Navigace

Home‎ > ‎Deník‎ > ‎

2010-09-12 Pochop a jiní ptáci

  V pondělií jsme se šli s Béďanem a Denym podívat po kolejích, jestli jsou jablka pláňky už zralá. Mě zaujali vrabci v keři ptačího zobu, tak jsem se zdržel. Béďan došel až k jabloni a Deny, starý lenoch naznal že už stačilo a vrátil se domů. Uslyšel jsem pískat pochopa, ale mohl jsem si hlavu vykroutit a on nikde. Pak jsem uviděl, že stojí v strništi. Opodál, z trsu plevele vykukoval další. Jen se mi nezdálo, že má červenou hlavu. Pak mi došlo, že je to bažantí kohout. Dokumentačně jsem si je vyfotil a snažil jsem se dojít k Béďanovi, to bych je měl v jedné linii a o hodně blíž. Povedlo se, a když jsem sundával řemínek dalekohledu přes hlavu, aby se má družka nenudila než si ty dva parťáky pohromadě vyfotím, pochop ztratil trpělivost definitivně a odletěl. Za chvíli se obloha těsně před západem slunce vyčistila a strniště zaplavilo to nejkrásnější světlo, co jsem si mohl přát. Chtělo to jen nebýt zbrklý a počkat si. Takže příště. V úterý jsem po dlouhé době zase slyšel zpívat kosa. Ve středu večer v záři zapadajícího slunce létali netopýři velice nízko a já si vyšel bez foťáku, takže zase nic. Ve čtvrtek jsem sledoval jiřičky, co ještě krmily mladé na hnízdě, ty už asi na jih nedoletí. V pátek jsem to už nevydržel, naložil Denyho na chrchlistóna a jeli jsme se podívat na Šimloch. Připlul se na mě podívat labuťák a vyčítavě se díval, kde jsem byl tak dlouho. Zůstal tam sám z celé rodiny. Ohnisková vzdálenost 4,8. Zkusil jsem vyprovokovat chřástala, ale asi tu není, loňský rok se opakovat nebude. Vody je o trochu víc, tak nemá kde najít obživu. Ani on ani bahňáci. Letos mám smůlu. Ale pískání z nahrávky zřejmě vyprovokovalo ledňáčka, vyletěl z přítoku, říznul nade mnou zatáčku a zůstal sedět nad hladinou rybníka ve větvích převislé vrby mimo můj dosah. Přesto jsem měl velikou radost, letos to u nás bylo poprvé, co se ukázal. Pak jsem zkusil ještě pár fotek labutě a zapadajícího slunce a pomalu se vracel domů. Rozhlížel jsem se ještě po stále pískajícím ledňáčkovi, ale to pískali pouze netopýři. Také přiletěl mladý kvakoš a ukryl se do větví vrby na ostrůvku. Seděl tam ještě jeden dospělý, ale už se stmívalo, tak jsme jeli domů. Sobota a neděle byl věnována hospodářským pracem, jen fotka křižáka mi udělala radost. V neděli v 16 hod jsem Béďana ukecal a udělali jsme si krátký okruh po našich pískovnách. Hrdlička zahradní v poli slunečnic se vyrušit nedala, zato káně na stromku, ke které jsem se opatrně přiblížil a už už zvedal foťák, že si ji bliknu při vzletu, nevydržela Béďanův svévolný příjezd. Prý když já neposlouchám, co mi říká ani ona nemusí. Jen jsem Denymu zašeptal do ucha:"Příště bez bab!"
 
 
 
 

Prezentace PicasaWeb

Deník 

Comments