Zamyšlení po přehlídce

přidáno: 16. 5. 2017 23:01, autor: Divadlo Osada   [ aktualizováno 16. 5. 2017 23:02 ]

Osaďáček se se svou prvotinou, Měsíční pohádkou, zúčastnil soutěžní oblastní přehlídky činoherních ochotnických divadelních souborů hrajících pro děti. A byla to velice zajímavá zkušenost.


Bylo to pro nás v pořadí šesté představení. Od toho posledního uplynul více jak měsíc, proto jsme přehlídkový den zahájili ranní zkouškou. Spravedlivě si musíme přiznat, že dětské, ale i dospělácké, výkony nebyly po osmé ranní nijak oslnivé, a takto jsme s drobnými obavami odjížděli do místa soutěžního klání, do Radnic.

Po přípravě scény a vyřešení technických problémů se ozval třetí gong a šlo se na to. S hrdostí musím konstatovat, že se všichni vypjali k až heroickému výkonu a jak děti, tak dospělí podali při představení nadprůměrný výkon. Opravdu jsme sami ze sebe měli velkou radost, reakce diváků byly bezprostřední a kladné a i děti (herci) byly po ranní „depce“ jako vyměněné a všechny jejich oči rozzářené. Tak jsme se začali těšit na odpolední hodnocení odborné poroty zejména pro to, aby naši dětští herečtí kolegové dostali nějaký nový kladný impuls a motivaci do další práce a aby měli radost z odvedené práce, které věnovali opravdu spoustu času, který mohli jinak bezstarostně využít jako jiné děti sledováním tabletů a mobilních telefonů.

Bohužel této podpory se ze strany odborné poroty téměř nedostalo. Naprosto chápu technické připomínky odborníků, které jsme my dospělí ochotničtí herci nedokázali vštípit dětem, chápu i některé připomínky týkající se scény apod. Už ale méně chápu zásadní připomínku týkající se třeba výběru hry a jejího uchopení. Mám dojem, že, ovlivněni následujícím soutěžním představením souboru Na poslední chvíli Ostrov (mimochodem velice dobré představení, které však dle mého názoru na přehlídku souborů hrajících pro děti nepatřilo a budoucí vítěz přehlídky), porota při vší úctě nedokázala rozlišit, jednak kdo hrál, a také pro koho hrál. Vždyť přece Měsíční pohádku hrají především děti a je určena opravdu dětskému publiku. Nejsem si jistý, že šesti, osmiletý divák vyžaduje přesně vyvíjející se charaktery postav, nebo že bude nespokojený, že ho příběhem provází pestrobarevný motýlí muž v cylindru jezdící na jednokole, nebo snad bude nazlobený, že měsíc nemluví jako člověk, ale hlasem „z vesmíru“ a navíc to překvapení, že během padesáti minut uslyší dvanáct chytlavých písniček, které, pravda, nejsou vcelku o ničem, ale mají jednoduchý text a zpěvnou melodii. Podle mého laického názoru je právě úkolem takové pohádky pro mladší podpořit dětskou fantazii, zaujmout je svou rozmanitostí, a také tím, že se jasně identifikuje dobro a zlo. Proč velká odporná strašidla dokážou malí skřítkové zcela nelogicky přemoci a zahnat? No právě proto, že alespoň v pohádkách vítězí dobro nad zlem – i když to mnohdy nemá logické opodstatnění. Je to přeci poslání do budoucích životů dětí, že být dobrý a poctivý je správné. Nechci se zde vůbec zastávat autora hry, nechci v žádném případě ani omlouvat naše nedostatky. Přes všechny jistě dobře míněné rady, které si opravdu zkusíme vzít k srdci, mi v hodnocení porotců však chyběl prvek motivace. Proč po dobře míněné kritice směrované dospělým nepřišla podpora dětí a ujištění, že to co dělají je správné, a že jejich volnočasová aktivita je mimořádná třeba v porovnání s jejich spolužáky? To opravdu nebylo co pochválit? Ona ta pochvala od nás, rodičů, totiž není taková…

Závěrem chci poděkovat porotě, za cenu našemu souboru za dobrou práci s dětmi. My, dospělí, za cenu za práci s dětmi, děkujeme. Škoda jen, že děti vyšly na prázdno…

Comments