Pohádkové zákulisí

přidáno: 23. 3. 2017 9:37, autor: Divadlo Osada   [ aktualizováno 23. 3. 2017 9:53 ]
Naše pohádkové putování pokračuje i na jaře. Minulý týden jsme s Měsíční pohádkou zavítali do Hromnice, příští týden se chystáme do sousední České Břízy a v průběhu května se zúčastníme Oblastní přehlídky činoherního divadla pro děti nazvané Radnický dráček.

Po loňském období, kdy jsme pohádku s dětmi docela intenzivně zkoušeli, si teď užíváme větší „volnosti“ během zájezdních představení. Slovo „volnost“ je uvedeno v uvozovkách záměrně. Volnost má totiž pouze část celého ansámblu – ta dětská - a dospělí musejí jednak nakládat a vykládat kulisy a rekvizity, stavět scénu, instalovat světelnou a zvukovou techniku, tak zároveň alespoň po očku dohlížet, co během toho děti dělají. Mimo ten běžný dohled nad tím, zda zrovna neskáčou po hlavě z jeviště nebo zda neobjevily nějakou tajnou chodbu do útrob kulturního domu, je nutné překontrolovat, zda mají připravené kostýmy, zda jsou všechny jejich rekvizity na svých místech nebo zda jsou děti před představením najedené a vyčůrané. Sami pak na poslední chvíle v panice dohledáváme vlastní kostýmy a scénáře, zjišťujeme, co jsme vlastně ani nestihli vyzkoušet a záchod, ten holt necháme až po představení. Prostě si to všichni dospělí náramně užívají. Ale přes to všechno jsme stejně nakonec všichni rádi, že se právě naše děti věnují tak bohulibé činnosti jako je divadlo, a že spolu s námi dospělými přivážejí radost jiným dětem.

Tohle všechno, co bylo výše popsáno - a je toho ještě mnohem víc, nejde zvládnout bez kvalitního zázemí. Dospělí, kteří se na představení podílejí, nejsou jenom herci, kteří v pohádce vystupují. O to, aby všechno klapalo, se starají další, kteří nakonec nejsou ani vidět a jimž patří stejně velký dík. Jedná se o již protřelé divadelníky Moniku Širokou (nápověda), Vladislava Valma a Michala Trejbala (technici). Máme zde ale ještě jednu novou dobrou duši. Je to manželka jednoho ze strašidel a maminka dvou skřítků Jana Nágrová. Ta se začala objevovat na zkouškách nejprve jako host (nejspíš z důvodu, že jí bylo samotné doma smutno, když celá rodina odjela zkoušet), posléze začala jen tak mimoděk pomáhat nejmenšímu skřítkovi a pak na ní zbyly i další činnosti včetně oblíbeného líčení strašidel. Dneska si už představení bez Jany nedokážeme ani představit. Máme jí moc rádi pro její přátelskou povahu, ale přeci jenom ty její buchty a moučníky, to je sen všech dětí. My dospělí také oceňujeme její přátelskou povahu a navíc jsme rádi, že pracuje v jedné nejmenované plzeňské společnosti. Doufáme, že s příchodem Japonců se kvalita nezmění…   

Comments