Navigace

Home‎ > ‎Deník‎ > ‎

2010-05-30 Uprchlík na garáži.

  Při jedné cestě Brnem do práce podle traťového náspu jsem zaregistroval vysloužilý monitor pohozený v trávě. To by v této profláklé čtvrti nebylo nic neobvyklého, ale zaujalo mě, jak si s ním příroda poradila. První den, kdy jsem neměl ještě foťák, našel monitor jeden velký hlemýžď a ten patrně prorazil sklo. Další dny se přidali další a biologický rozklad začal postupovat rychleji. Třetí den byl již monitot takřka rozpadlý. A zřejmě geneticky pozměnění hlemýždi se začínají množit. Jen aby zůstali pouze u elektronického odpadu a nezaměřili se i na ještě funkční elektroniku.
  Že to s přírodou je stále lepší potvrzuje i holubinka, která mi vyrostla před domem. Rostou zde i žampióny, ale ty nevysvětlitelně mizí, zatímco holubinky zůstávají. Ve čtvrtek se Béďan vrátil z práce s tím, že tam na schodišti zůstal uvězněný rehek. Ptal jsem se proč ho nepustila, ale prý to nešlo, nechtěl se prý nechat chytit :-) a okna, ještě socialistické kvality, prý při pokusu o otevření vypadávají. Nabídl jsem se, že se s ní vrátím, ale odmítla, že prý je tam dost much a že do rána hlady nebude. Věděl jsem, že rehek se o sklo otluče a taky jsem věděl, že Béďanovi se pouze nechce jet. Proto jsem použil malé lsti a vypustil červíčka. Co když má mladé, a ty bez něho budou do rána hlady. Červíček zahlodal, takovou zodpovědnost za smrt hladem opuštěných mláďat, si žádná žena na zodpovědnost nevezme. A tak jsme vyrazili a byla na místě dřív než já. Je pravda, že jsem se zdržel pozorováním sedmihlásků (potkal jsem jich několik), ale největší radost mi udělalo pozorování páru ťuhýků obecných, snášejících materiál na hnízdo. Rehka jsme zachránili, vysazené okno jsem v pořádku nasadil. Ale valili jsme oči na místní kočku, která se pokoušela Denyho v křoví přepadnout. Také jsme si zajeli do Brna na Noc kostelů, použili jsme žlutý propagační vlak společnosti SA. Pohodlné svezení, jen jsme se divili, že jede sám bez strojvůdce. Technika už zřejmě pokročila, a šetří se všude. V Brně nás dostihla bouře, ale i to byl zážitek, který stál za mokré nohavice.
  V sobotu jsme našeho kamaráda z Bulharska s maminkou a sestrou vzali na prohlídku Moravského krasu. Nad Punkevními jeskyněmi jsem pozoroval poštolku přinášející uloveného hraboše na hnízdo. A pokud někdo chce vidět ještě Macochu, má nejvyšší čas, začíná se už rozpadat. Nechtěl jsem to zakřiknout, ale už víc jak týden pozoruji v okolí nezvyklého ptáka. Prvně jsem ho slyšel zpívat z břízy, ale mohl jsem si oči vykoukat nic jsem neviděl. Teprve až když odlétal, mi to docvaklo. Byl to totiž papoušek bělavé barvy, proto vyhledával břízu, aby byl nenápadný. Až dnes se, patrně vyhládlý, pokusil nenápadně vmísit mezi naše slepice. Ale nevyšlo mu to. I když se říká o slepicích, že jsou hloupé, převážně bílou korelu chocholatou v černém hejnu nepřehlédly a spustily poplach. Patrně žárlily, protože máme i jestřábího kohouta a ten je korele podobnější než naše slepice. Při fotografování korely jsem lezl po střeše a místo maskovací šály jsem používal svůj klobouk Moskito, zakoupený u firmy Vodák. Má totiž v střeše složenou moskytiéru, která poslouží na zamaskování očí a obličeje. Ke korele jsem se dostal až na půl metru. Teď zbývá vyřešit jen zamaskování ruky, abych papouška do zimy odchytil. 
 

Prezentace PicasaWeb

 
 
Comments