak zmínil na diskusi Jaroslav Provazník: „Zatím je to fáze sousedského divadla, divadla určeného kamarádům,“ kteří se baví tím, jaké postavy jejich spolužáci, kamarádi hrají. 

 

    Scénografické pojetí prostoru bylo účelné, černé výkryty, bílé pozadí s novinovým motivem a červený zadní prospekt, který bylo možno rozhrnout a využít k rozehrání situace, kterou kabaretiér popisoval v replice. Bílé schody po obou stranách umožňovaly hercům pohyb nejen na samotných „prknech, která znamenají svět“, ale i hru „z výšin“. Většinou však schody byly využívány na sednutí a naskládání všech herců na jeviště, popřípadě jako posed pro herce, který v daný moment nebyl přímo účasten jevištní akce, ale jejím pozorovatelem. Během představení bylo využito stínohry a loutek. Jako inovace a ozvláštnění zajímavé, ale bylo by vhodné víc řemeslně zapracovat na práci s loutkou/ předmětem. Tvůrcům se podařilo vybrat odpovídající kostýmy a zábavné byly pokrývky hlav některých postav. Kašírované kloboučky, které ve většině případů odrážely charakter či profesi postavy. Příjemné scénografické zpestření se odehrálo v situaci V soudní síni, kdy si herci oblékli přes horní polovinu těla vycpané postavičky a hrála pouze hlava herců. I zde by však šlo ještě zapracovat na hereckém projevu, jelikož tělo je jedním z nejdůležitějších, nejvíc komunikujících nástrojů herce, a v této situaci tělo bylo nahrazeno vycpanou miniaturou člověka - o to víc by se herecká akce měla projevit v mimice živého herce.

 

    Lid není zvědavý na smutné konce! Lid chce buďto krev nebo romantiku. Krev jste nepřipustili, tak chceme happy end!“ Závěrečná slova inscenace. Důležité však nejsou jenom konce, ale i průběh a potřeba divákovi něco sdělit; myšlenka. Doufám, že divadelnímu souboru EĎAS zůstane chuť tvořit a jejich divadelní počínání se dočká svého happy-endu.

 

Veronika Fejfarová

(1. ročník magisterského studia oboru divadlo a výchova)


Comments