Holky v autu

MU1 SSUM (Brno)


Autorská inscenace

Vedoucí souboru: Jakub Vašica

Režie: kolektiv

 

Pohled náctiletých dívek na klučičí svět fotbalu. Láska nebo míč?






HOLKY V BRÁNĚ, HOLKY V ÚTOKU, ALE ROZHODNĚ NE V AUTU!

      Láska nebo míč? To je otázka, kterou si ve své inscenaci Holky v autu klade soubor MU1 SSUM z Brna. Soubor tvoří osm holek a jeden kluk a schází se v rámci povinně – volitelného předmětu na střední škole uměleckomanažerské. Pedagogem a vedoucím souboru je Jakub Vašica, student 1. ročníku magisterského studia ateliéru Divadlo a výchova DIFA JAMU. Na přehlídce uvedl soubor inscenaci v premiéře. Inscenace Holky v autu vznikala autorsky a na režii se podílel celý kolektiv. Divákovi byl tímto nabídnut, cituji z anotace, „pohled náctiletých dívek na klučičí svět fotbalu“. 

     Do děje nás uvede scéna, kdy Lenka čeká na svého přítele Milana, který přichází na schůzku s hodinovým zpožděním, protože byl na fotbale. Následuje rozhovor plný vtipných replik, kdy Lenka vyčte Milanovi, že má fotbal raději než ji. „Fotbal je ta nejzbytečnější věc na světě!“ Na to dojde k sázce: Lenka postaví holčičí družstvo a zahrají si fotbalový zápas proti klukům. Pokud holky vyhrají, vzdá se Milan fotbalu. Pokud však vyhrají kluci, uspořádají jim holky párty, kde Lenka udělá striptýz. V následující scéně přemlouvá Lenka své tři kamarádky, aby jí se zápasem pomohly, a za to jim slíbí, že jim bude sponzorovat nákup v drogerii. Do družstva je jich však stále málo, a tak zavolají ještě dalším kamarádkám, mezi kterými je i Bára, Milanova bývalá. První trénink na hřišti vypadá chvíli jako fiasko. Holky nejdřív nemají ani míč, a když se najednou odněkud objeví, bojí se do něj kopnout. Naštěstí Lenka přivádí Anetu, která fotbal hraje a začne holky trénovat. K zápasu proti klukům však nakonec nedojde. Milan žádné družstvo nepostaví, řekne Lence, že ji má rád a nikdy by nedovolil, aby se před ostatními kluky svlékla. A co holky? Jdou si zakopat samy, protože fotbal je začal bavit.

     Inscenace diváky bavila od začátku do konce a bylo to hlavně díky úžasnému nadhledu hereček, které si dokázaly udělat legraci nejen samy ze sebe, ale dokázaly zveličit a poukázat na některé dívčí nebo ženské vlastnosti obecně (např. povrchní holčičí tlachání, typická témata jako móda a kosmetika, rivalita mezi děvčaty apod.). Jednáním postavy občas připomínaly vtipy o blondýnkách. Pro mě osobně mohly jít v některých momentech ještě více do „klišé“, což by podpořilo humor, nadhled a celkový styl inscenace, a potlačilo ve mně chvilkový dojem přílišné povrchnosti pohledu na holčičí svět. Rysem inscenace bylo i pohybové vypointování situací, které výrazně podpořila zvuková a hudební stránka. Zajímavostí je, že zvuky byly tvořeny živě tak, aby doplňovaly a ilustrovaly dění na jevišti. Scénografie byla minimalistická, použité byly jen židle a nezbytné rekvizity, jako míč, kniha a mobil.

      Zklamáním byl pro mnohé diváky konec, kdy se setká Milan s Lenkou a odhalí své city. Situace byla příliš rychlá, herecky nedotažená a zahozená. Aby přinesla zamýšlenou pointu, měl by jí být věnován větší prostor. Otazník vyvolal i vztah Lenky a Milanovy bývalé - Báry. Z počátku byla mezi nimi naznačená rivalita a divák čekal, jak se bude vztah vyvíjet dál. Se vztahem se však dále nepracovalo a holky se k sobě chovaly spíš jako nejlepší kamarádky. Byla to, dle mého názoru, nevyužitá možnost zajímavé zápletky.

      Tak tedy láska nebo míč? Co nakonec zvítězilo? Myslím, že to dopadlo nerozhodně, jak by tomu mělo v lásce být. Ovšem jak by nakonec dopadl fotbalový zápas holek proti klukům je ponecháno divákově fantazii. Víme jen, že Milan nemá fotbal raději než Lenku a že Lenka už si rozhodně nemyslí, že fotbal je ta nejzbytečnější věc na světě.

 

Zdeňka Trávníčková

(1. ročník magisterského studia oboru divadlo a výchova)

Comments