Home‎ > ‎Deník‎ > ‎

2009-02-17 úterý

   V Brně jsme na Ponávce na Tkalcovské ulici pozorovali ledňáčka sedícího na plotě. Záda mu kryla stěna z tůjí, takže se mohl plně věnovat lovu. Dle vyjádření spolupracovníků je to jeho oblíbené místo už od Vánoc. Zvláštní je na tom, že se jedná o takřka stojatou vodu v betonovém korytě s kolmými stěnami. A čistota vody je rovněž sporná. Doma jsem se šel s Denym projít na čtvrt hodinky podle potoka a zpět kolem rybníka. Foťák jsem si nebral, protože bylo zataženo a padal sníh. Byla to chyba. Hned u Šafrova rybníčku jsme vyplašili vodouše kropenatého, jenom zasvítil bílý kostřec, zatřepotala se bumerangovitá křídla a už sedal do bláta 20 m za námi. Pak se u zahrad vznesl ledňáček a obloukem si to zamířil nad Vodárenský rybník. To už mi bylo jasné, že hledá azyl na Proudech. Obloha se vyčistila a ledňáček si skutečně sedl vzadu na proutek. Šli jsme domů a já se rychle na kole vrátil, ale ledňáček už odletěl. Tak jsem zkusil aspoň slípku, ale ta má ve zvyku neustále cukat hlavou a ocasem,  ve stínu stromů je to beznaděj. Za rybníkem v zahradách na stromě seděl na větvičce samec poštolky. Proč neseděl jako na bidýlku, ale jako na kladině, to vážně nechápu. Ondřej už se také chytá a několik fotek ptáků na krmítku se mu povedlo. Večer byl vidět zase po čase západ slunce.
  Dovětek pro Šárku: Pokud bys příští týden volala maminku, tak se nediv, že se ti ozve ,,čarodějnice", budeme totiž na běžkách a víš jak sjíždí kopce. 
 

Prezentace PicasaWeb

 

zpět

Comments