Dívčí válka

F. R. Čech již v 80. letech minulého století přepracoval všeobecně známou pověst od Aloise Jiráska a z jeho námětu se záhy stala divácky velmi oblíbená komedie, která je dodnes čas od času hrána po celé republice. Nutno podotknout, že průběh a závěr Dívčí války podle scénáře F.R. Čecha je o poznání optimističtější a zábavnější, než tomu bylo v případě Jiráskova originálu (při podrobnějším srovnání obou děl pozornější divák/čtenář zjistí, že Čech si z originální předlohy vzal pouze název, některé postavy a jednu jedinou větu). Čechově scénáři se dostalo z naší strany několika úprav, avšak takových, které závažně nenarušují linii příběhu.

Obsazení: Přemysl (Jakub Lodr), Vlasta (Petra Marcisinová), Lumír (Jiří Přibyl), Ctirad (Václav Formánek), Šárka (Šárka Zorníková), Bivoj (Milan Lehoťák), Kazi (Zuzana Urbanová), Vojen (Marko Lozo), Častava (Zuzana Benešová / Marko Lozo), Teta (Jiří Přibyl)

Premiéra:             06.06.2006 (RK Klub)

Reprízy (viz níže):  31.10.2006 (RK Klub)
                          21.11.2006 (RK Klub)
                          27.02.2007 (VŠE – RB101)
                          11.04.2007 (VŠE – RB101)
                          24.11.2007 (Den s VŠE)
                          22.04.2008 (RK Klub)

 

6. 6. 2006 - Premiéra Dívčí války, Rooseveltova kolej

Pro první společné vystoupení před více než jedním divákem jsme si vybrali útulné prostory tzv. klubu na Rooseveltově koleji a magické datum se třemi šestkami, tedy 6. 6. 2006. Na slavnostní premiéru jsme sezvali své nejbližší kamarády a známé ze školy, neboť jsme skálopevně věřili v jejich shovívavost a zároveň kritické postřehy.

Ačkoliv zmoženi probíhajícím zkouškovým obdobím, sešli jsme se v den D v pohodové náladě, což se (doufáme) odrazilo i na našich výkonech. Rooseveltský klub byl k našemu milému překvapení zaplněn do posledního místečka. Divácká účast se tedy přiblížila stovce, což předčilo veškerá naše očekávání. Samotné představení začalo s několikaminutovým zpožděním (což se, jak jsme se při pozdějších reprízách utvrdili, stalo naší neplánovanou tradicí) a bez přestávky trvalo zhruba 75 minut. V momentální euforii i zpětně lze naší premiéru považovat za úspěšnou. A to jak z našeho hereckého pohledu (i když pochopitelně - vždy je co zlepšovat), tak z pozdějších ohlasů našich diváků, kterým náleží naše obrovské poděkování za příjemnou atmosféru, kterou svou přítomností, smíchem a potleskem vykouzlili. Díky patří také zakladatelce našeho spolku doc. Bojce Hamerníkové za její účast na našem prvním veřejném představení a v neposlední řadě také Janu Beránkovi za krásné fotografie, které si můžete prohlédnout v Galerii.

 

31. 10. 2006, 21. 11. 2006
1. a 2. repríza Dívčí války, Rooseveltova kolej

Pro velký úspěch, pozitivní divácké ohlasy i naše nadšení jsme kvapem rozhodli o dalších reprízách na stejném místě. Ty přišly na řadu na podzim, konkrétně poslední říjnový den a 21. listopadu. Obě reprízy lze taktéž označit za úspěšné, ačkoliv ta listopadová už nebyla divácky tak masovou záležitostí jako předchozí dvě.

 

27. 2. 2007 - 3. repríza Dívčí války, VŠE - Žižkov

Na přelomu roku šest a sedm jsme se rozhodli předstoupit před anonymní studentstvo přímo na půdě naší alma Mater. Tvrdě projednávaný a diskutovaný krok do neznáma se nakonec stal klíčovým rozhodnutím naší první divadelní sezóny. Pro naše divadelní záměry byla vybrána jedna z největších poslucháren na škole (pro znalé RB101) s celkovým počtem míst k sezení 350. K tomuto výběru nás vedla vyhovující technická vybavenost „stojedničky“, nikoliv naše úvahy o předpokládaném počtu diváků (ty byly ostatně značně skeptické). Dnem, na který  mnozí z nás stěží zapomenou, byl zvolen 27. únor 2007. Ačkoliv k propagaci akce byly využity všechny informační kanály, které škola poskytuje a povoluje, naše odhady divácké účasti byly značně střízlivé. Pesimističtější z nás hovořili o stovce, ti optimističtější o zhruba polovině kapacity. Had lidských těl, který se od půl osmé točil od vchodu do RB101 za vstupní dveře do menzy, nás však všechny do jednoho šokoval. Sen těch nejodvážnějších z nás byl do poslední tečky naplněn a nervozita každou minutou stoupala. Nemožné se stalo skutečností a celá posluchárna byla nejen naplněna, ale dokonce přeplněna (na tomto místě velmi děkujeme těm, kteří vydrželi a obsadili schody). Lepší vypovídací hodnotu než stovky slov jistě mají fotografie z tohoto představení, které opět nafotil Honza Beránek a naleznete je v Galerii.

 

11. 4. 2007 - 4. repríza Dívčí války, VŠE - Žižkov

O další repríze jsme nepochybovali v podstatě ani vteřinu a realizovali jsme ji 11. dubna. Co do počtu diváků únor již z pochopitelných důvodů nemohl být překonán, nicméně skvělí a vřelí diváci byli přítomni i nyní, ostatně jako na všech našich dosavadních představeních

Je tedy na místě vyjádřit nyní obrovský dík všem, kteří nás svou přítomností podporovali při všech našich představeních Ringo Čechovy Dívčí války. Zároveň touto cestou vysíláme vzkaz pro studenty vyskytující se výhradně na Jižním Městě: „O Jižním Městě jsme uvažovali, víme o Vás, bohužel jsme v areálu JM nenašli dostatečně vhodné prostory - kdybyste o něčem věděli, dejte vědět.“

24. 11. 2007 - 5. repríza Dívčí války, Den s VŠE, VŠE – Žižkov

Bylo pro nás velkou ctí vystoupit s Dívčí válkou na sobotním Dnu s VŠE 2007  – akci pořádané pro absolventy školy. Jednalo se tedy o naše první představení „na zakázku“. Kromě samotného hraní před novým publikem nás potěšil fakt, že nás organizátoři akce vzali na vědomí a zařadili nás do programu po bok stálic školních studentských organizací (pěveckého souboru, školního orchestru a folkorního souboru). Nezanedbatelnou zkušeností pro nás bylo hraní před publikem, kterému jsme byli naservírováni v rámci bohatého odpoledního programu, tedy před publikem, které primárně nepřišlo na naše představení. Zpočátku trošku upjatější atmosféra v diváckých řadách se záhy po začátku našeho válčení rozplynula jako pára nad hrncem a i toto představení lze, bez přehánění, označit za úspěšné. Fotografie ze Dne VŠE 2007 si můžete prohlédnout zde.


22. 4. 2008 - 6. repríza Dívčí války, Rooseveltova kolej


V době, kdy pozvolna vrcholily přípravy premiéry nové hry, jsme se rozhodli oprášit Dívčí válku a s notnou dávkou nostalgie toto představení označili (zejména před přáteli, aby měli obzvláště důvod šestou reprízu navštívit) za derniéru. I když se říká „Nikdy neříkej nikdy“, podle vyjádření některých – mírně řečeno - méně skalních příznivců dalších repríz Dívčí války, se nejspíš skutečně jednalo o derniéru, minimálně v původním hereckém obsazení. Další osud naší společné divadelní prvotiny je tedy prozatím ve hvězdách. 


Na tomto místě se jistě sluší a patří zařadit trochu té „válečné“ statistiky. 
Dívčí válku jsme do repertoáru vybrali těsnou nadpoloviční většinou hlasů někdy v průběhu března roku 2006 a zkoušeli necelé 3 měsíce. Sedm představení, odehraných během dvou let, shlédlo odhadem tisíc diváků a odehrálo deset herců. 
S realizací pomáhali a naše velké DÍKY zasluhují:

Terka – za režisérské připomínky,

Vláďa – za zapínání a vypínání zvukového doprovodu a Michal – za dovoz a odvoz rekvizit a nejmenované členky našeho spolku.