Události 2017

Komedie A je to v pytli! se blíží k derniéře

přidáno: 22. 5. 2017 4:44, autor: Divadlo Osada   [ aktualizováno 22. 5. 2017 4:45 ]

Po několika měsíční pauze jsme opět oprášili komedii A je to v pytli! Zúčastnili jsme se s ní nesoutěžní regionální přehlídky ochotnických divadelních spolků Divadelní máj, kterou pořádá městské kulturní zařízení v Horšovském Týně.

I přes pouze jedinou zkoušku po tak dlouhé době nenastal během představení žádný závažnější zádrhel, žádné části kostýmů ani žádná rekvizita nechyběla a herci hráli opravdu s chutí. Po delší době jsme si zahráli na tak pěkném a velkém jevišti, jaké v Horšovském Týně mají a k dobrému výkonu přispěla i velice dobrá divácká účast a časté bezprostřední reakce publika.

Kdo ještě tuto bláznivou komedii neviděl nebo by si chtěl návštěvu zopakovat, má už pouze dvě možnosti. Posledním výjezdovým představením této hry bude v pátek 2. června obec Čistá na Kralovicku a derniéru si užijeme hned následující den, v sobotu 3. června na domácí scéně v Horní Bříze (doporučujeme rezervaci).

Zamyšlení po přehlídce

přidáno: 16. 5. 2017 23:01, autor: Divadlo Osada   [ aktualizováno 16. 5. 2017 23:02 ]

Osaďáček se se svou prvotinou, Měsíční pohádkou, zúčastnil soutěžní oblastní přehlídky činoherních ochotnických divadelních souborů hrajících pro děti. A byla to velice zajímavá zkušenost.


Bylo to pro nás v pořadí šesté představení. Od toho posledního uplynul více jak měsíc, proto jsme přehlídkový den zahájili ranní zkouškou. Spravedlivě si musíme přiznat, že dětské, ale i dospělácké, výkony nebyly po osmé ranní nijak oslnivé, a takto jsme s drobnými obavami odjížděli do místa soutěžního klání, do Radnic.

Po přípravě scény a vyřešení technických problémů se ozval třetí gong a šlo se na to. S hrdostí musím konstatovat, že se všichni vypjali k až heroickému výkonu a jak děti, tak dospělí podali při představení nadprůměrný výkon. Opravdu jsme sami ze sebe měli velkou radost, reakce diváků byly bezprostřední a kladné a i děti (herci) byly po ranní „depce“ jako vyměněné a všechny jejich oči rozzářené. Tak jsme se začali těšit na odpolední hodnocení odborné poroty zejména pro to, aby naši dětští herečtí kolegové dostali nějaký nový kladný impuls a motivaci do další práce a aby měli radost z odvedené práce, které věnovali opravdu spoustu času, který mohli jinak bezstarostně využít jako jiné děti sledováním tabletů a mobilních telefonů.

Bohužel této podpory se ze strany odborné poroty téměř nedostalo. Naprosto chápu technické připomínky odborníků, které jsme my dospělí ochotničtí herci nedokázali vštípit dětem, chápu i některé připomínky týkající se scény apod. Už ale méně chápu zásadní připomínku týkající se třeba výběru hry a jejího uchopení. Mám dojem, že, ovlivněni následujícím soutěžním představením souboru Na poslední chvíli Ostrov (mimochodem velice dobré představení, které však dle mého názoru na přehlídku souborů hrajících pro děti nepatřilo a budoucí vítěz přehlídky), porota při vší úctě nedokázala rozlišit, jednak kdo hrál, a také pro koho hrál. Vždyť přece Měsíční pohádku hrají především děti a je určena opravdu dětskému publiku. Nejsem si jistý, že šesti, osmiletý divák vyžaduje přesně vyvíjející se charaktery postav, nebo že bude nespokojený, že ho příběhem provází pestrobarevný motýlí muž v cylindru jezdící na jednokole, nebo snad bude nazlobený, že měsíc nemluví jako člověk, ale hlasem „z vesmíru“ a navíc to překvapení, že během padesáti minut uslyší dvanáct chytlavých písniček, které, pravda, nejsou vcelku o ničem, ale mají jednoduchý text a zpěvnou melodii. Podle mého laického názoru je právě úkolem takové pohádky pro mladší podpořit dětskou fantazii, zaujmout je svou rozmanitostí, a také tím, že se jasně identifikuje dobro a zlo. Proč velká odporná strašidla dokážou malí skřítkové zcela nelogicky přemoci a zahnat? No právě proto, že alespoň v pohádkách vítězí dobro nad zlem – i když to mnohdy nemá logické opodstatnění. Je to přeci poslání do budoucích životů dětí, že být dobrý a poctivý je správné. Nechci se zde vůbec zastávat autora hry, nechci v žádném případě ani omlouvat naše nedostatky. Přes všechny jistě dobře míněné rady, které si opravdu zkusíme vzít k srdci, mi v hodnocení porotců však chyběl prvek motivace. Proč po dobře míněné kritice směrované dospělým nepřišla podpora dětí a ujištění, že to co dělají je správné, a že jejich volnočasová aktivita je mimořádná třeba v porovnání s jejich spolužáky? To opravdu nebylo co pochválit? Ona ta pochvala od nás, rodičů, totiž není taková…

Závěrem chci poděkovat porotě, za cenu našemu souboru za dobrou práci s dětmi. My, dospělí, za cenu za práci s dětmi, děkujeme. Škoda jen, že děti vyšly na prázdno…

Pohádkové zákulisí

přidáno: 23. 3. 2017 9:37, autor: Divadlo Osada   [ aktualizováno 23. 3. 2017 9:53 ]

Naše pohádkové putování pokračuje i na jaře. Minulý týden jsme s Měsíční pohádkou zavítali do Hromnice, příští týden se chystáme do sousední České Břízy a v průběhu května se zúčastníme Oblastní přehlídky činoherního divadla pro děti nazvané Radnický dráček.

Po loňském období, kdy jsme pohádku s dětmi docela intenzivně zkoušeli, si teď užíváme větší „volnosti“ během zájezdních představení. Slovo „volnost“ je uvedeno v uvozovkách záměrně. Volnost má totiž pouze část celého ansámblu – ta dětská - a dospělí musejí jednak nakládat a vykládat kulisy a rekvizity, stavět scénu, instalovat světelnou a zvukovou techniku, tak zároveň alespoň po očku dohlížet, co během toho děti dělají. Mimo ten běžný dohled nad tím, zda zrovna neskáčou po hlavě z jeviště nebo zda neobjevily nějakou tajnou chodbu do útrob kulturního domu, je nutné překontrolovat, zda mají připravené kostýmy, zda jsou všechny jejich rekvizity na svých místech nebo zda jsou děti před představením najedené a vyčůrané. Sami pak na poslední chvíle v panice dohledáváme vlastní kostýmy a scénáře, zjišťujeme, co jsme vlastně ani nestihli vyzkoušet a záchod, ten holt necháme až po představení. Prostě si to všichni dospělí náramně užívají. Ale přes to všechno jsme stejně nakonec všichni rádi, že se právě naše děti věnují tak bohulibé činnosti jako je divadlo, a že spolu s námi dospělými přivážejí radost jiným dětem.

Tohle všechno, co bylo výše popsáno - a je toho ještě mnohem víc, nejde zvládnout bez kvalitního zázemí. Dospělí, kteří se na představení podílejí, nejsou jenom herci, kteří v pohádce vystupují. O to, aby všechno klapalo, se starají další, kteří nakonec nejsou ani vidět a jimž patří stejně velký dík. Jedná se o již protřelé divadelníky Moniku Širokou (nápověda), Vladislava Valma a Michala Trejbala (technici). Máme zde ale ještě jednu novou dobrou duši. Je to manželka jednoho ze strašidel a maminka dvou skřítků Jana Nágrová. Ta se začala objevovat na zkouškách nejprve jako host (nejspíš z důvodu, že jí bylo samotné doma smutno, když celá rodina odjela zkoušet), posléze začala jen tak mimoděk pomáhat nejmenšímu skřítkovi a pak na ní zbyly i další činnosti včetně oblíbeného líčení strašidel. Dneska si už představení bez Jany nedokážeme ani představit. Máme jí moc rádi pro její přátelskou povahu, ale přeci jenom ty její buchty a moučníky, to je sen všech dětí. My dospělí také oceňujeme její přátelskou povahu a navíc jsme rádi, že pracuje v jedné nejmenované plzeňské společnosti. Doufáme, že s příchodem Japonců se kvalita nezmění…   

1-3 of 3