Navigace

Home‎ > ‎Deník‎ > ‎2009-březen‎ > ‎

2009-03-14 sobota

  Překonal jsem zákeřnou chorobu, pro kterou jsem se minulý víkend nedostal ven. Už skoro nekašlu. Jarní tání naplnilo Svitavu a takřka 50 zde žijících kachen divokých si muselo najít nové útočiště.
  Včera už se řeka uklidnila a kachny se vrátily, zároveň získaly novou atrakci.
  V týdnu jsem se potkal u Greenbaru se samicí žluny zelené, která volala samce, že tady by to šlo. Když si mě všimla ztuhla a čekala co bude. Tak jsem toho využil a zdokumentoval jsem si ji.
  Krk má dlouhý a ohebný jako krutihlav.
  Na Proudy se přistěhovala nová mladá labuť a vylepšila vzhled nádrže pro ,,sportovní" chytání ryb.
  V pátek přešla fronta a vytvořila zajímavou oblačnost.
  V sobotu ráno mě milující manželka dala termosku a já jsem se vypravil nakrmit slepice. Ornitologický batoh jsem si dal za vrata garáže a plánoval, že vyrazím zkontrolovat čejky na Koválov. Přibalil jsem i nůžky s tím, že když už tam budu, ostříhám vinohrad. Teplou vodu z termosky jsem nalil slepicím a zapřemýšlel, jestli on Béďan ty slepice nemiluje víc než mě. Cestou zpět pro batoh jsem na topolu vlašském uslyšel bubnovat strakapouda. Dalekohled jsem měl v kapse, tak jsem rychle zjistil, že jde o samce strakapouda jižního. Vzhůru obrácenou dutinu po ulomené větvi využíval jako napaječku nebo talíř a na zbylý pahýl bubnoval. Ocasní pera přitom sklopil pod sebe, až do pravého úhlu. Denyho jsem nechal doma, ať neruší v přírodě mladé. Marně jsem vyhlížel na polích kvíčaly, tam co jich loni byly 200, byli teď  jenom zajíci. Našel jsem je spolu se stovkami špačků u unkovské myslivny. Na stejném poli zpívaly desítky skřivanů, půda je tu písčitá, tak se jim tu už léta daří. Výhled na zrekultivovanou pískovnu byl žalostný. Někteří lidé nemohou pochopit, že doba, kdy zde byla skládka je už minulostí a s bezohlednou setrvačností pokračují v úklidu svých dvorků na úkor okolí. Ale to už jsem slyšel z dálky hlas čejek a s okem upřeným do dáli, jsem málem zašlápl pár koroptví. Ještě, že stačily odstartovat, a zároveň nahlas křičely co si o mně myslí. Vylezl jsem na kazatelnu a chtěl čejky spočítat, ale bylo to marné. Neustálé ,,souboje", různé komprese v poli, do kterých se schovávaly, to nedovolily. Nakonec přiletěl i nějaký dravec, ale všiml jsem si pouze, že byl hnědý a měl bílý kostřec. Tak jsem šel stříhat s odhadem, že jich je víc jak sto. Ve vinohradě jsem poslouchal pěnkavy, sledoval strnady (ti ještě nezpívali). Také mě tam šmíroval olezlý zelený bažant. 

Prezentace PicasaWeb

Comments