Antigona Out

Divadlo Oddíl (Vyškov)


Podle předlohy J. Anouilha napsal T. Dziupla

Vedoucí souboru a režie: Adriana Roučková

 

Jsme mladí divadelní nadšenci a bývalí žáci ZUŠ Vyškov. A přinášíme vám svůj druhý divadelní kousek z mistrného pera Tadeusze Dziuply!?! Naše představení je divadelní parafrází na dílo francouzského dramatika Jeana Anouilha

Jsou chvíle, kdy se nemá příliš přemýšlet. Ale jednat. Něco prostě udělat, cítím, že je dobrý bojovat“  (Antigona)



Proč je Antigona out?

    Dne 17. 3. 2010 jsme měli možnost zhlédnout inscenaci mladého souboru z Vyškova na přehlídce ŠPÍL-BERG v Brně. Představení nutilo diváka k zamyšlení nad životem, nebo nad sebou samým vůbec. K tomuto odvážnému kroku souboru pomohla předloha ANTIGONA OUT (podle J. Anouilha napsal T. Dziupla).

    Antigona je zamilovaná do Haimona, ale od počátku se cítí být nějakým způsobem vyčleněná, něčím jiná. Její sestra Isména je krásná a zapadá mezi ostatní lidi. Dává to Antigoně patřičně znát, stejně jako ostatní. Ve hře je také Kreon – král, který nařídil, aby všichni lidé byli stejní, taková masa, ale Antigona se vyhraňuje, je prostě OUT. Její odlišnost můžeme chápat různě. Na rozdíl od původní Sofoklovy předlohy je tohle zcela jiná Antigona, je sice v rozporu s králem, ale kvůli zcela jinému důvodu než kvůli svému přání pohřbít bratra. Celá hra na mě působí moderněji, je zasazená atmosférou do nynější doby. Král je metaforou jakési „normálnosti“, kdy se člověk má chovat tak, aby zapadl mezi ostatní.    

    Hra je tedy na motivy řecké tragédie, avšak přináší trošku jiná témata, např. zapadnutí do kolektivu, přizpůsobení se většině, stereotypnost života, co je IN a co je OUT…

    Celé představení začíná jako pořad v televizi: na začátku jistý pan Kreon přijde jako každý den z práce a utíká do svého světa před televizí. V průběhu hry se ve snu stane králem Kreonem. Vidíme, že obrazovka na scéně je rámcem celého představení, a já se ptám - co přesně má tohle diváku říci? Bylo patrné, že po probuzení měl pan Kreon jasně lepší sebevědomí, a tudíž mu asi prospívá každodenní únik od reality, pro mnohé diváky to ale nesymbolizovalo nic. Pokud chtějí tvůrci tohle zachovat, radila bych jasně zvolit záměr a cíl, který Kreon v inscenaci ponese. Vytříbit témata, zvolit hlavní poselství, sdělení, a na tom si trvat.

    Dle mého měl soubor velmi dobře zvolená témata jako vyčlenění z kolektivu, stereotypní život, sebeúcta atp. Ale na diváka jich bylo přespříliš. Řídila bych se větou „zkonkrétnit, zkonkrétnit, zkonkrétnit“. Proč je Antigona out se divák za celou dobu nedozvěděl, ale od počátku se na to musel ptát. Může se to nějak změnit? Chce být Antigona out, nebo jen potřebuje slyšet pádný argument, proč se změnit?  A další podobné otázky.

    Ráda bych vyzdvihla herecký výkon představitele krále Kreona. Líbila se mi kolektivní práce na pohybových výstupech, třeba situace, kdy poddaní mají říct Kreonovi, že Antigona se nepřizpůsobuje, Kreon stojí uprostřed, ostatní se z kruhu kolem něj na něj sápají, podbízejí se mu, dotírají na něj, hladí ho po nohou, obdivně k němu vzhlížejí a střídavě mu sdělují informace o Antigoně. Ale například ve scénách tanečních bych si přála pohyb zpřesnit, aby byl opravdu mechanicky stejný, aby nesl význam chóru, davu (jak padlo na diskuzi). 

    Myslím si, že pokud kolektiv zapracuje na některých úpravách, představení to pomůže, protože podle mne je Antigona velmi vhodně vybraná předloha, jejíž témata se týkají nás všech, a já bych chtěla vidět, jaký konkrétní postoj k Antigoně mají tvůrci a jak mám jejich „vysílání“ pochopit.

 

Veronika Slováková

(3. ročník bakalářského studia oboru dramatická výchova)

Comments