Navigace

Home‎ > ‎Deník‎ > ‎

2009-06-14 neděle

  Cestou do práce opakovaně pozoruji kvakoše na Svratce za 5. metou. Odpoledne jsem potkal pouze veverku, ale cestou po kolejích s Denym jsme vyrušili při sběru potravy samici slavíka, zřejmě už krmí mladé, protože samec si prozpěvoval nad námi. V sobotu jsme splouvali Jihlavku od Mohelna do Ivančic. Všichni tvrdili, že nám to spolu s Denym moc sluší. Béďan zpočátku zmatkoval,  pletl si pravou a levou ruku, ale několik dobře mířených ran namočenou houbou, mu rychle vrátilo potřebné znalosti. Na můj dotaz jestli může předložit vysvědčení o zdárném ukončení mateřské školky, dlouho neodpovídal. A to bylo dobře, protože mi nikdo nezasahoval do řízení lodě. To Mikouš dopadl hůř, když se na prvních 50 metrech 2x udělal. Pokaždé se znovu převlékl do suchého a pokračoval dál. Ženský jsou prostě divný, jedou na vodu a vadí jim, když se namočí. A stejně jí ten 50 litrový sud náhradního oblečení na celou cestu nestačil. Ale počasí se nám vydařilo náramně, všichni si to moc pochvalovali.
  V neděli ráno jsem se s Denym vydal na obchůzku a tentokrát ani neprotestoval, šlapal v pohodě za mnou a na cestě domů dokonce přede mnou běžel. Už u slavíků na hřišti jsem na mladém pajasanu zastihl párek ťuhýků A na nádaží čekala na krmení mladá poštolka. Kolem Šejby jsem to vzal přes bobra, ale nebyly tam žádné známky jeho činnosti. Pod mostkem jsem zaslechl štěbetat mladé lysky, ale když jsem zahlédl jen dvě prachové, zcela černé kuličky jak mizí v porostu, bylo mi jasné, že to byly mladé slípky zelenonohé. Na Šimlochu si mladé labutě vyhřívaly v ranním slunci prokřehlé nožičky. Vypadalo to, jako kdyby jim rostly na zádech. Na ostrůvku odpočívalo pět kvakošů nočních a u řehu seděla na hnízdě potápka roháč. Pár potápek malých plaval na hladině, proti loňsku, kdy jich byl Šejba plný, je to zklamání. Na brlení seděl 6.kvakoš, bůhví co vyvedl ostatním, že ho nevzali mezi sebe. Ale zpoza brlení vyplula zrzohlávka s 9 mladými, sice už hrály kolo kolo mlýnský, takže trojúhelníček jsem propásl, ale můžu si za to sám. Chodit na rybník jednou za čtrnáct dní se nevyplácí. Snadno něco uteče. Na Šejbě jsem ještě chvíli pozoroval motáka pochopa, jak pročesává rákosiny a fotil rákosníka obecného, ale byl moc daleko. Tak jsem spěchal domů za slepicemi, tam mě čas utíkal při práci a kolem hlavy mi prolétávaly vlaštovky, krmící mladé. Zase jednou jsem byl spokojený.
 

Prezentace PicasaWeb

 
 
 
  
Comments