11. Kapitola

VNÍMÁNÍ UMĚLECKÉHO DÍLA

Nemohu nechat bez povšimnutí několik vět o výtvarném projevu. Proto se vracím k panu profesorovi V.V.Štechovi, jehož kritičnost a hodnocení výtvarných děl bylo převážně uznáváno jako oprávněné a z pohledu autorů pozitivně přijatelné. Navštěvoval ateliéry, čichal v nich vůni terpentýnu, barvy i modelovací hlíny. Pan profesor Štech byl mému názoru nejpřijatelnější osobou. Uměl vystihnout duši. Vždy vycítil myšlenku autora. Poznal záměr umělce, jemuž se mnohdy dobrou radou snažil pomoci. Něco jiného je atmosféra v galerii, kde jsou již v konečné podobě díla vystavena, na rozdíl od práce započaté. Nezasvěcený divák by se podivil, jakou často dílo prochází cestou, než dostane konečnou podobu. U sochařů je to zvlášť někdy složité. Odlévání, zhotovování forem, ohýbání želez do formy a mnoho dalších postupů. U sekání do dřeva je práce čistší, ale než je dílo hotové, je třeba až do konce si udržet myšlenku. Práce ve dřevě trvá někdy i celý rok. Často se zamýšlím nad tak zvanými znalci umění, kteří zcela z nepochopitelných důvodů vynášejí svá moudra, až se jeden nestačí divit. Nemám k těmto lidem sebemenší důvěru pro jejich neobjektivnost. Dělají ze všeho vědu a hlavně se chtějí zviditelnit. Proces, kterým dílo prochází, je především v hlavě samotného tvůrce. Každý je samostatnou osobností na zcela svobodném myšlení. Nechť je kritika ponechána na divákovi, pro něhož jsou díla určena. Tam vidím síto, jímž propadnou plevy oddělující se od zrna. Nadhled, znalost a správný přístup k takovému hodnocení měl podle mého názoru pan profesor V.V.Štech. Proto jej zmiňuji , vážím si ho a mám k němu důvěru.

Často jsem svým kamarádům na jejich přání zahajoval při vernisáži jejich výstavu. Nebylo obtížné mluvit na takových akcích, neboť jsem předem věděl, o čem mluvit. Vždyť jsem sám takovými procesy procházel. Je otázkou, jsou-li vůbec vernisáže k něčemu dobré. Stávají se převážně maloměšťáckou sešlostí lidí, kteří často jen předstírají svůj skutečný zájem o vystavená díla. Jsem přesvědčen o tom, že by návštěvník si měl sám v tichosti výstavu prohlédnout a sám zhodnotit nikým nerušen svůj dojem pouze pro sebe. Jak se začne mluvit o obrazech a sochách, jak se snaží "znalci umění" vměšovat do hodnocení, většinou o kvalitě děl začínám silně pochybovat. Dílo, zvláště výtvarné, má mluvit samo za sebe. Jak kdokoliv začíná vysvětlovat to či ono, uvádí ono dílo v pochybnost.

Špatně se potýkám s názorem o stylu neopakovatelnosti. Vím, že každý z nás nese si svůj rukopis bez násilí a znásilňování sebe sama. Vyplývá to převážně z přirozených vlastností každého jedince. Odvozuji to z písma, jež často slouží jako podklad grafologie. I podle výtvarného rukopisu lze posoudit osobnost a její duševní procesy. Také volba materiálu si určuje formu zpracovatelností. Není možno ve dřevě napodobovat bronz, sklo nebo např. kámen. Každý materiál má své vlastnosti, a ty je třeba respektovat.